Téma: Sebevražda? Nic mě netěší a trápí mě minulost

Noname, opravdu myslíš, že život nemá smysl? Souhlasím, že bez práce je to moc těžké, to zná spousta lidí a musí i živit rodinu. Ty máš výhodu, jsi mladá, bez závazků, zkoušela jsi hledat i dále od domova?    V tom Ti jen tak nikdo nemůže pomoct, ale s pocity, se kterými teď zápasíš se pomoct dá. Můžeme si tu popovídat, určitě se někdo přidá, ale zatím se můžeš taky podívat sem, jestli nechceš vydržet a počkat na odezvu na svůj příspěvek a dotaz.

Noname, spousta z nás zažila, nebo zažívá nějaké posměšky. Ale uvědom si, že posmívat se dovede jen blbec. Vím, hemží se jich kolem nás spousta.

Jsi mladá a na každém z nás se najde něco pěkného, hezkého nejde jen o vzhled, tahle "krása je pomíjivá. Tvé myšlenky pusť prosím Tě z hlavy, uvidíš, bude zas dobře. Představ si rodiče, jak by je Tvá unáhlená myšlenka zranila. Co bolesti bys jim způsobila.

 S práci je to opravdu blbé, ale veřejné práce nebudeš přece dělat pořád. Ani to není nic, za co by ses musela stydět. Hledej si při tom zároveň práci. Nauč se mít ráda sama sebe, jde to. opravdu. Názory blbců, nebo posměšky, toho si nevšímej. Uvidíš, na každého čeká něco pěkného a ty se taky dočkáš, jen žádné hlouposti.

Na mě bohužel se nic pěkného nenajde, kdyby to šlo, tak bych svojev cwlku zdravé tělo dala někomu, kdo ho potřebuje, nebo bych někomu dala svý orgány, jenže když to nejde, takhle bych aspoň někomu mohla pomoci, jenže když člověk musí buď to takhle ukončit nebo přežívat a doufat, že bude líp.No já si spíš myslím, že některým u z nás nic moc pěknýho nečeká, rozhodně mě ne a nebo možná joale až někdy po 30letech.  
Jenžesi myslím, že mě rodiče nesnášej, za zády pomlouvaj a tak 
Jinak moc děkuji za názory 

To neříkej, kdyby rodiče věděli, co se Ti honí hlavou, určitě by byli opatrnější a snažili by se Ti pomoct. A není pravda, že Tě nic pěkného nečeká, to jen po té spoustě trápení nevidíš kolem sebe to hezké. Máš nějakého koníčka? Je něco, co máš ráda? Pověz, kdy jsi se naposledy zasmála a proč?

Jsem podobné povahy jako ty taky introvert a začínám se rozkoukávat na trhu práce. Se školou jsem měl větší štěstí než ty, ale jinak se už více než 10 let léčím na deprese a i když jsem letošní vánoce měl hodně těžké, protože byly první po smrti babičky, která byla hlavou naší rodiny, tak jsem to přes to všechno nevzdal a snažím se najít cestu dál.

Místo toho, abych dělal nějaké hlouposti, tak jsem se pustitl do práce na naprogramování vylepšení těchto stránek. Tím chci říct, nechceš třeba zkusit pracovat v nějakém sociálním zařízení, kde bys pomáhala ostatním a mohla ses tak cítit užitečná? Tam by se ti určitě nikdo neposmíval za tvůj vzhled, naopak byl by ti vděčný za tvojí pomoc. Třeba kdybys našla takovou cestu životem, tak by tě to učinilo šťastnější

