Téma: Rozpad harmonického vztahu kvůli jedné hádce

Kde začít? Mám chuť napsat : holka, holka, ty jsi jedna velká emoce a co s tím. Emoce tebou neuvěřitelně škubají a ovládají tě. Co takto začít trochu pracovat na zlepšení tady tohoto?

Píšeš, že i přítelovi bylo špatně, měla jsi o něj strach. I toto je tvá emoce i když společensky přijatelná a svým způsobem i láskyplná emoce (akorát to spíš působí, že jsi měla další emoci naštvání, že musíš mít o něj strach, že on ti ještě přidává naco negativního navíc). Ano, měla jsi o něj strach a to tě nenapadlo tady v tuto chvíli ty mu napsat něco hezkého, v tu chvíli se mu omluvit, projevit trochu empatie a zeptat se ho jak se má? Víš jak by ho to potěšilo? Ale to jsi neudělala. Místo toho dál píšeš, jak tě neuvěřitelně štvalo, že věděl, že máš problém a neměl ani minutu čas, aby se zajímal o tebe. A kdo se zajímal o něj? Nikdo. Rozumíš tomu?  Místo toho jsi mu ve vzteku napsala, ať se sbalí. Chudák kluk.

A když tě tvé emoce  přešly a došlo ti jak ses hnusně chovala, bombarduješ ho dál svými emocemi jak moc ho miluješ a ať ti odpustí. Jako ano, proti této omluvě nic nemám a v podstatě je správná. Akorát to zase dál přeháníš. Místo jednoho delšího mailu s omluvou a teď to nechat na něm zda to přijme nebo ne, zase dál prosazuješ svoje chtění a bombarduješ ho, jak píšeš 1000 zprávami.  

Ano, mohl by napsat, že potřebuje čas na rozmyšlenou, nic proti tomu. Ale spíš to na mě půspbí, že už sám nemůže a už ani nemá sílu ti toto napsat. Musí být z tebe neuvěřitelně unavený a vysátý, já bych tedy byla.

Co poradit? Vzít si tady z této situace ponaučení, začít pracovat na sobě a nejlépe s odbornou pomocí se pokoušet získat mít své emoce pod kontrolou. Svět se totiž ani v budoucnu nebude točit kolem tebe.

" A kdo se zajímal o něj? Nikdo. Rozumíš tomu?  Místo

 toho jsi mu ve vzteku napsala, ať se sbalí. Chudák kluk. "

A tohle bych taky zdůraznil.  

Jak ma verit tvym slovum, kdyz jsi mu napsala, aby se vystehoval a pak zas, ze ho milujes? Jsi holka, ktera nevi, co chce a on je z toho zmateny.
Navic, tady nejde ani tak o hadku, jak stoji v nazvu, ale o to, ze tys ho proste vyhodila!!  

Ten vztah asi nebyl tak ideální jak nám zde píšeš.  

Myslím si, že nám něco záměrně neříkáš. Muž neodejde jen tak bez slova z idylického vztahu. Na to jsme my muži moc líní.  

viz má reakce na Kateřinu. kdybych měla popisovat uplně vše, tak bych tu byla hodně dlouho…

Lidé si příliš často myslí, že ke kvalitnímu vyřešení vedou zkratky. Ale oni nikdy nevedou. Nestačí říct jen něco vytrženo z kontextu a čekat vyřešení. Proto jsem napsal co jsem napsal a proto ta diskuze pokračovala níže jak pokračovala.

Kettulinn, pochybuji, že se takto chová jen kvůli té jedné hádce.

Píšeš, že jste si každý den dávali najevo, že milujete jeden druhého.

Opravdu to tak bylo?

Ono je totiž spíš pravděpodobnější, že jsi na něj vlastně pro samé starosti neměla čas a energii.  

Nebyl ve vašem vztahu jen někým, od koho se čeká, jak tě podrží a pomůže ti - a nebude ti přidělávat další starosti?

Zkus se zamyslet, jestli na tom něco není.  

Jak často jsi se pokusila na chvíli nechat starosti stranou a udělat si s ním hezký večer?

