Téma: Mám přítele, jak zapomenout na kluka co o mě projevil zájem

Tobě to jednou nestačilo??

Pokušení tu bude pořád a jen otázkou, jak se s tím každý vyrovná. Ať už budeš s tím nebo s tím.

Sama si napsala, že to zkoušel na vícero dívek, tak co chceš? Chceš to s ním jen zkusit? Nebo co? Chodit? On chce chodit s Tebou? Co dělal ty dva roky, že se neozval?

Takže se píšete a jste v tom znovu?  Holka zlatá, bacha na průser.

Ale takových je a bude spousty. A nejen holek, ale i kluků. Mají doma fajn, ale někdy to jakože nestačí a vymýšlejí se voloviny. Na to přijdeš až budeš starší a dle toho, co teď uděláš si pak budeš gratulovat nebo si nadávat.

Máš pravdu. Ve všem, co jsi napsala. A já to vím, že bych udělala blbost, kdybych se s ním rozešla. Ne ne, nepíšeme, jen se ozval, jak se mám a mně ted zas leží v hlavě. Stydím se za to, jen nevím, jak zapomenout.

Ale stejně moc děkuju!

Lucinko, znám to… I když si jsem skoro jistá, že nevěřím na "osudovou" (chceš-li tu pravou a jedinou) lásku, přesto jsem na pochybách - možná opravdu existuje… I já, a myslím si, že nejsem jediná (a ty jsi mi toho důkazem) znám člověka, ke kterýmu mě to hrozně táhne, i když vím, že "není žádný svatoušek"… Za sebe v tom vidím velký díl přitažlivosti, chemie… Řešení je snad jen to, co nejméně, pokud vůbec, toho dotyčného vidět a pokud ano, nezůstat s ním sama a hlídat se… Jenže to pokušení. Zkus to vydržet, říkej si, že tě to málem stálo vztah s přítelem a požádej třeba kamarádky (pokud ho znají), ať ti poví, jaké chyby na něm vidí…

A na sraz bych šla, ale "hlídaná" kamarádkou (která by tě upozornila, kdyby to bylo už moc - chtěla bys s ním nějak sama odejít), nebo aby tě po něm vyzvedl přítel… Může se stát, že s ním "skončíš v posteli" (i když jsi psala, že nevěra je hrozná věc a nemyslím to vůči tobě ošklivě), ale bojím se, že bys pak ty výčitky neunesla. Takže se snažit moc nepít. nebo se i rozmyslet, jestli tam jít. Čas mi v tomhle hodně pomohl, jsem ráda, že dotyčnýho nevidím, protože vím, že by to bylo zase zpátky.

Hodně štěstí a kdyžtak potom napiš, jak to dopadlo ; )

marky…jako bych to napsala já

Tak na ten sraz nejdi  a nebo  tam jdi, ale nezůstaň s ním o samotě. Zkus na něho nemyslet, máš přítele, kterýho jak to vypadá nechceš po druhý ztratit, tak snad nebudeš zbytečně riskovat, obzvlášť když to on zkouší na další holky, byla bys další v pořadí, on by Tě jen využil a odkop, přítel by Ti asi neodpustil a byla by si sama. To chvilkové poblouznění nestojí za to.

Moc děkuji všem za odpovědi, jsem Vám vděčná, že stojíte při mně. Cítím se hrozně. Vím, že se nic neděje, jen si připadám, že svého přítele podvádím ve své hlavě a je mi to hrozně nepříjemné  
Na ten sraz nejdu kvůli němu ale kvůli kamarádkám, se kterými se moc nevídám a tohle je způsob, jak se s nimi sejít a pokecat. Jen se bojím, že tam bude on a já nebudu vědět co… 
Marky máš naprostou pravdu. Neviděla jsem ho celé dva roky a za tu dobu jsem na něj ani nepomyslela. Teď se ozval a pořád nad tím přemýšlím. Rozum mi ale říká, že bych udělala hroznou chybu. Po srazu se ti nějak ozvu

Racku taky moc děkuju. Vím, že je to jen chvilkové poblouznění, jen se bojím toho, že nevím, kdy přestane. Doufám, že po srazu bude zase všechno tak jak má být.

Problém je v tvé hlavě, až si to v ní srovnáš, teprve potom to přejde, nikoliv tím, že až bude po srazu, bude zase samo všechno jak má být. Co budeš dělat, když tě bude kontaktovat i po srazu, přemýšlela jsi o tom?

Ahoj Lucince i ostatním : )

Ještě bych ráda něco připsala… S tím, co jsem zažila (tím se ale nepovažuju za nějakou "světobornici" : ), spíš zjišťuju, že toho vím pořád moc málo a doufám, že se budu moct celý život učit. dostanu čas i možnosti. ale tím hodně odbíhám. takže zpátky : ), můžu říct, že někdy ani dlouhý čas nestačí - je to opravdu tak, že jak se ozve, může to být zpátky. S tím souhlasím se Sendy. Tady jde hlavně o posun v nás, v tobě, Lucinko. Jenže ten právě může přijít možná až během času…

Osobně mám pro určitý kluky slabost, svádím to na onu chemii, ale podařilo se mi asi za dva roky "posunu" a nevidění se uznat, že jsem byla slepá, jsem dneska jinde a s tím klukem by to nevyšlo (podotýkám ale, že jsem s ním chodila, což je velký rozdíl od nikdy nenaplněný lásky) Takže i když se ozve, nebouchá mi už srdíčko. Jde o to "odpustit" mu a sobě samý. A snad i "životu, osudu". Říct si: Je mi moc líto, že to nemůže vyjít, ale věřím tomu, že se děje to správný. Na tohle existuje i jedna hezká "věta" ve smyslu: Někdy je štěstí, že nedostaneme to, co si přejeme.  