"Noname", pokud vážně přemýšlíš o sebevraždě, tak by bylo vhodné navštívit psychiatra. Vyslechne tě a napíše léky, pokud jsi v evidenci UP, napíše ti potvrzení o tvém zdr. stavu a zprostředkovatelka tě na základě jeho potvrzení do práce nepošle. Děvče, ty se musíš dát psychicky dohromady. Kdyby se stalo, že situaci nezvládneš, mohla by ses pokusit ukončit svůj život a pak by teprve začal kolotoč a skončila bys v psychiatrickém zařízení, ano v blázinci a to přece nechceš. Jsi mladá, plná života, jen potřebuješ léky srovnat hladinu hormonů do rovnováhy a čím dříve tím lépe. Psychiatra se neboj, to je lékař, jako každý jiný odborník, věřím, že ti dokáže pomoci. Myslím to s tebou dobře, a chci abys opět dostala chuť do života a dokázala se ze života radovat. - stařenka 

Noname, nevěš hlavu. Veřejně prospěšná práce může být také legrace. Jde o to co s tím uděláš ty sama. Hlavně se nestraň lidí. Naopak povídej sis nimu. Klidně i s těmi na VPP. A studuj. Je přece něco co bys chtěla vystudovat ne? Co tě tak nejvíc ještě baví a dá se tím dobře uživit? Nenech se vyprovokovat. Vím je to těžké. Lidé jsou zlí ve své nevědomosti. Ale nejdůležitější je to co si říkáš o sobě ty sama. Nejlepší je, že jsi mladá a máš čas. Hledej sama sebe.To se nejlépe dělá s lidmi a mezi lidmi. I kdyby jsi měla začít po troškách. Kde je to pro tebe nejméně děsivé. Jdi tam. Buď mezi lidmi. Já vím, mě taky štvou lidi co musí být za hvězdy a srážet kvůli tomu druhé. Ale myslím si jakožto nedokonalý více než dospělec, že ostatní asi nebudou o moc jiní než já. Co ty na to?

Noname, nic nebude tak horké věř. Chápu Tě, jsi nešťastná a pak se nám zdá, jakoby se celý svět proti nám spiknul. Vidíš, už jenom to, že jsi zdravá, je veliký dar, který plno lidí i mladých nemá. Samo štěstí nepřijde, ale musí se mu trochu pomoct. Noname, dej si cíl a za tím si jdi. Zvládneš to, bude to třeba nárořné, ale uvidíš, že to půjde a budeš na sebe pyšná, nejsi slaboch, citím to a věřím Tě.

Našla jsem stránky, kde si možná najdeš to svoje, možná Tě osloví, najdeš inspiraci.....

Ahoj, Noname. Mám podobné trápení jako ty. Veškeré rady které taky dostáváš ti nepomohou, tady pomůže pouze odborník, psychiatr. Zavolej si na linku důvěry a popovídej si o svém porblému. Je to anonymní a nikdo se ti smát nebude. Určitě navštiv psychiatra, a jestli máš myšlenky na sebevraždu, nabál bych se ani jít do léčebny. Já jsem odolával 5 let než jsem k tomu svolil. Není to tak hrozné jak se zdá, jsou tam normální lidé a uvidíš že někteří jsou na tom hůře než ty. Na to ale musíš přijít sama. Tak se pokus překonat a jdi k doktoru, jestli jsi z malého města jeď  jinam, každý psychiatr tě musí vzít i bez objednání. Vím že se to lehce říká a těžce dělá, nejhorší je ten první krok. Držím ti palce, ať ti to dobře dopadne.

