Téma: Jsem tlustý, ošklivý, nešikovný a hloupý - když mě někdo vidí, zamračí se a otočí

Na VŠ  a hloupý. ? Jsi prostě introvert, který se pořád - jak sám psals, podřizuje někomu jinému. Tak to přestaň dělat a k tomu psychologovi si určitě zajdi. Doporujčuju. Mám dobré zkušenosti. A takovou blbinu jako je nějaký stud, fakt neřeš.  

Věř mi, že tam nechodí žádni cvoci, ti se "vyskytnou" spíš u psychiatra, kdy cvoci je i tak dost nevhodný výraz, u psychiatra se lidé léčí s různými nemocemi, depresemi, psychózami apod, ale psycholog léčí dušičku, ten nepíše léky, ale povídá si s Tebou. A by ses divil, na co vše může přijít, co by Tě nikdy ani nenapadlo. A myslím, že přijde i na to, v čem u Tebe tkví ona příčina. Když bude klinický, nic neplatíš - pokud má smlouvu s pojišťovnou, u které jsi. Držím pěsti.

"neřeš stud" se snadno řekne, ale daleko hůř udělá. Ať mam sebelepší den, můžu si třeba i doma připravit rozhovor s někým, koho ten den uvidim, ale jakmile vyjdu z domu, všechno je zapomenuto.

A s tim psychologem, jak jsem řikal: měl bych se za blázna už jenom proto, že nad tim uvažuju a to už vůbec nemluvim o tom, co na to řeknou rodiče…

Pokud budeš věřit, že z toho cesta ven neexistuje, tak tomu tak i bude. Ale když z toho budeš chtít ven, tak se vždy nějaká cesta najde. Pro začátek bych Ti radila to, co Leňa - zajít si k nějakému dobrému psychologovi, rozebrat své problémy, nechat si poradit a pak už to bude záležet jen na Tobě, jak se k tomu postavíš. Držím palečky, ať je brzy líp.

Problém je pouze ve Tvé hlavě, ne proto, že by jsi byl blázen, nýbrž proto, že nad vším a o všem uvažuješ pouze negativně, nevěříš si atd.  Máš dvě možnosti, buď začneš na všem hledat i pozitiva a tomu zaujmeš i odpovídající přístup k životu - tj. změníš svůj úhel pohledu, nebo si necháš odborně pomoci. A můžeš začít tím, že budeš upřímný ke svým rodičům, určitě by Ti rádi pomohli. Psycholg není cvokař, psycholog Ti pomůže najít příčinu a poradí Ti jak na to. Ale ono je to taky hlavně všechno o tom, aby jsi chtěl něco změnit.

vyser se na to co si mysli ti kolem, lide maji dost svych starosti a neresi kazdeho koho potkaji na ulici 

Ahoj Venco,

pokud by návštěva psychologa automaticky znamenala, že je někdo cvok, tak je nás tady hromada cvoků. A těch cvoků se teda ptáš, co máš dělat. A my jakožto sdružení cvoků (s dovolením se pasuji na mluvčího) Ti radíme:

Neblbni a nech si pomoct. Jestli sám na sobě neumíš najít nic pozitivního, je někde chyba. Ne taková, že bys byl blázen, ale prostě a jednoduše nemáš takové seběvědomí, jaké bys měl přirozeně mít.

Cituji z těchto stránek:

"Psychoterapeut Vám může nabídnout pomoc např. když:

- se cítíte špatně

- nevíte, co se s Vámi děje

- máte pocit bezvýchodnosti a neexistujícího řešení

- jste přesvědčeni, že se Vám nedostává uznání, porozumění

- nevíte, jak komunikovat se svými blízkými"

Nic o bláznech, nepříčetnostech a podobně. Já jsem chodila taky na psychoterapii a myslím si, že jsem celkem normální člověk Myslím, že většina lidí z mého okolí by mi to potvrdila. Nech si pomoc a netrap se zbytečně dál! Uvidíš, psycholog Ti pomůže nevidět se v tak špatném světle a nasměruje tě k sebeúctě.

Všiml sis třeba, že po světě chodí obézní lidi a smějou se? Nebo i ti, kteří nemají vystudované vysoké školy, případně další zástup lidí, kteří nejsou perfektní a bezchybní - všichni žijí a myslím, že ne špatně. Nikdo totiž není bez chyb a každý se na ně může začít soustředit, stejně jako ty. Ale věř tomu, že je to hloupost. A hloupost je taky to, vědomě v tom setrvávat. Píšeš bez chyb a srozumielně, takže zas tak hloupej asi nebudeš.

kecas, dyt si voslik

Chápu, že každý má chyby, ale chyby jsou od toho, aby se napravovali a já prostě jenom nevim, jak je mam napravit.

