Téma: Vyčítá mi že za mě utrácí peníze a je fyzicky hrubý

Text uživatele: 

To se budeš teda muset od něj nějak dostat. Škoda, že jsi ale ty jeho majetnické sklony "neviděla" dřív (nebo si spíš neuměla představit, co z toho může vzniknout, jak to může dál pokračovat), ale nedivím se, že se tak teď cítíš-tihle nesebevědomí zmetci jsou i pěkně vyčuraní a chovají se nejdří způsobem "když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají"-a i na tohle Tě asi dostal, když ze začátku(i nějaký čas po nastěhování)byl tak fajn...

---

... a teď Tě má přesně tam, kde Tě chtěl mít, jenže to "zařídil" tak, abys nic skoro nepoznala nebo si myslela, že to "přejde". Je to hnusný manipulátor, který se navíc nemá rád-proto i to malé sebevědomí, které si "léčí" na Tobě. Z tohohle vztahu se holt budeš muset nějak osvobodit, a co nejrychleji, než z Tebe udělá úplnou trosku, která si bez něj-s prominutím, ani neuprdne. Ještě bych si pohledala případně i nějaké paragony či cokoli takového od všech věcí, které jsi kupovala a za další-V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ mu předem neříkala, kdy se budeš stěhovat-až se Ti tedy podaří si něco sehnat(když je byt holt jeho.. )a stěhování si zařídila v době, kdy bude v práci a během pár hodin byla pryč úplně se vším, co je Tvé a klíče hodila do schránky. Neumíš si možná ani představit, co byl byl vše schopen udělat, kdybys mu to řekla předem! Nebo bys měla kam jít?

Text uživatele: 

Děvče, seber saky paky a utíkej. Tady není co řešit.

Text uživatele: 

Ahoj, je zajímavý, že jsem na spoustu věcí kývala... přesně to sedí s tím, co dělal i můj přítel. Všichni tihle muži mají stejné chování a vadí jim stejné věci. Já s takovým vydržela 6 let a bylo to ze začátku nádherný... fakt moc. Ale postupně začal být taky majetnický a agresivní a nakonec když jsem někam chtěla jít třeba jen ke kamarádce na kafe, tak dělal scény a taky mi se všema zakázal se kamarádit... ale on si své přátele hýčkal... Nakonec jsem začínala mít psychické problémy a když jsem pak přišla na to, že sám dělá to, za co by zabíjel, kdybych to dělala já... zlomilo se to ve mně a ačkoliv jsem ho pořád milovala... odešla jsem. Obrečela jsem to a ještě stále je mi to líto a žádný vztah nemám... možná kvůli tomu, co jsem si zažila... ale dala jsem to a cítím, že je to tak lepší.... nemělo by to smysl a jen bych padala hloubš a hloubš do propasti, do které mě chtěl shodit a pak se na mě dívat a vítězoslavně si říct "vidíš, nejsi tak dobrá jako já"... je to pravda, tihle chlapi mají nízké sebevědomí a proto nás sráží a nevěří ne nám, ale sobě... nevěří, že by někdo mohl milovat někoho jako jsou oni... protože dobře ví, že "něco" dělají špatně.. jsou to v podstatě sobci, kteří řeší jen sebe a na to, co cítíš ty vůbec nekoukají.... Zbav se ho dokud to jde a udělej to tak, jak píše Leňa... neříkej, že chceš odejít, nebo ještě dostaneš pár facek... až bude pryč, sbal co je tvoje a zmiz co nejdál a už se hlavně nikdy nevracej...

