Téma: Nemám kamarády ani přítelkyni - cítím bolest a úzkost!Jak být sebevědomý když jsem panic, a dohnat ztracený čas?

Tak zkus zajít ne přímo k psychologovi, ale ke kouči. Zkusit začít pracovat na vizáži - nový střih, nový styl oblíkání, někteří kluci, kteří si myslí, že jsou neatraktivní, stačilo by jen, aby se dostali do správných rukou odborníka a ten jim poradil. Třeba zkusit zapřemýšlet o práci, která by tě bavila a dobře živila. Věř, že většině mladých holek (jsou i vyjímky), ale ti moc muži neocení, jde o prachy, aby jim chlap platil nehtíky, nastavené řasy, kabelky, party, dovolené, drahé bydlení, koupil ji autíčko a nemuseli makat. 99% dnešních holek od 14 let (to už ví, co a jak) až do 30 let. Jsi na mladé holky v tvém věku nebo na starší? Starší holka by tě aspoň zaučila a nechtěla po tobě furt prachy… je to pekelná doba. Aby sis štréchnul tak přepadnout převoz peněz a najednou bys byl playboy.  

Ano to jsem si taky říkal, jsem jak na starší tak na mladší, hlavně na ženy.  

Myslíš že když budeš si budeš dokola naříkat a pořád nic nedělat že se něco zlepší?

Nebo že se objeví někdo, kdo uděláš zázrak?

Nebo doufáš, že ti to tu zafunuje jako seznamka?

Co jsi od minule udělal pro to, aby se tvoje situace změnila?

https://www.mojestarosti.cz/poradna/vztahy-manzelstvi-rodina/singles-bez-partnera/ve-22-letech-jsem-nezazil-lasku-a-sex-bojim-se-samoty-do-konce-zivota.html

Máš jistě pravdu
Vaše rady minule byli super, tak jsem si řikal že to ještě napíšu jinými slovy, tak jak na to myslím ve své hlavě. A že obdržím další inspiraci nebo se třeba dozvím že nejsem sám kdo má takové trable. Ale jinak taky samozřejmě čtu diskuse, články a koukám videa kvůli novým nápadům a radám.
A upřímě můžu říct že něco začínat dělám, zatím to ale teprve rozjíždím a dávám se na cestu bolesti disciplíny, seberozvoje a sebepoznání.
Začínám být tím už trochu posedlej dostat se tohoto stavu, a doufám že mi to vydrží, od nedávna kdy jsem se konečně probral, mívám občas takové odhodlání které jsem ještě nikdy nepocítil, asi je to něco jako volání přírody.   

Nektere divky delaji ze sveho panenstvi prednost. Coz to taky zkusit? Treba se najdou divky, co te rady panictvi zbavi?

mám podobný problém, nedávno som mala 24 a stále som nikoho nemala. Taktiež som introvertná povaha a mám problémy so sebavedomím. So zoznamakami nemám dobré skúsenosti a momentálne som na ne zanevrela. Pracujem natom ako ty, snažím sa rozvíjat, pracujem na sebe, aj fyzicky. Neviem aké máš zájmy ale skús prípadne ist na nejaký kurz, neboj sa íst sám niekam von. To že je niekto single ešte neznamená že nemá právo ist sám do kina alebo na kávu. Ak zbadáš nejakú holku ktorá sa ti bude líbit, skús sa nadýchnut a oslovit ju, viem chce to odvahu ale niekto musí urobit prvý krok. Vidím že nás podobných je viacej, a to som si myslela že som unikát: -)   To je asi tým že ludia sa s tým zrovna nechvália a držia to v tajnosti. Každopádne ti držím palce a snaž sa byt stastný sám so sebou, potom dokážeš urobit štastných aj iných

No ist sám do kina nebo na kávu jsem teda ještě nezkoušel, protože bych tam asi jen zbytečně trpěl při pohledu na druhé šťastné, a na nějaké kurzy jsem se už přihlásil, ale na oslovování ještě víc zapracuju. A podlě mě ve 24 jseš asi trochu unikát, jenomže u holek to ani v tomto věku ještě nemusí být na odtíž, spíš naopak. A holky si můžou jednuduše napsat inzerát pro nezávazný flirt a pak odfiltrovat 95% zoufalců a s někým fajn o to přijít. Zatímco u kluků to je v tomto věku už prokletí a být panic může dost negativně ovlivňovat  psychyku. Pak je důležité dostat je z té nekonečné spiráli a nějak jinak si dodat to seběvědomí. A myslím že po prvním úspěchu už si to sebevědomí nebude třeba dodávat, protože se zvedne asi o 200%

Hele, já začala pořádně žít vlastně až na prahu třicítky : ) A pannou jsem byla skoro do 27 let. A ne, nejsem hnusná, aspoň si to už o sobě nemyslím. Jsem podle ostatních prý roztomilý malý šťuplík. Právě kolem té třicítky, kdy jsem se paradoxně rozešla po neuspokojivém vztahu a byla chvilku sama, se najednou vyrojilo ctitelů, jakých jsem nikdy neměla. Paradoxně jsem totiž byla po rozchodu víc v klidu a hodně mi pomohly koníčky - právě díky nim jsem se seznámila se spoustou dalších lidí a pojí nás  i s nynějším přítelem. Seznámení tak bylo přirozené, nebylo křečovité a i po dlouhé době si máme stále o čem povídat a co podnikat. Mám ráda turistiku a u ní není problém se přidat k nějaké bandě, na fb bývá výzev dost. Navíc mě ještě zajímá vojenská historie a tu dělá široké spektrum lidí, včetně těch uzavřenějších, se kterými ale taky díky tomu přijdu do řeči. Nic nevzdávej, klidně jdi i někam sám, zajímej se, ptej se. A fakt toho máš ještě hodně před sebou, co mám říkat já, stará paprika : D