Téma: Rozešli jsme se s přítelem a teď mi chybí

  Nic, musíš se odpoutat od minulosti a žít přítoností. Co se stalo, stalo se, vem si z toho ponaučení a neuzavírej se do sebe. Chce to čas, tak jako všechno trápení...

Co když je to ten pravý!!! Od minulosti se mi nejde odpoutat, je to 8 let.. Pořád ho mám v srdci, v mysli.... Je to tak těžký být bez něho.....

   Pokud jste si souzeni, tak se znovu potkáte. Pokud ne tak je to jedno a na Tebe čeká někdo jiný. Pokud se v tom budeš pořád nimrat a litovat se, tak Ti to důležité uteče. 8 let je dlouhá doba a stopu to zanechá v každým, ale on se očividně otřepal a žije vesele dál. Myslíš, že se trápil dlouho? Vypadá takhle velká životní láska?

Povídal mi, že to pro něj jednoduché nebylo, že o tom moc dlouho přemýšlel.. Probrečel celý měsíc a v noci nemohl spát. Mrzí ho, že se trápím... Když jsem mu povídala o věcech na kterých mi zaleží a co pro mě znamená, tak se rozbrečel a říkal, proč mu to říkám, až teď... Byly to pro něj důležité věci, ale jak jsem to měla vědět, když mě takové věci v poslední době nepovídal..  Chtěla bych ho moc dostat z hlavy a nebýt na dně. Ale nejde mi to... kdyby to bylo, tak snadné...

  Já Ti rozumím a myslím, že je dobře když to ví i on. Uvidíš sama kam Vás to rozloučení posune.

To asi jo, mnohem snažší by bylo, kdyby byl sám a mohl o tom přemýšlet... Je to těžký, když se někdo dávno na rozchod připraví a druhý se v tom plácá a přemýšlí... PROČ.. Chtěla bych se z toho dostat, aby mi bylo líp... Má to lepší v tom, že má vedle sebe někoho, kdo je mu sympatický a pofouká mu bolavé rány... Já se mezitím užírám, vím že to není správné, ale pořád ho tam mám..

  Protože jste spolu byli tolik let. Bylo by divné, kdyby to přebolelo za týden. Hlavně nesmíš kašlat na svět, uzavírat se do sebe, běž mezi lidi. I když je to náročné, nesmíš tomu podlehnout. Musíš myslet na sebe, udělat si radost a prostě žít, bolet to bude, ale né věčně.

To je právě ono. Mezi lidmi se necítím dobře, nedokáži se bavit. Nejsem to prostě já, človíček, který se usmíval a byl veselý. Nikdy jsem si nedovedla představit, že mě to bude tolik bolet. Vždy jsem si říkala, že život jde dál, ale teď mi to nejde. Ztratila jsem "hnací motor" něco pro co jsem žila. Doopravdy byl a stále je pro mě vším. Je těžký někoho tolik milovat, když už je pryč...

Děkuji Ti, za Tvé rady..... Kéž by bylo líp

Nepsal jsem to já? Moje bývalá taky hodně plakala, když se se mnou rozcházela po 6 letech a už má jiného. A tito jiní nám mají de facto pomoct, že ti naši za to až tak nestáli!

Hlavu vzhůru! Já se taky snažím a myslím, že mi to už celkem jde. 

Kéž by to šlo, sice nějaké nápadníky mám, ale nechci začít jiný vztah, když myslím na bývalého.. Nedala bych tomu vztahu, to co bych chtěla. Doufám, že časem mi to půjde taky. Jen je blbý období..Vánoce a Silvestr jsme byli spolu a teď budu sama.....

Jak se snažíš, co Ti pomáhá?

První měsíc a půl mi pomáhali hodně sousedi s nabídkami pomoci a pak můj pes (který chudák však zůstal s bývalou kvůli výběhu), s kterým jsem si povídal, hladil ho a mačkal a on držel. a chybí mi víc než bývalá teď.
To je od Tebe hezké, že nechceš někoho pobláznit, když pak by to z Tvojí strany mohlo dopadnout zle.
Jak dlouho to vlastně je? U mě to bylo v červenci.

