Téma: Neopětovaná láska, jak se odmilovat - psychicky se trápím

Zažíval jsem něco podobnýho. Několikrát jsem si dal kokain a přešlo mě to.

A co až přijde opravdový problém? Co to bude? Heroin? To už nejsou berličky, ale berle na výrobu lidských trosek, neschopných se postavit životu čelem. Proč by měl někdo chtít takové milovat?

Přesně tak, člověk musí čelit svým problémům, ale určitě ne drogami.

Šiši, ty jsi marnej. Udělej alepoň mně radost, kupuj si a fetuj si jak chceš, ať je z tebe troska, která nikoho nebude zajímat, ALE buď tak laskav a veřejně si tady nepropaguj svojí cestou do pekel!!!

No, říká se sice, že láska je mocná čarodějka, ale rozhodně v tom není nic nadpřirozeného či kouzelného. Tedy nic, z čeho by se člověk nemohl vymanit vlastními silami.

Navíc sama píšeš, že jsi jím posedlá. Až ti dojde, že to není láska, ale opravdu jen nějaká nezdravá závislost, budeš schopná se tím už netrápit.

Pokud ses snažila nesoustředit se na něj, ale na jiné věci a nešlo ti to, tak prostě nemáš tak silnou osobnost a máš problémy se sebevědomím. Pokud jsi delší dobu v psychické nepohodě a depresi, pak ti prostě pomůže jen odborník. Jestli máš pocit, že to sama nezvládáš a musíš brát antidepresiva, tak na nic nečekej a najdi si psychologa.

Nemysli si ale, že ten ti od toho nějak zázračně pomůže. Ukáže ti akorát cestu, po které pak jednou stejně budeš muset jít sama. Můžeš zjistit, kde ten problém pramení a naučit se s ním pracovat, ale všechno to závis na tobě. Ze začátku můžeš mít pocit větší jistoty, protože se o tebe někdo "stará", vede tě, tvoje myšlenky, ale pak už tu zodpovědnost za sebe musíš převzít sama.

A ještě bych přidala citát z filmového Hobita Zpracování bylo celkem děsné, ale líbila se mi tam jednavěta: "Saruman věří, že jedině velká síla může zadržet zlo. Ale já jsem objevil něco jiného. Zjistil jsem, že to jsou každodenní skutky obyčejných lidí, těch nejslabších, které drží temnotu v šachu. Prosté projevy laskavosti a lásky. " A teď si to převeď na sebe a svůj život. To, co ti pomůže překonat velký smutek, jsou malé, obyčejné, každodenní radosti - potažmo projevy laskovovsti a lásky, protože já si myslím, že člověk lásku potřebuje k životu. Přijímat, ale i dávat

Ahoj.

Podobný problém jsem se snažila vyřešit a i díky tvému příspěvku jsem celou situaci začala řešit, začínala jsem si myslet, že blázním a hledám v každém jeho podnětu něco více? Ale jak se v tom všem vyznat, když se chová tak nepředvídavě?

Můj příběh je následující. S mým nejlepším kamarádem jsem se potkala před více než měsícem po skoro deseti roční pauze, kdy jsme se neviděli. Začala jsem si uvědomovat, že celý můj dosavadní život je stavěný především na našem dříve kamarádském vztahu. Stále cítím, že on je ten, který tvoří  mé druhé křídlo, potřebné k tomu abych se mohla rozletět a přitom zůstat sama sebou.

začala jsem ho kontaktovat a z jeho strany nepřišla odezva. Mám dilema, při našem posledním setkání asi po patnáctiminutovém rozhovoru mě vzal do náruče (povídali jsme si o tom kolik kdo váží), chtěl si mě potěžkat. A to před tím než zjistil, že jsem zadaná, poté se stáhnul.

