Téma: Cítím se sama a nerozumím sama sobě

Text uživatele: 

Tak v tom tvém příspěvku vidím sebe tak před 5-ti lety. Přesně jak popisuješ, čím víc lidí bylo kolem mne, tím více jsem měla pocit, že jsem sama, nebo že můžu být pak sama, jestli se něco zvrtne.

Každopádně, no já už budu vypadat, že dělám agenta pro Pierra Franckha, ale jeho  knížka "Jak si správně přát" nějak dala směr mému životu. Sedla jsem si, ujasnila si, co vlastně chci a začala na tom pracovat. A ještě od V. N. Peala "Moc pozitivního myšlení". Nádherná kniha, ačkoli  tam zmiňuje Boha a cituuje z Bible, tak i v případě, že jsi ateista to vůbec není násilné, nic ti nevnucuje. Vlastně mluví o naší vnitřní síle a jestli ji nazýváme Bůh, Vesmír, Vyšší moc, to je úplně jedno, důležitá je podstata.

 

V obou knihách máš návody, jak si zlepšit život, dát mu směr a cíle. Klidně si ty knížky kup, budeš se k nim určitě vracet.

 

Jestli tě ještě něco zajímá, tak se klidně ptej, nevím, jestli jsem odpověděla na všechno a jasně

Text uživatele: 

Ahoj, mockrát děkuju za odpoved. A cítila ses někdy i tak, že se musís naučít spoléhat jen a jen sama na sebe? Píses taky o tom prípadném "zvrtnutí" - já jsem človek, ktery je dost kamarádsky, snazi se udelat pro kamady první poslední (samozrejme jsou tu lepsí prátele a pak "ti ostatn"), ale tem nejlepsím jsem jsem se vzdy snazila verit a taky jim ukazat, ze oni muzou verit me. No parkrat v zivte uz jsem taky narazila a myslim si, ze tady ta velka duveryhodnost me docela oslabuje… Nekdy se totiz muze stat, ze me zradi nekdo me nejblizsi a myslim si, ze tohle by me dosela "vyridilo"…

Text uživatele: 

Ano, stávalo a to dělám do dnes, tedy spoléhám se sama na sebe. Taky jsem se v několika lidech zklamala  dříve a to mě naučilo držet si každého, tey až na přítele, trochu od těla. Tedy i hodně dobré kamarádky, svěřím se jim, to ano, ale třeba své nejcitlivější místo už nikomu nezmíním. Možná to není úplně ideální přístup, ale mnohem bezpečnější pokud jsi citlivá jako já. Ale říkám, je tady jedna osoba, které řeknu vše a to mi stačí.

Je pěkné, že pomáháš přátelům, ale pomáhej jen když tě o to požádají a když se díky tomu cítíš líp. Hnát se s pomocí k někomu, kdo o to nestojí, nebo tě jen využívá, není dobré. Málokdo si umí pomoci vážit, bohužel. Takže toto taky zhodnoť a urči se, kdo z tvých přátel je hoden tvé pomoci. Prostě začni si takhle dělat pořádek v hlavě, co se týče přátel, cílů, partnera, práce, rodiny…a tak poznáš co a kdo ti nejvíc vyhovuje a na tom můžeš pak zapracovat

Text uživatele: 

Tímhle si projde asi každý, kdo je složitější než améba. V různé míře a intenzitě. Knih je mnoho a mnoho jich přečteš takových, které ti nesednou. Je to hledání, někdy náročné, ale dřív nebo později najdeš svou cestu. On smysl je vlastně stejný, liší se forrma. kniha Marka Džirasy 21 dn je psána forrmou ozhovou, otázek aa odpovvědí, mimo to tm zmińuje mnoho dalších cest. to je myslím knížka, která by ti pomoci najít směr. První úkol je začít poslouchat sebe uvnitř, nelhat sama sobě, vnímat své pocity, důsledně všechny a řídit se jimi.  

Text uživatele: 

