Téma: Jsem introvert a mám problém bavit se volně s kolegy - co s tím?

Tohle si myslím, že bude mít nějakou jinou příčinu, než-li to, že jsi introvert, když doma s tím nemáš žádný problém.  

Jak Ti šla komunikace s ostatními na základce, na střední? Měl jsi tam nebo máš nějaké kamarády?

Chodíš jen domů a do práce, nebo i jinam mezi vrstevníky a ostatní lidi?

Je možné že si jen nevěříš, nebo máš sociální fobií? Nebo v nejhorsim případě vysoce funkční aspergeruv syndrom, který může poznat jenom odborník   

Ahoj, jsme na tom úplně stejně - i já jsem jen "ahojová" a doma jsem schopná kecat div mi huba neupadne.

U mě je to o důvěře - opravdu věřím a nestydím se jen před minimem lidí, tj. před mou mámou a pár kamarádkami.

Ale! Teď mám novou brigádu ve vinárničce a na zaučení jsem tam byla jednou s mladou paní a po druhé s jejím otcem. Ne, že bych byla ukecaná, byla jsem klasika spíš "hmm" : D ale přesto jsem se aspoň trochu snažila a druhak je dobrý, že tam víc lidí není - krom štamgastů a ti si povídají mezi sebou. Takže já jen slušně a mile obsluhuju a nemusím se cítit blbě, protože tam po mně nikdo nechce, abych vedla hovory.

Takže je to i o správné práci, já dřív byla vždy ve větším kolektivu a to je průšvih - jsem absolutně nekolektivní, jsem silný individualista + jak jsem psala o té důvěře. Ale teď mám na starost maličkou skromnou vinárničku a můžu se tam cítit úplně v pohodě.

Přesto se ale nevyhýbej expozici a zkoušej to dál, pokud ti to chybí. Pokud to ale chceš jen dělat kvůli ostatním, tak se na to vykašli - to nemá smysl.

Je také možné, že ty kolegy až tak dobře nezná a proto si s nimi ještě nemá tolik co říct.  

To je možné, ale pokud to má jak já, tak se dočká až za dlouho : D U mě je to min. 2 roky, ideálně tak 3 i víc.

Totální neschopnost

Nemám peníze, jsem nekolektivní, nedokážu s kolegy na pohodu hovořit, totálně se mi u toho vaří hlava - jsem v práci, všichni se na mě u mluvení dívají a poslouchají mě z toho ještě začnu koktat a zadrhávat se a asi aji chraptět, hrozně mě to psychicky vyčerpává. Jsem aktuálné v nové práci a k tomu se učit všechny čísla a postupy a nejsem zrovna učící se tip, nikdy jsem neměl kamarády se kterými bych někam zašel, všechno sám a když se porovnávám s ostatními tak si připadám divnej a když jsem uprostřed davu tak i přesto si připadám totálně opuštěněj a jen si říkám kdy s dalším člověkěm zase bude nějaký konflikt - je pro mě lepší když si budou myslet že jsem hajzl než aby mě litovali jak jsem neschopnej, nikdy jsem pochopitelně neměl holku (ani sex), neyvznám se ve světě, nejsem schopnej zařídit věci jako složenky, banku, úřady to je nad moje schpnosti, nevyznám se pořádně v pracovních smlouvách, bojím se a nedokážu normálně šéfovi v práci říct o dovolenou - začne se na mě dívat jako bych mu to rozkázal. např v práci  když jsem totálně vyčerpanej fyzicky i psichycky tak se musím přetvařovat že je všechno fajn ale můj výraz ve ksichtu mluví za vše a to jak mě všechno sere a ještě byly katastrofální všechny pokusy o zbalení holky, nejsem kutil tim, doma si nic neopravím, nemám komu říct o pomoc, bydlím v baráku kde je zima a tahne tam a vzhledem k věku vs celoživotní zkušenosti si připadám tak na 15. trochu dobrej jsem jen ve sportu ale pro plno hodný život a z hlediska minimálně peněz je mi to na nic. žiju v režimu vězeň, zajatec, stěny ze vzduchu, jakoby moje tělo ovládal někdo jiný a já se díval jen skrze a nic vic, to je asi všechno…

Ahoj, jak se ti dnes (30.08.2023) dari? Urcite nejsi neschopnej. Jsi normalni jako vsichni ostatni. Jen si vubec neveris. Rikal jsi, ze jsi dobry ve sportu, tak to je super. Kazdy nema na sport bunky a kazdemu nemuze jit vsechno. Pri sportovani by jsi taky mohl potkat zenu podobne zalozenou. Moc bych ti to prala.