Text uživatele: 

Život s takovým žárlivcem je peklo, které si nezasoužíš ani ty, ani žádná jiná žena. Doporučuji odejít co nejdřív, dokud těm ponižujícím nesmyslům, které ti pravděpodobně vtlouká do hlavy (že jsi neschopná, bez něj nejsi nic, nejsi schopná se uživit apod. ), nezačneš věřit - potom už totiž obvykle bývá pozdě. Sbal se a co nejdříve od něj odejdi - nejlépe k nějaké kamarádce ži známé, kterou nezná nebo o které neví, kde bydlí. Změň si číslo, nechoď nějakou dobu na místa, kam jste chodili společně - prostě spal za sebou všechny mosty, zhluboka se nadechni a začni nový život, ve kterém na tebe určitě čeká někdo lepší. Pokud máš pocit, že nemáš na odchod sílu, bylo by dobré vyhledat odborníka )psychologa) a vše s ním probrat. Držím ti palce, abys našla sílu to udělat.

Text uživatele: 

... rychle pryč, tohle bude jen horší... určitě máš přátele, kteří ti pomůžou.... patologický žárlivec, alkoholik, gambler... od takových na míle pryč... ono je vždycky chvíli fajn, kdy jsou v pohodě, příjemní, milí a naslibujou ti hory, doly a ty si naivně myslíš že je svou láskou změníš, to se nikdy nestane... není to jednoduché, ale jednej a udělej to co nejdřív, uleví se ti, začneš si zase vážit sama sebe... a ted řeknu něco, co se ti nebude asi líbit, ale jsi to ty, kdo určuje hranice a kdo mu dovolí, aby se tak k tobě choval... on zkouší, kam až může zajít... píšu to, protože jsem zažila něco podobného... můj ex sázel a půjčoval si peníze... jinak bylo vše o. k. a já mu vždy uvěřila, slibům že už nikdy, že to bude o. k. , platila dluhy, chvíli bylo vše v pohodě apak zas přišel někdo, že mu dluží peníze... a on mi lhal do očí, že nic nedluží, že už je vše v pořádku... ničilo mě to psychicky, hubla jsem, měla jsem takové bolesti žaludku, že jsem musela brát tramal a před nejbližšími jsem to tajila, styděla jsem se... ale pak jsem se jednoho dne sebrala, v jeho nepřítomnosti odstěhovala a konečně si zase začala vážit sama sebe, kdybych to neudělala, odneslo by to mé zdraví... ale bylo to mé nejlepší rozhodnutí v životě, jen lituji že jsem s tím tak dlouho váhala.. proto ti upřímně radím... utíkej od takového člověka co nejdřív.. na světě je spousta mužů, kteří ti rádi ukážou, že pláska a partnerství je uplně o něčem jiném, než předvádí tvůj "přítel"možná to nebude snadné, . ale bude to, to nejlepší, co pro sebe můžeš udělat. přeji hodně síly

Text uživatele: 

Předně... kontakt s rodinou jsi ztratila kvůli sobě a nikomu jinému! Pochybuji, že Tě držel doma na řetězu. Co už zde opakuji po xté.. nikdo si k Tobě nedovolí to, co mu nedovolíš Ty sama.

Tvého přítele neznám a určitě to bude pěkný "dáreček", na druhou stranu to vidím tak, že postupně jsi se pro něj stala nezajímavou a cítil, že Tě má jistou... no a Ty ses nebránila, resp. "bránila", místo, abys takové otázky ignorovala a dala najevo, že o hloupostech kvůli jeho nedostatečnému sebevědomí, nebudeš vůbec diskutovat.

Zkrátka ví, že Tě má v hrsti a nejsi pro něj partner, kterého by měl potřebu respektovat.

Ptáš se nás co máš dělat... chápu, že bys chtěla znát názor jiných, ale Ty ho potřebuješ, aby za Tebe jiní rozhodli.. a to je špatně. Život Ti přinese do cesty i jiné kluky a je pravděpodobné, že to časem sklouzne k témuž nebo něčemu podobnému... dokud Ty sama na sobě nezačneš pracovat. Tenhle Tvůj pasivní postoj Ti bude jen dál škodit.

