Téma: Necítím se být šťastná v životě, ale vlastně nevím co by mě šťastnou udělalo

Ahoj jsem z Prahy na povidapo o všem co vás zajímá a moc rád bych si popovídal

"Jsem taková nudná, ničím nezajímavá holka (vlastně je to hrozný pocit, když holka není extra přitažlivá ani nadprůměrně chytrá, a plně si to uvědomuje)."

Na to se neptáš, ale mám z Tebe pocit nízkého sebevědomí, málo se máš ráda, možná i nějaké deprese? Připadáš mi taková odevzdaná osudu…

Štěstí je široký pojem, každý ho vnímá jinak a představuje si pod ním něco jiného.

Ahoj, ano, musíš se mít ráda, sama sebe si vážit, umět být sama atp. Také je třeba věnovat se koníčkům a užívat si prosté bytí, obyčejné dny atp.

Možná jsi skutečně depresivní.

Naučil jsem se mít rád sám sebe i s chybama, kterých mám nespočet. Dále, neberu si k srdci pomluvy a závist lidí kolem. To nemá cenu řešit. Stanovil jsem si reálné cíle, které jsem splnil - udělat si VŠ, zkoušky z anglického jazyka na vysoké úrovni, procestovat alespoň nějaké ty země, vycestovat úplně sám do země kde jsem nikdy nebyl, randit s holkama (dříve jsem se jich "bál", nevěděl jsem jak na ně). Jsem si vědom toho, že mnoho lidí "dosáhlo více", ale mě toto stačí ke spokojenosti. Dříve jsem se pořád poměřoval s někým jiným - to mi ubližovalo  život jsme tak neprožíval. Zbavení se tohoto neduhu mi očistilo duši. Splnění těchto věcí mí neskutečně pomohlo. Na druhou stranu tyto věci nejsou tím jediným co mě dělá šťastným. Pocity štěstí prožívám když se držím se slečnou za ruku, když se mohu sám projít v lese a přemýšlet nad životem, když rozjímám u zapálené svíčky, po sportovní aktivitě, když někomu s něčím pomohu atd.

A musím podotknout, že jsem taky introvert. Mám raději svůj klid než mraky lidí kolem sebe. Knihy/FIlm jsou super společníky na zimní večery : )

Moc díky za milou odpověď.  

Opravdu šťastná se cítím být jen chvilkami, ale průběžně jsem myslím "spokojená".

Rozhodně to není proto, že bych byla dokonalá nebo v čemkoliv nadprůměrná, žiju vcelku obyčejný život.

Ale být šťastná a spokojená chci a tedy o to vědomě usiluji - tím, že si v rámci možností snažím dělat si radost a nedělat co mi škodí nebo ubližuje. A taky nezapomínám uvědomovat si všechno pozitivní co se mi během dne děje a děkovat za to.

Udělala jsem si z toho takový malý rituál před spaním, že si uvědomím nějakou pozitivní věc (nejméně jednu, ale klidně i víc), co se mi ten den stala a za tu poděkuji. Dělám to už několik let a myslím, že je to má svůj účinek.

DOPORUČUJI!

Nemám pocit, že bych byla šťastná. Spis mám pocit opačný. Ani nevím, co mám delat se svým životem proto, abych stastna byla. Neziji, ale jen přežívám.  

Stačí, když se podívám na zprávy a když tam vidím zase něco negativního, tak dostávám z toho casto záchvaty pláče. Mě se tady zatím vůbec nelíbí.  

Na tohle je jednoduchá ráda -  chceš-li změnit svůj život, něco změň. Je jedno co, asi nejlepší je chodit mezi lidi. Pokud jsi z Prahy, měl bych pár tipů -  enjoyteam.cz, spolecneaktivity.cz, fungujemeaktivne.cz, nebo můžeš procházet události na Facebooku.

Vůbec nejde o to získat životní lásku, ale komunikovat s lidmi, přijít na jiné myšlenky.  

Stesti nosime kazdy sam v sobe, jen ho nekdy neumime pojmenovat. Nekdy staci videt obrazky z jinych zemi - treba teď aktualne tsunami  - a clovek si muze hned rict, ze je stastny, ze jeho se to netyka, ze ma kde bydlet, ma dobre zamestnani, kamarady,  mile kolegy, ze muze jezdit na dovolenu.  Nekoho  rozzari pohled na novorozene miminko,  jineho vyhra ve sportce, koupe psa, noveho mobilu… a tak bych mohla pokracovat dal. Proste to stesti tu je, jenze my ho bereme jako samozrejmost. Samozrejme jen do te doby, nez ho ztratime.
Takze musis jen chtit!

taky mě vše rozplace