Téma: Jsem zamilovaná - on mě však jen MÁ RÁD a nemiluje mě, ale já chci víc

Když ho zrovna žena pustí?

Čili je ženatý?

A žena ho "pouští" aby s tebou užíval nějakou zábavu?  

To je dost divné.

Pokud tomu dobře rozumím, vůbec tě to netrápí že má jinou, trápí tě jen, že nestojí o tebe. Takže stojíš o to být alespoň jeho milenka nebo mu zničit manželství.

Nevím kolik ti je, ale asi jsi hodně mladá nebo nezralá.

Kamarádi nejste, když chcete každý něco jiného a když ty nerespektuješ jeho manželství a nejraděj bys mu ho ničila. To si skuteční přátelé nedělají.  

Na kamarády si jen hrajete. Ty se přes předstírané přátelství snažíš stát jeho partnerkou, otázka je, jakou hru s tebou hraje on. Kdyby se ti chtěl jen dostat do kalhotek, už by v nich byl, pravděpodobně mu tedy spíš jen lichotí tvůj zájem (pochybuji, že by si nebyl vědom tvé zamilovanosti) a tipuji, že čas strávený s tebou pro něj nemá zdaleka takový význam jako pro tebe.

Ignorovat je jediná rozumná věc, kterou můžeš udělat. Nestýkat se s ním, dokud nevychladneš. Nemusíš být nepříjemná a zlá, ale jen na něj přestat mít čas. Jestli je tvůj kamarád, měl by to pochopit - protože tohle kamarádi chápou. Pokud to chápat nebude, tak i on si na toho kamaráda jen hraje a možná si s tebou hraje ošklivěji než jsi ochotná si ve své zamilovanosti připustit A ta ošklivá hra je o tom, že chce být od tebe obdivován a chce tě tahat za nos, aby si připadal jako frajer.

Vaše kamarádství nemá co zničit  žádní skuteční kamarádi nejste - jen si oba na něco hrajete.  

A nemůžeš přijít o něco, co nemáš.

Máš jen iluze a ty nechceš přijít o ty iluze, ale na ty akorát doplatíš. Je jen otázka, jestli na ně doplatíš jen ty nebo naděláš paseku i okolo sebe svou bezohledností.

Takže moje rada je myslím jednoznačná: pryč od něj a hledej si kluka, který bude singl. A nehraj si na kamarádku s někým s kým kamarádka nejsi. Pokud on tomu nebude rozumět: řekni mu to na rovinu: zamilovala jsem se do tebe a proto žádná tvoje kamarádka být dál nemůžu. A pokud on tě bude přesvědčovat, že můžeš, je buď bezohledný nebo hloupý - obojí je dobrý důvod pro to, se nenechat přesvědčit.

Myslím, že jsem se možná nevyjádřila dostatečně dobře. Nemá ženu, je nezadaný, já jsem nezadaná a JSME dlouholetí přátelé. Zažili jsme spolu spoustu věcí a DOOPRAVDY jsme pro sebe důležití. Jenom říkám, že on je pro mě důležitý jinak než já pro něj. A ta část se ženou byla teoretická, to jak si myslím, že on vidí naši budoucnost. Byla bych šťastná, kdyby si našel jinou, protože by pak bylo snazší ignorovat to, jak se cítím já. A já na něj nemůžu jen tak přestat mít čas, trávíme spolu spoustu času, máme spoustu společných plánů, i do budoucna. On by se mnou dokonce chtěl i bydlet, jenže pro něj je to všechno v rámci přátelství.

Kiwi, i když tvému vysvětlení budu věřit, na mé radě se nic nemění.

Je mi jasné, že ty ale chceš pouze radu, jak ho získat.  

Když on o tebe nestojí, tak ti takovou radu nikdo nedá.

Já trvám na tom, že skuteční přátelé nejste. Přesněji řečeno ty nejsi - ty si na to jen hraješ. Skuteční přátelé mají otázku intimního vztahu oba vyřešenou - a oba shodně: že nee.