On totiž když je partner setrvale protivný kvůli svým starostem, člověk to samozřejmě chvíli vydrží - vždyť vztah je o tom, že v dobrém i zlém - ale ono když je to pak jen zlé, zlé, zlé, zlé, zlé a nikde nic dobrého, tak to unaví, pak lásku vystřídá soucit a pak už jen morální povinnost to nějak vydržet, dokud tomu druhému nebude dost dobře na to, aby snesl rozchod.

Možná se příteli vlastně ulevilo, když jsi mu otevřela dveře z toho světa, ve kterém žiješ. A nepotřebuje slyšet, jak ho miluješ, ale že pro tebe znamená víc než tvoji psi, že problémy v práci se budeš snažit nechávat v práci a netahat je domů, že svůj zdravotní stav se pokusíš zlepšit i pozitivnějším přístupem k životu a třeba tím, že se budeš snažit zažívat hezké věci i nemoci navzdory.

Já vím snadno se to řekne, ale musíš si prostě uvědomit, že jen to, že ty jeho potřebuješ, není dostatečný důvod pro to, aby s tebou byl a fungovalo to. Důvod s tebou být souvisí s tím, co mu můžeš nabídnout, čím jeho život obohatit.

Tak si polož otázku, v čem by měl být jeho život lepší, když bude s tebou - než kdyby byl sám nebo s jinou. Protože s tím druhým jsme proto, aby bylo lépe nám a ne jen proto, aby bylo lépe tomu druhému - musí to prostě být nějak vyvážené. Musí být lépe oběma.

Bojím se ale, že mu nemáš moc co nabídnout (a sms o lásce jsou jen "kecy"- sorry - i kdyby jich bylo milion) , dokud si nevyřešíš nějaké svoje problémy. Doporučuji návštěvu psychologa nebo nějakého terapeuta, který by ti pomohl se vyrovnat s tím, že nebudeš mít děti, který by ti mohl si vyřešit i problémy v rodině a celkově tě postavil na nohy, aby sis berle nemusela dělat z partnera. Dál doporučuji změnit práci za nějakou méně stresující. Součet toho všeho ti může možná zlepšit i to zdraví, protože ony to jsou spojené nádoby - nemoc je pravděpodobně i odrazem toho, že některé věci nezvládáš a moc si je bereš. Pak budeš schopná partnerovi do života přinést i nějaké to štěstí a ne jen kupu neštěstí.

Naprosto chápu, jak tě tvoje situace bolí, ale myslím si, že to může být i k něčemu dobré a možná i proto se to stalo. Právě proto, že už se nemáš o koho opírat se totiž budeš muset nějak tomu všemu postavit sama.

Držím palce.

Ano, záměrně některé věci neříkám.
Protože on má plno dluhů z  manželství, asi by to šlo řešit, snažila jsem se, ale on ne… prostě si tím nechá spolknout celou výplatu a takhle asi hodlá žít než se upracuje k smrti…

V pořádku, mně nikdy nešlo o peníze, já mu ze svýho mizernýho platu sociální pracovnice dala co jsem mohla (teda spíš nakoupila, peníze by si ode mě nikdy nevzal).

Ať je mu cokoli, nejde k doktorovi, dokud to fakt není na umření… naposled to skončilo hodně akutní operací.

Snažím se ho přemlouvat, ale nutit ho jít k lékaři nejde… když je nemocný, starám se já.

On se kvůli svému psovi zadlužil… když moji umíraj, tak ta moje zpráva je překážka, vidět je nechce… aby viděl svýho psa, tak by se snad zadlužil ještě víc.

Mé starosti a vyčerpání trvají od 2.11. tohoto roku… jeho od počátku našeho vztahu.
Já ho i přes všechny ty problémy milovala, nic mu nevyčítala a brala to tak, jak to je.

On byl takový, že se mě snažil svými starostmi zatěžovat co nejméně, každý večer mi česal vlasy, každý víkend mi vařil oběd a denně jsme si dávali najevo, že nám zaleží jednomu na druhém.

Každý večer jsme si dělali "hezký věčer", abychom si oba odpočinuli.

