Téma: Můj konec světa se nekoná - chci začít znovu od nuly

Zkoušku jsi udělal ne proto, že jsi kretén, ale proto, že jsi o to stál.

To stačí k tomu, abys dostudoval a měl stejné "starosti", o kterých si teď myslíš, že mít nikdy nebudeš.

to jestli dostuduju už mi nemůže být víc ukradené…

a být normální už jsem měl tak v 15, jako všichni ostatní. k čemu mi to bude třeba ve 30 letech.

vždyť už teď se na sebe nemůžu podívat do zrcadla

prostě se stydím za všechno, co jsem kdy udělal.

ikdyž se mi třeba něco povedlo, tak vím, že to šlo udělat mnohem líp

Nech toho seberozebírání, myslím, že to tak má většina z nás … že dnes už by spoustu věcí udělala jinak. Drž se tématu tak, jak jsi ho sám nazval  -  Začít znovu od nuly.

Nikdy není pozdě.

Vy chodíte do školy i v sobotu? (25.1.2014 = sobota)

Jinak za mě jsem rád, že jsi narušil sérii příspěvků o sexu. Není to tady standard, je to spíš náhoda, aby bylo jasné.

A jsem i rád, že ses vyprdl na nějaké pokusy o sebevraždu. Je to kravina a třeba v tom roce 2016 už to budeš vědět.

zkoušky máme kdykoliv se to hodí přednášejícímu.

tak já na to čekám jako na smilování, akorát už teď "prý" nemám důvod to skončit.

prostě musím plnit přání rodičů

Já si svého času taky myslela, že jsem na nic a podobný kecy. Teď už říkám kecy, protože se na to dokážu podívat s odstupem. Tenkrát mi to přišlo jako nejhorší období, jako problémy, které nejdou vyřešit.

Dělala jsem vysokou. Dokonce dvakrát, jednou jsem se nechala vyhodit, pak jsem se našprtala na přijímačky, chvíli tam byla a nechala se vyhodit znovu. No a teď se hlásím na jiný obor na kombinované studium. No, teď si říkám, že jsem si to mohla ušetřit, překousnout svou nechuť a prostě to dodělat.

Zkusím to teda znova. Bojím se, ale už to nechci vzdávat.

A co jsem dělala/dělám mezi tím? Prodávám knížky, téměř žádné zvláštní znalosti či um k tomu nepotřebuju. Takže mi neříkej, že nic neumíš, takže nemůžeš jít pracovat. Je asi milion prací, kde skoro nic nemusíš umět. Myslím tím nic speciálního, to speciální, co pak budeš potřebovat se naučíš přímo tam - v práci. Pokud budeš chtít.

Jestli Tě škola nebaví, zkus jít makat a pak si budeš vážit toho, že můžeš jít studovat a práci si pak najít lepší. Třeba cestou potkáš to, co Tě fakt bude bavit.

Jestli se Ti ale do práce nechce, protože bys rád nějakou víc na úrovni, tak to se budeš muset prostě snažit. Jestli se na to teď necítíš, jdi prostě do práce a věř mi, že tam si dokážeš utřídit myšlenky mnohem líp a taky získáš sebevědomí.

Neblbni, vždyť přeci máš spoustu možností! Můžeš teda klidně i dělat školu a při tom si hledat brigádu nebo můžeš dělat dobrovolníka, je strašně moc organizací, kde dobrovolníky hledají. A nemusí to být přímo práce třeba s postiženými lidmi. Klidně to může být nějaká počítačová či administrativní práce pro neziskovku.

Nestojí to za to zkusit?

