Téma: Trpím nezájmem svých rodičů - jako únik ze zoufalé situace jsem zvolila psaní do deníku

Je vidět, že jsi hodně abstraktní, ale zároveň se snažím číst mezi řádky. Jedná se asi o to, že není nikdo, kdo by tě dokázal pochopit. Svět ti přikazuje jaká musíš být, seběvědomá, smát se, být in. Dneska se smutek a dramatičnost nenosí. Halucinace ti cár papíru fakt nevyřeší. Jo, pomáhá to, vypsat se z problémů, ale halucinace, pochody v mozky, to ti pomůže jenom doktor, který zná správný lék. Asi nejseš Češka, že? Ukrajinka, možná?

Proč je život nudný? Co tě na něm nejvíc nebaví? Co bys chtěla smazat jako gumou na papíře?

K doktorovi nemůžu jít. Moji rodiče by mi ho i tak nezaplatili. Ale chtěla by osm psycholožku. Měla bych se komu vyprávět.

Správně, nejsem češka.

Proč je život nudný? Protože každý den je stejný. Vstanu, jdu do školy, po škole co nejdéle ven, abych nemusela jít domů. Večer učení a pak spát. Proto.

  Na životě mě nejvíc nebaví nezájem lidí. To mě nebaví. Cokoliv co říkám, nikoho nezajímá.

Co bych vymazala z papíru? Nic. Proč? Neboť pokud něco vygumovat, pořád ti na papíře zůstane slabě viditelný načrtnutý starý obrázek. Nechci žít minulostí. Ani trošku.

Jediné co chci, je aby mi někdo rozuměl. Aby na mě nedívali jako na psychopata. Jenže co když jím opravdu jsem?

Něco z psychologie:

Je dokázáno, že každý normální člověk má za noc 8 až 10 snů, přestože asi 8% žen a 15% mužů tvrdí, že sny nemívají. Jsou lidé, kteří tvrdí, že se jim nikdy nic nezdá. Výzkum spánku však již před více než 40 lety potvrdil, že každý z nás má každou noc sny, dokonce hned několik. Ovšem většinou sny ihned po probuzení zapomínáme. Není pravda, že někdo sny nemá, to by nepřežil. Pouze si je nikdy nevybaví.

nebo na http://psychologie.nazory.eu/rubriky/sny

i mě se stává, že se mi někdy sny nezdají.

Cítím z tvých slov, že máte hodně peněz, ale málo lásky. Nechceš chodit domů, protože pak by ses stejně musela jenom učit a na nic jiného se tě rodiče neptají. Nejsi tak hezká jako tvoje sestra, nelíbí se ti škola, kterou studuješ?

Měla by ses zaměřit na to, co změnit můžeš. Svůj obličej ne, svoje rodiče ne, svoji školu ne.   Co ti rodiče dovolí?

Pokud se komunikaci s psycholožkou nebráníš, neměl by to být až takový problém se k nějaké dostat. Ne všichni psychologové jsou placení, ně, teří pracují zdarma - a teď nemyslím psychology pracující pro zdravotní pojišťovny, kteří mají dlouhé objednací lhůty. Takoví psychologové jsou například v různých krizových či rodinných centrech. Záleží na tom, odkud jsi a jestli ve městě, kde bydíš, nějaká taková organizace působí.

Ahoj, na jazyku toho mám hodně, ale pokusím se vše shrnout. Začnu asi tím že tě úplně chápu, což může znít ohraně, ale myslím to vážně. Strach a bolest jsou zajímavé pocity, ale nesmíš se jimi nechat unést (i když z vlastní zkušenosti vím, že je to občas dost obtížné). Rozhodně to neber jako jistou věc, ale jen můj soud – podle halucinací soudím, že bys mohla být schizofrenik, na druhou stranu to může být jen bujnější fantazie (obzvláště v tomto věku). Také tyto stavy mívám, ale místo vrány pro jistotu vidím bytost, která mi dává vědět co bude. Jde sice o maličkosti, ale všechny se doopravdy stanou, stejně jako píšeš ty. Též se chci odstěhovat – jako asi každý teenager (při nejlepším až do Švédska…)

Ano, smrt je strašně zajímavý stav, ale jak si sama uvědomuješ, měla by k nám přijít přirozeně a ne naší vlastní rukou.

Jen sni dál, protože sny jsou základ. Kdybys neměla sny, nemohla by sis je dříve či později začít plnit.

Co s tebou je ti bohužel nepovím, nevyznám se ani sama v sobě, ale možná by ti stejně jako mně pomohlo prostudovat pár knížek týkajících se psychologie popř. sociologie. I když nevím, jestli se ti chce trávit čas čtením knih, kterým možná po prvním přečtení ani nebudeš rozumět, něco je vážně těžko pochopitelné.

Nudný život? Můj bych ohodnotila stejně. Každý den vstanu, jdu do školy, jsem tam do půl čtvrté, pak domů zavřít se do pokoje. Zkoušela jsem se z toho dostat tím, že jsem párkrát místo školy šla jen do parku nebo kamkoliv pryč, ale i přesto, že mi to na tu chvíli pomohlo, neudělala bych to znova, protože kvůli tomu se vše spíš zhoršilo. Teď svůj život začínám uměním. Třeba to zrovna tobě nepomůže, ale já se u toho hezky odreaguji. Maluji, tvořím, přenáším na papír své nápady, obrazy co mi létají hlavou, u toho většinou poslouchám i hudbu a je mi rázem mnohem lépe. Psala jsi, že stále kreslíš něco depresivního – na tom taky nevidím nic špatného, protože ze sebe tu zlost nebo…ani ne zlost, teď mě nenapadá správné slovo…dostaneš dobrým způsobem a proto si to pak nemusíš vybíjet na ostatních. Nebo tě to prostě jen fascinuje stejně jako prokleté básníky. Pokud je neznáš, najdi si je a pokud se ti jejich tvorba líbit nebude, můžeš na ně v pohodě zapomenout. Jako bych to nenapsala.

Co říkáš nikoho nezajímá? (jen tak mimochodem mě jsi dost zaujala) Též mi to tak přijde. Říkám mámě, že vidím Adriana (ta bytost, kterou jsem zmiňovala na začátku) a ona mi odpoví jen: hmmmm. Nebo mi prostě nevěří. Táta mi, když mluvím, vše odkýve a pak zjištuji, že ani neví o čem jsem mu vyprávěla. Všichni berou má slova na lehkou váhu a já nevidím jediný důvod proč…

Každopádně doufám, že jsem ti alespoň trochu pomohla a pokud ano, ráda bych si na tebe vzala nějaký kontakt, protože tohle není vše, co bych ti chtěla říct. Chápu že sem asi nebudeš chtít žádný dávat, ale stačí založit e-mail „na jedno použití“, díky němuž bychom si mohly vyměnit pár dalších informací. Samozřejmě pokud nechceš, nebudu tě nutit, v jistém smyslu stačí i tahle zpráva – alespoň víš, že nejsi sama J

Páni! Ono existuje člověk, kteří mi rozumí!  To co si napsala mě hodne zaujalo. Zde je můj mail: nataliad.nataliad@gmail.com

Děkuji

Tak to má být, vždycky se najde někdo, komu lidi nejsou lhostejní.   Tak vám přeju holky ať se podaří najít to co černá labuť potřebuje. pá

Jsi fakt dobrá ATG.