Plně souhlasím s Vánocema a Silvestrem. Asi to bude poprvé, co budu sám...       

To jsem Ti moc  nepomohl koukám.

Já si víceméně pomohl sám, ale i bavit se se známýma mi opravdu hodně pomohlo. Říkal jsem to asi 4 dobrým kámošům a všichni mě podpořili a mě se ulevilo. Fakt.
Promluvit si o tom s někým musíš. Musí to jít ven.

Ahoj, myslím že toho máme hodně společného. Trpím stejně jako Ty. Pokud si chceš o tom promluvit a najít někde sílu ozvy se mi na Tynka.1@email.cz… 

Jsou to 3 týdny co jsme od sebe. Stále si říkám, že se snad z toho hrozného snu probudím, ale bohužel to sen není... Teď se budu muset odstěhovat k rodičům, takže tam asi umačkám naši kočku.. Nechci nikoho mít jako záplatu na ránu!! Já chci vztah, ve kterém se můžu o toho druhého opřít v těžkých situacích, mít se s kým radovat...

Tak v tom nebudeš sám, já taky budu sama.

A co ta slečna, o které jsi psal nedávno...

No zatím se nevyjádřila...

Já taky nechci záplatu a ani jsem neměl zpočátku chuť. U Tebe to je ještě hodně čerstvé, u mě už je to skoro 4 měsíce (ty jo to letí...). Už jsem se odpoutal, dokonce s ní dokážu mluvit úplně v pohodě.
A můžu říct, že mi taky pomohlo se bavit tady na MS. Pomůžeš, pobavíš se. 
 
Stěhování bylo u mě taky...  Z baráku do nájmu.

Mě přijde, že mi mluvení nepomáhá. Tolik kamarádů se mi snaží pomoc.. ale přijde noc, kdy jsi sám v posteli a začneš o tom přemýšlet... Ráno se ani nemůžeš probudit... prostě si říkám, že chci pryč. Vím, že předproblémy neuteču...

No doufám, že za 4 měsíce budu tím člvíčkem, kterým jsem byla... Jinak mě z toho nejspíš klepne Doufám, že se mi taky časem někdo připlete do cesty a budu šťastná. Protože tento můj stav se mi vůbec nelíbí... Ale srdci poručit bohuzel neumim

Úplně jak já!!!

To souhlasí...
Já měl i volno v práci, tak jsem byl více méně sám. Což teda není extra, ale musel jsem s tím bojovat.
Zpočátku jsem taky nemohl vůbec spát,  zhubnul jsem 8 kg...

Ale věř! Bude líp, taky jsem tomu nevěřil, ale je to tak. 3 týdny je čerstvé.
A proč Ti kamarádi nepomůžou? V čem to není ono?     

No, já s tím taky bojuji... Sice se snažím chodit ven do společnosti, ale není to ono. Prostě jde vidět, že jsem smutná.. Jo 8 kilo, tak ty mám taky dole. To je asi jedna pozitivni věc. Ale říkám si, že raději budu tlustá a šťastná, než hubená a nešťastná.

Kamarádi se snáží pomoc (za to si jich nesmírně vážím), ale nemají to se mnou moc jednoduchý! Jsem teď dost velký pesimista, přijde mi, že už si nikoho nenajdu....

Tak na to hned zapomeň! Určitě najdeš nebo budeš nalezena!


Kdo si to nepomyslí? To napadne každého. uvidíš, jak se to bude časem zlepšovat. Opravdu.

Kamarádi vydrží i Tvůj DOČASNÝ pesimismus a pomůžou. Mě fakt pomohli.    

Doufám v to... jen ten čas bych potřebovala popohnat, abych byla veselá...

Uvidíme, koho mi osud do cesty připlete či komu já se tam připletu... Jen doufám, že ten pesimismus bude dočasný, jinak ze mě asi všechny klepne...

Buď si jistá. Veselá budeš co by dup.
Vše se točí dopředu a uvidíš, že zase bude šťastná ne-li šťastnější! Já si to myslím taky a věřím v to! 

