Téma: Nesnesitelný pocit samoty - někoho bych chtěla mít

Ahoj, rozhodně ti nebudu tvrdit, že nevíš, co je to samota jenom proto, že jsi mladá. To, že být sám je hodně těžké, zažívají i některé malé děti, a ty už vlastně nejsi tak úplně sama... Napsala jsi nám, a to je dobře.

Píšeš, že se cítíš sama, protože nemůžeš mít toho, koho miluješ. Možná bys ho i mohla mít, ale tys veškerou naději pohřbila už na začátku tím, že sis vzala do hlavy, že u něj nemáš šanci, protože na sobě vidíš spoustu negativního. A co zkusit se na sebe podívat jinýma očima? Zkus nám napsat, co ti jde, co tě baví nebo třeba co si myslíš, že na tobě má ráda tvoje máma. Když si budeš říkat, že zůstaneš sama, tak to tak i dopadne, protože o tom sama sebe přesvědčíš. Chce to změnit přístup a způsob myšlení - prohraná je jenom ta bitva, kterou sami vzdáme. A taky se mi nechce věřit tomu, že nemáš ve svém okolí vůbec nikoho blízkého, komu by ses mohla svěřit. Třeba někdo takový je, jenom ho přes svoje trápení nevidíš. Pokud máš pocit, že nikdo takový není, třeba někoho takového najdeš tady. Zkus se trochu víc rozepsat, uleví se ti, uvidíš. Na nic v životě nemusíš být sama, pokud to ty sama tak nechceš, věř mi.

Třeba umím hrát dobře na klavír a mám dobrý hudební sluch a jsem hodně vývarný typ. Dostala jsem se na uměleckou školu. Baví mě hodně číst a miluju hudbu. Nemám.. sice mám kamarádky, ale těm nic říct nemůžu, to ony se svěřují mě a já se jim s tím snažím pomoct, ale moje problémy je nezajímají. Moje máma to na mě vždycky pozná, když mi něco je, ale jí se svěřovat nechci. Co má na mě ráda moje máma? Asi to, že mi může věřit a moji povahu a taky, že jsem milá a hodná. Když já to tomu klukovi ale stejně nikdy neřeknu, on má holku a asi je s ní i šťastný. Takže jsem ráda že je šťastný..

.. a víš co ještě je na Tobě úúúžasné.... ? - křičí to z těchto Tvých slov... : ".. on má holku a je s ní šťastný. Takže JSEM RÁDA... ŽE JE ŠŤASTNÝ... ".... U mladého člověka mne to překvapuje... A příjemně.... Pokud tohle napíšeš, jsi min. na záčátku velmi dobré cesty.... i když je velmi těžkou životní lekcí naučit se NECHTÍT VLASTNIT = mít jen sama pro sebe.... JINÉHO člověka, toho, koho momentálně nejvíc ze všech miluješ.... To je obzvlášť pro mladého člověka velmi těžké.... protože je to pro něj "problém" prolomení ZVYKU.... určité, do své doby nutné, emocionální závislosti na rodičích.... Většina mladých takhle nepřemýšlí, jako Ty, a jen auotmaticky dělají "první poslední" pro to, aby "dostali - co chtějí".... A dost často za JAKOUKOLIV cenu..... Takže bys v první řadě měla zapomenout na definici, že "jsi blbá".... To nejsi. Jsi vyjímečná..... (.. což není krmivo pro Tvou pýchu... !!! ... Na tu taky ZAPOMEŇ... Ale... znáš pocit HRDOSTI... ? na něco, co jsi už zvládla velmi dobře... ? - pokud ano - nastartuj ho v sobě... protože to je ÚCTA K SOBĚ.... která Tě v pak v životě dokáže mnohdy udržet "nad vodou" i ve chvílích... kdy je člověk na všechno úúúplně sám.... a to zažiješ v životě ještě mockrát, protože jsou věci, které nikdo za nikoho vyřešit ani nemůže... O TOM.. je růst do DOSPĚLOSTI... ).... Zdá se, že máš skvělé předpoklady být jednou  ne jen skvělá manželka, ale i velmi dobrou matkou svým dětem... protože mám dojem - možná mylný - že se "samovolně DOBROvolně"..... učíš UŽ TEĎ to, čemu říkám transformace POCITŮ.... Což je setsakra oříšek.... A pokud to tak je, pak pocit osamělosti... (.. což je trochu něco jiného, než pocit samoty - ten většinou lidé milují a vyhledávají... aby si "urvali" kus času sami pro sebe... jen s muzikou třeba... ), tak ten pocit osamělosti je přirozeným důsledkem takovéhoto procesu vnitřní transformace svých pocitů, jednou z jeho přirozených etap - ale neměla bys dát tomu pocitu vůbec šanci "se zabydlet" v Tobě..... Vím, lehce se řekne - hůř provádí.... ale TOHLE TAKY JDE dál transformovat SAMA V SOBĚ na pocit SVÉHO štěstí = vnitřní RADOSTI ze štěstí druhých.... plus k tomu ta HRDOST sama na sebe..... (.. jen znovu opakuji - pozor na PÝCHU... ty pocity se velmi jeden druhému podobají... ale nejpozděj pak DŮSLEDKY jejich existence v člověku ho poučí o tom ROZDÍLU mezi nimi... Ne nadarmo se říká, že pýcha předchází pád - což o hrdosti neplatí, ačkoliv i vnější svět si vnější projevy těchto vnitřních pocitů zaměnuje, když "hodnotí druhé"... ) Mám dojem, že tu transformaci pocitů... a lámání "podvědomých ZVYKŮ".... vnitřně min. zkoušíš.... COŽ FAKT NENÍ LEHKÁ VOLBA.... což si ani nemusíš uvědomovat jako SVOU VLASTNÍ volbu... pokud jsi hodně mladá.... ale jako TLAK názorů někoho, s kým jsi vyrůstala.... (? )... ať už Ti to někdo poradil doslovně, či nikoliv..... (.. pokud to tak je, pak bych dala metál "tomu někomu" za to, že Ti "zasadili do podvědomí" semínko něčeho velmi dobrého... ačkoliv Tě tím nevyslali na tu nejlehčí životní cestu, ale zcela jistě Tě vyslali na tu SPRÁVNOU cestu... protože ASI je si někdo ve Tvém okolí JISTÝ... , že "to DÁŠ".... ).... A pokud to tak je skutečně, držím Ti pěsti... protože přesně tohle spadá do oblasti, kterou si ve svém osobním vývoji už musí fakticky a na tvrdo.... každý zvládnout SÁM - i TOTO JE PŘIROZENÉ... a NORMÁLNÍ..... ale lehké to není..... Jako není lehká ŽÁDNÁ cesta SPRÁVNÝM směrem.... ani není lehké řešení něčeho, před čím "se ocitne" člověk POPRVÉ... Pokud se Ti podaří podchytit tenhle přirozený vnitnří proces už hned na počátku své dospělosti správně - dáš sama sobě NĚCO.. , co Ti nikdo nikdy nebude moct vzít.... Něco, co Tě "podrží" pak v životě kdykoliv to budeš potřebovat..... protože budeš NĚCO.. UŽ.... UMĚT... a v životě, při vlastní volbě v čemkoliv... tohle NĚCO člověk potřebuje mockrát... Když to nemá - nemá O CO se opírat sám v sobě... a lítá životem "ode zdi ke zdi"... dokud se TOHLE nenaučí.....