 Tvůj základní problém je ve skutečnosti, že máš málo sebevědomí. Od toho se odvíjí jako vedlejší produkt veškeré Tvé ostatní pocity, jako, že Tě rodiče nesnášejí a podobně. Určitě tomu tak není. To máš jen ve své hlavě. Proč Tě ve škole spolužáci šikanovali? Opověď je možná jednodušší, než by se mohlo zdát. Tvou nejistotu v Tobě cítili, proto tak reagovali, útočili na Tebe. Pro Tebe to má být výzva k tomu, aby jsi změnila svůj postoj k sobě. Budeš tak hezká, nakolik se budeš vidět hezká a nakolik se budeš mít ráda. Neexistuje nehezká žena Na to zapoměň. Vše je jen ve Tvém postoji. Znám ženy, co jsou hodně při těle a nikdo si jim nedovolí nic říct. Proč? Protože z nich cítí sebevědomí.  Přijaly se takové, jaké jsou a mají se rády. A pak, vzhled, postava se dá změnit, když na sobě zapracuješ. To už přeci víš.  Pamatuj si. Všechno jde, když se CHCE. Tvé štěstí máš jen ve svých rukou, až tohle pochopíš a začneš bojovat, poznáš, jak je to snadné.  
Nemůžeš se založenýma rukama přežívat a čekat, až bude líp, jak píšeš. To je nesmysl Jdi a ukaž ostatním, že jsi fajn holka, které jsou Ti, co ji nějak urážejí, nebo uráželi úplně ukradení. Budou akorát valit bulvy. A pokud by někdo z nich chtěl pokračovat, když ukážeš, že jsou Ti jejich přihlouplé řeči u dupky , brzy s tím přestanou, protože zjistí, že to s Tebou ani nehne a přestane je to bavit. Je to stejné, jako s ohněm. Když se do něj nepřidává dřevo, přestane hořet. Chápeš? A zapiš si za uši, že když se Ti někdo smál, že jsi při těle, řešil si tím akorát nějaký svůj mindrák, nebo svou nejistotu.   No je to tak.  
Najdi si něco, co tě baví. Cokoli. Činnost, která Tě bude bavit Ti přinese radost a radost způsobí, že se na svět a na sebe začneš dívat jinak. Je důležité, abys při této činnosti myslela jen a jen na to, co v tu chvíli děláš, plně se soustřeď na daný okamžik, přítomnost a ostatní myšlenky v tu chvíli zahoď. Až se to naučíš a naučí se to, není moc těžké. , máš vyhráno. Pak se Tvůj život začne měnit k lepšímu, budeš koukat. Dej tomu na frak, máš na to.  
Tak držím palce
I na nohách
                                        

ahooj zaujala jsi mě.... moc lidi neoslovuji ale tebe bych rád poznal... budu rad když se ozveš..

"Noname", myslím, že ti moc rozumím jak se cítíš. Je možný, že se ti zdá, že to tu stojí za prd ale když víš, jak na to, dá se ten život parádně užít. I já jsem potřebovala pomoc psychiatra...a vím jak bylo těžké se k tomuhle kroku odhodlat a vím jak pro mě byl důležitej člověk, kterej mě tam dostal a šel tam se mnou... Takže jestli budeš chtít, tak sem tu pro tebe a ráda ti s tímhle pomůžu. Jestli chceš, napiš mi na herkaterka@seznam.cz. Uvidíš, že bude líp! VĚŘ MI!

Díky moc, za komentáře.  
 Někdo se mi tady ptal na koníčky, co ráda dělám, tak já hodně ráda poslouchám hudbu, mám ráda zvířata ataky ráda luštím křižovky.  
Nevím jestli bych to zvládla pracovat v sociálních zařízení, mám docela strach z lidí a bojím se, abych někomu nechtěně neublížila a ještě neumím moc s lidma komunikovat a když se mi někdo na něco ptá, tak pak dlouho přemýšlím, co jsem to řekla a jak a že to mohlo vyznít blbě.
To jsem ukázalai v tý firmě, dodnes se za to stydím, že aspoň kdybch odpověděla normálně, že mi to nejde, jenže ono nic.  
Jinak studovat mě nebaví, já bych radši pracovala a vydělávala bych si
Díky moc všem 

No výborně, takhle se mi líbíš. Víš co chceš, ne že ne. Tak se toho drž a nenech se nikým odradit ani odvést pozornost. Soustřeď se na to co chceš jen a jen ty. To není sobecké to je pozitivní. Uvidíš, že tě za chvíli, pokud vytrváš, začnou lidi obdivovat a dotazovat se jak to děláš. Neříkej jim to!