Když mě přijde, že vymizeli kluci, chlapi... Ale možná to je tím, že ho mám pořád v hlavě.
Buď silná, to se tak hezky říká..... a o to hůř dělá. každý den si to říkám, a když ho uvidím, tak jsem zase o krok zpátky. Ale nezbyde mi nic jiného než věřit

Jde vidět, že už je to za Tebou.. To Ti moc přeji, protože tyto stavy nejsou dobré.

Julcca jsi zena v nejlepsich letech, nic neni ztraceno.

Jedna moje znama rikavala.... aby to lepsi mohlo prijit to prvni musi zkoncit.

Me to netrvalo 3mesice, ale vim jiste, ze tohle cas vyleci.

Zalezelo ti na tom a proto stavy, ktere prozivas jsou normalni a jsou potreba aby jsi se z toho dostala poucila se a priste az se neco semele byla o tuto zkusenost silnejsi. S kazdou zkusenosti to bude bolet mene. Tim ale nechci rici, ze tyhle zkusenosti komukoliv preju.

Kazdopadne najdi si konicek, jakejkoliv kterej te bude bavit a zamestna hlavu, aby jsi nemela cas na jine myslenky. Co me hodne pomahalo, zustaval jsem v praci v takovych casech hodne dlouho... Mam praci, ktera neni fyzicky narocna, ale makam spise hlavou... po 14hodinach v radu tydnu v praci ti garantuju, ze ikdyz ti bude smutno, usnes ani nebudes vedet jak.Pro me byly nejhorsi vikendy...

Takze vyplakej se, klidne i ze vzteku bouchej do polstare, dostan to ze sebe, chlapu kolem tebe jiste beha mraky, ale dej cas sama sobe, v budoucnu se ti to vyplati.

Hodne stesti

Jedny dveře se zavřou, aby se mohly otevřít ty druhé..... tak to v životě bývá, lidi spolu chodí 5-8 let a nakonec ten druhý potká někoho jiného a toho si za 3 měsíce vezme....  Takových jsem zažila a věř, že nakonec se potká někdo nový a člověk se pak jen ptá: jak jsem se mohl/la tak trápit ? a ještěže to takhle dopadlo, jinak bych toho svého báječného ani nepotkala....... Hlavně nic nelámej přes koleno, ono to potichoučku polehoučku odezní....

To je ale hodně divný, když jí tvrdí, že měsíc nemohl spát a brečel a přitom jsou od sebe jen 3 týdny a on už žije s jinou...myslím si, že si Julčča jen něco namlouvá a zbytečně si něco vyčítá. On nebyl ten pravý.

Kdybych mu viděla do hlavy a věděla co chce! Prostě měl náskok se se vším vyrovnat a jít dál a do toho všeho se objeví jiná. Já se v tom plácám a přemýšlím, co bylo špatně..

Bohužel ještě spolu bydlíme a o to je to ještě těžší. Za měsíc se odstěhuji pryč...

Myslím, že ani moc sám neví co chce. Povídal mi, že by mě chtěl tolik moc obejmout a už nikdy nepustit, ale, že to teď nejde. Časem prý toho možná bude litova, ale teď to prý nepozná.. Bolí mě, když ho vidím odcházet za jinou nebo si s ní psát.. Povídal mi, že jsou jen kamarádi, že mu je s ní teď dobře. Ale neví, zda s ní chce chodit či ne... Mě by momentálně, taky bylo nejlíp (po tom všem trápení s rodiči) s někým jiným, kdo by mě vyslechl a trávil se mnou více času. Je jasný, že bude tam, kde mu je teď momentálně dobře, po tom všem...

Úplně normálně Tě ohlupuje...tomu snad nemůžeš ani věřit, že s ní nic nemá...že spolu nechodí... Víš, co bylo špatně? Že jsi mu tolik let věřila.

