Téma: Rozchod s málomluvným přítelem - udělala jsem chybu?

Myslím, že zkusit být chvíli sama by ti jen prospělo.

Protože to vypadá, že ty tvoje vztahy začínají být série kompenzování si různých chyb a všeho možného. Bývalý ti měl kompenzovat předbývalého, pak ti předbývalý měl kompenzovat bývalého a všichni dohromady to kompenzují strach ze samoty a kdo ví, co ještě.

Takhle to může jít donekonečna a nikdy nezjistíš, co vlastně dodopravdy potřebuješ, protože budeš jen vytloukat klín klínem a měnit jednoho převozníka za dalšího převozníka, aniž bys vůbec tušila, kam že se to chceš nechat převézt.

Vzhledem k tomu, jak popisuješ své vztahy, si kladu otázku, jestli krom toho povídání umíš taky naslouchat. Nemyslím naslouchat jen řečem, ale naslouchat intuicí potřebám toho druhého. Jestli jsi schopná vnímat, že ten druhý si třeba potřebuje odpočinout, že dnes (19.09.2016) potřebuje abys byla posluchač a ne vypravěč, prostě že chce něco jiného než ty, že včera (18.09.2016) tu byl on pro tebe a dnes (19.09.2016) potřebuje, abys tu byla ty pro něj. A jestli umíš mít radost z toho, že jsi někdy někde pro toho druhého. Přemýšlej nad tím.  

Myslím, že umět být jen sám/sama se sebou by mělo být normální a že dokonce je to základ zdravého vztahu. Jen ti, co nemají problém být sami, si nehledají partnera jen aby se na něj věšeli nebo aby jim něco nahrazoval, nedělají ústupky a jsou důkladnější a náročnější ve výběru.

PS: A nic ve zlém a neuraž se, ale položila sis někdy otázku, jestli je to tvoje "pořádné popovídání" není jen plácání o blbostech? Tady např. taky jeden povídavý typ, tak abys tak nedopadla.

Anežko a chceš s tím nějak bojovat nebo jen konstatuješ, že jsi ten povídavý typ a více méně si přeješ, aby se ti patrneři přizpůsobili? Jak už se ptá Kateřinaa, i mě zajímá, zda umíš i naslouchat. Oni totiž ti komunikativní lidé, které si přeješ, mají také potřebu povídat a řešit nahlas SVOJE myšlenkové pochody, NE ty TVÉ.

Ahoj,

děkuju za názory. Vím, že to tak nezní, ale nemyslím si, že neumím naslouchat. Já bych ráda přítele poslouchala, ale on nic neříkal. Takže jsme spoustu chvil trávili potichu… Asi máte pravdu v tom, že bych měla být sama. Vy z toho strach nemáte?

Není z čeho mít strach, je to přirozený stav. Samota a osamělost není totéž. Osamělá můžeš být i ve vztahu, dokonce i obklopena mnoha lidmi. Když jsi sama, jsi prostě sama se sebou. Dialog není třeba vést jen s ostatními, lze ho vést i sama se sebou nebo vertikálně, tj. s tím, co je nad námi.

Píšeš, že bys přítele poslouchala, ale já nepsala o poslouchání, ale naslouchání - vnímání. I když přítel nic neříká, neznamená to, že v tu chvíli neexistuje, že nejste spolu. I když mčel, byl tam, nějak mu bylo, něco prožíval, něco cítil. To vše lze vnímat. Na to vše lze reagovat - netřeba pořád žvatlat. Komunikace není jen o slovech. Ticho a prázdno lze vyplnit emocí, prožitkem. Kdo to neumí, je jak bulvární časopis - blablabla o ničem.

Jenže u tebe to vypadá, že si svou existenci utvrzuješ a realizuješ jen skrze verbální projev. Měla by ses naučit existovat i jinak. A vnímat nejen slova. A umět si poradit a udělat vlastní názor i bez ostatních.  