To špatné, co píšu na začátku, tím ho neurážím, tak to bylo… ale oba jsme hodně pozitivní lidé a než můj pejsek onemocněl tou rakovinou, tak jsme tak ke všemu přistupovali.
Od toho dne, kdy mu to diagnostikovali, se všechno sesypalo… rodina, zdraví, práce…

Já se všemu postavila sama, nejsem závislá na partnerovi v tomhle ohledu… v 18ti mi zemřel táta, moje maminka je vážně nemocná, 4 roky jsem žila s partnerem, co mě týral… nemohla jsem odejít… nebylo kam, byl psychicky narušený, zmrzačil by mě nebo zabil… přátele jsem neměla, žila jsem v izolaci…

To jen pro upřesnění… neomlouvá to mé chování.

Myslím si, podle toho všeho, co jsi nyní dopsala, že Tvé starosti a vyčerpání netrvají od 2.11. tohoto roku, nýbrž v uvedeném období došlo k jejich vyvrcholení a následnému bouchnutí či zkratu, kdy jsi mu (příteli) napsala, že chceš, aby si odvezl věci a odešel od Tebe.

Prostě v Tvé psychice (hlavě) došlo nahromaděním předchozích traumat k přetlaku, a tak jsi bouchla tak, jak si bouchla ve chvíli, kdy přišla poslední kapka, která vyvolala to, že jsi potřebovala upustit páru, bez rozmyslu, jakýmkoliv způsobem, hlavně nějak, a dle mého názoru neúmyslně, proto píši o bouchnutí či zkratu, to se může stát.  

Co s tím? No, nejsem si jistá tím, jestli bys měla chtít zpět zrovna tohoto přítele, ač jste si denně dávali najevo, že Vám záleží jednomu na druhém. Přeci jen to s ním nemáš úplně jednoduché a na starostech Ti to neubírá, naopak. Jestli nejsi moc hodná a nepomáháš mu více, než je zdrávo = nakoupila jsi mu co jsi mohla, jeho výplata padá na dluhy, řešit jinak to nechce, tak z čeho žije? Navíc, jak píšeš, že: "On se kvůli svému psovi zadlužil… když moji umíraj, tak ta moje zpráva je překážka, vidět je nechce… aby viděl svýho psa, tak by se snad zadlužil ještě víc.", tak to mi připadá, že on Ti teď oporou není, když Ty bys to potřebovala a jestli to dobře chápu, tak spolu ani nebydlíte?  

Tobě osobně bych poradila též psychologa nebo psychoterapeuta, myslím si, že toho máš hodně ke zpracování (počínaje umrtím tatínka) a vyrovnání se tak, aby jsi zvládala lépe další zatěžující životní situace, které nelze dopředu a 100% vyloučit, že zase nějaké nepřijdou, nebo lépe zvládala ty stávající, které nemůžeš změnit - např. vážnou nemoc maminky, pejsků atd.

P. S. Připadáš mi, že chceš být za každou cenu silná, se vším si poradit sama atd. , ale ono to prostě někdy tak nejde, i silného nakupené starosti mohou přemoci a není ostudou vyhledat pomoc  A jestli jsi tu pomoc od úmrtí tatínka nevyhledala, tak si myslím, že je nejvyšší čas. Úmrtí otce v Tvých 18 letech je těžká životní situace, se kterou se nelze snadno smířit a vyrovnat se, jsou dny, kdy ten táta prostě chybí, nemůže Ti už jako otec poradit i jako muž např. s Tvými partnery, říci svůj úhel pohledu a ochránit Tě, byť jsi dospělá. I proto si myslím, že došlo k tomu, že jsi 4 roky žila s partnerem, co Tě týral a ovládal, a z čehož nešlo snadno uniknout a utéci. Byla jsi mladá, nezkušená, na duší zraněná, nepoznala jsi včas, co byl zač… ono to ani někdy někdy nejde včas rozpoznat, natož z toho pak uniknout. I s tím by jsi potřebovala pomoci se vyrovnat tak, aby jsi se neupínala na ne úplně ideální partnery, jako jsi dle mého názoru měla i teď. Zkus o té odborné pomoci přemýšlet. Domácí mazlíčci nám dokáží velmi pomoci, o tom žádná, ale pak se přesně stane to, co Tobě (a mnoha dalším) - příliš se na ně upneme, něco si tím vynahrazujeme, a pak velmi těžce neseme, když onemocní, nebo přijde jejich čas…

Děkuji Dany.

On mi s pejskem pomáhal, než se tohle stalo.