Text uživatele: 

Díky moc, za všechny odpovědi a reakce na můj problém, už delší dobu se to vě mě mele a říkám si, že bych tuhle mojí situaci měla začít řešit, ale průser je, že mi pořád do toho zasahují city, takže mozek mi jasně říká, ať to ukončím, že to nemá cenu, ale srdce je proti tomu a pořád ho miluje ( je to zvláštní, ale i přesto všechno co mi dělá ho fakt pořád miluju)a nevím, jak se toho zbavit. A pořád se ho snažím vidět v tom lepším světle a omlouvat ho sama před sebou a doufám, že se to zlepší a ono se to vždycky opravdu na chvíli zlepší, ale je to vždy jen na pár dní nebo jen na den a pak to zase začně nanovo, pořád se uráží pro každou maličkost, má hrozně velký ego, pořád mi něco vyčítá a podezírá mě. A hlavně má pokaždé úžasnou schopnost mi namluvit, že je to všechno moje vina a že za to můžu já a že jsem se nezachovala podle jeho gusta atd. atd. Kdo to neprožívá, tak to asi snad ani nemůže pochopit. Každopádně jsem teď v takový fázi, že když je momentálně klid, tak tomu už nevěřím, že je zrovna klid a s napětím očekávám kdy a co zase přijde a bude dusno. A většinou to přijde jako blesk z čistého nebe, ten člověk je schopný mi ráno říct, jak je šťastný a jak mě moc miluje a jak je rád, že mě má a že s ním jsem a za hodinu už mě vyhazuje z bytu. To jsou nepochopitelný obraty a já z toho šílím. Takže vždycky odjedu a už si říkám, tak a těď už je to naposled a nevrátím se za ním, ale stačí aby jen zavolal a už jsem zase zpátky u něj. On je pro mě jako magnet.

 

Text uživatele: 

Aidi, Čarodějka tohle zažila na vlastní kůži a měla přesně ty samé pocity. Přečti si po sobě, cos napsala a řekni si, CO Tě, šmangote, ještě k němu může přitahovat. Na tom člověku není vůbec NIC dobrého! Prchej-a to co nejdřív!

---

Už jen ty pocity tzv. klidu, kdy VÍŠ, že to klid není, jen si Tě "připravuje" tím, že Tě zklidní, aby opět vypálil! Zdrhej od takového sraba! Jak ještě můžeš věřit nějakému zavolání. Uteč, kruci, co nejrychleji!

Text uživatele: 

  Ze vztahu bych odešla, panáček bude asi pěkný nervačisko a cholerik.

Text uživatele: 

A nejspíš i velkej egoista narozenej ve znamení LVA. Prchej od něj, nestojí ani za kapku tvého citu.

Text uživatele: 

To máš pravdu Julie, že je to nervačisko a hlavu má taky pěkně horkou a hlavně je to taky pěknej plačka, věčný stěžovatel a pořád ublíženej, už když jsem ho poznala, tak byl s kdekým rozhádaný a to třeba i jen pro blbost... nemluvil se svými rodiči, bratrem, s exmanželkou ani dětmi, se sousedy a rozhádal si spousty kamarádů, takže už mu skoro nikdo nezbyl a pořád mi říká, že už má jenom mě, ale neuvědomuje si, že o mě asi taky brzo přijde, pokud se nezmění.

 

Text uživatele: 

To, co Ti brání odejít nejsou city, ale výsledek manipulace Tvého přítele, kterou v Tobě tyhle pocity vyvolal. Podívej se tady a porovnej si to se vším, co jsi zde dosud napsala. Ano, může to být ještě horší, ale už i tak je toho dost, toho co píšeš. On se sám o sobě nezmění. Odejdi dokud je čas a udělej to tak, jak Ti radili ostatní.

Text uživatele: 

Nohy na ramena a pryč prosím! (pokud se máš ráda)

Text uživatele: 

a jak můžete vy všichni vědět, že to tak opravdu je? Ony ženský jsou taky pěkný mrchy a taky zpívají, když ptáčka lapají a po roce? To Vám spadne hřebínek, mladá nebo stará piští, když už neví co, tak si vymýšlí a na chlapovi pak je, aby se jen obhajoval typu: Co pořád děláš na tom internetu? Sháníš si baby co? Tak víš co, tak se k ní rovnou odstěhuj. Co na to říct? Snad jen, že su webmaster... Tak ruku na srdce každá z Vás, co tady pána okamžitě odsuzují a přitom si stěžují na ty svý, zamyslete se nad sebou, jestli není chyba taky ve Vás (myslím to všeobecně, abyste mě hned neukamenovaly... )

Text uživatele: 

Já si hlavně myslím, že jsi svůj názor nepřiřadil k tomu správnému tématu. Jakkoli můžeš mít pravdu, v tomto konkrétním případě mají ale pravdu holky.