Popravdě, lidi co pořád mluví a mluví a přitom neříkají nic opravdu nového nebo zajímavého, jsou prostě otravní. A lidi na ně reagují buď mlčením, protože se jako sebeobranu naučí vypínat, aby to nemuseli poslouchat, nebo podrážděností, protože už to nemohou vydržet nebo protože si potřebují vybojovat nějaký svůj prostor k vyjádření. Pokud se nenaučíš mluvit jen když je opravdu o čem, čili jen když máš k povídání něco, co zajímá nejen tebe ale i toho druhého, a mluvit když je vhodná chvíle, čili když ten druhý má chuť a sílu poslouchat - tak budeš vždy narážet na mlčení nebo podrážděnost. A kdy se člověk nejlépe naučí být potichu a povídat si jen sám se sebou? Přeci když je sám.

Anežko, vážně Ti je 26 let? Ptám se proto, že v tomto věku už by jsi měla vědět co v životě chceš, jakou budoucnost, jakého partnera, umět být i sama = být samostatná, umět si i poradit sama = být samostatná, umět si popovídat s kýmkoliv i jen o jiných věcech než je pouze rozebírání a chtít rady či poradit, umět i naslouchat atd.  

Z Tebe mám však pocit, že jsi nesamostatná, závislá, nejspíše trochu úzkostlivá, možná i s menším sebevědomím atd. Další můj pocit z Tebe je, že Tě musí být, když spustiíš to svoje povídání (rozebírání) tzv. plno, až z toho musí ostatní občas "bolet" hlava, zejména posledního přítele, který byl spíše tišší, a proto Ti říkal, že: "neví, co má pořád řešit."

Na jedné straně píšeš, že na "rozumné" povídání přítel nebyl, ale na straně druhé vzápětí do závorky napíšeš rozebírání, které obojí směřuješ na druhého tak, aby Ti na to řekl svůj názor a poradil Ti. Jenže v tom bude ten problém = povídání a rozebírání není totéž, to jsou zcela dvě odlišné věci, a já si myslím, že u Tebe nejde o rozumné povídání, ale hlavně to rozebírání, protože sama nevíš, co, proč a jak, sama si neumíš poradit. No a to promiň, to bych také nechtěla pořád poslouchat. Jako člověk se potřebuje občas poradit, to určitě ano, a vypovídat se, ale ne pořád. Člověk by měl taky umět žít, ne jen přežívat rozebíráním. Ty totiž nepíšeš, že by byl přítel málomluvný o Vašich společných aktivitách a zážitcích, Ty píšeš, že: "Na to přítel nebyl. Nevadilo by mi, kdyby byl tišší, ale kdyby mi aspoň poradil, řekl názor." Obávám se, že mít vedle sebe někoho, kdo by chtěl pořád radit či názor, by dříve či později přestalo bavit každého.

Jestli máš přítele ráda, nech mu volnost a svobodu, nechtěj ho zpět, Tvoje rozebírání by ho jen dusilo a ubíjelo.  Toho předbývalého, bohéma, s hodně kamarády a hospodou bych taky nechala být, něm žádný potenciál na opravdový vztah nevidím. A fakt buď teď chvíli sama a přemýšlej, ale ne tom, jestli "Petr nebo Pavel", ale o sobě, co sama se sebou - změnit, zlepšit, vyřešit, jak zapracovat na sobě atd. Pak, až budeš samostatná a vyrovnanější si promysli, co vlastně od života chceš, a podle toho jednej a hledej. Ale až budeš opravdu připravená, ne abys zase někoho zahrnovala svým rozebíráním či porovnáváním s předchozími, např. jak píšeš, že: "Líbil se mi, sex bohužel časem uvadal kvůli mně, protože jsem srovnávala ještě s "předbývalým"." Jinak Ti opět vztah nevyjde, a to předpokládám nechceš.