A ač se vyjádřil, že mě nemá rád z jeho neverbálních projevů mám dojem o pravém opaku, což ve mne vyvolává pocit, že bych měla bojovat, ale není to vše jen můj pocit? není pravda taková, že ho vůbec nezajímám? a jak se s několika letými pocity nenaplněné lásky vyrovnat?

V první fázi jsem si psala deníček, ve kterém jsem chtěla utéci před tím vším a namlouvat si, že se honím za něčím, co není a že stejně o mě nejeví zájem. Pak jsem si zkusila napsat fiktivní dopis (jako pro něj), kde jsem se vypsala ze svých pocitů-to mi pomohlo podívat se na celou věc z jiného úhlu. V konečné fázi jsem podnikla osobní setkání a neslevila jsem z výčtu všeho, co jsem měla na srdci. Za pokus nic nedáš, bud získáš kladnou nebo zápornou odpověd.

Bud si jistá, že to je nadlouho. Zvláště pokud jsou to emoce několik let zakořeněné. Musíš se s tímto faktem vyrovnat, pak najít co opravdu v životě chceš a pak najít toho správného člověka, který s tebou bude tvořit něco nového, co překryje stávající pocity.

Měj se hezky, držím palečky

Hledala jsem na netu rady pro neopětovanou lásku a našla toto. Nechci zakládat nové téma, když už tu minimálně jedno je. Tak k mému dlouholetému problému. Jsem již téměř pět let zamilovaná, poblázněná, posedlá… do jednoho chlápka který je o 15let starší, rozvedený, jeden dospělí  syn, dlouhodobě sám a sám zůstat napořád nechce. Má teď už "jen" dvě zaměstnání, kvůli nim musel zanechat té třetí. Tenkrát na jedné akci jsme se bavili o pc programech a chtěl poradit ohledně přehrávačů. Ptala jsem se jestli mi dá číslo, že mu ty programy napíšu a řekl že jo. Z toho jsem usoudila, že by nebyl proti si psát nebo zajít na kafe. (Mohl říct ať mu to napíšu na papír a dám mu to, vídali jsme se poměrně často) Pak jsem se snažila několikrát naznačit, že mi není lhostejný a pozvala ho na kávu ale odezva žádná. Když už odepsal, nevěděl od koho sms je, že nemá číslo uložené, když jsem mu psala kdo jsem, už se neozval. Přímo do očí jsem nic říci nemohla, nevěděla jsem jak by se zachoval a nikdy jsme spolu nebyli o samotě. Od té doby se v tom plácám i když během těch téměř pěti let jsem měla jeden roční vztah, kde to bylo oboustranné ale část mého srdce zůstalo u NĚHO. Nejhorší pro mě bylo, že jsem ho vídala i s ním občas mluvila každý týden několikrát. Teď už téměř dva měsíce jsme se neviděli ale já jsem na tom stále stejně né-li hůř. Nechci aby okolí vědělo, že se nad ním neustále trápím, tak říkám že si občas napíšeme ale není to tak úplně pravda, ano psali jsme si ale z jiného čísla a byla jsem jako někdo jiný, nikdy mu nedošlo, že jsem to vlastně já. Na to číslo psal pravidelně ale do té doby než jsem mu napsala, že jsem při těle, na to mi odpověděl "každý má rád opak" Od té doby ještě občas napsal ale teď už dva týdny nic a já nechci ztratit s ním kontakt úplně. Když jsem mu sama psala jak se má a co dělá pěkného, neodpověděl ani jednou za ty dva týdny. V úterý jsem mu psala, proč přestal komunikovat a zase žádná odpověď, Nevím co a jak napsat abych ho tzv."přinutila" odepsat. Vím, že to nemá smysl, že o mě ani o tu "druhou" nemá zájem ale jsem typ člověka co se jen tak nevzdává. Nejhorší jsou víkendy a večery kdy jsem doma. Vím, nejlepší by bylo se na něho vybodnout, jenže já to neumím a stejně mu tu smsku pošlu i když vím, že se odpovědi nedočkám ale říkám si co kdyby…

