Téma: Šikana na pracovišti a reakce vedení

Něco podobného jsem zažila také, nepracuji ve školství ale ty znaky jsou typické všude. Lidi nemají rádi, když má někdo jiné názory, jiné postupy než jsou obecně zavedené. Jakmile Vás to přeroste, nejste schopna to ani reálně posoudit a myslíte, že jsou všichni proti Vám. Já jsem tak nějak usoudila, že se potřebuji s někým spolčit, abych na to nebyla sama. Mám kolegu, kterému se můžu svěřit a to bych Vám doporučila. Nebýt na to sama a hledat spřízněnou duši, někoho, kdo bude při Vás stát. Hodně ubližuje už to, že někteří lidé jsou svědky nebo součástí nějakého konfliktu a nechtějí  do něho jít a zastat se kolegy, nechtějí si pálit prsty a komplikovat život. Takže jsou lidé kteří ubližují a pak ti, kteří jenom pozorují a nic neudělají. Takže mezi těma druhýma bych si zkoušela najít spojence. Jedině tak odoláte tlaku a zachováte si zdravý rozum. Pokud nikoho nenajdete, je lepší odejít a zkusit to jinde.

Nevím v čem je ta "jiná metoda" vyučování a tak ji nemůžu posoudit. Je však také, ale pravdou, že pokud jsi přišla na školu a šup jedeme "tuhle metodu" ani se kolegům nedivím, že byly proti Tobě už před tím než jsi nastoupila.

Nejde o "tu metodu", ale o to, že když přijdeš do nové práce, máš se nejdřív rozhlédnout a až pak ev. zvolna měnit a hlavně umět přesvědčit své kolegy a další.

Tys to úplně přeskočila a jednoznačně si tak dala najevo všem, že Ty jsi dokonalá, jediné po Tvém je to správné a ostatní jsou prostě blbci.

Ve výsledku sice, ta "Tvoje" metoda může být ku prospěchu dětem, ale nedala si nikomu šanci jí přijmout a ten kdo chce mermomocí vše od základu měnit hned prostě bývá na pranýři s předstihem.

Čímž se rozhodně nezastávám kolegů a kolegyň, ale tak nějak vidím chybu na Tvé straně více než na jejich.

Nehledě na ten Tvůj "elaborát" ve kterém popisuješ jak i ředitel je týraný atd. a vlastně jsou to jen řeči z doslechu. Co je Ti po tom jestli je nebo není ředitel šikanován? Jak to souvisí s Tebou? Hledáš berličku, proč jsi situaci v práci nezvládla? Já myslím že ano, protože když to nezvládl on, tak proč ne i Ty.

Jestliže ze strany kolegů dochází k nějakému pokusu o šikanu je postup celkem jasný a z toho co jsi napsala vůbec nevyplývá, že bys udělala něco proto, aby tomu tak nebylo.

Jen samé ony, ony. Je jasné, že sebevědomý člověk nemá potřebu ponižovat druhé, to je fakt, ale je zrovna tak faktem, že si k Tobě lidé dovolí jen tolik kolik jim dovolíš Ty sama.

P. s. opravdu by mě upřímně zajímalo v čem je ta staro-nová metoda tak vyjímečná. To v Tvém tématu postrádám.

No jo, ten elaborát byl už beztak dost dlouhý na to, abych popisovala metodu profesora Hejného

Trošku mě mrzí, že k tomu přistupuješ absolutně stejně jako moje kolegyně - Tebe novoty také ohrožují? Není to jen součást doby plné předsudků? Pokud chci dělat něco jinak, jsem rovnou postavena do pozice někoho, kdo má tendenci dávat ostatním najevo, jak je dokonalý? Školství je dost specifická věc - těžko přijdu na novou školu a budu čekat, až mi kolegyně schválí metodu, kterou jsem si zvolila. Takhle to nechodí… Mým úkolem je splnit dané cíle a to, jakou metodu k tomu zvolím, je zcela na mně. Tudíž jsem informovala předně rodiče, měli jsme několik schůzek, pro metodu se nadchla i učitelka z paralelky, také učitelka ze 2. třídy. Už to byla dost velká výhra. Ředitel souhlasil, až později litoval. A to byly ty dvě kolegyně, které se pak se mnou bavily. Těžko se tomu věří, mně je to jasné - sama nevím, jeslti bych tomu věřila, kdyby mi to někdo dříve vyprávěl.  