Co se týče těch dluhů a jeho problémů, ono se to přece dá řešit… měli bychom to složitější, než bychom byli úplně šťastní.

Kamarádka byla zadlužená víc než on, to je o rok mladší než já a má dvě děti. Zatím se jí to daří tu situaci řešit… taky to nechávala roky být a nevěděla, jak z toho ven.

Já si upřímně neumím představit ideálnějšího chlapa, co se chování ke mně týče, proto to nechci hned hodit za hlavu. Myslím, že za lásku by se mělo bojovat.

Já to pokoazila tím, že jsem se ze sluníčka změnila ve zlou sobeckou ženskou.

Bydleli jsme v rodinném domku s mou maminkou, v případě, že by se její stav zlepšil, chtěli jsme se přestěhovat k němu.

Třeba mi dá ještě šanci, je to jen na něm.

Ještě jednou děkuji, zajít k psychiatrovi se nebojím… v 18ti jsem tam chodila, tak uvidím jak teď budu vše zvládat.

Ketulin,  trochu si protiřečíš.

- jak tě může "nezatěžovat" svými starostmi někdo, koho ty z malého platu živíš dva lidi. To není starost? To není zatěžující?

- jak tě může "nezatěžovat", když má partner akutní operaci a trochu si za ni může sám svým životním stylem? Copak tohle tě nezatěžuje?

- v prvním příspěvku ti "se vším pomáhal", ale zatím jsi zmínila jen nedělní oběd (který navíc možná vaří, aby měl v neděli sám co jíst) a česání - a když jsi potřebovala pomoct s něčím opravdu pro tebe důležitým (pes! ) , tak ti nepomohl.

Podle mně si nepojmenováváš věci správnými jmény.

Proto se ti v životě kupí problém na problém. Protože jak řešit problém, když si ani nepřipustím, že nějaký existuje?

Ty tu chceš nás - ale hlavně asi sebe!!! -  ujišťovat o svém obrazu událostí - perfektní vztah, který zničila jedna hádka a fungující život, který 2.11. zničila rakovina psa. Člověku je ale jasné, že toto logicky není možné. Perfektní vztah by jedna hádka nezničila a ani rakovina psa by opravdu fungující život nezničila.

Musí to být jinak. Jak - to my asi nevypátráme a hlaně ty po tom pátrat ani nechceš.

Ale v tom je podle mně ta chyba.

Další věc je ta, že ty sice kupíš výpis problémů, kterými jsi zatěžkaná, ale vlastně jsi zmínila pouze jednu chybu na své straně - že jsi se JEDNOU v životě pohádala s přítelem. Čili samu sebe vnímáš jako oběť událostí, co za nic nemůže, jen se jí to děje. Ovšem při takové kumulaci problémů má většinou každý na tom svůj díl - právě třeba v tom, že věci neřeší. I tvrzení, žes nemohla odejít od přítele, který tě týral, je nesmysl - pokud jsi nebyla ty 4roky uvězněná někde ve sklepě. Opět potvrzení toho, že si jen něco nechceš správně pojmenovat. proto se ti problémy kupí a proto je okolo tebe tolik nemocí.  

Moc mi není jasné, co zde hledáš, asi jsi se chtěla jen vypovídat - protože to vypadá, že o žádnou radu nestojíš, což odpovídá tomu, že některé problémy nechceš řešit.

Nicméně i tak se té radě neubráním - podle mně když nezajdeš za někým objektivním, kdo tě přiměje vidět věci tak jak jsou, tak s těmi věcmi nebudeš schopná nic dělat  - a hrozí, že budeš žít ve svém veskrze nemocném světě dál a dál… což je smutné, ale je to tvůj život a jen ty ho můžeš změnit.

Samozřejmě máš v mnoha věcech pravdu Katko.

Děkuji.

Já jsem za názory vděčná, pochopitelně to nezměnil jeden den, oba jsme měli mnoho problémů a přišlo období, kdy už jsme byli moc vyčerpaní. Jen nám opravdu záleželo jednomu na druhém.

Budu to samozřejmě řešit, ať už budeme třeba hledat řešení našich problémů spolu s přítelem nebo už to budu muset udělat sama.