Ptala jsem se já.... a k těm sociálním zařízením bych Ti řekla asi tolik - sedlo by Ti to jak ulité. Ti lidé jsou strašně vděční za každou jim věnovanou chvilku, že se mají komu vypovídat, že mají před kým zavzpomínat a to by Ti jistě pomohlo pozvednout sebevědomí. I oni trpí pocitem samoty a tak byste si pomohli navzájem. Zeptej se na ÚP na kurz pečovatelky, nebo příbuzných kurzů a mezi tím bys mohla dělat dobrovonickou činnost u Charity. Všecko jde, když se chce.

Já se přidávám k Barče a filbarovi, který ti dobrovolnickou práci v nějakém sociálním zařízení navrhoval už v příspěvku výše. Myslím, že by to pro tebe mohla být zkušenost, která by ti mohla pomoci nejen najít práci, ale i ztracené sebevědomí a více si začít vážit sama sebe.  
Já sama jsem nějakou dobu pracovala s mentálně postiženými lidmi a přestože jsem se toho ze začátku trochu obávala, zkušenost to byla neocenitelná. Jak už psala Barčak, tihle lidé jsou opravdu hodně vděční za každý kousek času a pozornosti, který jim věnuješ.
A pocit, že jsi někomu užitečná a že je někomu lépe díky tomu, že ty tam jsi pro něj a pomáháš mu, je pro vlastní sebevědomí k nezaplacení, to mi věř. Co to alespoň zkusit, než tenhle nápad úplně zavrhneš?

Jednoduše řečeno, příšerná věc tvoji myšlenku uskutečnit.Je ti 22let, jsi mlaďounká, máš život před sebou....nedá se radit až tak a někomu mluvit do života...ty sama víš nejlíp, jaké máš možnosti.
Mohu ti říci jen jedno...mít tvé roky, zkusila bych najít si práci možná i v zahraničí... studuj jazyky, zaměstná tě to a otevře se ti svět, neseď na zadku a jdi mezi lidi...jdi něco dělat, horské hotely berou lidi pořád, jen nestagnuj a neříkej tak strašné věci, jako vezmu si život....holka, promiň, ale nevíš co říkáš... něco tak hnusného by jsi neměla nosit v hlavě... a věř, že tvůj čas a štěstí teprve přijde....JSI MLADÁ... máš v ruce velký trumph, tak prosím tě, hlavu vzhůru a jdi na to, něco dělej. Život je zajímavý a stojí za to, ho žít. !!!!!!

Nepíšeš kvůli čemu se ti smějí - změnu si dej jako cíl! Plastická chirurgie umí zázraky. Podle všech výše uvedených rad zuřivě sháněj práci, dělej cokoliv a hlavně šetři penízky na změnu. Vsaď boty, že až se ti to podaří splnit, tak bude sebevědomí na 100 % a o práci taky nebude nouze. Chtělo by to absolvovat nějaký učňák nebo se doumluv na pracáku aspoň na možnost rekvalifikace, abys aspoň něco pochytila, měla rychlejší start a uvidíš jak to pofrčí. Na smrt zapomeň! Až si pro tebe zubatá příjde, tak tady bude a tobě se najednou nebude chtít odcházet. To teprve zjistíš jak ti život moc rychle utekl a co všechno jsi nestihla udělat nebo zažít.

Tady už mnozí řekli mnohé. Jen dodám, že v tvém případě bych se za odbornou radu psychologa a psychiatra vůbec nestyděla. Někdy, jak je člověk ve velké depresi,  tak už rady typu vzchop nejsou k ničemu, protože to ten dotyčný  není schopen uskutečnit. A pokud má člověk až takové úmysly jako ty, už jen že na to vážně myslíš, tak by měl radit psychiatr. Ale není se za co stydět.