Jak jsem už naznačila a taky si mohla zažít - nenaplněný vztah (žádný opravdový "chození", spíš platonickou lásku) - je "horší" v tom, že dotyčnýho nepoznáme v mezních situacích, není nic, co by nám na něm vadilo, protože nedostaneme možnost to poznat. Pak se lehko takový člověk zidealizuje. V tom vidím to riziko. Můžu ti tak popřát vůli, pokud nevydržíš, tak odpuštění sobě samý, štěstí a to, abys průběhem času zjistila, že to nemá smysl. Sama se v tom ještě trošku plácám a jsem ráda, že svojí "lásku" nevidím. Neboj se Lucinko, věřím, že nejenom já na tebe budeme myslet a přát štěstí.

Děkuju za přečtení, jsou to stohy slohy : )

Mějte hezké dny!

Marky

Sendy to jsem vážně nepřemýšlela. Doufám totiž v to, že mě kontaktovat nebude. Jinak sama vím, že problém je v mé hlavě. Celou dobu to bylo dobrý a já si asi vymýšlím voloviny, jak píše MitsCa. Máte pravdu, musím prostě nějak zapomenout. Nestojí mi to za to. Budu se snažit, slibuju!
A Marky, zase máš pravdu. Nevidím ty chyby, co má a že jich určitě má. Vidím jen to, že se snažil i o ostatní. Ty Tvé slohy mi vůbec nevadí, jsem ráda, že jsi se vyjádřila a dala mi svůj názor a ještě radši jsem, že nejsem jediná, komu se to přihodilo.

Vždycky se mi líbil citát. ,, Neopouštěj toho, koho miluješ pro toho, kdo se ti líbí, protože ten, kdo se ti líbí, tě opustí pro toho, koho miluje. ,, Budu se tím řídit.  

Děkuju všem ještě jednou! Udělalo se mi v hlavě jasněji a všechno vidím najednou lépe a rozumněji.  

Teď se mi na ten sraz půjde mnohem líp Vážně moc děkuju!

Jednou jsem někde četla, že ve starých alchymistických receptech byl pokyn, že při výrobě kýžené substance člověk nesmí myslet na medvěda. Možná to není pravda, ale jako příklad je to dokonalé. Běž něco dělat s tím, že NESMÍŠ myslet na medvěda, a když budeš, tak se ti to nepovede.

V lepším případě si na medvěda vzpomeneš nejmíň jednou, v horším případě na nic jiného než na medvěda myslet nebudeš.

Píšu to proto, protože si myslím, že nutit samu sebe na někoho nemyslet nebo zapomenout je ta nejlepší cesta k tomu, aby na něj člověk myslel pořád.

Lepší je si to povolit, ale vymezit si hranice.

Dobře, tak se ti líbí, tak tě přitahuje. Ale copak to je provinění? Vždyť je to příroda, nemůžeš za to.

Já nevím kolik ti je, ale ono předpokládat, že se ti v živote musí líbit jen partner a jak ne, jsi špatná, je vlastně naivní. A věř tomu, že i když budeš mít šťastný vztah, tak párkrát za život se ti někdo jiný líbit bude. Je úplně nanic se za to bičovat. Lepší je si to připustit jako přirozenou věc. Ale zároveň si uvědomit, že jde o biologickou záležitost a že v tom nechceš nijak pokračovat a nijak to rozvíjet. Pak si to zalíbení můžeš i užívat.  

Kvalitní vztah není o tom, že se ti nikdo jiný nebude líbit, kvalitní vztah je o tom, že přetrvá i když se ti někdo jiný zalíbí.

Chudák náš Méďa.

Krásně jsi to napsala, ale vážně. Opravdu zase úplně jiný názor. Ale děkuji za všechny, protože je lepší vidět to z více stránek, než na to nahlížet jen z té jedné strany.  

Ahoj všichni

Marky, Ty jsi chtěla, abych se ozvala. Včera jsme měli sraz. Trochu jsem se bála, ale na kamrádky hodně těšila. Sraz byl skvělej, spoustu lidí se sešlo, nečekala jsem jich tolik. On tam ale nebyl, takže na jednu stranu se mi hrozně moc ulevilo a myslím, že mi to i dost pomohlo ho nevidět.

Děkuju všem moc za rady, z každé jsem si vzala nějaké to ponaučení

MitsCovi bych se chtěla omluvit, tuhle stránku jsem předtím neznala a nevěděla jsem, jak to tu funguje, až dlouho poté mi došlo, že modrá barvička znamená muž Tak se chci omluvit, že jsem oslovovala jinak, než bych měla.  

Závěrem bych chtěla říct Marky, že já v osudovou lásku věřím a bojím se, že se prostě neumím zamilovat správně. Na onoho kluka už tolik nemyslím, i když občas si na něj vzpomenu a vím, že i když je to,, zmetek,, vždycky se mi líbil, vždycky mě to k němu nějak táhlo a myslím, že i vždycky bude Svého přítele ale miluji a je nám spolu dobře a nehodlám ho opustit, jak už jste všichni řekli, kvůli někomu, u koho to nemám jisté, kdo si vzpomněl až po dvou letech, že tu jsem. Všichni máte pravdu a já jsem moc ráda, že jsem se na vás obrátila, sama bych to svému okolí asi říct nedokázala, bojím se, že by mě všichni odsuzovali, vždyť i ostatní ví, co je on zač…

Mějte se hezky

No vidíš, já jsem tady přes rok a do teď jsem nevěděla, že když je uživatel napsaný modře, tak, že je to muž, ale díky Tobě už to vím.

no doufám teda, že se nepletu!