Ahoj, možná Ti to teď tak nepřijde a myslíš si o sobě, že jsi blázen, ale podle toho, co jsi napsal, jsi úplně normální člověk dnešní doby s problémy, které má víc než polovina z nás. Tím je rozhodně nezlehčuji, protože tyhle problémy jsou častěji mnohem horší, než třeba zlomaná noha už jen z toho důvodu, že je člověk nedokáže přesně pojmenovat a ukázat si na ně. Jen si myslím, že to není nic neobvyklého a určitě se dá najít řešení. Na Tvém místě bych se zkusila opravdu zamyslet nad tím, co Tě trápí. Jasně, píšeš to tu, ale nezní to jako ucelené informace (možná to máš v hlavě přesně definované, jen to nevystihla psaná slova). Jestli jde přímo o nenaplňující pocit školy. Nedostatek sociálních kontaktů? Pocit osamělého života? Někdy se to bohužel sejde a člověk zažívá pocit, že nemá vlastně vůbec nic. Ale nejde řešit všechny problémy najednou. Na Tvém místě bych si to zkusila "sepsat" a rozhodnout se pro jednu věc, která Tě momentálně tíží nejvíce. Tím, že budeš postupně odbourávat strach a tíži z jedné věci, budeš dostávat energii na řešení věcí dalších. Asi nedokážu napsat nějakou konkrétní radu, protože k tomu člověk potřebuje znát asi víc věcí. Ale někdy pomáhá, když je člověk hodně ztracený, zkusit udělat aspoň jedun věc, která úplně vybočuje z jeho zaběhnutého stereotypu - třeba někam sbalit a odjet. Klidně i do ciziny, studovat, pracovat. Držím Ti palce, aby se Ti podařilo zase správně rozpohybovat Tvůj životní směr.

Je to přesně to, co jsi naspala.

Nejvíc se zaobírám, tvými slovy, nedostatkem sociálních kontaktů. už 2 roky.

Bohužel na to abych měl nějaké, musel bych buď dobře vypadat nebo být nějakým způsobem zajímavý, inteligentní a sebevědomý. Ideálně všechno. Bohužel žádnou zmíněnou vlastností neoplývám, takže to padá.

Dále, nic mě nebaví. Doslova. Na většinu činností je potřeba někdo další a ten to radši samozřejmě bude dělat s kýmkoliv jiným. Proto mi zbývají věci, co člověk dělá sám a už jen to je krajně deprimující.

No nebudu tu vypisovat všechno, na to ani internetová stránka neni dost dlouhá, prostě jsem nespokojen se vším na sobě, kromě mojí nekonečné trpělivosti. Ať už se vzhledem nebo prostě tím, jaký jsem.

Jak chceš začít znovu, když jsi evidentně od doby, kdy jsi sem napsal poprvé (TADY) a podruhé (TADY), stále na nic nezměnil svůj úhel pohledu? Bez toho se nikam dál neposuneš. Stále jsi negativistický a ke všemu pesimistický a skeptický. Nepřeješ si názor typu: "Jdi do blázince", ale tam Tě tady nikdo neposlal. Tak co Ty na to?

"Tonoucí se stébla chytá", Dany.

něco na tom je, pokud ti to něco říká.

Víš, sám jsem zjistil, že nelze si jen tak prostě říct, "odteď budu optimista".

Chci dělat věci jinak, ale abych mohl, tak musim vědět jak…

Promiň.

A jak si teda představuješ, že z tebe ten optimista bude?

Musíš chtít být optimista, abys mohl být opitimista. Musíš si umět srovnat priority, aby ses mohl nadechnout a začít ze sebou něco dělat. Myslím jsme Ti tady už radili mockrát, ale ty pořád dokola opakuješ, že nevíš, co máš dělat. Promiň, ale donekonečna si povídat o tom, jak máš co udělat je k ničemu. Musíš to prostě udělat. A co? Třebaže se teda na tu školu vykašleš, když tě tak děsně nudí a najdeš si práci. Není to tak těžký, jak si myslíš.

Nebo bys potřeboval profackovat, jako tenkrát já. Když jsem byla na dně, tak mi bývalej (se kterým jsem se zrovna rozcházela a měla se od něj stěhovat) řekl, že se musím vzpamatovat. Když jsem mu s brekem křičela do očí, jestli mám jít teda dělat uklízečku, když neůžu nic najít, tak mi řekl: "Jo, běž třeba dělat uklízečku. Je to taky práce a jestli si myslíš, že jsi tak nemožná, asi budeš muset být uklízečka! "

Jestli chceš pomoct s nečím konkrétním - třeba jak napsat životopis, jakou si vybrat školu, a podobně, zeptej se. Jinak to bude pořád to stejné dokola.

Jo a ještě něco, jestli se chceš užírat svou nemožností, posílám ti k tomu aspoň jednu pěknou písničku. Zkus si třeba poslechnout ten text abys věděl, že v tom nejsi sám a že tahle písnička byla určitě hitem nejednoho zdánlivě nemožného mladého člověka.

haha, no to teda pěkně děkuju

Není zač

Není nad to podpořit truchlivou náladu truchlivou písní.