Ahoj. Sebevražda by byla útěkem, který by byl pro lidi ve Tvém okolí (rodiče) bolestivý. To nikam nevede. Lepší by bylo, kdyby jsi ukázala, že jsi silná, začala bojovat s nadváhou a snažila se stát z introvertky zajímavou holkou.

Takže nevzdávat to, vykašlat se na tady ty myšlenky, vzchopit se, začít něco se sebou dělat, naučit se myslet optomisticky. Když se budeš na okolní svět usmívat, všichni Tě budou víc brát. Prostě začni nový život, neužírej se minulostí jako doteď.   Minulost nezměníš...

A jestli říkáš, že to nejde, tak JDE Hlavu vzhůru, bude líp.

Jo a nemysli jen na to špatné, co v životě bylo, zkus si zavzpomínat na to hezké a myslím si, že Ti to pomůže se právě vzchopit a pokračovat

smazáno správcem

Já bych se spíš pozastavila nad tím, kdo Ti to sebevědomí tak naboural. Většinou je to někdo z nejbližší rodiny(bohužel to znám), však jsi ne cosi právě hezkého psala právě o rodičích. Já sice nejsem introvert(právě naopak, a jsem tomu ráda), ale kdybys raději chtěla žít sama-tedy v případě, že tohle je ten kámen úrazu, tak by sis mohla dát za cíl-kromě toho psychiatra, což ve Tvém případě bude nezbytné, to hledání práce nejen kv.penězům, ale taky i proto, aby ses sama mohla uživit, jinak se od nich neoprostíš a budou Tě nadále pořád v tom trápení "živit". Já si vydechla, až když jsem se osamostatnila(v 21-ti). Je-li to prvopočátek Tvého nesebevědomí, pak směřuj i tímto směrem, ale nejdřív ze všeho ten odborník..

Věř mi, že život je opravdu hezký a  i když jsem(právě kv.jednomu z rodičů)měla chuť kdysi dávno udělat to samé, věděla jsem, že i když mě máma nechtěla, přesto všechno mi ten život dlala a já neměla žádné právo si ho brát. V příštím životě by sis to taky pěkně nehezky mohla "slíznout" ještě víc, své rodiče si vybíráme před narozením sami-právě proto, že nás mají naučit něčemu, s čím máme problémy, tak sis je(aniž by to člověk věděl)nevybrala jen tak.

Držím Ti pěstičky a pořád hledej a hledej. Až moc dobře vím, že hledat si práci, je sakra práce.

   Také zastávám názor, že za nízké sebevědomí mohou rodiče.

Možná by nebylo od věci kdybys nám napsala za co se ti vlastně ti spolužáci posmívali... Třeba ti dokážeme poradit co s tím - a jak se zbavíš svého "největšího nepřítele", stoupne ti sebevědomí a svět bude najednou nádherný, uvidíš

Díky, o tom psychyatrovi uvažuju, ale nevím jak to udělat, aby se to rodiče nedozvěděli.Posmívali se mě kvůli tomu, jak vypadám, prostě neměli jsme peníze na to, abych chodila oblečená v každý den v něčem jiném, třeba taky měli narážky na moje malá hnusná prsa a taky po mě při hodině házely papírky a jednou na mě přistálo i nějaký máslo atd.

