Téma: Jsem nudný - problém ve vztahu partnerském i mezilidském

ja taky nikdy nemel rad vetsi kolektivy a nemam to rad ani dneska a ziju uplne normalne

Přítelkyně ti řekla, že jsi  nudný, nebo se bojíš, že ji neumíš nějak zabavit, nebo jak to říci správně?

Víš, každý má období, kdy se mu nic nechce, třeba by se šel projít, ale vlastně se mu nechce vytáhnout paty z domu, ale tady musí existovat příčina. Takže je třeba po tomto pátrat. Třeba co se týče toho vztahu, já si myslím, že kdyby ti tvá slečna opravdu vyhovovala, nepřipadal by sis tak, tedy měl bys chuť do života, vymýšlel bys různé věci…nebo je o to nízkém sebevědomí, třeba si jen připadáš nudný a tak raději nepodnikáš nic a raději se vymluvíš na to, že se ti nechce.

Zkus to nějak blíže popsat, toto je moc obecné a fakt těžko komentovat

Spíš se bojím, že jí neumím zabavit…

Protože mně se prostě do ničeho nechce. Nevím proč. Celý život jsem vlastně sám - sám doma - a nějak mě nebaví to, co baví ostatní… Např. někteří koukají na sport v televizi - to mi nic neříká. Jiní sportují - to mi nic neříká. Jiní chodí s kamarády třeba večer na pivo - to mi nic neříká. Další mají různé koníčky či různý zájmový aktivity - z toho mě nic nebaví… Snažím se to v sobě nějak přemoct, ale nakonec vždycky stejně jen zůstanu sedět doma.

No a samozřejmě je mi jasný, že každá holka požaduje nějakou formu aktivit. Jsme spolu už docela dlouho, ale je jen otázkou času, než se začne nudit. Strašně mě to trápí, že jsem takovej, ale nevím co s tím. Když vás něco (prakticky nic) neba, jak to lze obrátit???

Tak se nedívej na to, co baví ostatní, ale snaž se najít, co baví tebe. Já taky nesportuju, tak akorát si občas zajdu zaplavat.  Ale ono může být zábavné, i když se spolu večer koukáte na film. Nebo ji vytáhneš na večeři, nebo na zákusek. Nebo máš rád výlety? Tak sedněte na vlak o víkendu a udělejte si malý výlet.

Nebo si třeba zahrajte nějakou hru, monopoly, aktivity, karty, kostky, cokoli.

Ano, začalo by ji to možná nudit, kdybyste pořád jen seděli doma a nic, ale zkus to takhle střídat, a uvidíš, že se nudit nebude. Nebo mi řekni, co má ona ráda, co ji baví.  

Ale zkus mi říct, co by tě bavilo, kdyby neexistovala žádná omezení…tedy ani finance, ani čas, ani škola, rodina, nic z toho by nebyl problém, co bys dělal?

Ty filmy nebo občas někam zajít jo, ale to přece nejde jenom dokola… Je potřeba to nějak zpestřit.

Ona nejraději čte. Na to se asi moc nevázat nedá… Jinak jí je prý docela jedno co budeme dělat, hlavně když budeme spolu - což mně sice dodá kumšt v tom něco vymyslet, ale ten zase za chvíli zmizí, protože vlastně ani nevim co. A to že se nenudí se mnou nikdy říká sice teď, ale to taky nepotrvá věčně…

Kdybych já mohl? Šel bych občas na kolo (to se nechce jí ), a nebo bych se jen tak poflakoval. Já jsem si vědomej že to je špatně, ale je strašně těžký začít něco dělat, když člověk doteď defacto žil sám v pokoji doma s IBM…

Tak my si spřítelem i předtím, než jsme spolu začali žít, kolikrát lehli vedle sebe a četli si a pak si řekli, co tam je zajímavého. Proč ne?

Tak ji třeba nachystej večeři, když budete sami. To je jedno, jestli to mude vaječina, ale určitě ji to potěší.

Nebo říkám, jen tak si někam vyražte. A vykopej ty hry, někomu to přijde dětinské, ale to není pravda, teď je hraju více než v dětství a bavíme se u toho skvěle.

A až bude venku hezky, tak se hecni a jděte se projít, prostě donuť sebe sama, když se ti to povede dvakrát, třikrát, tak už to půjde pak samo. Prostě děláš to kvůli sobě a kvůli ní, tak se snaž.