A k tomu minulému vztahu, ono je to hrozně složité a na samostatné téma. Ono když žiješ ve společné domácnosti s někým, kdo tě pořád ponižuje, vyhržuje ublížením nejen tobě, ale i dalším členům tvé rodiny, je to strašný… člověk se o tom bojí mluvit.

Já to tu poprvé napsala na net veřejně, neví a nevěděl o tom nikdo z mých přátel a přátele jsem také díky němu ztratila. Chodila jsem jen do práce, z práce hned domu a tam denně prožívala strach co zas bude.

Kdybych se třeba odhodlala zavolat policii, co by se dělo?
Mamka rok po smrti táty potkala chlapa, který byl fajn… když byl střízlivý. A bohužel pil stále častěji, bydlel s ní a ona žila ve strachu, že ho nemůže vyhodit, protože jí nikdo nepomůže.

Když se opil a já byla u ní, policii jsem zavolala. Odvezli ho na záchytku, pak zaplatil pokutu na přestupkovém a ona ho ze strachu vzala zpět.

Můj bývalý přítel byl taky dobrý herec, ani tu pokutu by neplatil. Zároveň byl i inteligetní, dával si velký pozor, abych na nic neměla důkaz.

Došlo to až tak, že mi vyhrožoval albánskou mafií, že si je zaplatí. to je opravdu ošklivej pocit.

Řešení takové situace chce hodně síly a samotná ženská to má těžké…

Kettulinn, všimni si, že s matkou opakujete jistý vzorec, kdy si vybíráte uzurpátosrké partnery. I ten stávající partner tě využívá - třeba tím, že se od tebe nechá živit. Věř tomu, že to by každý chlap nepřipustil, že chlap, kterému na ženské záleží, se takhle nechová.

Čili i když se snažíš na tom stávajícím vztahu hledat jen to dobré, vychvalovat ho a omlouvat (a mimochodem, neomluvala jsi zkraje i toho bývalého násilníka? ) , tak i zde jsou prvky zneužívání - a docela bych se vsadila, že kdybychom věděli všechno, tak se to nebude týkat jen těch peněz.

A do toho si vlastně najdeš práci, jejíž podstatou je někomu "posloužit".

Tím chci říct, že si vyloženě opakovaně hledáš životní role, které se vyznačují tím, že tě ostatní využívají, ať už chvályhodně a legálně (maminka a tvá práce) nebo dejme tomu částečně vysvětlitelně  (tvůj stávající přítel) nebo zavrženíhodně a nelegálně (tvůj bývalý přítel) - a otázka je proč - a když už nemáš sílu na to, všem "sloužit", tak si připadáš jako zlá a sobecká…

Stále si myslím, že bys tohle měla vážně řešit, jestli chceš ten kruh ukončit.

Myslím, že bys neměla řešit "vaše" problémy, čili řešit jeho - ale soustředit se na sebe.

Posloužit tentokrát sama sobě.

Mě mrzí, jestli to vyznělo, jako že přítele živím… to vůbec, jako pochopitelně, když jsem nakoupila a vnutila mu to, tak co mu zbývá? Ale jako to je věc která mě těšila, já bych to dělala i kdyby peníze měl. Ale kdyby je měl, nemusela jsem si dělat starosti, že třeba onemocním a z neschopenky to neuplatím.

On když si něco vydělal, taky utratil všechno za mě. Já nic nechtěla, ale chtěl mi udělat radost.

Peníze si ode mě nikdy nevzal…

Ale kdo se dnes (11.12.2016) nebojí, já znám plno lidí, co mají stejný strach jako já, co se peněz týče.

Bývalý přítel vyžadoval, abych mu nakupovala ze svého, vařila, prala, uklízela… nepomohl mi s ničím.

Zpočátku to člověk omlouvá, pak už je to čistý strach. Pro něj to byla ženská práce, kterou on prostě dělat nebude… ale zároveň si ze mě udělal i živitele, protože věděl, že může všechno.

Současný přítel mě nenechal dělat domácí práce samotnou, když jsem mu řekla, že chci uklízet, říkal ať počkám až přijede, že uklidíme společně.

Stejně tak vnímám, že není jen na chlapovi, aby všechno platil.

To se omlouvám, že to vyznělo špatně, když jsem si to teď přečetla, tak jsem to napsala trochu vyčítavě.