Já mám taky nulky, ale proč říkáš hnusná? Naopak, malá prsa jsou pevná a hezky sedí tam kde mají - stačí si vybrat vhodné oblečení a jsou 100x víc sexy než nějaké melouny které bez podprsenky udělají boing a spadnou ke kolenům Tvůj problém nejsou spolužáci, ale ty sama. Mě se taky smáli, že nemám prsa, a nikdy jsem nepatřila zrovna k těm, co by nosili značkový hadry - nosila jsem to co bylo, z větší části to z čeho odrostla sestra - a vzhledem k tomu že jsme stejně staré, nebyla to jiná doba. Začni se mít trochu ráda, a nauč se udělat si legraci sama ze sebe... Buď ráda že tě postihly zrovna malý prsa. Jakýkoliv problém odhalíš hned a hlavně včas, a když se zeptáš chlapů co se jim líbí, divila by ses kolik z nich preferuje přistávací dráhy jako jsme my... když okolí ukážeš že ti nevadí že prsa nemáš, třeba i tím že si sama ze sebe na toto téma uděláš srandu (mám pocit že něco nemám... hm... no jo! PRSA! ), taky jim to "nebude vadit". Oblečení které ti padne se dá sehnat i velice levně - ať už od vietnamců, nebo z druhé ruky - stačí si vybrat. Nos push-up podprsenky, dlouhá tílka se širokými ramínky, krátké sukně... Běž si zacvičit, základem pro malá prsa je pevné břicho Tvůj problém přestane existovat jakmile ho jako problém přestaneš chápat ty sama. V mém případě to není jen o "malých prsou", já je prakticky nemám a přesto jsem v životě neměla problém sehnat chlapa - a zvlášť toho současnýho mi můžou všechny prsatice jen závidět navíc se říká že ploché ženy bývají mnohem lepší v sexu takže hrdě vystrč hrudník a běž se trochu usmát na svět

Nojo jenže malý prsa vypadaj pěkně na štíhlý holce, ono moc pěkně nevypadá když je člověk při těle a nemá skoro žádný prsa, ale 22kg už mám dole.Moc sebevědomí mi ani nepřidal můj ex, byl to ožrala a když sem se svlíkla, tak na ty prsa koukal a vadilo mu to a furt se mu něco nelíbilo na mě, líbila se mu moje kámoška, když měla nový účes, tak jí řek jak měla pěkný vlasy atd a když já jsem měla nový účes a melíry tak si toho nevšim, a prostě nic se mu na mě nelíbilo, spíš mě měl je na sex, kámoška mi říkala, že je to hajzl, že si dopisoval ještě s osmi holkama atd, jednou mi říkala, ať se na něho vykašlu, jenže jsem nechtěla byla jsem ráda, že nejsem sama, jednou jsem se s ním chtěla rozejít a na to mě řek, že kdo by mě chtěl? Pak se se nou rozešel kvůli jiný, pak jsme se k sobě vrátli a pak se se mnou po sms rozešel, že prý nejksem jeho typ, že se mu na mě nic nelíbí a že mě podved a že na to pyšný není. Docelůa lituju, jak jsem mohla být tak blbá

Ale zas je to zkušenost....i když nebylo o co stát. Co se ale nelíbilo jemu, bude se líbit jinému. Toho se neboj. Teď mysli na sebe, na svou spokojenost a zbytek se dostaví, tomu věř.

 Milá dívko, před 3 dny můj bývalý manžel spáchal sebevraždu a zanechal nám velkou bolest. Měla jsem potřebu zde na internetu najít o tomto tématu co nejvíce informací a našla jsem tvůj příspěvek. Je mi moc líto co cítíš a prožíváš, ale všechno co jsi zašila můžeš využít pro život druhých lidí, pokud si svoji bolest zpracuješ a najdeš v tom smysl. Teď to necítíš, ale možné to je. Pomoci si sama asi nedokážeš, vyhledej prosím pomoc. Pomodlím se za tebe zkus i ty vyslat modlitbu