Učím deset let, ale tohle jsem zažila prvně - moje chyba byla hlavně v tom, že jsem školu neopustila hned poté, co situace přerůstala únosnou mez. Jenže jsem cítila zodpovědnost za děti, které jsem chtěla dovést až do konce školního roku.  

Po celý rok jsem nikomu nic nevnucovala - komu taky, když se se mnou bavila tak klika u dveří, nicméně jsem v dobré víře nabízela několikrát alespoň seminář, který by ostatní informoval o tom, v čem tahle metoda spočívá - také proto, že když někdo ve třídě supluje, věděl alespoň okrajově, o co jde.

Je to tak zcestné??? Proč??? To mám přijít na novou školu, učit pět let a pak se zeptat kolegyní, jestli teda můžu učit podle Frause? (vydavatel učebnic). Jeslti jsem je přesvědčila???  

Žádala jsem je tolikrát o profesní rady, o pomoc, o zapůjčení materiálů, u prvňáků jsem byla prvě, není to jednoduché, ale chtěla jsem se od nich něco naučit - nepůjčily mi ani blbý kostičky na jednu vyučovací hodinu. A nezlob se na mě - na koho jiného se obrátit než na vedení školy? To jsem udělala, ale bez odezvy. Co více dělat pro to, abych nebyla terčem útoků? Uspořádala jsem soutěž v recitaci, požádala je o pomoc, o jejich účast v porotě, co udělaly? Slíbily a pak se na mě 5 minut před počátkem vykašlaly. Musel dojít ředitel a byli jsme v porotě dva… Tohle jsou justy. A jak na to reagoval? Dělal, že se nic nestalo… Útoky se staly veřejnými, často se mě na to ptali i rodiče; kolegyně bojkotovaly vše, co řekl, co nařídil, se vším byla potíž. Zástupkyně z toho byla nešťastná. A nakonec ty dvě, které se se mnou bavily, ale snažily se být neutrální, byly před několika dny společně s bývalou zástupkyní na "večírku" separovány u uklizeček Tohle není jen tak. Je to zcela regulérní šikana a myslím si, že když je na to člověk sám, není to nic jednoduchého. Ale má význam se stále a dokola obhajovat?  

Myslíš si, že jsem selhala, když jsem se nedala? Nic podobného jsi nezažila, viď?  

Jsem spíš pitomá, že čekám nějakou konstruktivní kritiku na webu Moje starosti - vnímala jsem to tu spíše jako psychoterapeutické prostředí, ale asi jsem se spletla. Tohle byla moje roční zkušenost, neuměla jsem ji zkrátit na 4 řádky.  

Odkaz na Hejného metodu - pana profesora ctím a vážím si ho od doby, kdy jsem u něj studovala. A věř mi, že si myslím, že pokora je nutnou součástí našeho života, nicméně tahle doba jí zrovna nepřeje. Nejenom že chybí dětem, ale právě dospělým, vzdělaným lidem, učitelům, kteří jsou schopní odsoudit "nějakou metodu" bez znalosti podrobností…

http://www.h-mat.cz/ 

Přečti si podrobně něco o vlastní metodě, mě si to získalo. A musela bys vidět děti, když řeší úlohy pro třeťáky a objevují vlastní řešení již jako šestiletí. A navíc vidím na vlastním synovi, jak to rozvíjí jeho myšlení - neuměl počítat, ale dokázal již rozdělit banán na polovinu pomocí nějakého motouzku. Vychází to především z přirozené snahy poznávat a objevovat, dítě se neučí jen zpaměti, i když ani tahle funkce není potlačena. Pamětné učení má stále svůj význam. A protože můžu srovnávat, téhle metody se nevzdám…

Budoucí paní ředitelka měla suplovat na dni otevřených dveří matematiku, protože kolegyně z paralelky chyběla - a je normální jednání, pokud začne řvát na celou chodbu, že tuhle z. rvenou matematiku učit nikdy nebude? Učitelé se takhle chovají? Budoucí ředitelé? Je tohle normální? Stejně křičela dnes na mě. A mně to dneska jen přerostlo přes hlavu.  