A jestli toho spolu tolik prožíváte přesto z jeho strany jiskra nepřeskočila, má to jediné vysvětlení: buď pro něj nejsi fyzicky přitažlivá nebo je dokonce gay.

Jak se znáte dlouho? Kolik měl za tu dobu dívek a jakých a jak vypadaly ty jeho vztahy?

Máš na vybranou buď si dál hrát na nejlepší kámošku a trápit se a marnit tím život - nebo to změnit, což znamená ho ze svého života odstřihnout, chvilku to obrečet a pak si najít někoho s kým budou vaše city vzájemné. A vůbec se to nevylučuje s tím, že jednou vy dva třeba opravdoví kamarádi ještě budete - až k sobě budete oba cítit totéž - OBA jen kamarádství.

Jestli mu o svých citech řekneš nebo ne, je úplně jedno, to si třeba hoď korunou. Nemůžeš přijít o to, co jsi nikdy neměla. Můžeš přijít jen o svou falešnou hru na kamarádku. Což asi zoufale nechceš, ale časem bys viděla, že by to pro tebe bylo jen dobře.

Čili klidně mu to řekni, nebo neříkej  to je fuk - ale jestli se nechceš jen trápit, tak s ním omez kontakt na minimum - ne na doživotí - ale dokud tě to nepřejde.  

PS: … A já na něj nemůžu jen tak přestat mít čas, trávíme spolu spoustu času, máme spoustu společných plánů, i do budoucna.

Pokud nejste v jedné cele pod zámkem nebo nemáte podepsanou nějakou smlouvu, tak samozřejmě můžeš. Můžeš trávit čas jinak nebo s někým jiným, plány můžeš změnit.

Zkus začít tím, že se budeš snažit být objektivní a zkus pojmenovávat věci správně. Nemluv o vás v množném čísle, jako byste byli pár - nejste: mluv jen za sebe. Nakolik je kdo pro koho důležitý můžeš psát jen ty sama za sebe.

Můžeš na něj přestat mít čas - "nemůžu" a "nechci" není totéž.

Nebyla by jsi šťastná kdyby si našel jinou, nebylo by ro tebe nic snazší než je teď.

Zkus si nelhat do kapsy. Já vím, ono je příjemné si lakovat věci narůžovo, ale přeci jen když se člověk snaží vidět věci reálně, může se některým zklamáním lépe vyhnout.

A to je právě to. Já ho nechci získat. Jenom ho nechci ztratit. Co se tvé otázky týče. známe se nějakých 13 let a ještě neměl dívku, je vcelku stydlivý, s lidmi to neumí, gay není, naopak je vcelku homofobní a myslím, že prostě čeká na tu pravou.  

Co se toho přestat si hrát na něco, co nejsem, týče. pak musím říct, že je to něco nemožného. Těch dvanáct let jsme byli nejen nejlepší přátelé, ale taky jsme ani jeden, předně on, neměli nikoho jiného a stačilo nám to. Jenže ten poslední rok jsem si začala uvědomovat, že už pro mě není jen kamarád. A možná bych to ani neřešila, ale kvůli svým citům se chovám stále hůř a hůř, protože se s nimi nedokážu vyrovnat a to nám jakékoli přátelství, které mezi námi je či není, ničí. A když se mě ptá, co se děje, neodpovím, protože odpověď by byla, že pro mě už není kamarád.  

Samozřejmě, že se nechci jen trápit, zvlášť, když tím trápím i jeho, ale proto sem píšu, protože nevím, co mám dělat. A tak dlouholeté přátelství nejde prostě jen tak ukončit. A omezit na nějakou dobu? Zhruba před půl rokem jsem to zkusila, na měsíc, jenže on to odmítl přijmout. "Jsme přátelé, nepotřebujeme pauzu." To mi řekl.  

Kiwi, na tvém místě bych možnost, že je gay, úplně nevylučovala.

Stále si myslím, že to je nejlogičtější vysvětlení všeho, co píšeš.