Ahoj noname.. Musím říct, že když jsem četla tvůj příběh, bylo to, jako bych četla svůj vlastní... Měla sem podobné problémy, jako ty.. Na základce sem byla vždy ta divná a nikdo mě neměl v  lásce.. Pak mi začli nadávat.. Bylo to celkem stravitelné, než sem na sebe upozornila.. Třeba jednou mě v jídelně z ničeho nic, zastavil cizí učitel a řekl, že nikdy neviděl hezčí oči, že je mám žlutý jako kočka a velký jako panenka... :) Hrozně mě to potěšilo, ale holky mě začaly nesnášet.. Nadávaly mi apod.. Myslela sem, že když přejdu na gympl, bude to dobrý, ale tam bylo hůř.. Pak přišli i kluci a zklamání.. Bylo mi často dost hrozně.. skončila sem jako nezletilá kuřačka, která se navíc řezala.. A jednou sem se skoro i podřízla.. Ale víš, proč jsem to neudělala? Protože mi v tom zmatku došlo, jak zoufale potřebuju žít a jak moc chci zažít něco krásného.. Pravou lásku, skvělou kariéru a děti.. Hrozně mám ráda děti.. :) Dokázala by si se tohohle všeho vzdát? Zkus se sama sebe zeptat, jestli dokážeš umřít s pocitem, že si se ani nepokusila něco dokázat.. ?

Řekla bych, že žádný problém ti nestojí za to, abys ukončila svůj mladý život...  Pokud nemůžeš sehnat práci, zkus rekvalifikaci... Na toho pravého nečekej, ale jdi mu naproti.. Pokud si myslíš, že je ON ten pravý, myslím tvůj  Všechno se dá zlepšit, jen se nad tím musíš zamyslet :)  

Kočko, šikana jak na základce tak kdekoliv jinde je ubohá a bolestivá věc. Prožila sem si jí na základce od kluků a možná proto se ze mě na nějakou dobu stala mrcha, ale pořád se srdcem. Otevřeně řečeno byla jsem kurva co si to dávala s každým, co se mi líbil. A teď mám partnera, kterýho miluju, ale minulost mě stále dohání a nic s tím nemohu udělat. Když máš stále možnost začít nějak žít a to ty máš, je to zpočátku těžké, ale pořád je tu ta možnost. U mě život přestává mít smysl. S přítelem se hádáme kvůli mé minulosti ( a to jsem se téměř odřízla od společnosti) a teď k tomu všemu se navalili i jiné a dost závažné skutečnosti. Mít pocit, že jsi k ničemu? Hloupost, každý má své místo na tomhle světě, jen chvilku trvá, než si ho najdem. Potřebuješ někoho, kdo ti poradí, dá směr... No a co mít pár kilo navíc i s tím se dá pracovat. Některým klukům se líbí holky krev a mlíko. Vsadím se, že umíš dobře vařit!!! Co bych za to dala...

Ráda bych ti nějak poradila, aspoň najdu svůj smysl života a tím je pomáhat lidem. to mi vždycky pomohlo, poradit tomu druhému. jestli chceš dál komunikovat, piš na crashinda@centrum. cz

prosím e-mail je pouze pro tuto slečnu

ja nemam taky detstvi ze skatulky ale nad sebevrazdou sem uvazoval taky ale neudelam to!! verim v boha a ten mi to zakazal a v hlave mi rek sebevrazda je hrich pudes do pekla!!! Peklo opravdu existuje at Veris Nebo ne. Ja taky nejsem nejak extra hezkej mam krivy zuby atd. ale mam hezkou hodnou holku ktera me miluje a ja furt zarlim neustale ji rikam jaky byli ty jeji bejvaly a ze by se chtela vratit!! Strasne ji tim krivdim chapes porad se ji ptam jesli me miluje jestli sem hezkej a ona rika kdybis nebyl tak stebou nejsem kolikrat sem brecel nebo strasne rval. Tak ti Rikam Nebud Tak zkurvene presla zivotem a rekni rodicum jak je mas rada vibrec se jim na rameno rekni co te sere atd to je tvuj problem obracela ses na nespravny a pritom si mela rodice furt u sebe!!! takze se neskousej zabit di za psicholozkou kdyz to nezvladas nebo si di najit kluka ja bych byl rad tvuj kluk jenom abych te napravil ale bohuzel mam ted svoji pritelkyni a sem sni moc stastnej a ver ci never taky du k ty psychiatricce takze se netrap p verim ti ahoj pavel