Téma: Zemřela mi milovaná teta - moc mě bolí srdíčko

Jedině co můžu poradit, ze své vlastní zkušenosti, i když vím, že to není lehké, je žít pro lidi, co nám zůstali a ýžít tak, jak by si to přála tetička. Jednou se zesnulými setkáme, každý z nás přejde na druhý břeh. V takových situacích, když někoho ztatíme, koho jsme měli rádi, se nám zhroutil celý svět. To velké zoufalství a bolest budeš cítit bohužel velmi dlouho. Je mýtus si myslet, že čas zhojí všechny rány… . Je mi to líto… Úpřimnou soustrast.

Já také bydlím v malém městě na hranici s Polskem, třeba bydlíš někde poblíz .

Nedávno jsem mluvila se známým s ten mi řekl, že se to teď po novém roce nějak rozumiralo. Údajně je každou chvilku nekde na pohřbu. I když jsem to zaklepala, tak o týden později, co jsem s nim mluvila, zemřel známý. Můj bývalý učitel že základní školy. Pořád jsem se s ním na ulici potkávala a vždy jsme si popovídali. Docela mě prekvapilo, jak jsem na jeho smrt špatně reagovala. Měsíc jsem každý den před spaním brecela.  

                                                          Upřímnou soustrast.  

Moc děkuji všem za kondolence a podporu. Je pravda, že žít pro ty, co ještě žijí, má smysl. Tetička rozdávala lásku a v mém srdci bude mít navždy čestné místo. A já můžu dál předávat to, co předávala i ona. V duchu jsem jí říkala, ať se tam má krásně a drží mi místo. Moc ráda bych se s ní ještě shledala A moc mě mrzí, že jsem ji nezavolala, jak jsem původně chtěla.

Dáreček: ona byla z pohraničí, dokonce se ta víska jmenuje Polsko, je to ve východních Čechách za Ústín n. Orlicí, u Žamberka. A máš pravdu, fakt se to teď nějak láme. Já právě cítila, že to, co bylo v roce 2017 bude v tom novém jinak - že ti, kteří tu byli, už tu nebudou. A pak zemřel ten strejda, tetin švagr a to nečekaně, i když pro nás s mámou to úplně nečekané nebylo. Už když jsme hoo viděly naposledy v léte, tak špatně dýchal, ale nic neřekl. Nám to ale bylo divné. Ke konci roku byl snad i na ventilátoru a měl v plicích vodu - opět nikdo nevěděl, že je za tím něco horšího, ale my tušily, že je to špatné. A jak zemřel, vyšlo najevo, že měl znovu rakovinu, ale nechtěl dělat starosti, a tak to věděl jen jeden z jeho synů. Najednu stranu za to má u mě respekt, ale na druhou je mi líto jeho ženy (tety), protože to pro ni musel být šok. Člověk se sice na smrt nikdy zcela nepřipraví, ale ona to tím pádem vůbec nečekala a musí z toho být doteď mimo. A aby toho nebylo málo, sama měla na podzim mrtvici a teď jí umřela i sestra - tato tetička, o které jsem psala toto téma - tak se teď bojíme o ni, protože přišla ve dvou měsících o dva nejbližší.  

A taky dvěma známým byla diagnostikována rakovina prostaty a i když jsou zatím výhledy dobré, tak člověk nikdy neví, docela se obávám, aby jeden z nich na to nakonec nezemřel, ale snad to tak nebude. Takže ty ťafky s novým rokem jsou slušný a myslím, že to není poslední událost. Obávám se, že někdo koho znám léta taky ještě umře. Je to strašný, jako by kus mě a mého dětsví zemřelo spolu s těmito lidmi.

Učitele je mi líto, ale věř, že se má líp a už ho nic nebolí. Možná by byl překvapený, kdo všechno ho oplakával.

Máma mi naštěstí chce vyhovět, takže tam asi pojedeme spolu. Byla věřící, takže dost možná zažiju poprvé církevní pohřeb

Trochu mi to vrací pocity, když umřely babičky, takový to divný prázdno, díra, zároveň snaha tomu nevěřit a smutek, když mi dojde, že to tak opravdu je. Snad se mi po pohřbu uleví. Byla kouzelná, jako z pohádky.

Taky se mi ani ne před týdnem zdálo, že jsem si četla sms, kde mi psala pohřební služba, že pohřeb bude ve čtvrtek. Vůbec jsem nevěděla, koho by se to mohlo týkat. Teď už vím. A shodou okolností bude mít teta poslední rozloučení skutečně ve čtvrtek.

A den před jejím skonem jsem měla strašně špatný pocit, a pak bouchla ta chemička, tak jsem myslela, že jsem tušila tuto tragédii. A další den - v den kdy zemřela - jsem cítila, že umře někdo moc hodný a měla jsem silnou potřebu být s mámou.

A vlastně i s tím jejím švagrem to byla náhoda, že jsme se naposled viděli - manželovi této tetičky se totiž zrovna ten den porouchal auto, tak zavolal tomu strejdovi a ten nás odvezl za nimi. Jako by to osud zařídil, abychom se všichni naposledy shledali a seděli spolu u jednoho stolu. Teď už by u něj dva články chyběly.

A jsem šťastná za tetu, že zemřela obklopená láskou. To mě hřeje u srdce a její muž je pro mě muž s velkým M. Oddaný, láskyplný obětavý. Bral její situaci s nadhledem a pokorně se o ni staral. Moc ho obdivuju, je to můj hrdina stejně, jako teta a jejich švagr, který nechtěl nikoho trápit. Alespoň ta vzdálená rodina stála/stojí charakterově za to-

No nic, jdu si dát další kolo písniček, včera (23.03.2018) jsem skrytě truchlila u Lux Aeterna, Dvořákova Larga a Moricconeho Ecstasy of gold.  

(omlouvám se, musí to jít ze mě ven, tak proto jsem upovídaná )  

Není vůbec žádný důvod se omlouvat milá Rypoušice.  I já si pouštím písničky, když je mi smutno.