Téma: Sebevražda kvůli smrti oblíbeného zpěváka

Ahoj, Chester ale dál žije a to v podobě songů, které tu po sobě zanechal. Měla by sis vzít k srdci tohle z Leave out all the rest:  Až přijde můj čas

Zapomeň na to špatné, co jsem udělal
Pomoz mi zanechat za sebou nějaké
Důvody, proč bych měl být postrádán
Nezanevři nade mnou
A když se budeš cítit prázdná
Vzpomeň si na mě

Na všechno ostatní zapomeň

Určitě by nechtěl, aby se kvůli jeho odchodu někdo trápil. On tak vyřešil své problémy a věřím, že je už konečně šťastný.

Holka to je hloupost. Lpět takto na osobě, kterou osobně neznáš a vlastně o ní nic nevíš. Co kdyby jsi ho stačila poznat a zjistila jsi, že to byl namachrovanej debílek? Někdy takové rozčarování přijde. Tobě chybí něco z tvého okolí a tak se upínáš na idoly. To ale není dobrý nápad. Ještě jsi mladá holka. Za dva roky budeš někde jinde a třeba se skvělým klukem. Taky jsem měl v životě idoly a snažil se podle nich oblékat nebo volit účesy, ale vše jednou omrzí. Ještě se ti formuje osobnost. I když tu Chester není, zanechal po sobě nějakou hudbu, při které si na něj vždy můžeš vzpomenout. A úplně nejvíc potřebuješ lásku nějakého kluka. Třeba fanouška Linkinů. A může být Chesterovi i podobný.  

Neblbni, zabít se kvůli člověkovi, kterému jsi byla úplně volná a který ani nevěděl, že existuješ? Nechceš spíše svoji pozornost věnovat někomu, kdo to ocení? Určitě najdeš v okolí někoho, kdo tě bude mít rád a tvoji pozornost bude oplácet tou svojí.

PŘESNĚ TAK. Třeba má problémy s navazováním kontaktů a upíná se na své idoly, ale to časem zmizí.  

Si tak brouzdám a přemýšlím:

• Zamilovaná do zpěváka Freddieho Mercuryho - 5 let mě to drží, jsem nešťastná, že jsem ho nikdy neviděla osobně a že už zemřel

• Obdivuji zpěváka Timmy White - spolužáci se mi kvůli tomu posmívají

• Zamilovaná do zpěváka z osmdesátých let - jmenuje se Martin Tychsen

Děkuji: Rypoušice, Rocker, dokázala jsem se i zamyslet nad tím, co jste psali. Těm ostatním taky díky, ale někteří nechápou co to je platonicky milovat, ani neví, jak se cítím, protože si ničím podobným neprošli. : -/

Teď jsi mě pobavila. Myslím, že naprosto určitě vím, co je to platonicky milovat. Jestli jsi četla některé mé dotazy, tak mám obrovské problémy navázat kontakt. Byl jsem kdysi platonicky zamilován do herečky Kristýny Leichtové. Zažil jsem jen jednou fyzickou lásku a dopadlo to špatně. Teď už jen platonicky miluju, protože jsem zlomený ze špatných zkušeností. Když dotyčnou vidím, představuji si s ní dotyky, polibky, hlazení a objímání. Jen někdy si představuji sex, ale většinou toto. Jenže ta dívka má přítele a navíc je na mě až strašně hezká a vypadá dobře. Každý den koukám na to, jak se okolo ní točí kluci, kteří vypadají o tisíc procent líp než já a jsou mnohem víc v pohodě. Pak mě vždy pohltí takový smutek. Jenže s tím se prostě nedá nic dělat. Za poslední rok jsem si třeba od jedné holky akorát vyslechl, že nejsem její typ a nakonec mi řekla, že jsem otravný. To hodně potěší. Takže vztahy jsou vždy těžké. A platonicky nemiluj. Jsi mladá a zdravá holka. Máš na to někoho mít. Když budeš platonicky milovat někoho, koho jsi ani neviděla, tak ti třeba uteče kluk, kterého můžeš milovat doopravdy. Pak se taky jednou můžeš otáčet ve třiatřiceti a říkat si, co všechno mohlo být jinak kdyby…

Platonické lásky jsou jednak ve tvém věku běžné, druhak jsem já sama byla od dětství fanatik, co se platonicky zamilovával a hledal si mužský vzor. Není na tom nic špatného, nemusíš se za nic stydět, jen to chce korigovat, aby tě to nepohltilo natolik, až ti to bude kazit běžný den; to jsem zažila např. na základce, kde byla moje dobrá nálada odvislá od toho, zda jsem viděla učitele, do kterého jsem byla zabouchlá, či ne. A podobný scénář byl na střední. Nebyla tam navíc žádná naděje, že by z toho reálně něco bylo, takže to celé bylo zbytečné. A jsem neskonale ráda, že to mám za sebou - bylo velmi vyčerpávající čekat na kohosi a když nepřišel, tak cítit jen prázdno. Nesmírně mě to omezovalo, takže si nemohu vynachválit, že teď zamilovaná nejsem a jsem zcela svobodná. Časem z toho vyrosteš .

Napíšu Ti to zcela narovinu.

Všichni jsme měli vylepené plakáty na zdi, měli někoho oblíbeného, nebo k někomu vzhlíželi, měli nějaký vzor, nebo někoho platonicky milovali atd. , ale zdravě.

U Tebe to už je jinak, láska platonická se u Tebe změnila v lásku patologickou. Sama píšeš, že: "Poslední týden jsem upadla do naprostého šílenství a pořezala se. Jindy zase celé noci brečím atd." , to je na pováženou. Zkus se nad tím zamyslet, nikoliv nad tím, že Tě někteří "nechápou" atd.

Ahojky, zpětně děkuji všem za příspěvky, jste hodní, u když u mě je to marné. Myslela jsem,  že to půjde, ale teď mi nezbylo než se smířit s tím, že budu navěky milovat jen toho Chestera, asi už to tak má být. Je to smutné, ale je realita. Nemohu napsat, že je to za ten rok lepší, stále se mi o něm noc co noc zdá a každá prkotina mi ho připomene, ale s tím už nic neudělám. : (