Téma: Můj příběh - chci normální život, ale kde začít?

Kde začít? Přehodnocením rad svých "tupých jako poleno" rodičů. Zbytek už jde ruku v ruce se sebevědomím,   bez arogance a mindráků.

Pokud se Ti moje rada bude zdát jako rejpnutí, pak jsi nic nepochopil …

jen tak pro zamyšlení: jaká by byla, Barčo, Tvoje odpověď, kdyby to sem napsala holka? ! odpovídat nemusíš, je to řečnická otázka

Ahoj, není mi o moc více než tobě a z podstaty problému jsem něco podobného také prožívala.

Možná, že by nebylo na škodu, pokud ti to okolnosti dovolí, začít někde úplně jinde. Pokud chceš studovat, tak bys mohl zkusit nějaké menší město než Prahu. Co se týče bydlení, tak většinou všude, kde je vysoká škola, jsou také koleje nebo pronájem bytů/pokojů pro studenty, které kolikrát nevyjdou dráže než ty koleje. A tam se dá právě seznámit s lidmi, když s nimi trávíš čas na pokoji nebo v bytě. Pokud studovat nechceš, tak ti nic nebrání v tom začít také někde jinde, znovu, od začátku, zkusit si najít práci atp. Ale to všechno záleží i na tvé konkrétní finanční a jiné situaci.

Co se týče přátel a chození mezi lidi, tak věř mi, že na světě nejsi sám, kdo s tím má problémy, komu to třeba není říliš příjemné, kdo se bojí odmítnutí a tak. Ale stále existují různé internetové portály na seznámení, kde můžeš potkat někoho, s kým si budeš rozumět. A stačí si jen psát. Mít někoho, s kým můžeš mluvit. Věř mi, že to hrozně moc pomáhá.

A co se týče vzhledu, tak na to vůbec nehleď! Každý je přece nějaký. A kdo se na tebe kvůli tomu dívá skrz prsty, tak ten nestojí za to, aby ses s ním bavil. Samozřejmě nemyslím tím, aby jsi na sebe úplně kašlal, to ne, ale prostě všeho s mírou. Nic se nemá přehánět. A hlavně si z ničeho takového nedělej vrásky. Nemá to cenu.

Život je ještě před tebou a uvidíš, kam tě nakonec vlivem okolností a všeho okolo zavede. Ta hlavu vzhůru. Je to jen na tobě .

Co se týče studia, zkus si opravdu upřímně odpovědět na otázku, jestli jsi Ty sám - ne Tvoji rodiče, ale Ty - chtěl jít na vysokou a právě na ten obor, který studuješ. Pokud jsi zjistil, že by Tě jiný obor lákal víc, byla by asi ztráta času zůstávat na škole, o které stejně víš, že ji velmi pravděpodobně nedokončíš. Takže pokud Tě láká jiný obor, tak se na něj prostě přihlas a pokud máš pocit, že nechceš studovat vůbec - ne každý je studijní typ - tak se začni poohlížet po nějaké práci. Je to Tvůj život, ne Tvých rodičů, budeš jej žít Ty, ne oni.

Pokud jde o navazování kontaktů s děvčaty a lidmi obecně, tady už to nebude tak jednoduché. Bude totiž potřeba změnit svůj postoj a přestat se už dopředu přesvědčovat, že Tě každý odmítne. Pokud si v hlavě nastavíš, že Tě dotyčná/ý odmítne, protože jsi nezajímavý a nudný, tak je pravděpodobné, že se to taky stane. Píšeš, že jsou to už tři roky, co jsi naposledy oslovil nějakou holku - to je až přehnaně dlouhá doba na to, abys z toho ještě teď dělal nějaké závěry. Chce to začít si víc věřit a přestat vše vzdávat dopředu. Najdi si třeba nějakou zájmovou činnost, kroužek který by Tě mohl bavit, nebo něco, v čem by ses chtěl zdokonalit - bude to příležitost poznat nové lidi, se kterými budeš mít současně nějaké společné téma k hovoru. To není špatný začátek, ne?

Změň sebe, svoje myšlení a změníš svět kolem. Nepřemýšlej nad tím, proč to nejde, ale zamysli se, jak by to mohlo jít. Na jakékoilv komplexy se vyprdni, každý člověk je originál. Co se týká Prahy, přebýval jsem tam nedávno 8 měsíců, nebyl jsem z toho nijak nadšený, ale zjistil jsem, že stačí úsměv a není problém se dát do řeči. Lidem v naší  matičce chybí komunikace z očí do očí, facebook to nezachrání.

Vše důležité bylo řečeno výše.

Kdo chce hledá způsoby (třeba dotazem tady), kdo nechce, hledá důvody.

Věř mi, že tvé problémy jsou oproti jiným "malicherné", ač je tím nechci nijak snižovat.

Praha je přeci nádherná. Začít můžeš sám. Byl jsi za ten rok na Petříne? Podívat se na Hradě, na procházce? Na Vánočních trzích? V kavárně Slavie s výhledem na hrad, u dobrého kafíčka? V nějakém muzeu, které má třeba i vstup zdarma? Stačí jen hledat na netu a program si najdeš. Tím bych začala.

Jsem zvyklá tyhle věci dělat sama a někdy si  říkám, že je mi tak nejlíp. Svým pánem. A už jen to že vyjdeš ven ti jaksi zaručujue, že do kontaktu s lidmi přijdeš at už v tramvaji nebo při placení v kavárně. Navíc ted nic nekvete takže je tvoje období, tvoje pré. Jen do toho!