Cituju z těchtéž stránek: "Cena za jedno psychoterapeutické sezení (50 minut) je 500 Kč".

Ano, psychologové kteří nepracují pro pojišťovnu, jsou placení a jejich sazby se skutečně pohybují v řádu stokorun za jedno sezení. Psycholog pracující na pojišťovnu má ale tolik klientů, že se dostaneš na řadu třeba za dva měsíce a na další termín budeš opět čekat dva měsíce. A taková "péče" bude k ničemu, protože je potřeba na Tvém sebevědomí pracovat intenzivně. Takže reálná možnost je buď si zaplatit nebo se pokusit najít jinou cestu k bezplatnému psychologovi - takoví působí třeba v krizových centrech nebo jiných organizacích nabízejících sociální služby. Zkus ve svém okolí zapátrat a určitě něco takového najdeš. A rodičům přece nemusíš říkat, že jdeš k psychologovi. Nebo můžeš dál hledat důvody, proč něco nejde, ale pak se z těch s*aček nevyhrabeš nikdy.

Souhlasím se Sociální pracovnicí. Navíc u spousty psychologů se dá na ceně i domluvit. Já třeba, protože můj plat není zrovna vysoký, jsem platila mnohem méně a nabídla mi to samotná psycholožka.

Pokud by ses rozhodl o tom promluvit se svými rodiči a nejste v nějaké tíživé finančí situaci, určitě by ti rádi pomohli.

Pak je taky fajn mít brigádu. i to tě přesvědčí o tom, že nejsi úplný budižkničemu. Záleží na tom, v jakém teď jsi stavu a jestli zvládneš najít si brigádu. Nicméně něco dělat musíš. Tudíž někde musíš i začít. Zkus to! Uvidíš, že se ti otevře nový a hezčí svět

Možná kdybys sledoval ČeskoSlovensko má talent, zjistil bys, že jsou na tom hůř a přesto překonají sami sebe a dokonce se postaví před celý národ. Myslím konkrétně Miru Sýkoru. Překonal i ponížení od netaktní poroty a šel do toho.

Co tím chci říct? Pokus překonat i Ty sám sebe a začni od maličkých krůčků. Věřím, že když budeš opravdu chtít, nejen, že to zvládneš, ale získáš i potřebné sebevědomí. Dany má pravdu, je to jen ve Tvé hlavě.

V první řadě bych Ti chtěla říct, že vůbec nejsi hloupý, vystudoval jsi výběrovou střední školu a studuješ na VŠ. A co se toho psychologa týče, máš zbytečné obavy. V Americe má každý svého psychologa, tam je to doslova módní záležitost. Být Tebou, tak zvednu hlavu a na lidi se začnu usmívat. Ono se Ti to vrátí. Netrap se tím, že nejsi hezký, protože krása není jen zevnějšek. Bože, kolik nás takových je…Krása je uvnitř a tu pozdějc objeví i nějaká rozumná holka. Přečti si nějakou knižku, třeba Miluj svůj život… Netrap se tím, kdo co řekne nebo si myslí, možná že si i namlouváš spoustu nesmyslů o tom, že Tě všichni odsuzují, ale často to může být jen ve Tvý hlavě. Držím palce a nedej se!

    Spíš bych zapracovala na svém sebevědomí a začala se mít ráda, vážit si sebe a své práce. Jestliže máš pocit, že jsi na tom tááák špatně, zajdi někdy jako dobrovolník do nějakého ústavu pro postižené, nebo do domova důchodců. Tam uvidíš jak to vypadá, když to nejde.  

jsem si jistej, že jsou na tom lidi daleko hůř. a taky vim, že jde z toho ven, jenže jsem tvrdohlavej a některý způsoby prostě odmítam…

Nemůžu mluvit za julii, ale myslím, že to nenapsala jen proto, aby sis uvědomil, že jsou na tom jiní lidé hůř. Když přijdeš do nějakého takového zařízení a nabídneš jim pomoc, tak se na Tebe určitě nebudou mračit a neotočí se k Tobě zády. A nejlepší je na tom to, že tím, že někomu věnuješ část svého času a budeš mu dělat společnost - pro lidi žijící v ústavech znamená taková pozornost víc než si možná umíš představit - pomůžeš v konečném důsledku nejen jemu, ale i sám době. Tím, že dáš smysl životu někomu jinému, ho můžeš dát i svému vlastnímu. Získáš pocit vlastní hodnoty (kterou máš už teď, i když si myslíš opak) a užitečnosti a to je to, co Ti v životě chybí.  

