Téma: Rozchod kvůli biologickému otci

Ona se s tebou nerozchazi kvuli biologickemu otci, ale kvuli tomu, ze te nikdy nemilovala. Byl jsi zrovna po ruce, tak toho vyuzila. Myslim, ze by ses mel hodne rychle odmilovat.
Neco jineho je, kdyz chce dite otci ukazat, a neco jineho je, kdyz s ditetem jede za jeho rodinou.
Tebe asi vubec vazne nebere a navic mam ten pocit, ze si s temou muze delat, co chce!

Ono milovala právě že milovala dost možná sem to podělal sám. Chtěla si mě vzít požádal jsem jí o ruku a řekla ano. Jenže rok a půl utekl a já si jí nevzal to byla moje velká chyba. Nebyl jsem nejlepší mám svoje koníčky stejně jako ona hraju šipky a občas hry na konzoli ale to jsem před půl rokem uplně vypustil. Asi jsem jim nedával najevo tu lásku kterou k nim cítím. Mám práci která je náročná časově i fyzicky. Taky je veká chyba mojich i jejich rodičů že si malou nikdy nikdo nevzal na víkend aby jsme měli čas sami na sebe. Nikdo nám s ničím nepomohl všechno jsme si vybudovali sami z toho mála co jsme měli. Nikdy jsem na ně nebyl zlý ani nezvýšil hlas. Ona je hodně uzavřená má problém mluvit o problémech. Věděl jsem že to bude jednou velký problém. Když byli malé 3 měsíce dostala zánět mozkových blan byla 14 dní na JIPce a nevěděli jsme jestli vůbec přežije. A ten chlap s kterým je teďko na Slovensku je u mě s prominutím totální sráč udělal jí malou a chtěl po ní at si to nechá vzít o dítě nejevil vůbec zájem. Já nechápu že takovému člověku vůbec napsala kdyby si našla někoho úplně jiného tak budiš. Teďko si nakráčí po 3 letech a všechno mi vezme. Já chápu že Michala možná byla ze všeho unavená když si od toho mrňouska nemohla na chvilku odpočinout. Já jsem jí taky nepomohl tak jak bych mohl a hlavně měl. Dost toho beru na svojí osobu. Pořád věřím že to může být skvělé já jsem přesvědčený že jsou to holky na celý život. Bylo by jednodušší na všchno zapomenout a jít dál ale to já nemůžu vyčítal bych si že jsem proto neudělal všechno.

Tak to jsi nepsal, ze jsi ji pozadal o ruku a ona souhlasila. Pokud te tedy skutecne miluje, tak se z toho Slovenska vrati k tobe.
Mel by sis na ni udelat vic casu a skutecne o problemech mluvit. Spousta lidi zije vedle sebe a ani nevi, co si jejich partner mysli.
Pokud  ji opravdu chces, tak o ni bojuj.

Bojuji o ní co to jen jde vyvýjím maximální usilí. Uvidím s čím přijde až se vrátí ale mám pocit že bude mít v hlavě ještě větší zmatek. Jsem si jistý že mě má pořád hodně ráda. Teď bude záležet hodně na tom jak to probíhalo na tom Slovensku. Teďko se snažím jí psát jen jednu zprávu denně. Zatím odpovídá. Už aby byl víkend a mohl jsem obě holky vidět.  

Ahoj! Je mi 64 mám 2 syny 43 a 35 let. Přičemž toho staršího mám z  prvního manželství. A právě o něm tu dnes (07.08.2019) chci psát. Rok po jeho narození tehdejší manžel odešel k jiné ženě, tudíž jsem byla se synem sama. Měla jsem až do jeho 4 let oporu v mých rodičích ale ti v této době postupně zemřeli. Bojovala jsem jak se dalo, po 7 letech jsem se znovu vdala a měla druhého syna. Manžel je dobrý člověk ale nyl na něj vždy přísnější než na toho svého ale je to dáno jejich věkovým rozdílem. Peklo začalo v pubertě. Začal se scházet s pochybnou partou, chodil za školu a už v 16  byl zadržen za krádeže a odseděl si 8 měsíců. Byla jsem zoufalá, nic nepomáhalo, ani po dobrém ani po zlém. Po několika letech se situace opakovala, to už měl i problémy s alkoholem. Dostal 17 měsíců nepodmíněně. Podařilo se nám ho odstěhovat se do jiného bytu abychom z něj nepřišli o rozum. Po čase jsme zjistili že neplatil nájem a má spoustu dluhů. Abychom nepřišli o byt dluh jsme uhradili. Život šel dál, časem se nám zdálo že je to trochu lepší. Vždycky jsem byla ale na trní co za trápení mě s ním ještě čeká. Měl několik známostí, ale všechny ztroskotaly na problému alkohol a život na hraně. A co myslíte dnes (07.08.2019)? Opět ve výkonu trestu tentokrát 12 měsíců. Za měsíc ho mají pustit a já zase trnu co bude dál. Pravidelně mi volá a já mu stále jen pomáhám. Ke mně a manželovi se choval vždy slušně a já ho prostě miluji, je to můj syn. Ale jsem už hodně unavená. Druhý syn je v pohodě, tak aspoň z toho mám radost. Marcela

43 letý syn je dost starý na to, aby se o sebe postaral sám. Dokud mu budete podávat pomocnou ruku, nikdy se nenaučí být samostatný, protože ví, že maminka vždycky pomůže.

Měla byste si pro svou pomoc jasně stanovit nějaké hranice a ty dodržovat.

Např. si stanovit výši finanční částky, kterou mu v opřípadě nouze poskytnete, omezený počet nocí, na které ho necháte přespat a jen za předpokladu, že s něčím pomůže a bude si aktivně hledat bydlení a práci a pod.

A to tak, aby vás to neničilo a neobtěžovalo - a on to začal vnímat opravdu jen jako krajní možnost.

Protože ono obětovat se nemá smysl, když to k ničemu nevede - když vás to jen poškodí a u něj to nezpůsbí žádné trvalé zlepšení.

Opakované vložení nevyžádané reklamy do webu. Uživatel/ka byl/a zablokován/a.