Téma: V poslední době se mi nic nedaří - nemoci u nejbližších, neúspěšná zkouška, lidé mi hážou klacky pod nohy

Lidé, které babičky vychovají v podobném duchu se mají zpočátku vždycky trošku hůř. Hledají si životní rovnováhu, protože jsou připraveni na trochu jiný svět. Ale nakonec se to povede a z láskyplnosti pak těží zasloužené ovoce. Bolest, kterou někdy pociťuješ Tě učí rozeznávat emoce a chování lidí, které méně citlivý lidé nikdy nezažijí. Naučí Tě věcem, které v budoucnu ještě oceníš.

To, že Tě trápí učitel má nějaký důvod. Ale tím důvodem nemusíš být Ty. Může to být jeho vlastní frustrace, nevědomost a neschopnost. Učitelé nejsou bohové ani páni. Jsou to jen běžní lidé kteří mají navíc málo zkušeností z praxe a reálného života. V dnešním světě jejich vědomosti rychle zastarávají, takže sami toho mají hodně.

Sice by se neměli chovat necitlivě, protože jsou to právě oni kdo výraznou mírou formují osudy lidí a lidstva, ale nežijeme v dokonalém světě.

Nauč se proto dvě věci:

1.        Být k těm frustrovaným lidem tolerantní.

2.        Nebrat si jejich vzteky a jejich neznalosti osobně.

Škola je hra. Má jisté pravidla. Stačí ji projít podle pravidel a opravdu si nebrat jejich názory osobně. V praxi nebude záležet na ničem negativním co Ti tam řeknou.

Jsi teď oslabená a křivdy přijímáš pravděpodobně vyhroceněji, než jindy, kdy by sis pomyslela o učiteli, jaké je to------- a nechala to být. Je to zřejmě jen obdobím a období, špatná i dobrá jednou skončí.

Takže vytrvej.

Ale vidím tu jedno nebezpečí, babiččin názor na chování v životě je spíše k nepoužití.  

Být milí a vstřícní k lidem je výborná strategie tam, kde to někdo ocení. To jest, být milý a vstřícný k milým a vstřícným.  

V konkurenčním prostředí tomu ale tak není. Je obrovské množství lidí, které uznává jen sílu a schopnost prosadit se, ne nadarmo bývají v čele častokrát psychopati. Ne, že by tito lidi byli schopní, pracovně ani náhodou, ale jsou všehoschopní v tom, jak dosáhnout svých cílů.

Pokud budeš milá a vstřícná v takovém prostředí, budeš za slabou, za snadný cíl, kde si ostatní můžou vylévat zlost, kde si troufnou, protože pro ně hodný a laskavý člověk znamená slabý člověk, ze kterého můžou kořistit, kterému můžou beztrestně ublížit a zasurovět si, atd.  

Je to o jiných hodnotách, pokud budeš za slabou, bude z tebe časem oběť, lidi vycítí, co si k tobě můžou dovolit a dovolí si. V extrémním případě bys pak mohla přitahovat přímo psychoteror, rozhodně ale budeš cítit křivdu a nepravedlnost.

Tvůj učitel je idiot a troufl si na tebe. Neuspěla si a on tě ještě ponížil. To vypovídá hodně o vás obou. Ty mu to samozřejmě nemůžeš vrátit, ale budeš se teď muset přes to přenést.  

Máte pravdu, měla bych být trochu průbojnější a silnější. Ale já jsem už prostě taková. Přes učitele už jsem se jakž takž přenesla, není to poprvé, co se s tím setkávám a snažím se o tom pomyslet svoje. Více mě teď trápí, že se mi prostě nedaří. A nedokážu se s mířit s tím, že ačkoliv do toho dávám vše, největší nasazení tak mi to nevyjde. A pokud se podívám na ostatní, vidím, že to zvládají mnohem rychleji a lépe než já. Nejde mi to do hlavy. Nechci závidět nebo tak něco. Ale mám z toho nepříjemný pocit…

A to ovlivnění babičkou - no ona je hodně věřící a vždy nás učila, že máme být laskaví a dobří. Nikdy nás k víře nijak nenutila, já si k tomu částečně našla cestu sama. Ale jakožto dobrý člověk který celý život ostatním jen pomáhal a velmi málo myslel na sebe skončila těžce nemocná, prakticky ochrnutá po mrtvici. Tak si taky někdy kladu otázky proč to tak je? Čím si tohle člověk zaslouží. A můj život se bere podobným směrem, čím více se někomu snažím pomoct nebo čím více se já sama snažím být v něčem dobrá, tím hůře to dopadá.

Už jsem ti částečně odpověděla, ti dobří bývají oběti. Navíc ti dobří odmítají svoje agresivnější a pro ně málo přijatelné části své osobnosti, -smůla je, že právě tyto části osobnosti představují sílu a odolnost. Bez nich je život těžký a v podstatě je to nesmyslné.  

Člověk má určitý soubor vlastností, kterými byl vybaven a které pro život potřebuje, odmítat některé z nich, protože neodpovídají určitému přesvědčení je tak trochu nerozum. To je stejné, jako kdyby lev nebo jiné zvíře odmítl svoje tesáky a drápy, protože neodpovídají jeho přesvědčení dobra. Pokud to udělá zahyne hlady, případně bude dřív sežrán. A my bohužel zvářata jsme a to stádní.