Takže další elaborát, milá Veselko  

Milá Inko, díky za podporu, vím, že přesně ten, kdo něčím podobným prošel, se může do situace nejlépe vžít. Souhlasím s Váma ve všem, co píšete.  

Danielo, zkusím to v bodech, možná trochu na přeskáčku.

Na tomhle webu se setkávají různí lidé a podle svého uvážení píší svůj názor, tak jak to udělala Inka a stejně tak i já. Vyjádřila jsem jen a pouze SVŮJ názor, nikoliv názor nebo stanovisko webu. Jsme tu rozdílní lidé někdy s podobnými, ale také někdy rozdílnými názory.

Narážku na elaborát jsem napsala, protože jsi toho popsala dost, ale pro mě tam podstatné věci chyběli. To, že se mnohdy nedá něco napsat pár větami není zase tak neobvyklé a v mém případě, musím sama uznat, že to prostě také neumím.

K té metodě. Skutečně upřímně mě zajímalo v čem je ta metoda vyjímečná. Nebyla to v žádném případě ironie. I přestože přiznávám, že "novoty" obecně příliš nemusím, dobrým-prospěšným věcem se nebráním.

Nicméně pokud jde o kolegy a moji reakci v této souvislosti, jde prostě o načasování.

Chápu, že této metodě věříš a proto ji hodláš i používat. Souhlasí-li s tím Tvůj nadřízený, je to v naprostém pořádku.

Pouze jsem psala a za tím si stojím, že je vhodné zavádět nové postupy rekněme volněji.

Nikde jsem nepsala, že se máš ptát kolegů nebo čekat 5 let. Jen říkám, že (a to platí v každé práci) pokud přijde nový kolega a ihned začne zavádět změny, není to dobrý postup a poměrně logicky nenajde pochopení.

Mysli si o tom co chceš, tak to prostě je a tím, že budeš trvat slepě na svém to zkrátka nezměníš.

Budu-li psát o své práci a situaci kdy by kolega či podřízený ihned po nástupu kompletně překopal stávající nějak funkční systém, narovinu říkám, že s tak (z mého pohledu) agresivním postupem, by se potázal se zlou.

Je to o přístupu, ne o tom, že bych se cítila ohrožená. K tomu nemám důvod. Přistoupí-li k tomu však tak, že se seznámí s tím jak to funguje a přijde s tím, že si myslí o tom či onom, že by to šlo dělat tak a tak lépe. Svůj záměr mi patřičně vysvětlí, pak… pokud to bude ku prospěchu věci. nemám problém upravit stávající systém práce.

Přijde-li však, aniž by ještě například položil jednu cihlu a začne mi vykládat o tom, že jinak to bude lepší, pošlu ho …no prostě "tam".

Je jasné, že školství je svým způsobem celkem specifické v tom, že jsou nejspíš za léta určité postupy zažité, ale přesto v tomhle to vidím stejně bez ohledu na obor.

I když máš za sebou asi desetiletou praxi, nešla si zpátky na svoji původní školu, ale do zcela nového kolektivu-nové jednotky, která funguje svým zažitým způsobem a abys měla právo něco s úspěchem měnit, musíš se nejdřív stát součástí té jednotky.

K tomu, že na Tebe kolegyně křičela před dětmi, že podle téhle metody učit nebude aj. Nejde o to, že to je učitelka, to promiň učitel není nadčlověk, ale o to, že její chování bylo zcela neprofesionální. Jednoduše takovou věc Ti může sdělit mezi čtyřma očima nebo ještě např. s ředitelem, ale ne před dalšími.