Text uživatele: 

Holky, tak mě opět vyhodil a tentokrát dokonce vyměnil fabku, stála jsem za zamčenými dveřmi a chtěla po něm svoje věci. Bylo to pro mě tak ponižující, asi hodinu se tam se mnou handrkoval a nakonec mi věci dal, ale stejně ne všechny. Odjela jsem a už se tam nevrátím a to ani pro ten zbytek věcí, ať si to klidně nechá. Už chci mít ode všeho klid.

Text uživatele: 

Tak vidíš.... zbytečně jsi čekala (na co vlastně? ). Mohla jsi mít všechny své věci a nemusela jsi ani podstoupit to ponížení.

Text uživatele: 

Přesně tohle si Barčo říkám taky, ale jsem asi srab, tak dobře mi tak. Každopádně teď už vím, co mám dělat a ať si mi volá třeba 100xdenně, už se od něj k návratu zvyklat nenechám.

Text uživatele: 

No, asi bych se naoko nechala... ale jen proto, abych v jeho nepřítomnosti sbalila zbytek svých věcí. Aby měl jasno jednou pro vždy.

Text uživatele: 

Jejda, tak jsem si to celý přečetla a je to všechno, jako bych to psala já, mě se totiž stalo úplně to samé, ale už to mám nějaký ten měsíc za sebou. Ze začátku, poté co jsem od něj odešla to teda bylo perný, měla jsem to všechno v hlavě a nebylo dne ani hodiny, abych na to všechno nemyslela, celý noce se mi zdály hrůzný sny a ráno jsem se budila zpocená, myslela jsem jen na něj a střídali se u mě pocity vzteku a hnusu, hořkosti a smutku nad ztraceným časem, nad citovou investicí, kterou jsem tomu vztahu věnovala a nad zbytečností toho všeho, protože to nevyšlo podle mých představ a přání, tak jak mi to on celou dobu sliboval a maloval mi naši budoucnost v růžových barvách. po rozchodu jsem prožívala  hotový peklo, vůbec to nešlo z tý hlavy vymazat, cítila jsem se podvedená a zklamaná, z něho zklamaná, že se mi nakonec ukázal v úplně jiném světle, že to nebyl ten skvělý a fajn chlap, kterého jsem poznala, že to byl zmetek, lump a manipulátor. Už několik měsíců před mým odchodem, jsem uvnitř cítila, že od takového člověka musím pryč, ale nemohla jsem se odhodlat k tomu kroku, abych to udělala a tak jsem se s ním opakovaně rozcházela a zase se k němu vracela, ale uvnitř jsem cítila, že je to špatně. Jednoho dne to ale ve mě uzrálo a už jsem se pak k němu nikdy nevrátila, najednou jsem v sobě našla sílu, mu nezvednout telefon a nereagovat na jeho volání a i když mě ještě několikrát vyhledal osobně i to jsem dokázala ustát a nepodlehnout. Aido, tebe v tomhle plně chápu, určitě jsi měla odejít ty a ne se nechat vyhodit, ale to je jedno, on člověk někdy potřebuje ten poslední kopanec a ránu do hlavy, aby ho to probralo a v hlavě se mu konečně rosvítilo. Tak teď hlavně vydrž, protože jestli se k němu vrátíš i tentokrát, tak jsi ztracená!

Text uživatele: 

On vyměnil i fabku? Co je to za blbečka? ! Buď ráda, že jsi pryč, co s chlapem, který tě pořád vyhazuje a dokonce vymění fabku.

