Téma: Sama a nespokojená se svým životem - okolí namlouvám že jsem v pohodě

Já myslím, že se usadí každý, kromě těch, kteří se sami rozhodnou být single, ostatně to tvrdí i statistiky. Kromě toho, člověk nemusí být okouzlující sexbomba, aby měl vztah. Jsou i lidé, kterým na vzhledu vůbec nezáleží. Čím jsou starší, tím je jich víc.

Radím nadále posilovat své sebevědomí. Starejte se o sebe ještě mnohem víc. Pravidelné návštěvy fitness, obchodů s oblečením a doplňky, to taky udělá své. Pokud se v módě moc nevyznáte, můžete si přes internet najít stylistku, která váš šatník spraví a zasvětí Vás do tajů módy. Pokud se nelíčíte, začněte. Opět je spousta dívek a žen, které Vám v tomhle pomohou. Tohle všechno Vám strašně dodá na sebevědomí a otevře Vás to. Nebo to aspoń otevřelo mě. Moji přítelé deset prstů taky zrovna nepřesáhnou, ale to není potřeba. Zjistila byste, že ta jedna pořádná je víc, než sto falešných.

Taky přesťaňte áchat nad starými bolístkami. Měla jste akné, rovnátka. Hádám, že už nemáte ani jedno, tak proč plakat nad problémem, který není a nechat se jím dál omezovat? A že neumíte navazovat vztahy? A jak to chcete umět, když to neděláte?

Když tohle všechno uděláte, zájem určitě bude, hlavně to ale udělejte PRO SEBE, abyste se VY cítila dobře.

Přestaňte si na něco hrát, začněte být upřímná. Proč by na Vás někdo dotíral, když tvrdíte, že o to nestojíte? To Vám to má přečíst na čele? Ne, na čele Vám nic nepřečte.

Až začnete chodit ven, do fitka. Určitě se seznámíte se spoustou lidí. Navíc je dnes spousta různých akcí a zájezdů pro nezadané, stačí napsat to do googlu, vlastně ani to není potřeba, já tím jsem zahlcená, ikdyž to nehledám.

Začněte pořádně využívat všech možností a žít. Máte na to a zasloužíte si to!

Hodně štěstí )

Hlavně nesmíte věšet hlavu, nikdy. Může to trvat další roky, ano, ale jednou se to povede A taky si najděte víc zájmů, i to Vás víc vyláká ven. Fantazii se meze nekladou. Sport i umění Vám opět pomohou se otevřít, dostat to ze sebe. Přiznat to lidem pak bude snadnější.

Jak píše předešlý příspěvek, je potřeba se zbavit pocitů z minulosti a začít vnímat jen to, co je teď. Založte si face-něco, uveďte své názory na netu, přihlašte se do seznamky, ať sesbíráte pár obdivných laiků pro zdvižení sebevědomí a hlavně netlačte na to chtít někoho mít. Vše přijde samo, jen když to nebudete svojí nedůvěrou od sebe odsunovat. Na ledničku si napište slogan zasloužím si lásku, jsem jí hodna. Hlavu vzhůru. p. s. Já to jdu hned udělat

Taky skvělé )

Děkuji všem za milé odpovědi. Takovou dávku optimismu bych potřebovala každý den…nebo aspoň každou neděli večer…

ps: jen je těžké na to nemyslet a netlačit na to někokho mít. nikdo o mých pocitech neví, všechno držím v sobě…asi jsem přestala doufat v lepší zítřky. tak uvidíme, co nám život přinese

Dobrý den (ahoj :),

četla jsem všechny Vaše příspěvky i příspěvky druhých a napadlo mě - co jít s pocity ven? Píšete, že před druhými děláte, jak "jste v pohodě a že je dost času" a uvnitř sebe cítíte opak. Co kdybyste začala říkat pravdu? Necítila byste pak upřímnost i sama před sebou? Necítila byste se volněji?