"že u Tebe nejde o rozumné povídání, ale hlavně to rozebírání, protože sama nevíš, co, proč a jak, sama si neumíš poradit.  "

Já bych až tak nepodsouvala, že si neumí poradit. Třeba to je ještě o něčem jiném. Existují lidé, co mají potřebu stále něco rozebírat a to jsou lidé INTP. A není to o tom, že by si sami neuměli poradit. Anežko, zkus si udělat ten test, třeba do toho také spadáš. Najdeš to na netu pod názvem test osobnosti 

Překopíruji sem část popisu INTP. Ty možná ještě budeš ENTP, to znamená že místo introverta budeš extrovert. Takže část popisu INTP z wikipedie :

Vzhledem k tomu, že promýšlí všechny možné alternativy dopředu jako při šachové partii, může být nerozhodný. Rád si nechává vyhrazenu možnost změnit názor a nerad vynáší definitivní soudy. Bývá velmi často politicky neutrální nebo liberálně založený. O všem dokáže dlouze přemýšlet. Má sklony k cynismu a pochybnostem o smyslu existence. Je velmi inteligentní. Do této skupiny patřil mimo jiné i Einstein anebo Albert Speer. Typickým zaměstnáním pro něj je vědec, profesor, programátor nebo filosof. Hodně z INTP se hodí i do kategorií: matfyzák, fanoušek sci-fi, admin.

Podobně jako INTJ se i INTP silně spoléhají na logiku a touží všemu rozumět. Zatímco INTJ ale používá logiku pouze jako nástroj k potvrzení svých intuitivně získaných názorů a spěchá k závěrečnému zaujetí pozice, INTP je přísně logický od začátku až do konce svého myšlenkového procesu a nevadí mu ani zabývat se teoriemi, které jsou naprosto neužitečné a konce nemají. Cíl pro něj není důležitý tolik, jako samotný proces přemýšlení, a často naopak definivní zaujetí stanoviska k problému odkládá a spíš se baví tím, jak na obou stranách vah přibývají jednotlivé argumenty. Co se projektů týká, INTP si jejich realizaci prožijí nejprve intelektuálně, vnitřně a necítí pak již mnohdy potřebu opakovat je v reálném světě.

A tady je charakteristika extrovertů ENTP :

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Potřebují se neustále rozvíjet, splňovat náročné úkoly, získávat nové informace a pronikat do nejrůznějších oborů činností. Mají rádi konverzaci na určité úrovni a velmi si cení inteligentních lidí. Občas se stává, že se ENTP se vrhne na úkol, který je doslova pohltí, ale po nějakém čase jej, nedokončený, opustí a přechází k jinému. Způsobuje to jejich impulzivnost a odpor k opakujícím se či dlouho trvajícím záležitostem.

Nesnáší rutinu, stereotyp, naplánované činnosti. Jsou velice spontánní, řeší věci tak, jak přichází. Obrovská zvídavost a touha po nových věcech se projevuje jejich velikou nestálostí a impulzivností. Mají zcela jiné hranice než ostatní typy. Proto se mohou někomu zdát jako drzí či extravagantní.

Okolí a společnost[editovat | editovat zdroj]

ENTP jsou velmi společenští a přátelští, ale pokud s někým nesouhlasí, dávají to silně najevo. Proto se v jejich okolí často vyskytují tyto dvě soupeřící strany. Vyhledávají „sobě rovné“ a u autorit vyžadují silnou osobnost a inteligenci. Předpokládají, že okolí bere jejich nápady a myšlenky se stejným nadšením. Dokážou být velmi důvěryhodní a zastávat zodpovědné role.

Nikomu nic nepodsouvám, Kavenko. Pouze jsem napsala svůj názor, nic víc, nic miň…

Všichni sem píšeme své názory nebo úhly pohledu. O tom to tu je.

Hádat se nechci, ale "protože sama nevíš, co, proč a jak, sama si neumíš poradit.   "    nejsou neutrální názory. Je to takové  agresivnější, posuzující. Neutrální názor by byl "myslím si, že sama nevíš co proč a jak a myslím si, že si sama neumíš poradit".  

Kavenko, Ty jsi někdo, kdo už tady pod jinou přezdívkou byl, že?

Já jen, že když bys byla objektivní, tak neposuzuješ pouze moje názory, zda-li jsou nebo nejsou neutrální, či dokonce: "takové  agresivnější, posuzující (poněkud přehnané! ) ", ale vyjádřuješ se i k názorům některých ostatních diskutujících, jejichž názory jsou hodně za hranicí neutrálnosti

Dany, ne nebyla jsem tu nikdy, objevila jsem tyto stránky až letos. Klidně se zeptej admina, že moje IP adresa tady nikdy dřív a pod jinou přezdívkou nebyla.  

