Téma: Jsem hrozně nešikovná - nejde mi vaření ani řízení auta, trápím se tím

myslis ze napr ta matka tveho pritele byla ve dvaceti tak dobra kucharka jak dneska (13.08.2016)? mozna neumela ani ohrat vodu, ale proste se to casem naucila, ty kdyz budes varit xx let taky to bude vypadat jinak

jezdeni je jen o praxi a navic, pri tom co dneska (13.08.2016) nektere prasata predvadeji na cestach se zacina bat skoro kazdy

UCENY Z NEBE NESPADL

No ba, tazatelka určitě nebude nejhorší řidička na světě, dost dlouho jsem tuhle příčku držela já, ale kupodivu jsem se vyjezdila, a teď má trofej  naše sousedka.  A i ta se lepší.

übung macht den meister

Vaření je hodně o talentu a citu. Hodně se dá nahradit prostou řemeslnou zručností a cvikem, ale můžeš se při tom nadřít daleko víc, než ten, komu vaření dělá prostě radost a přitom výsledek bude třeba jen průměrný. Ale není třeba smutnit, třeba přítel je ten typ, co rád vaří, u nás v rodině vařili vždy muži, tak mi nepřijde nijak divné také vařit. Můžeš dělat něco jiného.  

Začínej postupně - to oblíbené jídlo si děda dělá sám? Tak se do toho pusť s ním. Rozděl si přípravu na jednotlivé úkony a snaž se je zvládnout postupně. A piš si. Ideální je fakt recept "pro blbý", ona polovina úspěchu je ve výběru surovin, kterou hodně lidí podceňuje.

Fakt se tím netrap, vztah rozhodně nestojí na vaření, ale na tom, snažit se dělat věci spolu.  

Děkuju Vám  

Jo, je to tak, chce to určitě i zkušenosti a tak. Ten recept si neumí udělat sám, dělávala mu ho babička a já mu chtěla udělat radost, nastudovala jsem si to, ale stejně jsem něco udělala špatně.  

Taky mě docela štve že u nás mamka vždycky hodně pracovala, taťka jedl v práci a já vždycky tak nějak ve škole tak ona neměla potřebu moc vařit. Hodněkrát jsem ji prosila, ať mě něco naučí, už jako malá  - ale ona se k tomu neměla a vždy mi spíše řekla že překážím a poslala mě pryč. Teď v poslední době těch příležitostí je více. A tak se snažím vařit občas nějaké jídlo. Ale nejde to snadno.

A ta přítelova mamka je takový ten typ, co zastává, že žena m být u plotny celý den, manžel přijde po práci a ona mu dá dobré jídlo.  

mám to podobně, autoškolu jsem dělala na po2 a dali mi jí. Když sedim vedle řidiče tak je to ok a všímam si značek, všeho. jakmile sednu za volant jsem hrozně nervozní a mam strach. Vaření zatim neřešim, mamka se to taky učila až když si vzala tátu a teď vaří perfektně. Ale buď v klidu zatim mi posledně neutuhl ani puding

Anetko je otazka jaký jidlo si dělala? omáčky české kuchyně chtěji cibuli a do tmava restovat /osmažit/pak má omačka barvu!!! Pamatuji se na moji ženu nepoznala hovězí od vepřovýho. no nepotřebovali jsme to nebot jsem kuchař. Najdeš receptyx na netu celkem podrobně. no začátky jsor těžké. neboj se učený z nebe nespadl. jestli chceš něco poradit tak napiš. V televizi vaří na každym programu, ale sama exotika, ale jak se vaří gulaš to neukážou. Snad koukni na Babicu  tam snad něco okoukáš.

Ajéje, další kandidáti na Michelinskou hvězdu Já kdysi uměla jen míchaný vajíčka a trvalo mi léta, než jsem došla k tomu, že toho oleje tam má být jen trocha . Dycky se to v něm topilo a jak to dopadlo je asi jasné.  

Ale před dvěma rokama jsem začla dělat první krůčky - a světe div se, mé první jídlo, milované palačinky, se mi hned na poprvé povedly! Takže to můžete zkusit. Omáčky se dělají, jak radí výše, na cibulce, ta je základ. Na troše oleje osmahnout cibulku, může být i česnek a pak přidat třeba špenát, nebo rajčatovej protlak. U rajské se mohou nakrájet i rajčata, osmahnou se a a až pak se tam mrskne protlak. Chvíli se to nechá probublávat a dolaďuje a se chuť. U rajské je dobré nezapomenout na bazalku, ale na bobkovej list kašlu.  Ještě tam dávám nějaký italský byliny či co, prostě co mi padne do oka. Trocha cukru a je hotovo. K tomu třeba tortelíny, nebo noky, knedla.

A puding - stačí jet podle návodu, i když já to dělám tak, že tu menší část - v ní rozkvedlám prášek a tu větší část mlíka ohřeju, ocukruju a počkám, až začne vařit. (Je to celé vždy z půllitru). Pak stačí chvíle, prostě než to zhoustne, neustále míchat (! ) a do pohárků se může dát třeba piškot.

Krupička je taky jednoduchá, opět počkat, až začne vřít mlíko, do toho trochu cukru a pomalu (! ) odsypávat krupičku a postupně jí přidávat. Radši se nespoléhat na návody, páč jednou se mi to vymstilo a byl z toho beton, muselo se dolejt spostu mlíka. A až začne houstnout, tak jak je hotovo. Ještě když se vaří, tak je dobré tam dát trochu másla a máslo přijde též až je už na talíři, posypat čokoládou, grankem, něčím dobrým prostě a je to.  