Takže - hlavu vzhůru... ... a držím Ti pěsti - pro štěstí.... CO DÁŠ  - TO SE TI VRÁTÍ...... Ručím Ti svou vlastní zkušeností za to, že ČASEM příjde doba, kdy Tě budou milovat všichni, ale Ty se budeš muset rozhodnout JEN pro jednoho..... Pak příjde doba, kdy to - co se naučíš TEĎ... Ti pomůže zvládat i "životní školu" se závistí ve Tvém okolí... Zřejmě Tě osud k tomu doslova tlačí... když děláš uměleckou školu... protože ASI... jsi na cestě i k JINÉMU druhu ÚSPĚCHŮ..... A být úspěšným - to je ŘEHOLE.... na kterou musíš být velmi dobře VNITŘNĚ připravená.....

Všechno je to JEN na Tobě... PROTO na to UŽ jsi SAMA..... ale není to v podstatě - v principu - nic zlého..... pokud Ty sama si z toho neučiníš "své peklíčko".... a nezačneš se v tom ňahňat.... Protože i na to by sis mohla ZVYKNOUT... a vyrobila bys tím sama ze sebe outsidera.... životního "smolaře"..... Ovšem když tímhle procesem projdeš správně... poznáš NOVÝ pocit... který je jedním z těch nejkrásnějších... jaké znám...... Takže fakt  Ti přeju k tomuhle úspěchu HODNĚ ŠTĚSTÍ... i SÍLY....

(TP:.. pocitům, které člověka táhnou dolů... protože je živí ego... těm JDE dát STOPku... zakázat SI je... ale LÁSKU SI NEZAKAZUJ... Jen ty důsledkové pocity z toho, že "něco nemůžeš mít", jak "bys potřebovala"... protože NEPOTŘEBUJEŠ vlastnit člověka... abys přesto MILOVALA i jiné lidi, než ty momentálně sobě nejbližší - rodinné vazby... Fakt si myslím, že na to jdeš DOBŘE... Možná jsem tenhle elaborát ani nemusela psát... protože TO VÍŠ.... )

... a napadlo mě ještě něco.... protože jsem ve Tvém věku měla hodně stejných definic co "už umím dost dobře".... Jsem "ex-muzikantka".... Takže mám ještě jednu radu:... začni psát písničky..... Vykřič do nich svou bolest... svá přání... své názory.... A pak je klidně třeba strč do šuplíku.... NEBO... zahoď.... NEBO si je hrej kdykoliv kdekoliv - kde budeš chtít.... (? )... CO s těma písničkama uděláš, to není podstatné... ale POMÁHÁ TO...