Text uživatele: 

Teda holky, když to tak čtu ty zkušenosti Aidy a Kláry, tak jen přikyvuju, jak totálně stejný to je s mým případem. Já už jsem to Aidě psala, že je to navlas stejný to jeho chování s chováním mého bývalého, ale je tam velká shoda i v chování a psychice nás holek. Mě by hodně zajímalo, jak to vlastně funguje. Tihle chlapi jsou manipulátoři, to už víme a umí to s námi tak, že jim věříme, milujeme je i když jsou na nás hnusný a dáváme jim nespočet dalších šancí s důvěrou, že tohle přece není možný, aby se ke mně takhle choval... říkal, že mě miluje a já mu to věřím, tak proč tohle dělá??? Zapadá to jako klíč do zámku. On manipulátor, kterému nejde odolat si vybere holku, která si je sebou nejistá a vděčná za trochu lásky. Uvede ji do tranzu tím, jak na začátku dokáže být milej a dokonalej, aby pak pěkně v tom nejlepším zaútočil, zlikvidoval nás psychicky a dokonce z toho měl radost. A tady je začátek.... všimněte si, co píšou některé holky... já bych udělala tohle a tohle... rychle od něj pryč... atd.. ale to my neumíme. Víme, že je "něco" špatně, ale nedokážeme si představit, že bysme ho ztratily. Takže po tom, co nás zlomí poprvé by ostatní utíkaly, ale my ne, my mu dáme další šanci a tím to celé začne. On zjistí, že jsme v pohodě a že se necháme a příště přitvrdí. Mě skoro všichni kolem říkali, že jsem blbá, že s ním jsem a já si tisíckrát říkala, že už ho nechci, že takhle nechci žít, ale jak jsem ho pak viděla a on věděl, na jakou strunu zahrát... byla jsem v tom zase a hned potom, co jsem mu řekla, že spolu teda zůstaneme, jsem věděla, že už nechci, že to je hloupost s ním být.. ale z nějakého důvodu to nešlo ustřihnout. Chci tím říct, že máte pravdu všichni... ano, Aida musí od něj pryč... ale pokud má problém, o kterém píšu a jak ona sama psala " ho i přesto co jí dělá pořád miluje", tak bych nedala ruku do ohně za to, že jí zase neukecá.... Momentálně je od něj pryč, on bude chvíli čekat, jestli ho nepřijde sama odprosit, to jim dělá dobře.... a když nepřijde, tak to zkusí sám. A už je jenom na ní, jestli ustojí ten pocit hrůzy, že pokud řekne NE, tak že to skončí jednou provždy, jak to špatný, tak i to dobrý. Něco v tom vztahu je, co "nás" nutí se do něj stále vracet, i když víme, že jdeme do průseru. Já si prošla taky šílenými stavy a dneska můžu říct, že jsem z toho víceméně venku. Nejhorší pocit asi byl ten, že jsem ho nenáviděla za to, že jsem ho tak moc milovala a on ten vztah tak strašně zničil. Tohle je nejtěžší pochopit. Ale zjistila jsem, že nemá cenu pátrat po tom PROČ tohle dělal, protože tohle chování NENÍ NORMÁLNÍ, je to patologické chování a to normální člověk nepochopí. Možná to měl v dětství těžké, ale to ho neopravňuje k tomu, aby se mě, nebo tobě mstil za to, co mu udělali rodiče a pokud tohle nepochopí, zůstane navždy sám. Nemusíš se bát, že by si brzy našel jinou a na tebe zapoměl. On bude opakovat stále stejné vzorce chování. Najde si opět oběť, která si na čas nechá vše líbit, jako ty... protože to on potřebuje. Nedokáže mít nikdy normální vztah. NIKDY. Někdy si o tom něco přečti. Tohle patologické chování se nedá vyléčit, je to součást osobnosti a to nezměníš. NIKDY. Chápu tě a vím, že je to těžký a že to vlastně asi ani nechceš se s ním rozejít a říkáš si... ale on takový není... atd.... ale mysli chvíli na sebe... co bys teď nejradši dělala? Uvědom si, jak chceš aby vypadal tvůj život a teď se zamysli nad tím, jesti v jeho blízkosti by to šlo... Myslím, že ne... on ti nikdy nedá pokoj. Doufám, že se k němu nevrátíš a že se aspoň zamyslíš nad tím, co ti tady všichni píšeme. Jsme sice cizí, ale věř mi, že to s tebou myslíme stokrát líp, než on.

