Téma: Potencionální sebevrazi - co vás chrání před dokonáním sebevraždy?

Máma a mí blízcí. Nemohla bych je učinit nešťastnými.

Doporučuji psychiatrii, mě dokázala léčba psychofarmaky stabilizovat tak, že nemám sebevražedné myšlenky, ač jsem je měla od mala.

Tak to jste šťastná žena, že máte někoho komu byste chyběla.  

Marion, jsem zdravotní sestra a vím, jak nakombinovat léky, aby to klaplo. Přesto si to hledám na netu. je  mi 45, mám 2 pubertální děti, zvládly by to už beze mě, jen s otcem. Přesto si říkám, že ještě počkám, co když by trpěly víc, než si myslím? Spíš je to má výmluva, ale zatím jako důvod to stačí. Ve 28 letech jsem byla přesvědčená, že život je na ho. o. Pak jsem založila rodinu a to mě asi drží, i když to není ideál. Takže - zítra (01.03.2019) klidně mžeš potkat někoho, nebo se stát něco, co tě přesvědčí. Ono na sebevraždu je času vždycky dost. Drž se, nejsi sama.  

O antidepresivech a psychiatrech ti asi psát nemusím. Ne, předávkovat se antidepresivy, mimochodem, to je na nic, kdyby něco. Ale nějakýho psychiatra najít a něco brát.   Pa. E.

Děkuji Elison a Rypoušice za vaše postřehy. Už se zase hrabu z blbé nálady. Akorát mě občas popadne pocit, že i když mám okolo sebe rodinu a nějaké kamarady, tak je stejně nezajímám a nemaji mě rádi. Jen tak povrchově. A možná si taky moc vymyšlim a potřebuji litovat.

Ahoj,  

Tak tohle taky znam…   Ze nikoho opravdu nezajimam, ze me nikdo nema rad a kazdy jen pouziva a vyuziva…

Rodice, sestra, manzel i dětičky. A pak koukam na perónu proti vlaku a musim se drzet zabradli… Je to jak magnet. Několik kroku a byl by klid od vseho.  

Ale kdyz to prejde, tak pak si uvedomim, ze jsou i hezke chvilky a veci, ktere si kazdy musi najit sam… Kytky, popovidat si s opustenym seniorem, detmi, pejsci, … , vylety, foceni.

Co Te bavi?

Přesně. Jeden čas jsem se opravdu musela držet, abych pod ten vlak neskočila. Úplně mě to tam podprahově táhlo. Ani jsem neměla pocit, že se tim všechno vyřeší. Spíš, že je to přirozený postup… Jsem smutná… Já mám vlastně docela dost zájmů. Ale někdy to nepomáhá. Asi ten pocit smutku potřebuju. Když mi lidi neprojevují lásku, tak se aspoň babram ve smutku. Je to dobrá múza.  

Prášky jsem brala a bylo to super. Pomohly. Teď se peru bez nich už 2 roky. A jde to. Jen mi chybí projevy lásky. Nedostávaly se mi od dětství. Tak se pokouším léčit svoje vnitřní dítě. : -)  

Stojí za to se řešit, já se dokázala vymotat z hlubokých depresí, kterými trpím od mala… něco mi nastínili psychologové, ale pak byla jejich "léčba" až kontraproduktivní, skutečně mě zachránila až psychiatrička.

Doporučuji znovu prášky.

Mě naopak neuvěřitelně pomohla psycholožka. Narazila jsem na paní, která byla úžasná. A její terapie byla přesně pro mě. Psychiatrička mě jen narvala práškama. Ale dohromady to byla dokonala kombinace. Ale prášky už nechci.  

Tak když víš, co ti pomohlo, tak to znovu vyhledej ; )