Píšeš sice, že některé způsoby odmítáš, ale možná bys neměl zatracovat něco, o čem jsi už dopředu přesvědčen, že Ti to nepomůže, i když jsi to ani nevyzkoušel…

Líbila se mi věta:  „Každý člověk si musí převážnou část svých potřeb naplňovat sám svým aktivním přístupem k životu. Jinak se jeho život podobá čekání na vlak na nádraží, kde žádné vlaky nejezdí, “

já neříkám, že to nepomůže, ale že to odmítám.

např. když půjdu na psychoterapii, tak se možná nebudu stydět za to, jaký jsem, ale budu se stydět za to, že jsem chodil na psychoterapii…

Když mám nějaký problém, je potřeba nestydět se říci si o radu a pomoc. Když onemocní Tvé tělo, potřebuješ pomoc lékaře, když onemocní Tvoje duše, pomůže Ti psycholog nebo psychoterapeut. Když říkáš, že se stydíš jít k psychologovi, je to stejné, jako bys byl nemocný fyzicky a styděl se jít k dokrotovi. Stud není na místě.

Dostal jsi tu spoustu dobře míněných rad, je teď na Tobě, jak s nimi naložíš. Můžeš se dál stydět říci si o pomoc a čekat, že se stane nějaký zázrak a nějaká změna přijde sama od sebe. Jenže nic takového se nestane. Pokud chceš, aby ve Tvém životě nastala nějaká změna, musíš pro to i Ty něco udělat a jít té změně naproti. Jestli ale budeš dál sedět s rukama v klíně a čekat, že Tě někdo bez Tvého přičinění změní a zachrání, tak to je ta jediná věc, za kterou by ses měl stydět.

taky že se za to stydim

A to se právě pleteš. Myslím si, že kdybys na tu psychoterapii zašel, dojde ti i to, že to není ostuda.

Stydět se v životě můžeš za všechno. Jediná cesta z toho ven je ta, uvědomit si, že za své chyby není třeba se stydět, ale snažit se je napravit (ty co jdou, samozřejmě).

Ještě bych ti tu ráda napsala takovou modlitbu. Používají ji anonymní alkoholici, ale moc se hodí i na to špatné sebvědomí. Pokud ti nesedí forma modlitby, můžeš si to představit jako takovou formulku pro uvedení se do klidu a vynechat oslovení "Bože".

Bože, dej mi klid přijmout to, co změnit nemohu,

odvahu změnit to, co změnit mohu a moudrost jedno od druhého rozpoznat.

Jsi takový, jaký se vidíš a také jaký se cítíš. Můžeš to změnit. Jednoduše, budeš-li se cítit úžasný lidé tě tak uvidí. Záleží totiž jen na tom, co vyzařuješ, vzhled je podružný. Budeš-li myslet, jako dosud, tak takový zůstaneš. Mysli si, že se to už mění a že brzo budeš takový, jaký chceš být. Hlavně se musíš mít rád, jinak nic nezměníš. Záleží teda jen na tvém rozhodnutí a změně myšlení. Přečti si knížku Norbiho tajemství.

Píšeš: "Ke cvokaři nechci, protože bych se sám měl za blázna a jediný, o čem sním je, být normální, jako každej jinej člověk." Nevím, jestli je to ideální strategie.

A tím, že se budeš ponižovat a říkat, že jsi vůl, tím se taky neposuneš dopředu. Asi by to chtělo, aby sis víc věřil, ale k tomu Ti právě může dopomoci najít cestu psycholog (ani ne tak psychiatr - psychiatři spíš léčí duševní nemoci, ale psycholog si s Tebou popovídá a může Ti pomoci k sobě a následně i k ostatním najít lepší cestu).

Tak jsem si pomohl ke knihám:

Daniel Goleman - Emoční inteligence

Louise L. Hay - Miluj svůj život

Tak schválně, zda se dočtu něčeho nového…

Pokud budeš chtít, tak se dočteš.  

takže nic nooo

nikdo nic jiného? prosím

Venco a co by jsi chtěl ještě poradit? Všechno je to pouze o tom, jestli Ty sám s tím budeš chtít něco udělat. Tzn, buď se začít na vše dívat i jinak než jen negativně, nebo pokud Ti to nejde, chtít si nechat pomoct od odborníka.