Téma: Deprese a noční pláč - co se to se mnou děje? Nad vodou mě drží přítel.

Jejda, tady se to množí jak houby po dešti . Tolik lidí se trápí, chjo : -/. Mrzí mě to, ale hned mě napadlo - zkus se podívat na diskuze od "devetsetjedna". Úplně jako bych četla její příběh - neustálý pláč, deprese, kkterá nikdy před tím nebyla. Třeba ti to pro začátek pomůže, diskuze jsou to obsáhlé.

Je fajn, že tě drží přítel, buď s ním, co to jde, mluv o tom, očividně tě podporuje

Zkus se i něčím zabavovat, byť se možná teď nedokážeš tolik soustředit (? ), tak i přesto to zkoušej; věnuj se svým koníčkům, nebo se jdi projít. Dnes (04.02.2016) je na slunci docela jarně, třeba ti čerstvý vzduch pomůže

Když byl jóó průšvih tak se obrať na modrou linku, nebo jiné krizové centrum. Dá se  tam i volat, psát, nebo se rychle sejít.

Držím ti palce a doufám, že ti bude brzy líp

To je tou dnešní hnusnou dobou a společností…

Úplně chápu, jak ti je, něčím podobným si teď procházím. Mám dny kdy jsem naprosto v pořádku a třeba dnes (04.02.2016) už od rána brečím, ležím a bolí mě to úplně jakoby zevnitř jak jsem nešťastná. Nevím s čím to souvisí u Tebe, já mám teď spoustu problémů a mám prostě stavy kdy si myslím že to nezvládnu. A jsem na to sama. Mě doma rodiče ignorují a přátelé to neřeší, nechápu to jako skutečný problém… . Ale pak se jakoby vzpamatuju… Doufám že to jednou nepřijde a nepokusím se něco si udělat, moc se toho bojím…

Už jsem skončila se sociálními sítěmi jako FB, instagram, protože mě to hodně deptalo a nakonec mi došlo že mě cizí životy nezajímají a ti lidé se zase nezajímají o ten můj.

Pomůže mi, když se jdu projít se psem, nebo jen tak sama si sednu večer na lavičku před domem a dýchám zhluboka, přemýšlím nad tím, jak je tu krásně a že o to nechci přijít.

Doufám, že se moje problémy brzy vyřeší a budu se moci někam posunout.  

Tobě přeji hodně štěstí a určitě to nevzdávej, pomůže se někomu vypovídat. Zkus najít vhodného psychologa, přistup na nějakou terapii. Najdi si, co tě uvolní, oblíbenou činnost.  

Je skvělé že máš přítele, kterému na Tobě tolik záleží, určitě to společně zvládnete.

Nemůžu jíst. Jsem na ovoci a na polévkách. Dneska (04.02.2016) jsem měla ráno kousek bábovky pomeranč a jablíčko. To je vše. Nemám na nic chuť.  Nevím čím to je. Jen vím že se mi nesmí nic stát. Přítelovi by se stýskalo

No ale co je ti? Co tě trápí?  Jaké myšlenky se ti honí hlavou? Čeho se bojíš?  

Jeden chlap mě sexuálně zneužil. Bolelo to.

A jej. Tak to je malér, to je velká pohroma. Cítím s tebou a mám strach, abys neměla trauma.  

Nevím, k jaké psychiatričce docházíš, ale tohle je jako jed, to musí z těla ven.  

Nepíšeš, jak tě zneužil, jestli zneužil tvojí dejme tomu nezkušenosti a nějak tě obelhal, nebo jestli tě nějak fyzicky přiměl k něčemu, cos nechtěla. Ale to je možná brzo rozebírat, a asi by se ti do toho nechtělo na veřejném fóru, v každém případě, bys měla navštívit RIAPS.  Pokud se necítíš na to, o tom s někým face to face mluvit, napiš na všechny možné poradny, které ti mohou pomoct. Já teda RIAPS nějak moc vážně neberu, ale záleží na tom, na koho natrefíš, takže je to kus od kusu.  

Prášky jsou fajn, abys žila, ale než zaberou, jsou to dobrý tři neděle.  

Držím palec.

Na psychiatra a prášky moc nevěřím. Věřím, že pomáhá víra, přečíst si bibli, analyzovat svoji duši, o někoho se starat (třeba zvíře), s někým blízkým sdílet svoje každodenní starosti…