TEN.. MECHANISMUS... vnitřní TVORBY pomáhá...... ... O vibracích hudby nemluvě... To určitě znáš....

A co PORTRÉTY... ? ... umíš... ? ... Zkus dát SVÉ POCITY k lidem... do jejich portrétů....

SAMOTA je DAR pro TVŮRČÍ PROCES... De facto JAKÝKOLIV....

takže můžeš chodit na koncerty kamarádů  a nebo je pozvat k sobě domů, udělat špagety s oříškama a hezky si povídat. Všichni jste tak trochu bohémové. Vemete nástroje a bude legrace. A třeba přijde i on a třeba ne, ale jindy. A třeba potkáš někoho jiného. Dirigenta..

  Musíš si víc věřit. Proč píšeš, že jsi hnusná? S tím svěřováním mamce Tě chápu, jednou řekneš své pocity a máš na krku inkvizici v podobě tet, sestřenic akdovíkohoještě.   Začni se mít ráda, taková jaká jsi a princ si Tě najde.

Ahoj. Nejsi sama, studuješ vyjímečnou  školu, musela jsi dělat talentovky - už to je tvá obrovská vyjímečnost. Většina takto talentem obdařených osůbek má jiný náhled na tento svět. Ten jejich je jiný. A že nejsi právě pro toho, který se ti líbí dost pěkná? Nesmysl, to jen on si tvé krásy nestačil všimnout. A to je jeho chyba! Ale jednou si tě zase vyhlídne třeba někdo, kdo se nebude zdát tobě a on bude prožívat to, co ty teď. To je koloběh života. ALE JEDNOU PŘÍJDE NĚKDO, S KÝM SI PADNEŠ DO NOTY - tzv. LÁSKA NA PRVNÍ POHLED .

A nepomohlo by ti pro tvé a  potěšení jiných  v tomto zimním čase  uspořádat malou výstavu tvé práce třeba v ZŠ kam jsi chodila? - jena schůzka s ředitelem, jedna prázdná stěna na chodbě školy, pár tvých výtvorů a úspěch je tady. A zkus ve vašem městě prodejny knih LIBREX- taky se dá domluvit malinká výstava na měsíc, přidej na polici deníček pro vzkazy a uvidíš, jak přestaneš být sama! A popros mamku o pomoc při zařizování - jestli si v tomto porozumíte, pak máš vyhráno!  Dala jsem ti jen tipy, ale můžeš vymyslet sama - domov důchodců, středisko volného času a super jsou mládežnické kluby - do jazovéhu klubu, pokud ho máte ve městě, se schází poměrně dost jinak umělecky založených lidí kteří už si tvé nejen zevní, ale i vnitřní krásy všimnou. Moc ti držím palce.

A také se můžeš zviditelnit a nalézt přátele na 3w. fler. cz. Ahojky a neházej flintu do žita, jednou  

Jsou lidi, kteří nikdy nikoho nepotkají, mají opravdu smůlu. Nějaká úporná snaha k cíli nemusí vést. Je to hodně o štěstí.

Ahojky, chtěla jsem se na něco zeptat...... Strašně se mi líbí jeden kluk...... Dá se říct že ho miluju...... Ale on mě nechce Mám fakt smůlu a potřebovala bych radu jak ho přesvědčit aby mně miloval a aby se mnou začal chodit..... Prosím napiště mi na tento email : verunka.hou@seznam.cz       

Díky za vaše rady a doufám že mi nějakou pošlete...... Ps: Byla jsem s toho že mě odmítl, dva týdny nešťastná, probrečela jsem to, všichni se mě snažili uklidňovat, ale marně..... Tak prosím snad dostanu radu od vás...... Díky moc

    Verunko, k lásce se nutit nedá.... Neexistuje univerzální rada, nebo něco, aby druhý změnil názor. A neplač, žádnej chlap za to nestojí.....

Ajejej... tak těžko s tím něco uděláš, aby tě ten druhý miloval, lásku si nevynutíš ani nekoupíš... rozhlédni se po někom jiným, jinak na to asi fakt pomůže jen čas, já jsem byla zamilovaná platonicky do jednoho chlapa, 2 roky jsem ho milovala a myslela jsem na něj, bulela jsem, no a 2roky jsou pyč a já jsem se,, odmilovala´´ a směju se tomu

Nevím kolik ti je let, ale tím, že si budeš říkat, že jsi hnusná, blbá, tak tím si nepomůžeš a opravdu si nikoho nenajdeš, kdo by taky chtěl ukňoranou holku, která to o sobě tvrdí.

Nehroť to, jednou to příjde, užívej si mládí, měj koníčky, nedej to na sobě znát, jak tě samota tíží, usmívej se