Já myslím, že je tohle úspěšný první krok, definovat si, co tě opravdu NEJVÍC trápí (a od čeho se pravděpodobně odráží všechny Tvoje další problémy a starosti). Nedostatek sociálního kontaktu. Což je v podstatě to nejdůležitější, co k životu (kromě těch nejzákladnějších věcí) potřebujeme. Správní lidé kolem Tebe Tě nejen vyslechnou, poradí a pomůžou, ale také Tě rozptýlí - podniknete nějakou společnou aktivitu, budete sdílet podoboné zážitky, ale i starosti, kdy Ty budeš někomu muset pomáhat a starat se o někoho. Na Tvém místě bych začala u toho zkusím "hledat" nějaké správné lidi pro Tebe, určitě máš za už dlouhou dobu "otipované", jací lidé Ti "sedí". A určitě bych nezavrhovala možnost se s někým seznámit protože: znám spoustu vyloženě hloupých, nesevědomých, zlých, protivných, zákeřných lidí, kteří kamarádi mají (jestli se jedná o opravdové kamarády, to už nemůžu posoudit). Ale všichni lidé mají nějaké vady a to, že je máme přece neznamené, že si nezasloužíme kamarády. Stejně tak vidíme jejich chyby a to, že jim je "promíjíme" děláme s ohledem na to, že rovněž doufáme, že naše chyby budou "prominuty". Nevěřím, že bys neměl kolem sebe vůbec nikoho. Určitě máš nějaké starší přátele, co takhle obnovit starší přátelství, přes kamarády se seznámit s někým novým, škola je určitě taky vhodným místem k seznámení se? .

Tak určitě vím, s kým bych chtěl trávit čas. Ale většinou o mě lidi prostě nemají zájem. Bavím se s nima relativně normálně, ale jenom ve škole a o škole. Moc jiného neumim.

Navíc s lidma z minulosti je to ještě daleko těžší. Už kolikrát jsem se někomu ozval, že bych je chtěl vidět, ale ani jeden neměl zájem. Prostě mě už nechtějí vidět. Všem do jednoho jsem se ozval já, mě nikdo.

Přitom jsem si je nijak nezprotivil, vždycky jsem se snažil být, a teď to asi řeknu špatně, "hodný", tak jak mě učili doma…

Tak v tom případě to chce najít asi nové lidi (když staří přátelé naprd). Ne všichni jsou úplně extroverntní při seznamování a cítí se sví poznávat nové lidi, takže na začátku to chce překonat trochu ostychu a třeba se zeptat spolužáků, zda po škole nezajít někam. Třeba zjistíš, že někdo z Tvých spolužáků by měl o Tvou společnost zájem a že rád navozuje nové kontakty. A to že se baví jen o škole - on je to asi podstatný začátek, než se lidi poznají, tak si nesdělují nic moc osobního, ani ze svého života, ale začínají na neutrální "půdě", čímž škola je. Na druhou stranu, ze školy máte spoustu stejných prožitků, čímž můžete dobře zahájit téma. A pak třeba u dalšího piva zjistíte, že už se bavíte o něčem jiném

To je právě ono, překonat ostych.

Já vím, co (přibližně) udělat, ale nevím JAK co udělat a tak se k tomu nedokopu, protože si nevěřím.

Vždycky když někoho poznám, tak uplynou měsíce, než se dokopu k akci a to už je většinou pozdě.

No stejně mi nic jiného nezbývá.

Jinak děkuju za zájem potěší

Nemáš za co děkovat. Největší "poděkování" můžeš udělit sám sobě tím, že se do něčeho pustíš. Radila bych ti začít navozováním kontaktů. Pokud se hodně stydíš, tak začni třeba jen povídáním přes internet nebo ve větším hloučku lidí. Postupně se podaří to odbourávat. Třeba potkáš někoho, kdo Tě svou ukecaností strhne

Chce to změnu v přístupu myšlení. Školu děláš pro sebe nebo pro rodiče? Já mám vysokou a bavila mě. Tak proč dělat školu co tě nervuje. Změn přístup myšlení jinakte to zníčí. A najdi něco co tě baví, aji kyby to bylo sbírání kamínku v potoce.