Téma: Lenost - v pracovní dny i o víkendu se mi nechce nic dělat

Dobre rano Beatko,

ja bych to spis videla na zavislost na PC. Urcite nejsi jedina, kdo s tim ma problem. Moderni technika z nas cini zavislaky a horsi je, ze nekteri si to ani neuvedomuji. Ty ano, chces neco zmenit.
Mela by sis srovnat priority. Treba nektery den nb vubec nezapnout, misto toho se jet treba projet na kole nebo cokoliv jineho. Budes se divit, ze to jde!! Nejlepsi na tom je, ze kdyz ten nb treba tyden nezapnes, zjistis, ze ti vubec nic neuteklo!! Tak do toho!!!

A Ty bydlíš u rodičů, že po práci a o víkendech trávíš čas u noťasu?  

Ahoj Lištičko,

určitě na té závislosti něco bude, o tom žádná. Jenže si myslím, že i kdybych ten počítač neměla (jakože mi tuhle nešel týden internet), tak se zase toho moc nezměnilo. Jenom to, že jsem ležela u knížky.

Dany u rodičů nebydlím, mám pronajatou svoji malou garsonku v praze. Nejsem moc společenský člověk, takže když nemusím nikam chodit (kór v praze), tak jsem prostě ráda doma. Jak jsem psala, jakmile si odbudu svoje povinnosti, tak mě přepadne lenost a jsem zase u nic nedělání.  

Otázka je, jestli to je lenost. Neumím si představit v Tvém věku, že bych byla sama, neměla přítele nebo kamarády, kamarádky, přátele, zkrátka, že bych takhle seděla doma. Nikdo Ti nechybí, lidi Ti nechybí? Já vím, že píšeš, že nejsi společenská…ale měla jsi to takhle vždycky, nebo se Ti něco přihodilo? A v práci, nemáš nějakou kamarádku nebo známé, že by jste spolu něco podnikli?  

Vlastně ani ve svém věku si neumím představit být takhle izolovaná, já lidi ke svému životu potřebuji.

Zhruba do 16 let jsem měla spoustu přátel nebo spíš známých a pořát jsem někde "trajdala", nevím, co se pak mohlo změnit, ale přestala jsem vyhledávat jejich společnost. Myslím, že jsem se jim  i vyhýbala. Občas je ta samota drsná a leze mi na mozek, nebudu říkat, že ne. To je realita a nechci stěžovat. Přítele nemám (nejsem dost atraktivní, to ale ted nechci rozeíbrat), kamarádky bych spočítala na prstech jedné ruky a kolegyně v práci mám sice fajn, ale mají své rodiny a není možné, abych s nimi něco podnikala. Uznávám, že lidé v mém věku žijí jinak než já a to je asi důvod, proč si s nimi nerozumím. Tak asi tak. každopádně, jak se dokopat k dělání čemukoli?

Děkuji za odpověď. No, podle mě základem změny je sama chtít a pak jít a prostě to udělat. A zároveň si vybrat něco, do čeho by jsi se nemusela nutit, ale z čeho by jsi měla dobrý pocit - něco, co by tě bavilo. Pokud by Ti vadila činnost nebo pobyt na místě, kde jsou lidi, můžeš si najít něco, co se týká třeba zvířat nebo přírody. Co zkusit si naplánovat vždycky jeden týden - něco jako takový režim, ve kterém by jsi si sama pro sebe stanovila nějaká pravidla, že tehdy a tehdy uděláš to a to s tím, že by jsi si do toho zahrnula nejen povinosti, ale i nějakou činnost navíc (místo nb). Kdyby jsi si to takhle nastavila a naplánovala, po čase by jsi si tu větší pestrost dnů automaticky osvojila, jako nový návyk.  Pro začátek třeba, když ráda tvoříš, tak si tedy třeba na sobotu odpoledne něco takového naplánovat a v týdnu by jsi mohla pro začátek si vyhradit jeden den třeba na procházku, do kina, divadla, výstavu nebo jezdit na kole, jít někam cvičit atd. - podle toho, co by tě bavilo. Po čase by jsi si mohla přidat ty aktivity v týdnu dvě a tak postupně dál.  

Měla jsem kdysi podobné stavy, všechno se změnilo, když se mi narodila dcera, pak se rekonstruoval dům…nastal frkot a na nějakou lenost už mohu jen nostalgicky vzpomínat. nevím co poradit, přemýšlela jsi o nějaké terapii? Bydlíš v Praze, tam bude jistě možností dost. Dobrý terepaut ti neřekne co máš dělat, ale může tě pomoct navést na cestu…

Ničeho se neboj! Lenost má také velmi pozitivní stránky.

Jsem přesvědčen, že pokrok lidstva závisí od líných lidí.

Ti pilní například, nosili pytle na zádech a jeden línej vymyslel trakař, aby se nemusel dřít.

Děkuji pane Sovo, ta reakce mě rozesmála a pobavila . Nicméně se obávám, že moje hlava není zrozena pro vynálezy v 21. století.  

A co třeba začít po práci studovat cizí jazyk? Přihlásit se někam do kurzu, nebo něco takového. Prostě na sebe vzít jakoukoli další povinnost.

Dany, díky za radu. Odpoledne jsem o ní přemýšlela. Rozhodně musím začít pomalu, třeba jednou týdně někam vyrazit…

Barčo díky, ale jazyky mi zoufale nejdou. pravdou je, že další jako by povinností bych mohla hlavu přelstít…

Ahoj Beáto, těší mě, že jsi moji radu rovnou nezavrhla, to jsi na dobré cestě. To nevadí, že začneš pomalu, důležité je, že začneš. Moc Ti přeji, ať se Ti to podaří a když budeš chtít, tak zase napiš, jak se Ti daří.  

Možná by to chtělo najít si partnera. Ve dvou se lépe podnikají různé aktivity

http://psychologie.cz/lenochova-cesta-k-uspechu/