tak to mas skoro neco podobnyho jako ja  kdyz jsem cetla tvoji reakci uvedomila jsem si ze nejsem v tom sama ale ja uz jsem si rekla a dost nechci se dostat do blazince nebo nekam kvuli nekomu komu za to nestojim ani za skousku nechci ikdyz on ano byt jen jeho kamaradka protoze bych se nemohla jeho zbavit ikdyz uz ani nevim jestli ho miluji ale posedla jsem jim to vim urcite snazim se dat zivot do koleji aby on byl jenom krasna vzpominka a nic vic kdyz ho nevidim je mi psychicky lip  vim zni to neuveritelne ale je to tak staci mi uplne kdyz ho mam pred ocima kazdy den a uz to dela na moji psychiku docela dost. Takze proste vim ze se mi ozve ale ja mu dam ranu do zivota neminim mu ubliit nejak ale musim mu rict neco po cem uz bude vedet ze se spolu setkavat nebudem a ze me stratil. Myslela jsem si ze jsem spatna kdyz jsem si jeho lasku neziskala ale pak jsem si uvedomila ze jsou tu i jiny kteri si budou vazit ze jsou semnou po mem boku.

Postav 10 muzu do rady. Z toho jsou asi  4, kteri by se k tobe nejakym zpusobem hodili a ten desaty je arogantni namysleny zaletnik, ktery o tebe ani nezavadi pohledem. A hadej, o ktereho zena bude bojovat? A i kdyby ho dostala, stejne s nim nebude stastna, protoze on o ni nestoji. Tak nac plytvat energii??

to mas pravdu to si hezky napsala … nekdy clovek chce neco a pak by si nejradeji pral aby to tak nebylo

tak jsem rada, ze v tom nejsem sama

po peti letech samoty jsem se loni potkala s chlapkem na hud. festivalu. bylo to jako rana z nebe, jen co jsme se stretli pohledem. z festivalu jsme odesli spolu a prozili uzasne 4 mesice…vse fungovalo do chvile, nez jsem se zeptala jak to vlastne s nama bude dal. cekala jsem ruzne odpovedi, jen ne tu, ze bude asi lepsi se rozejit…

byl to sok, rozesli jsme se, ze dne na den…on prestal uplne komunikovat…nechapala jsem co se deje…

podotykam, ze vse mezi nama fungovalo vic nez skvele…

navstivila jsem astrolozku a vybornou kartarku, ktera mi rekla, ze petr mne sice stale miluje a mysli na mne, ale boji se vaznych vztahu…proto vycouval…navic spolu mame vazby z minulych zivotu a stale nas to pry k sobe bude pritahovat…

jsou to ctyri mesice, co jsme se rozesli a neni den, kdy bych o tom vem a na nej nemyslela…

jsem z toho vycerpana a nemam zadnou motivaci jit dal…nemam rodinu, deti, ziju ve velkem meste a jsem dost sama…

kazdy den se snazim nastartovat to jinym smerem, zapomenout, neresit…

ale nepomaha nic…

nevim jak z toho, ale vim, ze musim a ze je to jen a jen na mne…

i kdyz jsme si napsani v osudu, mame k sobe stale pritazlivost a asi si musime jeste neco spolu vyresit,

ja nemuzu trpet a chtit po nekom neco, ceho vlastne sam neni schopen…

na lasku musi byt dva a pokud se to nesejde v pravy cas a okamzik je to ztrata casu a sil…

je to tezke, ale to je zivot…

preju vsem nestastne zamilovanym i sobe,

at to zvladnem a jdeme dal…

Milá astroložka Ti jen řekla, co jsi toužila slyšet. Teď už to víš. A budiž Ti poučením, že po čtyřech měsících známosti začít chlapa "uhánět" je nejkratší cesta, jak ho zahnat. Nebylo by lepší se chovat tak, aby to byl on, kdo by chtěl vztah posunout někam dál?

