Téma: Jsem neslyšící, ale umím odezírat - nemám žádnou kamarádku ani přítele, trápí mě to

Ahoj a jaké máš třeba zájmy? Soudě dle psaní budeš se sebou a svým handicapem velmi srovnaná (chvála tvému okolí, měla jsi zřejmě velké štěstí a nebyla jsi obětí posměchů) takže bys mohla být pro mnohé lidi zajímavá, kor pokud ty sama jsi ochotná, věrná a věříš v přátelství! Btw já taky, ale též nemám "vhodné" okolí . Jo a spala jsem do jedný a už teď zívám, takže v pohodě Z víkendů si nic nedělej  Si můžem podat ruce, jsem ráda, že v tom nejsem sama, haha .

Podle mne je větší problém v tom, že žiješ v malém městě, než to, že jsi neslyšící. Podle toho, co píšeš, jsi se s tím vyrovnala tak dobře, že okolí občas i pochybuje, jestli si nevymýšlíš - to je super.

Pokud mohu poradit, snažil bych se co nejdříve osamostatnit. Máš práci, super. Teď nějaké vlastní bydlení (nechceš si přece nápadníky vodit k rodičům ). Zkus zauvažovat o přestěhování do většího města (jasně, chtělo by to začít hledáním práce tam).

Zkus se víc dostávat mezi lidi, zapiš se do nějakých kurzů (čekoholiv), choď na výlety (kdyby už třeba i s Klubem českých turistů, i když tam je to většinou starší věková kategorie), … Jestli jsi hezká, tak se nemusíš obávat, že bys nenašla nějakého partnera. A nejspíše ho najdeš i když hezká nebudeš. Ono dnes (01.10.2016) je spoustu ženských hodně vybíravých, ty máš výhodu, že jsi ještě mladá, máš šanci si vybrat, než jim bude 35, začnou jim bít biologické hodiny a narychlo budou shánět někoho, s kým by zplodily dítě

Boskovice jsou blízko Brna, nezkoušela ses třeba někdy dostat do nějaké komunity neslyšících v Brně? Já vím, vyrůslala jsi mezi slyšícími, ale proč si nezkusit najít kamarády i tam? A neuvažuješ o tom, že by ses přece jen naučila znakovou řeč? Měla by jsi pak určitě i víc možností se seznámit.

Dovolím si s kavenkou nesouhlasit. Pokud Milla nemá problém v komunikaci se slyšícími, měla by si primárně hledat přátele a partnery tam. I pro případnou rodinu je výhodou, pokud jeden z partnerů slyší. Nejsem úplně příznivec toho, že by lidi mělo sbližovat postižení, tedy to, co je trápí. Spíše by je mělo sbližovat to, co je těší - třeba sport, výlety, literatura, nevím jak moc je Milla schopna si užít filmy (I když v kinech je většina filmů s titulky, nevím, jaký je to zážitek bez ruchů).

Ale dojíždět do Brna a snažit se tam přidat k nějaké komunitě není špatný nápad, jak jsem psal výše, klidně nějaký spolek turistů.  

Vše odvisí i od toho, jak je atraktivní - pokud dokáže zaujmout svým vzhledem, rozhodně bych toho využil.

Kamarádů můžeš mít libovolný počet a proč nemít i některé mezi neslyšícími? O co jsou oni horší než slyšící kamarádi?  

Víš, ono je to zákonité. Pokud budeš malinovou šťávu držet v lahvi od malinové šťávy, tak ta šťáva, ať je slaďounká jak chce, nevytvoří chutný drink …. až dokud ji nepřileješ do sklenice s vodou, nebo ještě lépe do džbánu s vodou.  

Zkrátka, musíš začít chodit mezi lidi.  

Ale život máš teprve před sebou. Jsi milá a chytrá holka, všechno dobře dopadne. A věřím, že kluci s Tebou budou chtít mít rodinu. Nikdy neuvažuj o tom, že hluchota by měl být vážný problém. Já si to nemyslím. Právě opačně. Myslím si, že možná dokážeš naslouchat druhým lidem mnohem víc, než spousta slyšících. A to je spíše přednost než handicap!

A nemyslím si, že dnes (01.10.2016) se nenosí nějaká slušnost, ochota, věrnost, důvěra v přátelství a tak. Myslím si, že je to stejné jako v každé době. Jen těch lidí, co sdíli tyto hodnoty bylo je a bude vždy méně a méně je je slyšet než ty ostatní nemravné křiklouny. Ale lidé, kteří uznávají stejné hodnoty jako Ty existují.  

Nemáš kamarádku, se kterou bys někam zašla.

A zkusila jsi někdy nějaké ženě nebo dívce, která ti je sympatická, nabídnout, abyste zašly na kafe, do kina (film s titulky zvládáš, ne? ) , na výstavu? Tak totiž kamarádství vzniká.

Kamarádi se dají najít i na sociálních sítích - i když pro skutečné přátelství podle mně je nezbytné navzájem věnovat čas i skutečnému nevirtuálnímu setkávání. Ale na síti se dají lidi podobných zájmů, ze stejného města a pod.

O víkendech se plahočíš od ničeho k ničemu.

Najdi si nějakého koníčka. Nic tě nebaví? Žádné ruční práce? Nějaká pohybová aktivita? Nemáš chuť něco vytvářet, něčím se zabývat?  

Co se ti líbí?

Dělá to na mě dojem, že tvůj handicap vůbec není tvoje hluchota, ale spíš to, že nemáš žádný cíl a smysl života. Nic oč bys usilovala. Kdo ví, jestli to, že jsi měla celoživotně tak přátelské okolí, nebylo nakonec na škodu, protože jsi si stále připadla trochu hájená a nezažila pocit, že těm slyšícím ještě ukážeš, co v tobě je a co dovedeš.

V Boskovicích, jak jsem teď koukala na net, se toho pro mladé opravdu asi až tak moc neděje, ale opravdu by neškodilo zapřemýšlet o nějakých výletech do Brna.  

Podívej se třeba na stránky brněnské Dílny Matilda, odkaz asi bude smazán kvůli reklamě, ale můžeš si to vygooglit - tam by sis mohla najít nějakého koníčka, seznámit se s nějakými ženami a dívkami:

http://www.dilnamatilda.cz/

Dělání dělání všechny smutka zahání