Téma: Jak se smířit se stárnutím babičky, kterou mám moc ráda?

Chápu, že máš babi ráda, ale 2-3 hod. návštěva mi připadne moc. Třeba u dědy mám pocit, že pak už je unavený a potřebuje klid, i když to nedá najevo. Jezdíme tam tak na hodinku. A to volání každé 2 hodiny- to je fakt moc. Ještě tak 2x denně bych brala.

Ahojky, děkuji za názor. Naše babi je jen stará tělem, ne na duchu, ikdyž je zapomnětlivá ale kdyby bylo po jejím, tak chce, at jsme tam od rána do večera a klidně tam i přespíme. Ono je to těžký i tak skloubit děti a důchodce, aby se neotravovaly. Navic domov duchodcu je od nas pulhodiny cesty autem, takze, jen cesta tam a zpet zabere hodinu. No a ty telefony mi babi stihne volat ještě mezi tím, taže si pomalu voláme někdy co hodinu) ). asi nepotřebuje odpočívat

Ahoj. Taky si myslim, ze to sice myslis dobre, ale ze ty caste a dlouhe navstevy babicku unavuji. Zkus se s ni domluvit, jak casto si ona sama preje kontakt. Mozna ti sama rekne, ze je ji to moc. Stari nemocni lide nekdy opravdu chteji byt radeji sami.  Oni ten svet kolem sebe uz vnimaji jinak, nez my, chteji mit svuj klid.

 Je hezke, ze mate tak hezky vztah, ale nektere veci v zivote proste nezmenis a nezadrzis, i kdyby jsi s babickou byla 24 hodin denne. Na tvem miste bych se snazila dat vetsi prostor sobe i babicce.   

Děkuji za názor, ono fakt toto je těžké, babi by s námi byla radši pořád. Domlouvat jsme se snažila, a řekla mi, na co čekat? až tu nebudu? svým způsobem má pravdu, odpočinek věčný ji nemine, tak či tak. a ona přes den nespí, jen kouká na telku, nebo čte. Osobní prostor, co je moc nebo málo? a kolik si zaslouží člověk času s ním strávený? Dá se to tak říct,

Souhlasím s holkama. Skutečně se mi líbí, že se babičce tak věnuješ, jezdíš za ní, telefonuješ …, ale kde je nějaký odpočinek pro ni, čas pro Tebe a pro Tvoji rodinu?

Už když jsem četla, že za babičkou jezdíte několikrát do týdne a na dvě tři hodiny, první co mě napadlo…to je hezký, ale kde na to bere čas a není to pro babičku unavující? Pak si přečtu o volání po dvou hodinách. No já nevím, ale já bych nedělala skoro nic jiného a o babičce, že ji to musí unavovat ani nemluvím.

Babička Tě má jistě ráda tak jako Ty ji a jsem si jistá, že každý společně strávený čas je vzácný - není to navždy, ale tak jako ona určitě potřebuje odpočívat, potřebuješ to i Ty.

A nechci to ještě víc zhoršovat, ale co bude až babička odejde, s Tvým životem?

Ona je to bolest tak jako tak velká, ale při tomhle způsobu života, budeš úplně jak prázdná nádoba a nebudeš vědět jak naložit dál se životem.

Ahojky, děkuji za názor, tak já jsem momentálně na mateřské dovolené, takže dá se říct času mám dost a proto je mi někdy líto že ho nevěnuji babi víc. Odpočiek mi by byl fajn spíš psychický, ale fyzický určitě ne, jsme aktivní rodina a děti beztak neposedí, taže je lepsí s něma stále někde pobíhat. Jak už jsem psala, babi odpočiek nejspíš nepotřebuje, nebo nevím, vždy se nás tam snaží zdržet co nejdéle, že spíš já ji vždy řeknu děti už zlobí, anebo máš večeři, nebo tak něco. ona by opravdu chtěla atjsme tam napořád. FAkt když to tak čtu v každém názoru baičku unavit, je to pochopitelné, ale kdyby si nezlomila páteř myslím, že by klidně běhala a nějakou únavu opravdu neřešila, větu jsem unavená jsem od babi slyšela když byli problémy se sestrou a to spíš myslela psychiku, než fyzickou stránku.

Před 3 roky, když měla mrtvičku - díky velmi špatným vztahům v rodině - jsem ji vlastně si přestěhovala k ám na Vysočinu, předtím jsme si volaly každý den, ale navštěvovaly se tak jednou za XY měsíců, bohužel, ale tenkrtá to líp nešlo a mě se ani nechtělo, bo ty problémy se sestou byly furt, jen jste tam přijet a opravdu vážné.

Jediné čeho se opravdu trochu obávám je, co bude s mým životem až. ale přece nemůžu jí říct, nezlob se, ted musím odpočívat a začít žít svůj život, a prostě počkáš. Je to sice logický, ale nelogický k jejímu věku. Takže doufám, že ta prázdná nádoba mě nečeká (

Ahoj Sáro, máme úplně podobné osudy. V mém případě jde o maminku a úplně stejně, navštěvuji ji  2x týdně v DS a myslím, že to jí vyhovuje. Netelefonujeme si, protože to už nezvládá. Je to vždy trochu depresívní pro mne, i když jí ráda vidím a zdržím se asi tak na hodinu, hodinu a půl. Má strašně ráda když jí stříhám vlasy a dělám pedykůru. A taky kytky jí hodně pomáhají. Stará se o ně a hodně o nich mluví. Myslím, že je dobře, že není sama, je mezi lidma ať už je to jak to je. Je fakt ale, že když jsem jí navštěvovala denně, byla podrážděná. Prostě si potřebuje vytvořit soukromí. Tím, že přemýšlí, spí, dělá si vlastní program dne. Vypozorovala jsem, že by jí nejvíce vyhovovalo, kdybych chodila v určité dny a v určitou hodinu, ale to zase nemohu já. Prostě to máš jako s každým člověkem, nemusí se mu zrovna hodit když ho navštívíš kdykoli se ti zachce. Prostě se musíte vzájemně sladit. Někde ubrat, někde přidat a odlehčit to. Každý máme svojí karmu a míru energie. Máš babičku ráda a ona to cítí.

Když už jsou věci tak, že nemůžeš mít svou babičku u sebe, pak bys měla myslet víc na ni, než na sebe.

Píšeš, že - už je ležák, a nepamatuje si když jsme odešli, že jsme u ni byli a nic. Napadlo tě se zeptat personálu DD, jak na tom babička je po vašem odchodu? Nejsou vaše časté návštěvy a tím i odchody pro babičku větším utrpením, než kdybyste ji nechali více klidu? Psychika babičky je dnes už úplně jinde, než v době minulé.

Dobrý den Sáro, chápu tvoje pocity vůči babičce, pro mně moje babička znamenala také hodně. Tvoje srdce ti řekne, jak se babička cítí, když seš u ní. Až jednou přijde ten obávaný čas, bude to bolet, já byla také smutná, o babičce jsem měla živé sny, kdy jsem se budila radostí, že ji vidím. Užijte se, dokud tu je, pokud tě vnímá a je ráda za tvé návštěvy. Obdivuju tě za to, že to zvládáš, ale budeš na ty chvíle vzpomínat s vědomím, žes tu pro ni byla i v těch posledních chvílích. Pavla