Tak to nevím jak ti pomoct. Mám skoro stejný problém taky na něj myslím 24 hodin denně, ale já sem se do něj zamilovala v letadle a vždycky, když letíme tak on ve stejnou dobu taky akorát, že je trochu mladší než já a to je trošku blbý. Tak mysli na něco jiného a nebo si řekni, že ty ho nezajímáš a nemá tě rád a hned se malinko odmiluješ

paloma_dorantez:  když jsem si přečetla Tvůj příspěvek, tak musím říct že mi je tě dost líto. Je to příspěvek už rok starý, ale docela by mně zajímalo jak jsi ustála v tyhle záležitosti, nebo, jak jsi to nakonec vyřešila?

Podobné problémy jako je ten Tvůj, se tu na webu řeší dost často. Je to hrozná zkušenost - píšeš, že je to pro Tebe břemeno, které Tě tíží a drží se Tě zubí nehty, nebo že jsi z toho už psychicky zničená a dokonce bereš i antidepresiva aby jsi nemusela plakat …. Hmm, máš to - (nebo měla si to? - nevím jak si na tom teď) hrozně těžký a já Ti to věřím a věřím i ostatním co píšou podobné zkušenosti.
Já když mám  nějaký problém nebo těžkost …, tak většinou to řeším tak, že jdu do hloubky až k samotnému KOŘENU problému. Je to nejlepší a nejúčinnější varianta v tomhletom případě. Protože co má člověk  z toho, když si nějakým způsobem na krátkou dobu od určitého problému uleví, ale zanedlouho to bude zakoušet znovu a znovu. Byl by to častý, únavný a někdy i beznadějný a bolestivý proces.

Co bych chtěla říct Tobě, ale i všem ostatním co zakouší tyhle duševní - bolestivé, únavné a i depresívní záležitosti, je to: že cesta jak se z toho stavu osvobodit na 100% existuje a je i řešení jak na to, ALE jsou u toho nevyhnutné ZÁKLADNÍ čtyři kroky.
1) krok: DOBRÁ VŮLE
2) krok: POKORA
3) krok: TRPĚLIVOST
4) krok: VÍRA - nemusí to byt velká víra, postačí malinka, nebo postačí se jen snažit o víru
Když tuhle výbavu = (4 kroky) máš, nebo se o ně budeš usilovat, úspěch bude 100% to mi věř - (mám vlastní i když jinou zkušenost)

A teď si posvítíme na Tvůj problém, nebo jak píšeš - na břemeno, které Tě tíží, z kterého jsi psychicky zničená …. V příspěvku píšeš, že si nevíš rady s tím, jak se ODMILOVAT… - takže, po přečtení Tvého příspěvku  je jasný, že Tvůj kořen problému je ten, že si nedokážeš ukočírovat svoje ŽÁDOSTI. Protože člověk který neví jak nakládat se svými ŽÁDOSTMI, nebo je ani nechce takřečeno ukočírovat, se tim pádem postupně a 100% stane podřízený svým ŽÁDOSTEM a často to zachází až do otroctví, nebo určité posedlostí. A jak říká můj oblíbený křesťanský mystik, filozof a světec v jedné osobě:  člověk který má (neukočírované) žádosti, je stále nespokojený a znechucený jako někdo, kdo má hlad, nebo na jiném místě říka: ŽÁDOSTI unavují duši ve které žijí, mučí ji, zatemňují, oslabují, zraňují … ach, kdyby duchovní lidé věděli, kolik dobrého a jakou hojnost ducha ztrácejí, když nechtějí konečně pozvednout svou ŽÁDOST od dětinskostí …, víme ze zkušenosti, že když vůle k něčemu přilne, cení si toho víc než kterékoli jiné věci….
Takže ze zkušenosti víme, že tenhle a podobní problém je i duchovní záležitost! .   Jen podotýkám, že člověka  unavují, oslabují a zotročují i ŽÁDOSTI jako např: móda - přehnaná péče o vzhled - zevnějšek, alkohol, nakupování a marnivost s tím spojená,   drogy, zvrhlé sexuální praktiky, přehnaná práce - kariéra a tak dále.