Nenapadám Vás za to, že děláte opak toho, než cítíte - takových nás je mnoho a není to nic zlýho. Ale myslím, že i tohle může být brzda toho, proč zatím nikoho nemáte. Tak Vám prostě někdo chybí - to je úplně normální, protože chtě nechtě (ať lásky někdy bolí) jsme společenští a toho někoho potřebujeme. Neznamená to, abyste hned brala každýho (v tohle je to hodně těžký - člověk se cítí sám a tak rád by někoho miloval, ale cítí, že s někým to není ono a pak je potřeba se umět dobře ovládat a stále věřit, že toho "k sobě pasujícího :) " potká). Jen - přiznat si, a nestydět se za to, že někoho potřebujete. Protože lidi chtějí mít úlohu v našich životech a my zase v jejich. Nepotřebuju mít vedle sebe člověka, který rádoby zvládne všechno sám - vztah je o podpoře, kterou si dáváme navzájem. A přiznat - ano, jsem sama a moc si přeju někoho milovat - to je krásná upřímnost. Věřím, že až si chybění lásky přiznáte, začnou se dít divy. Nemusíte plakat někomu na rameni, že jste sama, nevzít to ze sebelitujícího konce (i když - i sebelítost má v našem životě místo), ale třeba se i pozeptat, jestli kamarádka někoho nezná, jak už je tady napsáno, podívat se na FB, seznamky. Hlavně dělat něco, co Vám dělá radost. Ať je to cokoliv. Věřím totiž, že jste krásný člověk jako každý z nás a vím, že láska k Vám přijde. Každý z nás (tady) v to věří, někdo našel, na někoho čeká - a v tom je krása - v tom, že ji čekáme a těšíme se na ni.

P. S. Ne vždy jsem takhle pozitivní, ale nálady a pocity se mění - a tak to má být.. A jestli ještě můžu otázku - odkud jste? Ráda bych poznala zase dalšího mile znějícího člověka, tedy Vás, kdybyste bydlela někde poblíž.

Ahojky,

důvod toho, že to před svým okolím tajím, jsi (budu tykat, nejsme přeci tak staré, ne? ) vystihla uplně přesně. Stydím se za to, že jsem sama. Stydím se za to, že mě to trápí a někdy i užírá. V mém okolí nikdo takový prostě není, aby pochopil moje pocity. Mé sestřenice jsou vdané nebo v dlouhodobém vztahu a teď se začínají ženit i bratranci, kvůli tomu si to čím dál tím víc uvědumuji.  

Tak já to zkusím začít brát s humorem

ps: Jsem z Vysočiny, ty taky, vid?

Děkuju za nabídku k tykání :) Určitě to bude lepší :). Stydíš se za to, že jsi sama - bez partnera, nebo sama "na světě" (bez kamarádů… trochu ztracená)? Zní mi to, že "bez partnera", ale radši se chci ujistit, abych dobře pochopila.

Z Vysočiny jsem, řekněme, že někde u Jihlavy víc směrem na Prahu :) (kdyžtak pak můžeme napsat soukromě …)

Zatím ti přeju dobrou noc a hezký den (dny). Budu ráda, když napíšeš

Seznamovat se cíleně je těžké, řekla bych, že to umí jen málo lidí. Nejlepší je začít dělat nějaký sport (ale takový, kde jsou i kluci, ne chodit na zumbu), dle mých zkušeností je nejlepší turistika (ale pozor nějaká náročnější, aby tam nebyli jen důchodci) . Když nemáš s kým jet na dovolenou, jeď s nějakou "adrenalinovou" cestovkou, třeba tam bude nějaká partička, ke které se můžeš "přifařit", když ne, poznáš aspoň nové kraje

Jinak tvoje pocity úplně chápu a znám je zcela důvěrně.

Ahojky,  

díky za reakci. Zumba mi nic neříká, ale turistika po horách je moje…v květnu jsem byla na své první samotné dovolené na Slovensku. V září či v říjnu to hodlám zopakovat. Nejenže jsem nepotkala nikoho v mé věkové kategorii, ale chtěli si semnou povídat pánové horalé 50+, což je sice milé, ale ale ale. Paní na ubytku nemohla pochopit, že jsem přijela sama. Každý den se mi o tom zmínila, proč jsem nevzala někoho s sebou. ale jinak to bylo fajn.

Tímto chci jenom říct, že chci změnit svůj život k lepšímu, bude to dlouhá cesta, na které uričtě budu přicházet  "nejen nedělení" splíny,  ale jsem připravená bojovat. uf

A co zkusit TADY?

Lajko,  a kamarádky máš? Pokud jsou zadané, ať veme partner kamarádky svého kamaráda. To by bylo aby nebylo. Seš mladá, nic ti neuteklo, neboj. Pavla