Rozhodně tam prvky šikany jsou, o tom jsem se nepřela. Nicméně v prvé řadě domluva, pak stížnost přímému nadřízenému, což je v Tvém případě ředitel, dále vzestupně jeho nadřízenému atd. , pokud z toho nic nepomůže je na řadě inspektorát práce, trestní oznámení pro napadení. Zkrátka těch možností je více než dost a jedna z nich je také ukončení pracovního poměru.

To sice neberu jako nejlepší řešení, ale často nejjednodušší a nejrychlejší.

Nevím kde jsi vzala, že jsem se šikanou nesetkala. Setkala, naštěstí v dobách celkem dávných, tehdy jsem to "vyřešila" odchodem ze zaměstnání. Později už jsem případným jpodobným jednáním spíš

nedala příležitost. I když jsem celkem mírná, tak odtud potud.

V každé práci je něco a xkrát jsem se setkala s tím, že bych si představovala něco dělat jinak. Někdy se to setkalo s úspěchem, jindy ne. V zásadě vždy to bylo o tom, zda jsem byla nebo nebyla schopna přesvědčit nadřízeného o prospěšnosti.

Pokud to bylo důležité, vesměs vždy to nějak šlo, v těch méně důležitých věcech jak kdy.

Protože si ráda dělám věci "po svém", tak Tě do jisté míry i chápu a zřejmě ta metoda je opravdu prospěšná. Rozumím tedy i tomu proč o ni tak stojíš, ale možná když ubereš méně na tom agresivním postoji - takhle to bude a ne jinak, na volnější - tohle považuji za dobré, už jsem to úspěšně vyzkoušela a ne ještě před samotným nástupem, myslím, že se setkáš s větším úspěchem.

Uvědom si totiž, že Tvoje kolegyně, které "jedou postaru" se prostě bojí o svá místa.

Představ si, že by se "Tvá" metoda ujala celkově a měla by být zařazena i do ostatních předmětů. To by asi dětem prospělo, ale ti učitelé, co učí "po staru" by nejspíš měli problém, dělat to po novém a tak se prostě bojí a útočí. Útočení v žádném případě neobhajuji, sama věřím tomu, že se má člověk stále vzdělávat. Na straně druhé, s přibývajícím věkem (a věř mi, že ještě před pár lety jsem tuhle větu příliš nechápala) si uvědomuji, že některé novinky mi dělá problém akceptovat. Ne, protože nechci, ale naučit se je.

Čímž se Ti jen snažím vysvětlit proč by třeba člověk měl s novotami začínat trochu opatrněji a proč jsem psala o tom, jestli si s nimi seznámila své kolegy.

A i když chápu, že seminář je dnes velmi oblíbená činnost u mnoha lidí, tak pokud jde o to, že negativně naladění kolegové by měli přijít na Tvůj seminář. Zkus se zamyslet nad tou absurditou.

Kdo nechce poslouchat, poslouchat ani nebude.

Jsem si vědoma toho, že Tvá pozice není jednoduchá, nicméně máš na výběr. Buď doufat, že se to tady zlepší, čemuž příliš nevěřím. Jít učit jinam, zkusit to stejně nebo mírněji. Najít si školu kde jsou této metodě nakloněni. No a nebo si otevřít vlastní soukromou školu kde si v rámci platných pravidel můžeš učit a požadovat po ostatních, aby učili, dle Tvého.

Asi se neshodneme. Agresi bych chápala jako .eustálou snahu dokazovat jim, jak je metoda účinná, poukazování na to, že právě ta jejich je zastaralá, že by ji měly změnit, že je nefunkční. Sama bych je pak asi měla pomlouvat a rozhlašovat o nich, že se nechtějí učit novým věcem - což je ve školství celkem běžná záležitost. Apod. Tak to bych byla agresivní.  