Text uživatele: 

napsala jsi to krásně čarodějko, taky se v tom poznávám.. ten můj ex byl obrovský manipulátor a já vždy uvěřila, já se odhodlávala k odchodu 2 roky... přeji Aidě hodně síly, aby to ustála a vstala jako Fénix zpopela... protože pokud to zvládne bude se cítit jako znovuzrozená... vím, z vlastní zkušenosti a děkuji každý den bohu, že jsem tu sílu našla...

 

Text uživatele: 

Čarodějko, ty jsi to teď vystihla úpně přesně, že já bych to líp nenapsala. Je vidět, že jsme si prošly stejným peklem a ty pocity jsme měli úplně stejný. Je fajn si o tom promluvit s někým, kdo prožil ve vztahu podobnou nebo stejnou věc, protože kdo to neprožil, tak to skutečně nemůže pochopit. A jak dlouho jsi od něj čarodějko pryč? A ještě na něj někdy myslíš nebo už to máš na háku a našla sis jiného přítele? Já mám už jiného, ale teprve krátce, takže se bojím, aby se z něj nevyklubal dvojník mého bývalého, ale myslím, že ne. Ono co mě totiž hrozně děsí, je že jsem na mém bývalém dlouho nepoznala co je ve skutečnosti zač, že jsem ho neprokoukla, protože on byl samý poklonkování a sladký řečičky, sliby a společný plány vymalovaný do růžova a já mu to žrala jako malá holka.

Text uživatele: 

Holky, já vám všem děkuju za podporu. Je skvělý vědět, že v tom nejsem sama a že vy jste to zvládly. To mi dává sílu a motivaci to zvládnout taky.

Teď momentálně  se cítím být tak pošpiněná, ponížená s hrdostí pošlapanou nebo spíš přímo zadupanou do země, i když je fakt, že tý hrdosti už jsem stejně za tu dobu s ním moc neměla. On mi jí zadupával do země průběžně.

Text uživatele: 

Tyran pozná svoji oběť. Zde.

Text uživatele: 

Tak už mě dnes večer nakonaktoval. Řekl mi, že ho to mrzí. A já mu řekla, že už to nemá cenu. Pořád mám v sobě takovej pocit viny, je to zvláštní, protože i když mozek mi říká, že ta oběť jsem tady já a že dělám dobře, tak stejně mám pocit jako že mu ubližuju. Jak to tihle manipulátoři krásně dokáží že v nás zasejí tyhle pocity sebeobviňování se.

Text uživatele: 

Stačí si uvědomit, že i kdyby se něco na čas změnilo, omlouval se a napravoval to, tak dřív nebo později to udělá znovu.. a znovu.. a znovu. A ty už teď musíš uznat, že s takovou bys nikdy nebyla šťastná. Takže doporučuju se od něj držet dál, dát si od všeho pokoj, přijít na jiné myšlenky a časem začít jinde, znovu a jinak.

Text uživatele: 

pokud se ted k nemu vratis tak za nejaky cas se ti bude nejspis omlouvat za to ze te zmlatil 

Text uživatele: 

Připadá mi, jako bych četla sama o sobě -

chodím s přítelem, který mi vyčítá moje vydělané peníze. Bydlíme každý zvlášť. Chce, abych se k němu nastěhovala a platila mu na energie a jídlo, ale zhruba dvojnásobek, než za co jsem schopna vyjít doma.

Každý máme svůj dům. On ve městě, já pár km na vesnici. Když musím dát opravit auto nebo něco na domě, vyčítá mi to, že na to mám a na bydlení u něho ne.