Závěr -  !! ! Důležitá věc:
1) hledej pravdu a podstatu ve svém životě
2) nepodceňuj a nepřehlížej  duchovní kořen problému / když to přehlídneš, či opovrhneš, tak či chceš nebo nechceš, vpustíš si tim pádem do života zbytečný a únavný chaos
3) !!! SVOJE ŽÁDOSTI MUSÍŠ POPŘÍT- což v Tvem případě jsou náklonností a přilnutí ….   A tim pádem budeš duchovně, prostředníctvím nocí smyslu očištěná od nánosů, který zanechaly v Tve duši žádosti.   …
 4) pamatuj, že vždycky se můžeš z problému vyplývajícího ze ŽÁDOSTI dostat - uzdravit. To nejsou jenom slova, to jsou Fakta.

Ahoj,

řeším podobný problém. Nejdříve popíšu svůj příběh.  

  Jednoho muže znám již skoro 10 let. Ze začátku jsme o sobě moc nevěděli, ale měli jsme stejné zájmy, a tak jsme se často potkávali. 5 let uplynulo a my se setkali ve stejné třídě ve škole. Byli z nás spolužáci. Povídali jsme si, bavili se spolu. On se zamiloval do mě a já do něho. Nechtěla jsem si to přiznat a měla jsem ze vztahu strach, nikdy předtím jsem s nikým nechodila. Musel mě rok uhánět - byl to ale nejkrásnější rok mého života Nakonec se mu to povedlo a chodili jsme spolu. Další nádherný rok uplynul a najednou něco přestalo fungovat. On se mi začal vyhýbat, nemluvil se mnou. Trápilo mě to, snažila jsem se zjistit, co se děje, ale nikdy jsem se to nedozvěděla. Trpěla jsem, když jsem ho viděla denodenně ve škole. Proto jsem, po velkém boji, přestoupila na školu jinou. Byla to největší oběť, ale musela jsem to udělat kvůli sobě. Nastoupila jsem na skvělou školu, spřátelila se, skoro jsem na něho zapomněla. Už, už se mi to skoro podařilo, občas jsem ho sice potkala, ale pouze leto jsme se pozdravili. Já ale stále cítila motýlky v břiše, chvění, touhu po polibku, chtěla jsem s ním mluvit, … Přiznám se, někdy jsem i 3 hodiny mrzla venku, abych ho potkala, … :/ Podařilo se mi zjistit, proč mě tenkrát začal ignorovat. Myslel si, že na vztah ještě není připravený, že ho připoutám a že se nebude moci dál věnovat hudbě a stylu bohémského života  

 Začala jsem chodit do sboru. Odpoutávala se od myšlenek na něho, ale po 3 letech mě na jedné hodině ve sboru čekalo velké překvapení. Byl tam on. Nevěděla jsem jestli mám  mít radost, nebo nastala zoufalá situace. Ale opět to přišlo - motýlci v břiše, chvění, myšlenky na něho, touha po něm, být s ním. Nedokážu se bránit tomu. Měli jsme jet se sborem na dvodenní soustředění. Jela jsem já i on. Povídali jsme si a já začala opět věřit ve vztah s ním. Jakmile ale narazím na téma lásky, znervózní a říká, že na vážný vztah ještě není připraven, holky ho zatím nezajímají a chce se věnovat kariéře. Snažila jsem se zjistit, jestli ke mně něco cítí, ale jeho mimika a gesta tomu nodpovídají. Proč se se mnou ale pořád baví? Proč mě pronásleduje? Proč mě vyhledává? Proč za mnou na tom soustředění přicházel a chtěl se mnou trávit čas?  

