Téma: Vztah s ženatým přítelem - dala jsem mu v afektu veřejně facku a teď mě to mrzí

Na tom není moc o čem přemýšlet. Jednoduše jsi milenka a ráda by ses přesunula z čísla 2 na číslo 1, ale jsi na to sama.

Moralizovat nebudu, na to si jednou vystačíš sama.

Víš, spíš mi šlo o to, co udělat, aby mi odpustil. Jak to bude dál, nevím, alepřeji si, aby mi odpustil a nevím, co proto mám udělat

Holka, tehdy i teď jsi "někde jinde".

Nejde o to, že by Ti nemohl odpustit a neodpustil, či spíš, že ho vůbec ta facka jako taková nějak zasáhla. Jde pouze o to, že si díky tomu uvědomil jak moc jsi zainteresovaná a to je celé.

Jinak přeloženo, prostě chceš být víc než chce on, abys byla a tak zvolil odstup…sejde z očí, sejde z mysli, o ohrožení svého způsobu života nestojí.

Už to chápeš?

Odpustil? Jemu to, jak se zdá, vyhovovalo tak, jak to bylo a teď, jak se pomalu svírá past (chceš ho víc, než on - než to, co ti může a chce on dát), couvá a utíká. A je to tak dobře! Ty nepotřebuješ, aby ti on odpouštěl. Ty potřebuješ, aby tohle skončilo. Jste každý někde jinde. Ty chceš víc, on ne. Nech ho odejít. Ta facka byla jen nakulminování a jakýsi propuštění pocitů, který v tobě jsou. Jistě i nepřiznaně (sama sobě) cítíš možná vztek, zlobu, že on se ještě "nerozhodl", neví, nechce, vidíte se málo, teď couvá. Nemá to smysl. Věř mi, že kdyby chtěl od svý ženy odejít, udělá to a nebudeš muset čekat takovou dobu. Mluvím z vlastní zkušenosti. Ukonči to důstojným způsobem, poděkuj za to, co bylo, vysvětli, že tohle už dál nezvládáš, že bys chtěl víc, ale uvědomuješ si, že to tak nikdy nebude. Jestli máš tu potřebu, omluv se ještě jednou za facku, popřej hezký život… A nepiš mu. Klidně si smaž kontakty. Bude to tak lepší. Budeš volná, věř mi… Až přijde čas a bolest naopak odejde. Když se totiž podíváš líp na slovo "ODPUSTIT" najdeš v něm i další slova - "OdPustit, tedy pustit". Tak ho pusť…

A tuším, jak se cítíš. Jaký to je. Že máš asi určitě výčitky (z toho, co děláš), že přitažlivost mezi váma je obrovská a "povětšinou skončíte v posteli". Všechno jsem to zažila… A on tě klidně může mít rád, to se nevylučuje. Ale nedokáže ti nabídnout to, co bys chtěla. Nemůže. A nepřijde mi dobrý nápad se s ním kamarádit, protože jsi zamilovaná (jak to tak vnímám). A navíc by opět hrozilo, že se spolu vyspíte. A zase to pojede znovu. Vím, že je to strašně, strašně těžký. Ale využij vzdálenosti mezi váma. Nepotkáš ho na ulici… Využij toho, tenhle vztah nemá budoucnost. Jsem si tím téměř jistá, i když výjimky určitě jsou. Ale podle tvýho věku by mě tak napadlo, že už možná i myslíš na rodinu… S tímhle mužem je to, promiň mi, ztráta času. Obohacení to bylo a je, ale někdy je potřeba nechat vyhrát rozum. … Jestli píšu na tvůj vkus příliš narovinu a otevřeně, až direktivně, je to i proto, že jsem "prozřela". A dneska si říkám něco jako "Takovýho trápení a za co? Takovýho času a proč? Pro něj? Je jiný, jinde než já…" Děkuju za zkušenost, ale. každý z nás si zaslouží někoho, kdo ví, že nás chce! Být ve vztahu jen dva, zažívat rádoby běžný "věci" (nemuset se schovávat, žádný špatný svědomí, procházky venku mezi lidma…). Zasloužíš si to. Tak jdi do toho, ať najdeš.

Je těžký slyšet tyhle slova, jsem v uplně stejné situaci a přesně si uvědomuju, že to nemá smysl. vím, že ho miluju, ale nikdy nebudeme spolu…je těžké ho pustit, protože po dlouhé době jsem našla člověka, s kterým si rozumím jak povahově, tak i v sexu. prostě, jak kdybysme byli narozený jeden pro druhýho…ale má rodinu a malýho syna…a vím, že je nikdy neopustí…je to těžký a bolí to a doufám, že zažiju ještě jednou to co jsem zažila s ním…momentálně mám v srdci díru a nedokážu myslet na nic jenom na něho…ale vím, že jednoho dne se možná někde potkáme a dokážeme si normálně promluvit jako přátele…přeju ti hodně štěstí, ale být tebou řídím se radami ostatních, protože ať chceš nebo ne a ať je to sebevíc těžké, prostě je to tak! On s tebou nikdy nebude…tak jako se mnou nebude ten můj!  

Ty chceš řešit pouze odpuštění za facku, nemoralizovat, ale…Ono Ti nic jiného, než už bylo napsáno, napsat nejde. Jsi zaslepená bezohlednou představou a touhou a tak na to pohlížíš pouze ze svého úhlu pohledu. Kde je napsáno, že kdyby se rozhodl pro Tebe, nebude dělat to samé - si přístav i někde jinde? Bude se Ti pak líbit pozice, ve které je nyní jeho manželka? Nebude - to je jasný, žádná by to nechtěla, ale při tom jí nevadí, že to dělá té první. To je potom těžký.  

Já si myslím, že ta facka mu jen otevřela oči a usnadnila rozhodování.

A co řekl/udělal, že dostal tu facku? Co bylo impulsem?