Téma: Stala jsem se invalidou - díky lékařům

Nevím kam se mám obrátit. Je to volání do tmy! Volání o pomoc, vždyť jsem se octla na dně společnosti a to kvůli lékařům. Jsem sama, v roce 1987 mi prováděl MUDr. Kozerovský v Ostrovské nemocnici kyretáž dělohy, pro velké krvácení. Tento arogantní doktor mi tento zákrok provedl tak, že mi perforoval celou dělohu. Dostala jsem akutní zánět podbřišnice a hluboký zánět pánevní. Prožila jsem klinickou smrt. Následovaly další tři gynekologické operace. Pomaloučku mě odoperovávali jeden orgán za druhým.
Byla jsem také hospitalizována v Praze na Karlovo náměstí v r. 1989, kde mi zjistili, že mám asi 7mm toxický adenom na levé štítnici a že by bylo vhodné tento adenom vyoperovat. Ale o této zprávě jsem nic nevěděla. Tak si me Páni doktoři přehazovali jako horkou bramboru. Tak mi naordinovali páni doktoři 20 elektrošoků do hlavy! Potom v roce 1992 dalších 10 elektrošoků v Ostrově nad Ohří. Až když jsem byla v precomatu a vážila 45 kg, povolali /nevím poč to nebylo dříve/ endokrinologa a ten nařídil okamžitou strumectomii. Tato operace bylo to nejhorší, co jsem prožila. Zástava strdce a coma. Ale já chtěla žít! Ale za jakou cenu!
Před tím vším jsem byla krásná zdravá žena, která 15 let sportovala závodně sportovní gymnastiku.
Imunitní system nepracuje, není měsíc, abych nebyla nemocná. Mám invalidní důchod 3. stupně a důchod 7 tisíc korun. Když vše poplatím, abych nebyla nějaký dlužník, tak mi zbývá 25, -Kč na den, ale to opravdu nikoho, ale nikoho nezajímá!
Každé ráno se ptám proč? Každý večer se ptám proč? Tato společnost mě srazila opravdu až do bahna. Kde je lidská důstojnost? Kde je vyšší princip? Proč mám takto žít? Nebo nežít? Asi by bylo lepší takových, jako jsem já se zbavit. Proč? Protože na mě musí dělat! Proč mám tak nízký důchod? Ano, protože mi byl přidělen v roce 1988. Proč se ztratila před listopadovými dny všechna má dokumentace?   PROČ musím takto živořit!
Chce se mi stále plakat, je to možné v této naší demokratické zemi? ANO, je!
Děkuji, jestli si to někdo snad přečte.
Stejně to nikoho nezajímá a toto volání stejně skončí někde v "koši", asi jako JÁ.
A najednou se ze mě stala troska. A stále se ptám proč?

Zdeňka