Téma: Miluji ženatého muže - říct mu to nebo ne?

A k čemu by mu to mělo být dobré - vědět?

Svoji šanci jsi propásla, měla ses vyjádřit dříve... Teď už patří jiné a měla bys to respektovat... Také by se ti něco podobného nelíbilo...  

Však ho nechci tahat od rodiny, spíš jsem chtěla, aby věděl, že mi nebyl lhostejný... ale asi máte pravdu, není to dobrý nápad.....

Mlčet a jdi dál životem...

Teď už to opravdu nemá smysl mu něco takového říkat....

souhlasím s ostatními, mlčet a nic neříkat...

co vlastně od toho čekáš? snaž se "odmilovat" a raději na něj zapomenout...

Je pravda, že kdybych mu to řekla, tak už asi nebudeme ani kamarádi.... i když existuje kamarádství mezi mužem a ženou?

Poraďte prosím, jak se odmilovat? Být v kontaktu asi není nejlepší nápad, že?

jestli jsi mu to chtěla říct proto, že máš pocit, že to musí ven, že to nemáš uzavřené, tak mu to napiš v dopise, vypovídej se na papír a pak ten dopis ulož někam hluboko do šuplíku a hlavně ho neposílej...

tobě se uleví a budeš moci jít dál..

radu na to jak se odmilovat nemám... to chce čas.. , zkus se  co nejvíc ve svém volném čase věnovat nějaké činnosti, sportu, koníčkům, kamarádkám... atd. abys neměla tolik času na něj myslet... ono se to časem srovná samo...

kamarádství mezi mužem a ženou může za jistých podmínek existovat a fungovat, ale určitě ne ted ve fázi, kdy jsi do něj zamilovaná... možná časem, až budeš mít nového partnera, takže na tvém místě bych momentálně kontakt s ním nevyhledávala...  

Vykašli se na to, patří jiné, přej mu štěstí, i ty si najdeš svobodnýho kluka, nedělej lidem to, co ty nechceš, aby dělali tobě, jistě by se ti to taky nelíbilo.

Jak se odmilovat? Na to pomůže jen čas, opravdu, ale prostě snažit se na něho nemyslet, věnovat se koníčkům co Tě baví a nevyhledávat s ním kontakt a ono to časem přejde, takže to opravdu není dobrý nápad být s ním v kontaktu.

Přátelství mezi mužem a ženou existují, ale nesmí ten jeden druhýho milovat, to pak nefunguje, ten jeden vždycky bude chtít víc.

    Pokud Ti jde opravdu o jeho štěstí..... tak ho nechej být. Zbytečně bys do jeho života vnesla chaos, on by o tom musel přemýšlet a známe muže, jak jde o ženskou přemýšlejí jiným orgánem, než tím co mají v hlavě..... Hoď se do klidu, najdi si jinou vášeň a příště reaguj svižně. Hodně štěstí.

Díky moc všem.  

Víte byl to první muž, co o mě projevil zájem. A já uplně blbá, jsem prostě najednou nevěděla, co dělat. Ale asi to tak mělo být. Samozřejmě mu přeju štěstí.  

O víkendu jsme se setkali, víte on mi neřekl, že je ženatý, vím to od někoho jiného.... prstýnek měl sundaný.  Což si myslím, že po půl roce od svaty není uplně správný. Bylo mi to líto, myslela jsem si, že jsme alespoň kamarádi a že mi může takovou událost, pro něj určitě radostnou říct....

    Jo tááák, no to je haluz...... Pročpak se asi nepřiznal? Že by tah na dvě branky?   No vidíš a tohle bys chtěla doma, jo?

Ahoj

Pokud on je teď štastný a propásla jsi tu kouzelnou dobu co mohl být tvůj, tak teď mu v tom v žádným případě nedělej neplechu. Jako on tak i ty najdeš a budeš šťastná.

Já vím, že to zní hrozně.... ale když milujete....

Dřív jsem si myslela, že neříct. A dnes mám na to názor ten, že když mu to řeknete, hodně se vám uleví a on vám může odpovědět  hned, co si myslí. Prostě férově vyjádříte to, co cítíte.   Pokud bude férový, bude tak i reagovat. Ale musíte si uvědomit, že je to vaše rozhodnutí a že to může být pro vás nepříjemné, nebo naopak ne. S tím už musíte počítat. Třeba jeho vztah už nefunguje... a nebo ano. A to se dovíte- jinak nebudete vědět nic. Třeba se takhle zrovna dovíte, co je to za člověka, do koho jste se zamilovala. Tak byste se trápila jen "snem". A třeba uvidíte realitu a to je prostě život.

To jsem si právě říkala, férově se vyjádřit.... protože až budu ležet na smrtelné posteli, tak třeba litovat toho, že jsem měla to štěstí v životě a milovala jsem, ale ten někdo o tom vlastně ani nevěděl....

Každopádně je mi jasné, že to bude pro oba nepříjemné..... tak mám dvě možnosti, buď mu to povím a předpokládám, že se mi uleví, ale ztratím ho jako kamaráda, což si myslím pořád jsme.... (aspon doufám) a nebo mu to neřeknu, budu dělat, že je vše jako dřív a pak možná jednou toho budu litovat..... a teď co je víc, kamarád nebo vnitřní klid či jak to nazvat....