Téma: Nedaří se mi ve škole, izoluji se od lidí - něco se se mnou děje

Nevím, ale přijde mi to jako stav vyvolaný po trávě, nebo tak podobně. Jestli se pletu, doporučila bych psychiatra. Ne proto, že bys mi připadal nemocný, ale stav ve kterém se nacházíš je pro Tebe nepříjemný a neumíš s ním zacházet. Možná plížící se deprese?

Taky bych doporučila odborníka na hlavu.

Když jsem šla na gympl, začínala jsem s 2, končila se 3-4. (taky matika, a ještě děják-jak píšeš, učitelé vyvolali odpor k těmto předmětům, které mě dřív bavily). Pak jsem šla na VŠ, taky průměr. Teď mám přítele, děti, práci a až na pár věcí je všechno v pohodě.

Proč chceš vynikat? Já bych dělala věci pro mou radost a ne proto, abych byla nejlepší. Ta touha být nejlepší tě ještě víc svazuje. Proto i vrcholoví sportovci mají psychologa, který jim pomáhá to zvládat. Izolovat se od lidí? Kdyby to udělali všichni, jak by to vypadalo? J. en proto, že jsem průměrný, budu sedět doma. Hm.

Poznat všechny, prožít všechno nejde. To bys měl hlavu plnou hloupostí ještě víc, než teď.

Být šťastný chce být každý. Jen je problém, že nepoznáš, že jsi šťastný, když neprožiješ i to špatné.

Dnešní doba je od těch minulých složitá tím, že je stále více možností. Není ve schopnostech ani časových či jiných možnostech jednoho člověka vše obsáhnout, prožít…

Jinak s tím bytím nejlepším…Znám plno lidí, co byli premianti, a po škole jsou průměrní, jiní, co měli čtyřky, jsou velmi úspěšní.

A že jsi proflákal jeden den? N a co? Lidé v depresích proflákají třeba rok. Nebo když máš angínu, ztratíš dva týdny.

Jsi přemýšlivý, filozufující typ člověka, takoví mívají v hlavě někdy zmatek…

Utřiď si myšlenky, co chceš, a na to se zaměř. Navíc si uvědom, že to, co zažíváš, zažívá i plno jiných, aniž bys to tipoval. Vzdělávej se, sportuj, poznávej lidi, hledej lásku, pořiď si psa, čti…Prostě žij…Nic víc ani nic méně Buď rád, že jsi zdravej hlavně.

Pokud chodíš jenom do školy a domů a nic mezi tím - žádné koníčky, zájmy, aktivity atd. , tak je jasné, že z toho máš akorát pocit, že jsou si dny navzájem tak podobné. Prostě déle trvající stereotyp. A pokud to takto trvá již delší dobu, je jasné, že již delší dobu postrádáš smysl svého života. Pak by jsi ale měl začít dělat i něco jiného tak, aby jsi ten smysl života opět našel.  

Jedeš do školy, po škole domů a už nejde nic dělat, jen být doma. Proč nejde nic dělat a jen být doma? Něco Ti v tom brání nebo se ti nechce?

Dobrý večer, jsem psychiatr a popisujete příznaky depresivní fáze, doporučuji vyhledat psychiatrickou ambulanci v místě vašeho bydliště. Základní řadu antidepresiv (SSRI) může případně předepsat i praktický lékař, ale ten není odborníkem, neurčí přesně typ antidepresiva pro vás a dávkování pro vás. Užívá je půlka Američanů a třetina lidí v západní Evropě. Držím palce.

Barčo: trávu jsem neměl, aspoň o ničem takovým nevím… Ale bylo to zvláštní. Stává se mi to jen občas. Najednou jsem se v uvozovkách probudil a díval se na všechno realističteji. A měl jsem pocit, že uběhla spousta času (pak jsem se podíval na hodinky a nebylo to tak zlé), chvíli jsem pozoroval lidi kolem (znechuceně) a pak se to zase pomalu uklidňovalo… Pak jsem přijel domů a zas to bylo jinak… Ráno taky… 

jancaho: Právě, bývaly časy, kdy jsem třeba matematiku měl rád (ještě prvák, kus druháku). Nevím, jestli je to mnou nebo vyučující (občas mě napadlo, že si jen sám nalhávám, že je to opravdu ve mně.). Chci vynikat a být v němčem dobrý. Prostě to není zas tak jednoduchý, být maximálně průměrný a vědět o tom… Doma jsem nebyl jen kvůli tomu. Nějak jsem už nechtěl žádnou společnost, hodně jsem se uzavřel, četl… A chtěl dohnat čas. Ale ani takhle to postupem času nešlo. Snažím se to nějak kombinovat poslední dobou, ale pak to zase nestíhám se školou…