Ahoj, pořád jste "na cestě" a všechno je duchovní. To, že Vám nikdo nerozumí je jen Vaše iluze. Věřte mi. Připadá Vám, že přešlapujete na místě, ale pořád jste na cestě. Neporovnávejte se s ostatními. To, že oni ty věci neřeší jako Vy, je jen záležitost jejich momentální situace a jejich momentálního psychického rozpoložení. Někomu jsem to tu už psal. Nesnažte se svůj život rozseknout jednou pro vždy. Důležité je to, kde jste právě teď. Z tohoto bodu řešte svou situaci. Pochopíte, že nemá smysl se zabývat tím, zda se někldy v budoucnu ocitnete opuštěná a sama. To jsou jen Vaše představy, ale to co je teď, tam kde zrovna jste, je reálné. V tomto věku, ve kterém se nacházíte), dochází k takovému odblokování od minulosti a také určité vazby na své blízké berou za své a přetváří se do jiných forem. Když už zmiňujete tu "duchovní cestu", tak dodám, že strach nelze obejít. Cesta vede jen skrz. Každý si svůj strach projdeme jakoby sami. Je to jako cesta skrz sněhovou vánici. Když se blíží, vypadá hrozivě. Když jste uvnitř, máte pocit, že to snad nikdy neskončí. Skoro Vás to pohltí a začnete skoro propadat panice, protože začnete nad sebou ztrácet kontrolu. A pak najednou začne bouře slábnout. Postupně odchází a zase začne prosvěcovat modrá obloha a Vám najednou připadá, že ta bouře zase až tak strašná není. Že nebylo čeho se bát. nakonec zjistíte, že ta bouře s Vámi vlastně nesouvisí. To, že nad sebou přemýšlíte, tak na sobě děláte. Nejlepší člověk ve Vašem životě jste Vy sama. Inspirovat Vás může ledas kdo, ale Vy jste kdo inspiraci "přečte" v tom okamžiku kdy přichází. A to nemluvím ani o tom, že ten kdo Vás inspiruje o tom často ani neví. Znáte F. Šrámka? Nevím zda mladí dnes čtou poezii, ale tato báseň popisuje Váš věk. Mimochodem, já bych ho bral, i s těmi zmatky. Tedy ten věk.  Takže tady ten slibovaný "Fráňa" :

Ne, nenatrháš s nebe hvězd.  

A přece věř, že natrháš.  
V boj marný když se nevrháš,  
tu za dnů vázneš v jílu cest
a večer, tiskna bradu v pěst,  
svůj oheň čadit zříš a civíš v noc,  
hluchého srdce němá stráž.  

Ať cesty nikam nevedou,  
tys po nich šel a šel jsi rád,  
těch cest se nesmíš, nesmíš ptát,  
snad není cest, jen lidé jdou
a jedna z hvězd je vždycky tvou
a z té ti zazní odpověď,  
až přestaneš se ptát… (F. Šrámek)

A ještě jednu přidám. Je to od Gabrieli Mistral, Balada o hvězdě:

Hvězdo, mám smutek v duši,

znáš ještě jinou s takovou tesklivinou? !

Znám! Ještě tesklivější!

Hvězdo jsem tolik sama,

víc sama se ti nezdá už žádná duše známá? !

I zdá, povídá hvězda.

Hle jak mi slza teče! Znáš ještě jinou, co se jí takhle řinou? !

Znám! Jak plášť slzy vleče…

A kdo je ta tvá známá, s takovým smutkem v duši a tolik sama? !

Já to jsem. Když se vznítím, tryskou mi slzy proudem a těmi svítím…

Text uživatele: Ahoj, jsem sice mnohem mladší než ty, ale rozumím tomu, co cítíš, protože já se cítím stejně a rovnou ti říkám, meditace jsou fajn, ale na tohle nejspíš nepomůžou. Zkus si třeba psát deník nebo se zamysli nad tím co máš a nemáš ráda, protože to ti postupně pomůže odhalit, kdo doopravdy jsi.

Text uživatele: 

Cítím se stejně, zda-li ne hůř. Já totiž nejsem spokojená sama se sebou, zkrátka nevím jestli bych se s člověkem jako já vůbec bavila kdybych teoreticky byla v kůži někoho jiného. Zkrátka nikdy nic o co se snažím ve výsledku není ani trochu takové jako jsem si to představovala. A co hůř, já jsem šílenej lempl absolutně na všechno, ABSOLUTNĚ VŠECHNO. Podle toho taky vypadá můj prospěch ve škole a můj přístup ke všemu. Takže vyhlídky na budoucnost, jsou příšerné a někdy mám pocit že se tu na to vyseru a hodím si mašli. Něco není v pořádku v mojí hlavě, nevím jak to popsat, ale do 13 let jem se cítila poměrně spokojená se vším, ale po tom to všechno začalo být takové zvláštní a s každým rokem je to horší. S lidmi si často nemám co říct, takže prostě mlčím a směju se jako idiot a k tomu dementně přikivuji na to co mi říkají, což s komunikací a navazováním vztahů jsem jako dítě nikdy neměla problém. Někdy ani neposlouchám a jsem totálně nepřítomná, protože mě celá ta situace strašně nudí a totálně mě nezajímá a nechci se s tím člověkem ani stýkat. Možná jsem prostě debil… jako tak že mám super nízké iq a prostě pomalu s věkem strácím přehled o věcech které mě spojují s vrstevníky. Ale kdyby tohle byla konečná odpověď, ale není, s dětmi si taky neumím moc povídat, ani se zvířaty si moc nerozumím, kromě těch, které vlastním, to jsou mí jediní spojenci.

Text uživatele: 

A co vyhledat psychologickou pomoc? Urcite by ti to pomohlo a nakoplo by te to jinym smerem