Nevím, co ještě ji může bavit, třeba když se budou pořádat nějaké výstavy, nemusí být jen umělecké, ale třeba aut, nebo nějaké vyjížďky po městě, pokud máte ve městě někdy historické dny, nebo cokoli, nějaké akce, tak tam jděte.

Hlavně se jí věnuj, a nech ji ať sama přijde s nápadem, co budete dělat a přizpůsob se jí

Budu se snažit. Děkuju za vnuknutí trochu inspirace, sám moc kreativní nejsem děkuju!

Každému občas dojdou nápady, od toho tady jsou poradny. Někdy já umím poradit, ali kolikrát potřebuji radu já…a o tom to je.

Hlavně spolu mluvte, říkejte si co vás baví a najděte to solečné. Kdybys dělal jen to, co baví ji, za chvíli tě to nebude uspokojovat, ale jakmile se dokážete domluvit, tak už se jedná o dlouhodobý vztah.

A co se tebe samotného týče, opravdu popřemýšlej o tom, co by tě bavilo. Strašně málo jsi toho napsal na to, že jsem ti řekla, že si máš představit situaci bez jakýchkoli omezení. Já osobně bych chtěla jet třeba na Cubu na měsíc, chtěla bych mít svůj vlastní hotel u moře, kam bych jezdila vždy se svy´ým mužem a dětmi.. Dále bych chtěla každý měsíc jet na eurovíkend do jiného města v Evropě se svým mužem. Dodělat si MBA. Založit si vlastní společnost. K síti hotelů si založit také síť restaurací. Žít znovu v zemi, kterou miluji. Mít čas na svého muže více než kdy dříve. Učinit ho šťastným…a x dalších věcí. Dokážeš si taky něco podobého stanovit? Já vím, že tohoto dosáhnu, jen nedokáži říct datum, proto se ptám tebe, můžeš si stanovit své vlastní cíle?????

Na jednu stranu ti naprsto rozumím, co myslíš. Ale vlastně jsem nikdy takhle nepřemýšlel.

Hrozně bych chtěl auto, nějakýho krasavce, ani by nemusel stát moc. A jet třeba s přítelkyní na týden někam pryč, projet kus Evropy. Ale nic jinýho mě nějak nenapadá… safra

No vidíš, tak to už je super začátek. Tak teď začni přemýšlet, jak ho získáš. Předpokládám, že za rok můžeš samostatně řídit, takže teď to auto. Kde na něj vzít. Tak zači přemýšlet, co bys chtěl, hledejte třeba se slečnou spolu po inzerátech, abyste měli představu no a pak začni uvažovat, jak na něj vydělat- Jestli nějaká brigáda, nebo třeba přes prázdniny práce v zahraničí i se slečnou, nebo jak.

Samozřejmě se nemusíš řídit tímto jako návodem, ale chápeš, co chci říct, že? Prostě si dej cíl a pak k němu směřuj a uvidíš, že se nebudeš cítit nudný

Chápu co tím myslíš, otázkou ale je, za jak dlouho se ten pocit dostaví znova…

Nepřemýšlej o tom, že se ten pocit znovu dostaví. Prostě se začni zajímat o to auto a cestování, zajdi si do nějaké ck, vem si katalogy pro inspiraci a pak si se slečnou začněte plánovat cestu. Hledej možnosti, jak na auto vydělat, co by byla třeba i tvá slečna pro to ochotná udělat a začněte na tom pracovat. Stanov si cíl a jdi za ním, nenech se odradit. A uvidíš, že tě život začne bavit.

Skrble, lepší to bude až budeš chtít Ty sám to změnit - až o tom budeš vnitřně přesvědčený - až změníš své myšlení a svůj přístup k životu, aby jsi se jen do něčeho nenutil, ale také jsi to sám chtěl. Jsi skoro dospělý, přemýšlíš o tom a začínáš si uvědomovat, že něco není v pořádku - to co Tě trápí jsi pojmenoval a napsal jsi o tom sem. To jsou první dobré kroky. Já si ale myslím, že by jsi tu svoji starost měl chtít změnit nejen kvůli přítelkyni, ale i kvůli sobě. Člověk je tvor společenský - tu netvoří jen partnerka, ale také rodina, škola - spolužáci, kamarádi - přátelé ze školy či mimoškolních aktivit atd.