  Samozřejmě by bylo lehčí se odmilovat, dostat ho z hlavy. Moje hlava s tím souhlasí a maže ho, ale moje srdce to nechce a hlavě to nikdy nedovolí. Bráním se tomu, abych ho přestala milovat, zuby nehty. Ndokážu si představit vztah s někým jiným než s ním. Nyní jsou prázdniny, ae za měsíc se s ním opět potkám, a co budu dělat? Poraďte prosím.  

P. S. Omlouvám se za délku příspěvku

To není k ničemu, Ty toužíš po lásce a on neví, co chce. Pokud o tebe nějaký kluk projeví zájem, tak začni nový vztah, uvidíš, že dojde naplnění, no a tento kluk ať si dělá tu kariéru.

Tak ty příběhy, jako bych psala já… Seznámila jsem se s klukem, dost zvláštním způsobem, až nám všichni říkali, že to musel být osud, trávili jsme spolu veškerý čas, naše rodiny z nás byly nadšené, jaký jsme super pár… On mě má hodně rád, já jeho milovala, ale nikdy mě nepřijal jako ženu, spíš jako kamarádku, sestru. I přesto, že jsme se spolu v opilosti fiktivně zasnubovali, spali spolu, líbali se, tančili… Bylo to jen v opilosti. On mě prostě za střízliva nemiloval. A já pořád doufala, obsesivně jsem si snad stokrát denně vykládala karty s naší budoucností, jako kolovrátek jsem řešila každé jeho slovo, písmenko, jakýkoliv náznak, že bychom mohli spolu být, že mě miluje. Posléze přišel o byt a první volba padla na mě. Společné bydlení… Je tu přes měsíc a najednou jako mávnutím proutku je veškěrá závislost a láska z mé strany pryč. Najednou jsem ho začala vidět střízlivýma očima, už to není pan Dokonalý, pan Božský, ale obyčejný trouba, který mě jen stahuje ke dnu.  Vím, že je to moje osudová láska, vždycky nás to k sobě potáhne, ale vždycky budu vědět, že tenhle člověk pro život není… A můžu říct, neskutečně se mi ulevilo! Takoví chlapi jsou pro nás zlo, energetičtí upíři… Dávejte si pozor a hlavně… Nehledejte mezi řádky.  Hezký den

Mě se ted děje uplně to stejné co tobě… Mám 5 let přítele který mi nejspíš nestačí a tak jsem si našla jiného do kterého jsem se hned zamilovala ale on bohužel lásku ke mě jen předstíral. Můj přítel mě moc miluje a plánuje nám společnou budoucnost ale já už si s ním připadám jak s cizincem který ke mě nepatří.

Jsem z toho všeho zoufalá.  

Jak se mám odmilovat?

Co mám dělat a jak to vyřešit??

Proč mi to udělal?

Jo, zoufalá … ale k příteli moc upřímná nejsi, že? Když ani neví o tvých pocitech, když neví a plánuje … Kdo s čím zachází, tím také schází … pamatuj.

 Barco  jsi na omylu on to vedel ze ho miluji sam mi to rekl slo to na me hodne videt. Nemusela jsem mu nic rikat vzdyt slova nic v dnesni dobe neznamenaji.

Palomo, myslím, že sis nevšimla, že můj příspěvek je k někomu jinému.