Že je homofobní nemusí nic znamenat, naopak to může vysvětlovat, proč se dosud neprošel "comingoutem". Jedna z příčin homofobie totiž může být i potlačení vlastní homosexuality - zvláště u mužů. Viděla jsi třeba film "Americká krása"? Tam to třeba bylo hezky znázorněno na otci toho kluka.

Ne každý homosexuál je homosexuálem rád, ne každý jím chce být, ne každý se s tím snadno smíří a mnozí s tím docela bojují tím, že se proti své homosexualitě vymezují a dokonce třeba i usilují o heterosexuální vztahy.  

Já už ti víc neporadím než už jsem napsala.

Jen dodám, že podle mě, když budeš udržovat tuhle situaci, tak hrozí, že si tím můžeš i ublížít. Ono trávit čas s někým, o koho hrozně stojíš a kdo nestojí o tebe může být velmi devastující pro vlastní sebevědomí, vlastní sebedůvěru. A pro duši není zdravé ani dlouhodobé přetveřování, předstírání jiného typu vztahu než jaký cítím. Tím dochází k vytváření jakési křeče, které se může člověk i těžko zbavovat a někdy může v duši zůstat i pocit blízký ukřivděnosti z toho, že člověk miloval a nebyl milován. Všechno, co jsem popsala, pak mže čověku komlikovat další vztahy.

Takže podle mě a mých zkušeností to nejlepší, co pro sebe můžeš udělat, je přestat vás považovat za pár, přestat mluvit za něj, a myslet jen za sebe. Protože kdybyste byli "MY" tak necítíte a nechcete každý něco jiného. Jsi jen "JÁ" nešťastně zamilovaná do jiného "JÁ", které buď netuší, co se v tobě děje anebo tuší a je mu jedno, že se trápíš.

A až začneš na sebe myslet jako na "JÁ", tak nejbezpečnější pro tebe je omezit kontakt - a zkusit si taky jít budouvat nějaký život v němž on nebude hledat partnera a jiné kamarády - nebýt na něm závislá. To, co je na vašem vztahu opravdu ryzí se tím nezničí. Skuteční pátelé mohou nebýt v kontaktu třeba i měsíce nebo roky a když se sejdou, mají na co navázat.

A nemluvím o nás v množném čísle, jako bychom byli pár. Mluvím o nás tak, protože jsme to vždycky byli my. Pro mě i pro něj. Samozřejmě, asi bych si na to mohla začít odvykávat. Třeba to pomůže. Mimochodem, děkuju, zatím musím říct, že tvoje zprávy jsou mi určitým způsobem pomáhají.

Vzhledem k tomu, že jste spolu dlouholetí přátele, si myslím, že bys mu měla říct, že je pro tebe víc než kamarád. Na jeho odpovědi poznáš, jak to bere on a budeš to mít v sobě aspon vyřešené. Raději at ti řekne na rovinu, že tě nechce, než aby sis dělala kdo ví jak dlouho iluze a trápila se. Ty se bojíš, že jak mu to řekneš, tak příjdeš i o tu pozici kamarádky. Pokud k tobě bude upřímný a ty v tom budeš mít jasno, tak si myslím, že kamarádi spolu zůstanete.  

Ono je možné, že z jeho strany vzešel nějaký signál, který dal tvému podvědomí naději na možný vztah a tak ses do něho najednou zamilovala. Třeba tě jen zkoušel. Pokud se chceš s někým sblížit, tak je nutné o tom mluvit a to i v případě odmítnutí. Pokud ti nějaké signály posílal (nějaký letmý flirt) a při tom nemá s tebou jiné plány, tak mu řekni, at se k tobě jako kamarád opravdu chová.  

jen ještě dodatek, připrav se spíš na zápornou odpověd, protože kdyby ten tvůj kamarád měl o tebe skutečně zájem, tak by už s tím dávno něco dělal. Je možné, že si s tvými city jen hraje. On ti musel poslat nějaký podmět, aby ses do něj zamilovala.