Společně s ním většinou kráčí ruka v ruku představa, že to dobré v životě je nějakým způsobem zaslouženo.  Zlatý voči.

Nejde o to, nebýt dobrý, jde o to, nebýt dobrý plošně. Prostě nebýt dobrý ke každému. uvědomovat si i své nepříliš světlé, nicméně v životě důležité stránky, akceptovat aje a umět je používat. Takže  to neznamená být zlý, ačkoliv při setkání s psychopatem se to hodí, ale umět být prosazující se, agresivní a dominantní, pokud to opět bude potřeba. A že ty situace jsou časté. A umět s tím vším zacházet.

Věřící babičky mívají tenhle vliv. (Křesťanství totiž polarizuje lidské vlastnosti na dobré a zlé. Ale k přežití my potřebujeme oboje). Ta moje ho kdysi měla taky a taky zemřela všemi opuštěna a v podstatě i mnou. Její situace dramaticky zhoršila, když jsme byla v Latinské Americe, zcela mimo signál, kontakt, cokoli, tři týdny. Když jsme se vrátili, bylo po pohřbu.

Smůla je jen smůla, možná se skutečně nedaří, ať děláš, co děláš, ale to se občas stává. Ale opravdu se zamysli nad tím, jestli to těch poloh oběti nesklouzáváš, pak by nešlo jen o smůlu, ale přímo o něco, co tvůj postoj přitahuje. Abys nebyla ta dobrá trpitelka.

Ale to už spekuluju.  

Ten kdo v sobě nemá dost agresivity a síly, ten ji brzo pocítí zvenčí. A kdo se cítí jako oběť, které se křivdí, tomu se pak křivdí více a více.  

Slova o oběti mi nahodila jednu větu-otázku, kterou jsem nedávno četla: "Je pro tebe rozdíl v tom, když se pro někoho či něco obětuješ a když se cítíš být obětí někoho či něčeho? "

Toť vsuvka…

Tak minimálně je rozdíl v tom, že pokud někomu něco obětuju, třeba i sebe, jde o mé rozhodnutí. Něco dobrovolně ztrácím, ale nejsem bezmocným věchýtkem neschopným obrany. Rozhodla jsem se a tady máš půl sušenky.

Ale pokud jsem však něčeho obětí, nikdo se mně neptal, bylo o mě rozhodnuto a já s tím asi nemůžu nic udělat. Je tam ten prvek bezmocnosti a bez vlastní agresivity i bezbrannosti. A ten je pro oběti typický.

Asi máte pravdu, že mi trocha té agresivity chybí, ale je to dáno jednak povahou, výchovou ale i dalšími okolnostmi. Např. když jsem byla na základní škole dlouho mě šikanovali (spíše se mi spolužáci posmívali, dělali naschvály apod.). Nikdy jsem to neřekla ani našim, vlastně jsem to nechala tak být a nedokázala jsem se ani ubránit. Říct něco, co by to mohlo změnit nebo čím bych mohla ukázat, že je mi to jedno. Na střední to pak úplně odeznělo, ale v člověku to tak trochu zůstane. A tak jsem se začala věnovat škole, snažila jsem se být v něčem dobrá, dokázat sama sobě, že jsem dobrá… Ale teď na VŠ mám problémy, nějak mi to nejde, nedaří se mi a zase začínám mít takové ty pocity méněcennosti, jakože nic neumím a nic nedokážu.

Ahoj, no někdy se to tak semele, ale já se vždycky říkám, že může být daleko hůř. Můžeš být vážně, nemocná, nemohoucí, tuklá autem a nebo pod autem. Život je výzva a stojí za to se s tím poprat. Navíc v životě budeš více připravena na ty horší stránky až jednou opět příjdou. Těm co jde vše od ruky nakonec někdy velmi špatně končí a to  bud na záchytce a nebo pod mostem. Ty když vždycky najdeš v sobě sílu znovu začít a vstát tak budeš " ta báječná holka do nepohody" a to každá není.

Byl jsem taky na dně. Měl jsem všechno a v jeden den jsem o všechno přišel a skončil v kriminálu. Ale vstal jsem s snažím se a pomalu to jde k lepšímu. Je to těžké ale touhle cestou poznáš jakou máš v sobě sílu.

Držím palce a co se týká naší akademické púdy jsou to všechno náfukové co se k životu nehodí.

Děkuju asi je to pravda, já už jsem takový smolař od přírody. Co se týče školy, všechno jsem si vydřela. Nikdy mi nic neprošlo jen tak a často jsem dělala zkoušku třeba napočtvrté a nikdy jsem nebyla mezi těmi, co jim to šlo. Ale teď když přijde neúspěch tak opravdu mě to tak nesebere, protože už se s tím snažím lépe vypořádat. Akorát teď je nějaké špatné období. Nějak se to všechno nakupilo a já ztrácím tu svoji energii co mě vždy poháněla dál. Ale věřím, že všechno se děje z nějakého důvodu. A ano - zdraví je nejdůležitější, na to jsem přišla v poslední době taky… Ale člověk si většinou neváží těch věcí, které má a touží neustále po tom, co nemá… Snažím se na to myslet a být vděčná za každý den. Jen je to teď trošku těžké…

Přeju ti moc štěstí Ema21 . Jsi šikulka a jdeš správným směrem jak tě babička nasměrovala. Špatné období střídá lepší a pomáhá naší duši více si vážit toho dobrého a neusnout na vavřínech.