Láska je zahadou nevysvetlitelnou - clovek se zamiluje za par vterin, ale odmilovat se pak nelze ani za 5 let - proc??? tuto otazku si kladou tisice lidi na Svete, ale odpoved nedostanou - proste se musi vytrpet- ale opet proc? Proc se nejde odmilovat tak rychle - co se deje v lidske dusi? Mne nepomohlo nic, uz jsem zamilovany 4 roky do zeny, se kterou jsem nic nemel, nedali jsme si ani pusu, ale bylo nam spolu tak krasne - stacilo se jen dotknout ruky. podivat hluboce do oci - sex byl na poslednim miste - na prvnim byla laska cista laska. ona mne pak rekla, ze bude nejlepsi kdyz se uz nebudeme stykat… a ja vůl!! trpim dal

Jsem zamilovana az po usi muj pritel se semnou rozesel a je to uz mesic a duvod je takovy ze jsme byli spolu stastny a cekame spolu miminko a on jak byl tak stasny tak to oznamil po facebooku a bejvala s Turnova se to dozvedela a rozestvala nas ze pry je sama s holccikou a  vyklada mu ze ta holcicka je jeho ale jeho mama dobre vi ze mu jen lze ta holccicka neni jeho ale on ji veri  kazdy dobre ji zna ze lze a me jen vyhrozuje a stejnak ho miluju potrebuji zapomenout ale nijak me to nejde protoze cekam jeho dite a termin mam v zari muzete mi poradit jak zapomenout dekuji

Jsem zamilovaný už od poloviny 2014, doteď jsem nepřišel na to jak se odmilovat.

Odmilování je otázka času, na to recept není.

Aho lidi, potřebuju poradit a hlavně se někomu svěřit. Jsem už 10 let zamilovaná do jednoho kluka. chodili jsme spolu rok a půl, pak se se mnou rozešel. Je to holkař a teď chodí s mojí nejlepší kamarádkou, která o mých citech dobře ví. Snažím se abych byla s tím klukem kamarádka, ale oni se s mojí kamarádkou pořád muchlují. Myslela jsem, že je to jen dětská láska, která rychle zmizí, ale jak jsem už napsala trvá to už 10 let. Bylo to nějak takhle : Mám narozeniny 30. 9. a 13 záři jsem se do něj zamilovala. chodili jsme spolu do školky. bylo to pár týdnů před mými 4. narozeninam a trvá to až do teď (jsem v sedmý třídě). Nevím co budu dělat jelikož děti by nic takového prožívat neměli! Prosím o Pomoc, radu nebo cokoliv jiného.

Prober to s maminkou.

už jsem to probírala s maminkou, ale ta mi řekne že si ho nemám všímat. Snažím se, ale stejně to nejde. Podle maminky je to jen dětská láska, možná i je, nevím, ale nepřijde mi to pravděbodobné.

V prvnim prispevku jsi psala, ze deti by nic podobneho prozivat nemeli. Ja si myslim, ze meli. A myslim, ze si to myslis taky. Nakonec to sama prozivas. Takze to existuje.

Ano, je to laska. A ano, je to detska laska. Ale je rozdil v dospelacke a v detske laske? A kdyby byl, zalezalo by na tom? Myslim si, ze ne.

Myslim si, ze jsi mela stesti. Zivot je o pocitech a prozitcich. O tych hezkych i o tych bolestivych. Kdyz citis bolest, tak vis, ze zijes.  

Svuj zivot muzes kontrolovat temer ve vsem. Jedinou vec, kterou skutecne nemuzes plne kontrolovat je to, kdo se do tebe zamiluje. To nema nikdo z nas pod skutecnou kontrolou.  

Jsou aspekty zivota, laska a smrt, ktere ovlivnit nemuzeme. Za lasku muzme byt vdecni, ze jsme ji, i kdyz jen na kratky cas prozili.  

Ale Tvoje prava laska Te jeste jen ceka. Mej oci otevrene, usmivej se na ni, protoze i kdyz nevis odkud a kdy prijde, tak urcite prijde. Bude jina, mozna sladci, mozna lepsi. Ale urcite s ni budes mit radost. A urcite i slzy. A bude opetovana. Zatim jsi okusila jen naznak toho, co Te jeste jen ceka.

To je zivot. Je krasny prave diky kombinaci bolesti a stesti. A tato kombinace a zmena nikdy nekonci.