Důvod, proč se k němu nestěhuji je ale ještě jinde - několikrát po výměně názorů mi vyhodil věci z okna na ulici a vyhodil mne i s mojí dcerou z domu. Dcera 11 let, tenkrát jí bylo 9, stalo se to vícekrát. Dítě se mnou nechce, protože prý mne nebude živit. Řekl mi, že chci dítě proto, abych nemusela do práce. Vyžaduje po mně, abych mu vařila, uklízela a že prý mu nejsem ženou, když u něho nebydlím.

Sám mi u mně nechce s ničím pomoci, prý že v mém domě bydlet nebude. O pomoc mu ale neříkám, spíše to je tím stylem, že aniž bych cokoli řekla, žačne rýpat, ať si nemyslím, že mi bude dělat na domě, a že si mám najít ukrajince. Stačí, když se jen zmíním, že mám v plánu dělat nějakou práci.

Dříve i sprostě nadával, rozbil mi věci, strkal do mně, až jsem upadla, plivl mi do tváře, různě mne ponižoval, což trvá dodnes, ale nyní mne spíše trestá tím, že nekomunikuje. Dříve chtěl, abych si zrušila účet a výplatu posílala na ten jeho. Prý k čemu potřebuji peníze (výplata tehdy 12 000). Toto jsem odmítla, protože jsme spolu nebydleli.

Stále se nemohu zbavit pocitu, že bydlet u něho a třeba přijít o práci a nemít požadované peníze, vyhodil by mne stejně. Když jsem se dočasně dostala do finanční tísně a nemohla mu dávat 5000 měsíčně za pomoc při zednických opravách, řval na mne do noci. Měla jsem tenkrát 39 horečku a ráno musela do práce.

Samozřejmě mi již s ničím nepomáhá, i když jsem mu kromě peněz (10 000, nábytku a rozbil mi auto, totální škoda, žádnou náhradu jsem od něho nechtěla), ještě jezdila 3 roky pomáhat s domácností a vernisážemi - vlastní galerii. Od té doby se nemohu zbavit divného pocitu z něho a nechci být na něm nijak závislá.

Stále hledám vinu u sebe, mám nějaký blok a po tom všem velký strach. Dcera byla v létě vyšetřována s podezřením na onkologické onemocnění, podpora od něho žádná, naopak na mne do telefonu řval, že spím s bývalám manželem (otec dcery, doprovázel nás na vyšetření, protože jsem byla psychicky na dně). Samozřejmě to nebyla pravda.

Dříve jsem byla poměrně seběvědomá, vitální, nyní se cítím unavená, smutná. On to na mne vidí, a opět následují výčitky, že jsem neschopná, že to se mnou nestojí za nic, že se na mne netěší. Nesmím ani říci, že jsem unavená z práce, hned na mne řve. Pracuji na 2 směny, on 6 nebo  8 směn za měsíc 24 hodinových, 20 dní volna v měsíci.

Začala jsem se mu vyhýbat, jsem vyčerpaná s neustálých výčitek.

 

Text uživatele: 

Ninos, bud tak hodna, znovu si to po sobe precti, klidne i 2x, a napis, co na tom cloveku milujes? Mas kde bydlet, mas z ceho zit, remeslniky si muzes zaplatit, tak nechapu, proc se nechas tyranizovat takovymhle clovekem? To radeji zustan sama a svoji energii venuj dceri, ktera te ted bude moc potrebovat. Pokud ti muzu poradit, od toho chlapa radeji dal, a to co nejrychleji. Ale pocitej s tim, ze on to bude zkouset dal, on potrebuje svoji obet.

Text uživatele: 

Nějak nevěřím, že je to celé pravda. Nebo je a s tebou něco není v pořádku. A on to pěkně čile využívá. Dej se prosím tě do kupy a toho trapáka rychle kopni někam. Máš na víc. Ale až se vzpamatuješ a uvědomíš si, že jsi člověk, žena a matka.