Cokoliv, co je z mlíka je třeba neustále míchat, jinak se to připálí.

ale neprokočila jsem - mám strach zapnout troubu, že zhasne a taky se bojím masa, páč krom mletýho ho nežeru. Kuře občas, ale to už mě moc nebere. Možná si někdy zkusím udělat karbenátky a jednou to snad i upeču. Brambory taky nevařím, taky mě neberou a než já něco okrájím, tak to je na mega dlouho. No a též mě to máma neučila, chtěla mít na to klid a já stejně většinou spala . Teď máme zase malou kuchyň a není nejlepší, když se tam někdo ometá, ale to už si zkouším vařit sama.  

Mrkněte do nějaké starší české poctivé kuchařky, je to tam hezky psáno jak pro trubky, takže pro začátečníky ideál Určitě nezačínejte hned z nějakýma veganskýma shitama nebo Pohlreichem. Když je třeba, tak  je možné zahustit trochou mouky, i když některý paka proti tomu brojí. Ale pro jednoho člověka není obvykle mouky třeba.

Tak hodně zdaru při pokusech

Ahoj Anet, jsem na tom podobně

Rypoušice na to že ti je 23 asi dobrý zaklad v kuchyni. ta rajská to je spíš omáčka na špagety vid? Maso nejíš jak píšeš.

No já ji si sama dělám vlastně pouze k těstovinám, nebo nokům. Jednou nebylo nic, než rýže, tak jsem si k tomu uvařila rýži a nebylo to vůbec špatné. Když se tam dá méně protlaku a více zeleniny a koření, tak je to vhodné spíše na špagety. Ale zrovna teď ji mám k sekané, ovšem tu vařila máma.

A díky  

Ještě k sekané: výborná je též nádivka z rohlíků (rozmačkané rohlíky, vajíčko, koření), ta se může dát do plechu k sekané, anebo třeba do kuřete. Mňam, to sním vždy první 

no od dětských let tu nadivku nesnáším. Bylo nas 5 doma na jedno luře. Máma to taky plnila aby nás nakrmila. od tý doby tu buchtu jak tomu říkám nedělám!!!! A nejím.) )

 no jo, traumata z jídel z dětství většinou vydrží, já se kdysi přejedla pendreků - tech bonbónů, od té doby je nemůžu ani čut .

Pendreky jsou svinstvo, v mládí jsem se jich také přejedla a pak už mě natahovalo jen když jsem je viděla.

Od té doby je nejím. Fůůůj!

Ale k původnímu tématu: Anetko, každý nemá vlohy pro všechno, chce to zkoušet vařit jednoduchá jídla a postupně se propracovat. Nemůžeš vařit jako babička protože jsi mladá. Jednou ti to půjde. S ježděním si hlavu nedělej, jezdi pomalu a nejprve kratší cesty. Nejlépe když je malý provoz aby sis to nacvičila. pak si přidávej jak se budeš cítit.

Jsi určitě dobrá v jiných věcech ale zatím si je třeba neuvědomuješ. A neplač malá, neplač malá to ti nesluší.

Taky pamatuju když jsem předjel traktor už jsem psal SMS jako udalost. Ve městě jsou větěinou semafory tak se jezdí dobře.

NĚCO ti URČITĚ JDE. To pro začátek. I kdybych připustila, že budeš vážně úplný matla v kuchyni a za volantem, nepochybně ti něco jde. Nauč se vidět svět pozitivněji. Já před rokem kuchyni nenavštívila, uměla jsem si leda namazat chleba máslem - a dneska (18.09.2016) už tam vstupuji naprosto normálně a troufám si vařit cokoliv - ne vždycky se to povede, ale nevzdávám to, protože vím, že jednou se mi to podaří, protože si věřím. A podaří, příště už vím, kde jsem udělala chybu a zkusím to jinak - to bys ty měla taky. Když to nejde jednou cestou, je potřeba zkusit jinou. Ne každá cesta je schůdná a ne každá cesta je schůdná pro každého. Tu nejschůdnější bys měla ale vidět ty sama.

S tou jízdou bych zkusila nějaké kondiční jízdy v autoškole. Když se ti to jednou povedlo, povede se ti i znovu. Složila si zkoušky! Kdybys nebyla schopna řídit auto, nepustili by tě do provozu. Možná jsi (dle mého) jenom ztratila jakousi důvěru, jistotu v autě, kterou je potřeba znovu najít. Můžeš ji nalézt pomocí těch kondičních jízd nebo třeba s někým blízkým. Nebo zkus jet nejprve do méně frekventovanějšího provozu, třeba to bude lepší, když tam budeš jen ty a auto a nic se nebude moct stát, nikoho ohrozit. Mohli byste k sobě najít zase cestu - ty a auto.

Co se týče vaření, můžeš vyzkoušet nějaký kurz a nebo rpostě jednoduché recepty, ty nejjednodušší.

Na závěr bych ti chtěla znovu připomenout, že i bez toho se dá žít. Spousta lidí a řada žen se nenaučí řídit. No vážně. A nikdy. Sposta lidí to nedokáže. No a? Zařídí se jinak. Budeš mít manžela, který může řídit, tak holt to nebudeš umět. Nebudeš sama. Možná ti připadá, že každý kolem tebe to umí, ale opravdu existuje hodně lidí, kteří ne a třeba moje mamka taky řidičák získala, ale pak se zklamala a nejezdí. Když jsem začala jezdit já, vrátilo jí to víru a chce to zase zkusit Mnoho lidí se zklame a taky vím, že hodně žen to má jako ty - má řidičák, ale nejezdí, každá z nějaké důvodu, většinou se taky nějak zklamou a nebo se bojí. Možná to budeš mít stejně a odvahu nenajdeš nyní - a až jednou, někdy, tě k tomu něco přinutí nebo posune - možná i tvá dcera nebo syn, až začnou s autem.

Klid a věř si!