Téma: Málem jsem zabil svou kolegyni dnes v noci v práci - cítím se hrozně

Když jsem šel do práce na noční dvanáctihodinovku, tak jsem věděl, že mě jako skladníka čeká ta klidnější část mého zaměstnání. V noci nebudou přijíždět kamióny s materiálem a ve skladech nebude takový blázinec jako přes den a tak mám víc klidu při manipulaci na retrucku (tj. manipulační technika). Také se snižuje nebezpečí úrazu či nehody, ale rizika vždy nějaká zůstávají. Proto by na prvním místě mělo vždy být zdraví každého z nás, než sebevětší množství odvedené práce. Já osobně bych o bezpečnosti při práci zvládl z fleku hodiny přednášet a v praxy se podle toho snažím taky bezpečně rozhodovat. Nechci zranit sebe ani své kolegy, ale vrátit se z práce domů živ a zdráv.

O této šichtě měl však být opak pravdou a mou pohodlností jsem mohl zabít svou kolegyni.

Ke konci šichty brzo ráno, když jsem byl po celé noci unavený, mi zbývalo vyskladnit poslední objednaný materiál a dodat ho do výrobní haly. Materiál byl v tzv. gitter boxech (kovových bednách), které stály na sobě po šesti a takový komíny z beden u toho stály těsně nalepené ještě dva, viz. přiložené foto. Mimo to byl prostor pro manipulaci okolo dost stísněný a tak jsem se rozhodl nabrat boxy neobvykle z boku namísto nabrání z čela. A tímto rozhodnutím jsem změnil vše následující. Potřeboval jsem materiál, který byl v boxu úplně dole a něm stálo ještě dalších pět. Začal jsem tedy zvedat všech pět naráz a nabráním z boku jsem zajistil výšce zvedaného břemene slušnou stabilitu a začal pomalu zvedat a pozoroval zda sedí boxy na vydlích rovně, než se rozhodnu je odložit bokem a vzít si ten ktery potřebuju. Jen co jsem ale vidle přizvednul ještě o trochu víc, nebylo vidět, že zároveň omylem zvedám další komín stojící těsně za ním a jen malým koncem vidlí a tak jsem netušil, že se ode mě začíná náklánět a že celý spadne na kolegyni, o které jsem vůbec nevěděl, že na druhé straně cosi sbírá v podřepu ze země. Vědět o ní, že je tak blízko, ale přesto ji nevidím, tak bych ji vyhnal. A než jsem sotva začal s manipulací postupovat, tak se vše ve vteřině sesypalo jak domeček z karet. Já vůbec v tu chvíli nevěděl co se vlastně stalo a proč se to stalo. Stále jsem viděl pouze za sebe a až když jsem slezl ze stroje šlo vidět, kde jsem udělal chybu. Po celou dobu jsem nic neviděl a řídil se jen tím zvedaným komínem a tak stejně neviděla nic má kolegyně dřepící na druhé straně, která zády ke mě pouze slyšela, že něco dělám, ale neměla důvod se bát a tak tam setrvala. A přesně v tu chvíli, kdy jsem nevědomě začal náklánět celý stoh na ní a tiše začal padat, tak jí prý podle jejích slov něco přikázalo nebo řeklo, ať se ohlédne za sebe a to ji na poslední chvíli dovolilo ještě uskočit před tunou padajícího kovu. Chyběly centimetry od vážného úrazu jen kdyby se ohlédla o vteřinu déle. A kdyby chybělo to její vynucené ohlédnutí, tak neuskočila vůbec a ji by to zabilo. Naštěstí se stalo něco tak rozhodujícího a já ji mohl vidět po tom všem sedět za spadlou kupou sice vyděšenou, ale zdravou a živou. I já byl v tu chvíli v šoku, protože jsem naprosto nechápal, co tam ona dělá. Po chvíli mi řekla, že tam sbírala vysypaný materiál a že měla náhlý pocit, že je v nebezpečí a ohlédnutím za sebe viděla naklánějící se komín, který na ni padá.

Neměla ani o desetinu vteřiny více času a musela zareagovat a uskočit. Věděla o mě, ale já nevěděl o ní a také to mé rozhodnutí ulehčit si práci na úkor bezpečnosti mohlo dopadnout tragicky a nikdy bych si v životě nemohl odpustit, že k vůli poslední práci, kterou jsem chtěl mít rychle hotovou musel zemřít člověk.

Proto prosím při jakékoli činnosti věnujte vzájemné kontrole a přesvědčte se, že se vše děje tak, jak chcete a máte to pod kontrolou.

Zdraví nám už nikdo podruhé nedá.

Tak práci zdar a rukám klid.  

,

,