Barča má pravdu, normálně Ti lže...a ty mu v tom ještě sekunduješ, když s ním furt bydlíš... Holka, copak nemáš vlastní hrdost ... Já bych hned odešla s hlavou vztyčenou středem ... Na co čekáš... jen se v tom bytě užíráš a, budu krutá, mu asi navíc překážíš... jen blbě kecá a navíc se k Tobě chová jako , s prominutím, jako duševní sadista.... Kdysi jsem byla v podobné situaci, bydleli jsme spolu asi rok, našel si taky jinou 2 měsíce před svatbou... Prostě jsem, jak se říká v jedný básničce - trhla a žhavým železem přejela, hned jsem odešla , srdce mě bolelo , jen pes za mnou štěkal... Dnes mám léta báječného muže, čím déle jsme spolu, tím se máme více rádi....Děkuji osudu, že jsem tehdy odešla.....

Každý jsme jiný. Řiď se svými pocity ze sebe sama. Možná se potřebuješ chvíli sebemrskat, aby v Tobě vše uzrálo, tedy Tvoje vlastní rozhodnutí. Hezké na tom je, že on o tom nemusí vůbec vědět. Mám pocit, že si ho takhle testuješ. Cítíš, že Ti lže a cítila jsi to i před tím. Tvoje srdce překypuje, alespoň vidíš, že jsi cenná, máš hluboký cit. Nemyslím si, že jsi udělala chybu když ses uzavřela. No potají ho sleduj a dojdeš k názoru, že jsi se rozhodla správně. Asi to není ten správný táta pro Tvoje děti.

Kdyby to šlo, tak jsem se už odstěhovala domů, ale teď to ještě bohužel nejde. Věřila jsem mu hodně, Barčo! Byl pro mě hodně cenným človíčkem v mém životě... Vždycky jsem si říkala, že budu hrdá, až k něčemu takovému dojde. Ale opak je pravdou. Pořád ho tam srdci mám a nedokážu si ho z něj vymazat. Já to prostě neumím. Vložila jsem do našeho vztahu maximum, protože jsem věřila tomu, že jsem našla toho pravého. I on tomu věřil.. Tento rok přišla velká životní zkouška a nedokázal to řešit, protože se v tom plácal jako teď já. Štve mě to! Moc. Je to tak strašně moc jednoduché najít si záplatu...

Je to na houby. Bude to bolet na vzdy. My odkopnuti proste trpime.

 Julči, já Tě zdravím.
Reaguji jen na Tvé téma, přízpěvky jsem nečetla. Dovolím si názor.
Víš ono se říká, že zhruba po 8- 10letech v partnerském vztahu vznikne krize. U Vás tou krizí byly rodinné problémy, které jste oba museli řešit. Teď se ale podívej do zrcadla a polož si otázku: dobrý vztah stojí na pevných základech a jakékoli problémy zvenčí ho nemohou narušit. Byl tedy Váš vztah pevný? Zbořil se jako domeček z karet.... Je mi líto. 
Tvůj přítel si velmi rychle našel náhradu. Nevypovídá to o něčem? Asi nebyl na Tebe tolik vázaný, jako Ty na něj. Ty jsi do vztahu dala víc. V jedné písničce se zpívá, že většinou vyhrává ten, kdo má rád míň. Protože ten, kdo umí opravdu milovat jako například Ty, po rozchodu prožívá větší bolest.
Sečteno, podtrženo: zasloužíš si někoho lepšího  Někdo ze Tvého života odešel proto, aby mohl přijít někdo lepší. Chápeš?? Ano, bolí to, láska bolí, ale čas zahojí rány. Dej mu tedy prostor, aby mohl pracovat ve Tvůj prospěch a mezitím dělej věci, které máš ráda, hýčkej se, rozmazluj se. Třeba i sama, teď potřebuješ na chvíli být sama se sebou a dát se do pořádku. 
Přeji, ať Ti za čas zkříží cestu nějaký fajn mužský, která Ti dá tolik lásky, co si zasloužíš. Ale ten přijde teprve tehdy, až uzdravíš své srdíčko
Věř mi
Hodně štěstí !  
     
 

Indiánko, děkuji!!!