Pak ještě, to že jsi pojmenoval svoji starost - že jsi nudný, věděl bys co dělat venku, ale nebaví Tě to = tím jsi pojmenoval následek nějaké příčiny. A teď najít tu příčinu, aby se mohla napravit. Moc jsi toho o sobě nenapsal, zatím jen to, že vlastně celý život žiješ zavřený doma - sám doma (i když to zrovna může být klíčové). Z toho usuzuji, že sourozence nemáš, zřejmě nepodnikáte s rodiči třeba o víkendu nějaké společné aktivity a kromě školy jsi dosud asi žádnou činnost neměl - nějaký zájmový kroužek. Máš třeba nějakého domácího mazlíčka? Celé to na mě dělá dojem, že Ti chybí radost v srdci a aktivity Tě nebaví proto, že na ně nejsi zvyklý.

Dany já s tebou naprosto souhlasím, že příčina je v tom, že pořád sedí doma u počítače a o nic jiného se nezajímá. To už tady bylo správně řečeno, že dneska dospívající lidé a co je nejhorší i malé děti sedí na facebooku místo aby šli ven, žijí ve virtuálním světě a ne v tom fyzickém.  

Mezi mnou a autorem není ani 10let rozdíl, ale zřejmě je to v dnešní době obrovský rozdíl, co se týče aktivit, které jsme dělali my v tom věku a co se dělají teď. My jsme jezdili na výlety s kamarády téměř každý víkend, společně si šli něco zahrát, badminton, nebo tak, neříkám, chodili jsme i do hospody, ale ne tak moc často, nebo se šli prostě jen někam projít, zašli na koncert a tak. Prostě podnikali akce.  

A také asi opravdu bude trošku problém ze strany rodičů, nechci nikoho kritizovat, ale je opravdu třeba učit své dítě od malého věku nějakým aktivitám, nemusí to být nutně sport, ale prostě aby se zabavili společně, když už jsou všichni doma. Jinak opravdu dodje k tomu, že se z lidí stávají vlastně roboti, kteří už nejsou ani schopni pořádně komunikovat s lidmi. Zrovna nedávno v práci jsme se o tom bavili. To mi šéf říkal, když přijímali nové lidi na místo asistentky a ještě na místo obchodníka, že je neskutečný rozdíl, když srovná vystupování a komunikační dovednosti lidí od 24let nahoru, s těmi mladšími. Ze všech těch, kdo byli pod 24 a přihlásilo se jich asi 45 dohromady, tak možná jen dva se dokázali normálně vyjadřovat. Jinak vůbec a sami přiznali, že jim mnohem více vyhovuje komunikovat přes počítač než osobně. Jsou sice školy, ale myslíte si, že když člověk od dětství není zvyklý moc komunikovat s lidmi, že to ta škola za těch 5 let dokáže naučit?  

Ne ne, tak jsem to, týká-li se školy, nemyslela - jestli to z mého příspěvku tak vyznělo. Souhlasím, škola určitě nedokáže nahradit či dohnat to, v čem nemá dítě daný základ z rodiny - v tomto případě komunikaci s lidmi. Rodina je prostě základ pro správný a zdravý vývoj osobnosti dítěte, má svoje funkce, je-li v některé z nich dysfunkční, pak se to samozřejmě na dítěti v některé oblasti podepíše a dítě si to nese sebou do života dál. Ale asi se ve výchově postupně některými rodiči polevuje, protože je fakt to, co píšeš. Docela by mě zajímalo proč - jestli jde o opět přenesené návyky z rodiny, nebo v tom hraje roli vzdělání či sebevzdělávání, nebo podléhání době…možná kombinace více skutečností…

Ne, co se týče školy, to byla spíše řečnická otázka, nebyla to reakce na tvůj příspěvek (doufám, že nevadí tykání, je mi to nějak bližší).

A naprosto souhlasím s tím, že toto je spíš výsledek kombinace více skutečností.

