Téma: Cítím doma prázdnotu, rutinu, odcizení a vyhledávám pobyt mimo domov

Možná jsi jen dospěl do stadia, ve kterém se jiní nacházejí někde v šestnácti. Užívej si, hormony se zase zklidní, neboj. Přijde mi to normální, protože totéž jsem viděla kdysi u svého spolužáka.

Též bych to viděla na ty hormony, ale bylo mě blbý to sem psát  . A také bych řekla, že testosteron stoupá na vrchol. To je ta potřeba pořád nějaké akce.

Podle mě je naprosto normální být ve tvém věku s vrstevníky a bavit se.

Co podle mě ale úplně normální není je z toho mít špatný pocit.

Na tom, si ve tvých letech užívat, není nic špatného.

Kdy jindy když ne teď?

Až budeš mít rodinu, nebo až budeš starý - nebo nikdy? Hloupost.

Takže spíš je otázka, odkud se bere ten špatný pocit. Jestli si něco vyčítáš - a co? Nebo před něčím utíkáš - a není to ani tak užívání si, ale jen nějaká křeč - pak je otázka před čím utíkáš?

Každopádně - podle mě - se bav!

Bude ti to znít jak kecy starý báby, ale dokud jsi bez závazků, tak si užívej. Nebude to věčně. Až dostuduješ, začneš řešit nějakou kariéru, bydlení, rodinu, už to takhle nepůjde a budeš mít jiné starosti, jiné priority. Jednou budeš rád, že budeš mít nač vzpomínat a že ti nic neuteklo.

A před čím utíkáš? Před prázdnotou? Píšeš o rutině až depesonalizaci, cítíš jen prázdno, nebo ti něco i chybí? Chybí ti smysl nebo spíš něco?  

Tak jako, je to na 100% jasný. Jsi extrovert, potřebuješ být v kontaktu s ostatními, být venku, bavit se. Samota tě ubíjí. To už se chlape nezmění.

Tako jako si někdo zaleze doma ke knížce a čte si třeba celý týden a je spokojený, tak jiný by se z toho zbláznil. Každý je jiný a s narůstajícím věkem se to mění (to jsou ty hormony, tak tu každý píše).

Prostě jsi extrovert, tak jdi za přáteli, bav se a dál to neřeš! Samota ti nedělá dobře, tak se jí vyhýbej jak to jde. Když to dodržíš jako jednoduché pravidlo, budeš v životě spokojený.

A až si budeš vybírat práci, tak proboha něco, kde budeš denně mezi lidmi, komunikovat s nimi a něco stále řešit. Práce v kanceláři u PC tě zabije

Ještě k tomu dodatek. Tak jak jsi byl z počátku trochu "uzavřený", tak jsi se postupem času začal víc osmělovat, zkusil jsi, že to vlastně fajn být s přáteli, víc si užívat a zalíbilo se ti to. I když si to psychicky možná neuvědomuješ, tak jsi nevědomě změnil své chování a to zřejmě k lepšímu.

A souvisí to i s věkem, hormony atd, ale to nereš, není to podstatné a nic tím stejně nevyřešíš. Prostě nastala změna, ta změna je určitě k lepšímu. Pokud jsi spokojený venku s přáteli, buď venku s přáteli. S holkou tonemá nic společného, s rodinou také ne.

Až budeš mít stálou známost, budeš se chovat stejně, budeš všude chodit s ní a užívat (no, ze začátku asi bude víc jinde, než venku, že )