Krize doopravdy nastala, ale doufala jsem, že ji společně ustojíme. Zvládli jsme společně mnohem horší věci, kdy šlo o jeho zdraví. Ale bohužel teď toho bylo moc a všechno během 1 roku (přišel o prosperující firmu, rodiče o práci, pak se rozešli (rodiče) a hádali, ...) plácal se v tom  a já mu nebyla na blízku a nedokázala jsem ho tolik podpořit, protože jsem řešila své problémy, na které jsem byla sama jako on. Myslím, že si ani se mnou moc nebyl jistý, že tu pro něj jsem!! Začal mi vyčítat, že kdybych se měla rozhodnout pro něj a pro jednoho kluka, který se kolem mě motal, že zvolím jeho. Ale celou dobu jsem mu říkala, že on je pro mě důležitý, že kdyby ne, tak s ním už nejsem. Prostě mi na něm moc pořád záleží, je pro mě všechno! Mrzí mě, že jsem mu v těžkých chvílích nebyla podporou.. Teď za vším chce udělat černou čáru a začít znova, kéž bych i já to uměla.. Teď  vidí dokonalou tu slečnu, protože s ní neprožil ty věci, které ho trápily...

Sice to hodně bolí, ale musím se s tím nějak poprat...

Děkuji, doufám, že se v mém životě objeví nějaký fajn mužský, s kterým mi bude dobře....

Julččo

nejsi má dvojnice? :) mám to samé a stejné pocity jako ty.... nejspíš nás to bude mudet přebolet, u mě je to čerstvé pár dní..... ani nemůžu psát... co je to za dobu, co se to s lidma děje??

 Cokynko vydržte! Vše, co se děje je proto, aby přišla změna k lepšímu. Váš přítel již k Vám pravděpodobně nepatří, uvolnil místo někomu, kdo si Vás zaslouží víc. Vydržte, buďte trpělivá, vše chce svůj čas.  
  Přeji Vám z celého srdce šťastnou Novou lásku ♥
 

.... máme trochu změnu...on řekl, že to na druhé stran ukončil a zkoušíme to znovu...chce to čas a čas to ukáže nejspíš... mě to dalo už nekolik pozitivních věcí- mimo jiné jsem si uvědomila jqk moc ho mám ráda- co mě trápí ted je nedůvěra- nemyslím nedůvěru jestli to skončil nebo ne spíš se bojím toho, že se to bude opakovat, že to prožiju znova a to nechci- že neustojí další kamarádské pvídání a kafíčko.....nevím je fakt, že dřív bych za něj dala ruku do ohně tzn.nejspíš, když to takhle píšu, že mu nevěřím...jestli to chce asi taky čas? ani nechci slyšet, že to nemůžeme nikdo nikdy vědět....jenže mě se to taky stalo a vždycky jsem to rozumem ustála i když se mi třeba vůbec nechtělo...nejsme každý stejní, ale asi bych chtěla vedle sebe člověka který je v tomto ohledu stejný- mám v tom zmatek

ps: stejně to pořád bolí...

Chcete-li přivést zpět svého bývalého přítele, přítelkyni, manžela nebo manželky nebo někoho z vašich blízkých, pokud potřebujete duchovní pozornost, máte pocit, že se věci s vámi nejednou a potřebujete pomoci změnit věci, s pomocí této skvělé Kouzelník, velká láska kouzelníka chubygreat@gmail.com. svou magickou mocí řeší každý problém, o kterém si myslíte, že čelíte. stačí ho kontaktovat s následujícími údaji! e-mail chubygreat@gmail.com nebo Whatsapp +2348165965904 s těmito dvěma údaji se k němu můžete dostat a on je vždy k dispozici a je připraven vám pomoci vyřešit váš problém po celý život. Našel jsem ho, když jsem potřeboval pomoc, abych získal zpět svého manžela, který mě opustil a odešel s další ženou na několik měsíců, pomocí chubygreatové práce s kouzlem jsem ho mohl přivést zpět a my spolu žijeme šťastní. děkuji chubygreat, nechť Bůh pokračuje ve zvyšování tvé síly a dává ti moudrost.