Já naopak byla až moc rozmazlovaná.

Jinak máma je uplně jiná než já, s tátou byla od 15ti let až do jeho smrti. A s tím alkoholikem si pak nakonec taky poradila, jen jí to trvalo.

Kettulin, tak zní to moc hezky, ale zkrátka je krajně nepravděpodobné, že by tak ideální partner od tebe odešel kvůli jedné hádce nebo i kvůli tomu, že měsíc jsi kvůli starostem v nepohodě.

Ale v podstatě odmítáš jakákoliv jiná pravděpodobnější vysvětlení.  

Jak to, že jsi ho kvůli stresu zanedbávala mnohem déle než měsíc (dávali jste si najevo lásku navzájem, každý den si dělali hezký večer) .

Tak to, že tě prostě nechal ve štychu, protože to žádný poklad, jaký z něj děláš, není a jak jsi mu přestala dělat gejšu, bylo po lásce  (pomáhal ti se vším, rozmazloval tě)

Tak to, že jde o výsledek dlouhodobých neřešených problémů ve tvém životě (pokazilo se to přeci až na den přesně 2.11.)

Ano, ani jedno z těch uvedených vysvětlení samozřejmě nemusí být pravdivé - ale asi nemá smysl jiné logické a pravděpodobné důvody hledat, protože ty se chceš držet té své teorie, která je v nadpisu - tvůj harmonický vztah pokazila jedna jediná hádka - a jsi chytrá holka a tak si najdeš protiargument na všechno.

Já jen zopakuji, co si myslím.

Myslím si, že v tom vztahu nějaký problém být musel, setrvalejší a dlouhodobější - a že tvé chování za poslední měsíc a ta hádka byly jen poslední kapky. Jaký ten problém byl, to zjistíš, až připustíš, že nějaký být musel a začneš po něm sama pátrat - nejlépe s pomocí někoho objektivního. Jelikož není vyloučeno, že ten problém navazuje na to, cos v minulosti zažila strašného a stresujícího, tak by bylo nanejvýš užitečné, kdyby ten někdo, kdo ti to pomůže rozšifrovat, byl odborník.

Pokud po tom pátrat nebudeš a spolehneš se jen na sesmesky, omluvy a sliby, možná sice partnera přilákáš nazpět, ale není vůbec jisté, že tím ten problém odpadne, možná si ho jen zasuneš hlouběji a bude se ti objevovat opakovaně a ničit ti zdraví.

Mohu jen opět popřát hodně štěstí.

Kettulinn, se svoji povahou jsi si zvolila to spravne povolani, tvoje pracete naplnuje. Musis ale dat pozor, abys nevydavala vic energie, nez prijimas. Jsi na nejlepsi ceste k absolutnimu zhrouceni. Snazis se zachranit svet ale jak je videt, nekteri te jenom vyuzivaji.
Tvoje duse vola po lasce a pohlazeni, oboji ti moc chybi, ale nejsem si tak jista, ze tvuj pritel je ten pravy. Mela by ses nad tim zamyslet, skutecne se obratit na nekoho nestranneho, kdo dokaze tvoje problemy pojmenovat spravnym slovem a zacit se vic venovat tomu, jak si udelat poradek v dusi. Uz ted mas nalozeno az dost a ty problemy se u tebe kumuluji. To nemuze jeden clovek zvladnout. Myslim si, ze bys mela zit i nejaku dobu sama, aby sis ujasnila priority. Tu pomoc potrebujes hlavne ty, ne ti druzi!!
Tak s tim zacni co nejdriv!!!

Děkuji lištičko.

Věř mi ale, že on mi té lásky dával opravdu hodně, v tom chyba nebyla.

Určitě to řešit budu.

Jinak co se týče práce, pracuji se zdravotně postiženými a ta práce mě hodně naplňuje.

V práci jsou problémy spíš personálního charakteru a už to také vygradovalo tak, že lidi odchází a jsou nešťastní. Já se snažím do ničeho neplést, ale i tak to člověka zasáhne.

Určitě chci změnit práci a to opravdu v blízké době. Naši klienti mi budou moc chybět, ale potřebuji klidnější místo na práci. Všude je něco, ale všude to není takový extrém… alespoň co vím od starších kolegyň, které už také pokukují jinde.

Děkuji