Stejně tak ony před 13 lety zavedly g.netickou metodu čtení ze dne na den - byla to nově příchozí vyučující z jiné školy - ale to bylo v pořádku. Čtení se učí v 1. třídě, kdy tedy jindy s tím začít než tehdy, že? Jak volněji? To není možné. Buď se pro to rozhodneme a učíme s určitým přesvědčením, jinak to nemá smysl. Neptala se, jestli s tím ostatní souhlasí, naopak…

Tady ale nejde o metodu… Je v tom zášť, zloba a snaha zbavit se současného vedení. To se povedlo na celé čáře. Nejprve odešla zástupkyně, nyní ředitel. Teď tam má pré že.ská, která nejedná profesionálně, děti se jí bojí, je vulgární už od dob, kdy školu navštěvovali rodiče mých současných dětí…

Ale chyba je ještě v něčem zásadnějším - a to v celém systému. Není jednotný, spíš mohutně roztříštěný. Někdo něco zavede, druhý to po roce zruší, o vzdělávání rozhodují ti, kteří s ním ani leckdy nepřišli do styku a zájmy vlastní se povyšují nad zájmy dětí. Ale to už je jiná d.skuze.

Každopádně díky za názor - myslím, žes mi v mnohém otevřela pohled druhé strany - pokud to vnímaly takhle, ačkoliv jsem v nejmenším neměla zájem na tom, abych je ohrozila,  už všemu rozumím. Ale ona to byla souhra všech možných okolností. Hodlám se s tím smířit Před časem jsem dostala možnost vyučovat na č.sko-anglické škole kousek od Prahy, kde se vyučuje jen podle Hejného metody. Dlouho jsem se rozhodovala, nakonec jsem ale zůstala ještě doma s dětmi. Nevnímám to jako chybu, ale byla to jistá šance pracovat přesně podle vlastního gusta Především s lidmi, kteří mají chuť se dál rozvíjet a v jednu neseberou kabelku a už je nikdo do dalšího dne .euvidí…  

Měj se pěkně

V jiném tématu píšeš, že jsi často nemocná a přecházíš. To ale nejde pořád. Už proto jsi měla zvolit školu, která učí stejnou metodou a Tvoje případná nepřítomnost by nebyla citelná. To mě jen tak napadlo …

Z toho plyne: Řekneš-li si, "to zvládnu", tak máš pravdu!

Barčo,

to jsem byla, ale myslím si, že to mělo taky co dělat s tím, jak jsem si to brala všechno osobně. Vlastně si myslím, že by se to stalo komukoliv dalšímu - protože v tuhle chvíli přijali novou mladou učitelku na moje místo, ovšem nová řídící jí chce dát tlupu 30 dětí ve 4. třídě, nemá praxi, nikdy .eučila, jde po RD, paní učitelka se chtěla těchto dětí dlouho zbavit… Tohle není profesionální?

Chyběla jsem týden po Vánocích, kdy jsme chytili všichni nějakého rotavira a Štědrý den jsme strávili v nemocnici, pak cca 3 dny během celého školního roku… V tom není potíž. Nikdo suplovat nemusí. Nemyslím, že by je tohle trápilo. Ono se to letos sešlo všechno do kupy. Muž měl potíže v práci, já si myslela, že se do toho musím nějak nutně plést, abych zajistila rodinu. Snad jsem pochopila, že to zvládne sám, tahle škola mi k tomu moc nepřidala.  

Pane Sovo, už delší dobu se snažím proniknout do tajů EFT a myslím, že mi to pomáhá - vlastně vím, proč se to všechno děje, nebo si myslím, že tomu začínám rozumět, ale někdy si říkám, že by to mohlo být jednodušší Nechci se litovat, ale často k tomu asi ještě i dnes.sklouznu. Taky jsem si myslela, že si ke mně ostatní dovolí jen to, co já dovolím jim, ale tady to nefunguje. Měla jsem tam nastoupit a naučit se za sebe postavit, nemyslím, že jsem zcela selhala. Povedla se řada věcí a mám z nich radost, jen ty okolnosti posledních dní mě zase znejistily…

Opravdu neuvěřitelná ukázka lidské hlouposti a zakomplexovanosti. Je to smutné. Zde je vidět, že vzdělání vždy není zárukou inteligence. Přeji Vám hodně štěstí do života a zejména štěstí na výběr pracovních kolegů. Kolektiv je bohužel jeden z nejdůležitějších aspektů v zaměstnání a setkání s blbem vždy bolí.