Text uživatele: 

 

Také se mi tomu nechce ani věřit, že by někdo dobrovolně zůstával s takovým volem… omlouvám se, ale jinak se to nedá nazvat  a i tak je to velice mírné označení.

Ninos, jestli se máš alespoň trošku ráda a miluješ svoji dceru a je - li Ti zdraví Tvoje i Tvé dcerky milé, tak ho pusť k vodě  a to velice RYCHLE.

Víc k tomu není co dodat. Snad jen to, abys začala pracovat na své SEBELÁSCE!

Text uživatele: 

Poznali jsme se v době, kdy jsem se rozváděla s manželem, který mne roky podváděl. Měl málo citu, žil dvojí život, ale nikdy nebyl hrubý. A pak jsem poznala jeho. Byla to velká láska, jako z románu. Byl nězný, citlivý, citově mi vynahradil vše, co mi za ty roky manželství chybělo. Ale brzy začaly výbuchy vzteku, byl ve stresu z financí, má hypotéku na dům a vše co do teď vydělal, získala rozvodem jeho bývalá žena. Navíc přišel o syna, měli ho ve střídavé péči. U soudu syn uvedl, že ho otec bije, čehož jsem nebyla svědkem. On tvrdí, že syna zmanipulovali. Ale vzhledem k tomu, jak byl občas ke mně hrubý, i když tvrdil, že si to zasloužím, je to možná i pravda. Často jsme se rozcházeli, z obou stran. On proto, že mám svůj dům a nemohu mu být k dispozici tak, jak si představuje. Já kůli jeho hrubosti a namyšlenosti. Po usmíření to bylo zase chvíli krásné, než přišlo něco, co nebylo po jeho a začalo to nanovo. Oddělené bydlení, oddělené finance. Jsem člověk, který se po zklamání raději spoléhá na sebe, zvlášť, když přítel už nechtel děti. Momentálně spolu asi 14 dní nekomunikujeme, čekám rozchod. Stále jsem věřila, že se to změní, ale nyní jsme již ve fázi, kdy se začínáme odcizovat. Po pravdě mi dával najevo, že když chci být také u sebe doma, nemá to pro něho smysl. Začal hledat chyby a nebylo dne, kdy by mi něco nevyčetl. Stále ho mám ráda, ale zárověň už rozum říká ne. Stejné pocity, jako výše popsané. Děkuji za rady, vím, že máte pravdu. Sbírám síly. Ale stále cítím za vše pocit viny, vzbudil ve mne pocit, že za vše mohu já. S dceruškou máme moc hezký vztah, na ní mi záleží nejvíce. V době, kdy se léčila a probíhala vyšetření, jsem se s přítelem na 4 měsíce rozešla a věnovala se jen dceři, protože jsem viděla, že to přítel nedává.   A ano, byla jsem s nim dobrovolně, ač se tomu těžko věří, protože jsem stále více strácela sama sebe, to je zřejmě chyba a důvod, proč si mne postupně vážil čím dál méně. Nebyla jsem schopna pochopit neustále zvraty v jeho chování, jednou mne na rukou nosil a vzápětí, stačilo slovo, a vše bylo jinak. Věřila jsem, že se to časem změní. Ale bylo to spíše horší.   Proto jsem si udržovala stále svoji hranici, vlastní bydlení, finance, pud sebezáchovy. V něm to probouzelo záchvaty nenávisti vůči mně. Děkuji za podporu a přeji hodně štěstí Vám všem tady.

 

Text uživatele: 

Je dobře, že jsi si udržovala stále svoji hranici, vlastní bydlení, finance, pud sebezáchovy. Zůstaň u toho a ze svého přítele udělej co nejdříve svého ex přítele, jak už Ti radili i ostatní. Ať si ty svoje nesmysly a výmysly zkouší na někoho jiného a hotovo.

A neboj, v tomto případě bude 1000x lepší, když budeš nějakou chvíli sama, než se z toho dáš do kupy, ale bude se Ti 1000x svobodněji dýchat.

Ale pozor, až se budeš cítit na nový vztah. Zajištěné a samostatné ženy někdy přitahují vychytralce