Ale u autora je super, že si to uvědomil, to je první krok, jak s tím začít něco dělat, jak se pohnout kupředu a najít něco, co ho bude bavit a motivovat. Jen když si člověk uvědomí, kolik je lidí, co takhle nepřemýšlejí a berou to jako samozřejmost, že sedí pořád doma u počítače, tak je to hodně smutné

Nemám pocit, že bych nezvládal komunikaci. S tou problém nemám - teda jak o čem, pochopitelně. A taky samozřejmě záleží, jakou mám náladu. Spíš je to možná vážně jen o tom, že jsem už tak nějak zvyklý být furt sám doma (sestru nepočítám, ta teď prochází obdobím, kdy je ona ta nejlepší a správná, a ostatní jsou obožáci -  15 let). To, že se občas dokopu jít na kolo, nebo jednou týdně jdeme s přítelkyní do tanečních už situaci tolik nevytrhne. Pokaždé jakmile příjdu domu, zase na mě vleze ta atmosféra nicnedělání, a buď jen tak sedim a koukám do rohu, nebo poslouchám rádio či jsem na PC. Skoro jakoby za to mohl ten barák sám o sobě…

Co se týče mladých dříve - myslím, že kdybych žil v době bez počítačů, tak bych takový nebyl, a vlastně závidím jiným když poslouchám, že stavěli káry bez brzd a pouštěli se v nich z kopce. Dřív jsem hrál na klavír, ale nikdy mi to nešlo, nutili mě do toho a já to nesnášel. To samý tenis a jiný sporty - totálně levej. Asi to bude i způsobený tím, že nemám na nic moc trpělivost, chci výsledek hned a jsem na sebe dost perfekcionalista = nedokážu na sobě najít nic moc, co by mi šlo a v čem bych si připadal dobrý… Ale to už je poněkud jiný level, než s jakým jsem tu začal…

Ahoj, znám pocit, že tě nic nebaví a ten pocit, že bys tím asi měl něco udělat. Ale pořád není ten motor. Tímto obdobím jsem procházela dlouho. Je to období vnitřního růstu. Dej si pohov. Stejně se do ničeho nenatlačíš a když jo, budeš asi zhnusen, žes to udělal.

Zalez si do sebe, najdi nějak cestu k sobě, a nehledej to venku. Venkovní věci - To ti pomůže jen na chvíli. Proces vnitřního růstu lze přirovnat k vývoji housenky do motyla. Ty jsi ted housenka a potřebuješ se zakuklit, uvnitř přetvořit a pak vylezeš jako motýl. Je to náročné období, ale ten výsledek stojí za to.

Snad máš pravdu, že to je jenom věkem :/

Vůbec si neumím představit stav, kdy mě nic nebaví. Obávám se ale, že tady se podespala výchova rodičů, nedostatek podnětů v době, kdy se človíček zvídavý začíná zajímat. Vybrat si  z nepoznaného jde opravdu těžko a tak, jak se lidský mozek vyvíjí, načerpává nové  podněty. Pokud mu nejsou k dispoici, stagnuje. to není o inteligenci, to je o rozvoji osobnosti… Asi psycholog by dokázal říct, jak přimět mozek, aby byl ochoten přijímat nové podněty, pracovávat je a být při tom aktivní… ty počtače jsou fakt prokletí. děti dnes sedí jako pecky a hrají virtuální hry, pěstují virtuální vtah a chřadně jim tělo, emoce i mozek.   MRí mě, že ti neumím poradit, jak mít něco rád a nadchnout se pro to, to musí jít zevnitř člověka… snad to půjde natrénovat…

Jenže takovým lidem je to jedno, vyhovuje jim to tak. Kdežto já se chovám podobně, ale kolikrát si večer řeknu, že to byl den, za kterej jsem vážně nic neudělal. A bojim se do budoucna - do ničeho se mi nebude chtít, všechno mě bude prudit, budu jen ležet na posteli nebo sedět u počítače. Všude je tolik možností, a mě z toho nic nebere… Děsný

nikdo jiný než ty to nezmění…takže rada jak si vážit svého času a života zní… "jdi pomáhat jiným" ty může a nechceš, oni chtějí a možná nemohou, jdi jim pomoci, máš-li dost času, jako že máš, vypni ten zatrracený počítač, TV nebo rrádio a udělej něco pro druhé. Ústavů, které potřebují pomoct, lidíí, kteří jsou postiiženíí a potřeebují pomoct je spousta, najdi si svého člověka a pomoz mu. Přes něj možná pochopíš a pohneš se  místa, ty pomůžeš jemu a on tobě.