veverko: to je právě můj problém, moc nad věcmi přemýšlím. Myslím, že máme všichni nějaký větší cíl, ne se jenom flákat, chodit od pařby k pařbě a tak… A kvůli tomu jsem se taky uzavřel a hledal hodně informace a četl… Ale ani to nejde pořád. Vlastně mi to moc nepomohlo v mém hledání. Poslední dobou si říkám, že je možná být člověk, kterýmu nebylo dáno tolik o věcech přemýšlet, který má nějaký svůj úděl a žije, jak si myslí, že by měl. A nehledá vyšší cíle (nemyslím materiální) … Jinak děkuji za povzbuzení, ale pro mě to není tak jednoduché. Furt mi v hlavě něco říká, že ztrácím čas a proto teď u ničeho pořádně nevydržím. Někdy se snažím a jedu. Pak jsou dny (jak jsem zmiňoval), kdy se k ničemu nedokopu, přestože mám spoustu povinností… A já nejsem schopný udělat nic jiného, než jen sedět nebo ležet. Proto občas vynechávám školu, stává se to hlavně v neděli a já bych to neunesl tam druhý den jít…

Dany: ono to není úplně jednoduchý. Musím dojíždět, občas i čekat na autobus ze školy, pak je tma a není moc možností. Navíc skloubit gympl a povinnosti doma taky není jednoduchý. I když ty výsledky nejsou ideální, docela se držím v ostatních věcech. Průměrně… Ale asi budu muset něco vymyslet, takhle to nejde jezdit ze školy rovnou domů… díky

psychiatr: Kdysi jsem navštívil psychologa (letos na jaře… vím, není to to samé jako psychiatr (FFxLF), ale v tom poradenství to nebude tak odlišné si myslím… Dostal jsem nějaké rady, ale měl jsem pocit, že jsem jenom na obtíž a už jsem znovu nepřišel… Nepomohlo mi to, proto jsem k tomu docela skeptický.

Máš pravdu, že dojíždění na na prd. Taky jsem dojížděla, i na VŠ. To jsem odjížděla mnohdy v 5 ráno, vracela se tak, že na mě museli rodiče čekat, protože integrovaná doprava znamená 1,5 hodiny čekání . Tou dobou jsem přečetla spoustu knih. (krom učebnic spíš romány pro ženy, abych nemusela přemýšlet. Ale je něco takového nenáročného i pro chlapy? )

A toho psychologa, ze kterého nemáš dobrý pocit nech plavat. Zkus toho psychiatra, třeba ti prášky pomůžou. Za zkoušku nic nedáš.

Ahoj

Nevím zda chápu tvou situaci dobre.

Jestli jsem to správně pochopila tak ty bys chtěl v něčem vynikat a být dobrý, ale ve škole se to nepodaří. Zkus třeba hru na nějaký hudební nástroj. Např. kytara, samouci se na ní učí akordy, které až tak těžké nejsou. Můžeš být dobrý právě v tomto.
Zkus si najit nějaký koníček, nemusí byt nějak časově náročný.

Domácí zvířře není také špatný nápad.

Nech minulost minulostí a užij si součastnost. Nikdy nevíš co se můze stát. Ted možná lituješ něčeho co jsi dříve udělal, ale v té chvíli ti to přišlo spravné a chtěl jsi to tak.

Řešení určitě není zavřít se doma a izolovat se od lidí.

Přestaň přemyšlet nad tím co se stalo a jdi ven, poznej nové lidi a hlavne si užij života!

PS:Kdybys mněl zájem mohu se pokusit poradit přes nějakou jinou síť např. skype.

Ahoj prosím přidej si mě na fb toman cm punk veverčak mam problem s něčím a nevím si rady prosím jestli mužeš tak si mě přidej že bych chtěl od tebe poradit ale nevím jestli poradíš snad ano  

Ahoj

jestli je prosba mířena na mne, tak bych byla raději, kdyby byla komunikace mířena přes skype.

Dekuji

Kdyžtak napiš skype, budu vážně raději

A málem bych zapomněla

Můj skype je    erika. 16.6

Nepřidávám jen tak cizí lidi, tak kdyžtak napište proč mne chcete mezi přátele.

Děkuji

Podle toho co popisuješ mám dojem, že se u tebe projevuje počátek deprese. Nepodceňovat! Sám mám s depresemi zkušenosti a některé věci a myšlenky co popisuješ mi připomínají moje problémy za mlada. Asi seš také jeden z těch hodně přemýšlivejch o všem kolem sebe.

Dobře míněné rady jako "zajdi se pobavit, najdi si koníček, nepoddávej se tomu" nejsou na depresi moc účinné. Problém je totiž-pokud mluvíme o skutečné depresi) v chemii mozku a te se dá vědomě jen minimálně ovládat. Dopručuji se o tom něco zjistit, kdysi jsem viděl velice zajímavý pořad ČT, Diagnóza: Deprese, kde pan Marek Vašut odhaluje některá tajemství a úskalí a je možné ho shlédnout na netu.

Doporučuji určitě navštívit psychiatra. Nezachrání tě hned po první návštěvě, ale spíš počítej že to bude trvat tak půl roku než se dostaneš po psychické stránce zase do formy.

Pokud si budeš chtít o věci promluvit víc do hloubky, jsem ti se svými zkušenostmi k dispozici, zde.