Protože jsem tu dřív nebyla, nevšimla jsem si dalších agresivnějších nicků. A přiznávám, že tebe jsem si VŠIMLA proto, že jsi jednou vystoupila proti mě. Tím jsem si tě zapamatovala a od té doby tvé názory čtu pozorněji. Názory ostatních většinou jen přelítnu. To je vše, nic víc a nic míň.

Vážně? Akorát že za tu dobu, co jsi tady pod reg. jménem kavenka, jsem já osobně přímo na Tebe nikdy nereagovala. Nechápu…

Přiznávám, že jsi mi vyrazila dech. Máš 3658 příspěvků a seš si naprosto jistá, že jsi přímo na mě Kávenku nikdy nereagovala?  To proto mi  podsouváš, že jsem přeměnený nick? To já mám příspěvků nesrovnatelně méně (150 a jsem tu 6 měsíců) a tedy nemohla bych tvrdit, že jsem na někoho nikdy nereagovala. Takovou pamět tedy nemám. Stejně je to celé zvláštní. Nezamyslíš se nad tím, že ta tvá předmětná věta působila agresivněji a posuzujíce a místo toho vyčítáš, že nejsem objektivní, protože kdybych byla, neposuzuji pouze tvoje názory, ale i těch druhých. A začneš přemýšlet co za tím je. Hm. Já si tedy stojím za svým, že jsi měla někde jinde opačný názor než já, proto jsem si tě všimla. A nechci se mstít, znovu opakuji, díky tomu jsem si tě všimla a tvé názory čtu pozorněji jak jiné.

Právě proto, že jsi tu pod jménem Kavenka od 8.3.2016, tedy teprve cca půl roku, si pamatuji velmi dobře, že na Tebe osobně jsem nikdy nereagovala ani nevedla s Tebou žádnou diskusi, a navíc je to snadno dohledatelné. Proto mě velmi překvapuje, že píšeš na mojí adresu něco, co není pravda. A místo toho, aby jsi mi teda řekla kdy a v čem jsem kokrétně dle Tebe vystoupila proti Tobě, celé se to snažíš demagogicky překroutit a analyzovat mě osobně, což teda vůbec nechápu proč a z jakého titulu??? Znovu opakuji: "Pouze jsem napsala svůj názor, nic víc, nic miň…Všichni sem píšeme své názory nebo úhly pohledu. O tom to tu je." 

Takže, pokud tvrdíš, že: "Já si tedy stojím za svým, že jsi měla někde jinde opačný názor než já, proto jsem si tě všimla.", tak mi to tedy buď dolož = najdi, nebo mě přestaň obviňovat z něčeho, co jsem vůči Tobě osobně neudělala.  

P. S. 1 I přesto, že mám tolik příspěvků, pamatuji si velmi dobře, pokud jsem měla s někým nějakou výměnu názorů.

P. S. 2 I přesto, že jsem měla někdy s někým výměnu názorů, tak já osobně tedy nedělám to, že bych se zaměřila pouze na příspěvky toho, s kým jsem se někdy neshodla. Já čtu pozorně všechny a bez rozdílu. Názory ostatních jen nepřelítnu, zajímají mě, neboť i názory ostatních jsou přínosné, a hlavně mě zajímají i jiné úhly pohledu, které mohou být zajímavé a poučné i pro mě, nejen pro tazatele

Z ničeho tě neobviňuji. A naopak ty se to celé  snažíš demagogicky překroutit. O co ti jde? Píšeš, že zde může každý napsat svůj názor. Tak jsem ho napsala. Více méně jsem se chtěla zastat pisatelky, když jsi ji napsala že :  "protože sama nevíš, co, proč a jak, sama si neumíš poradit.   "     Toto se mi nezdálo vůči ní fér, proto jsem to napsala. A ty místo toho, aby ses nad tím zamyslela  píšeš, že  " když bys byla objektivní, tak neposuzuješ pouze moje názory, zda-li jsou nebo nejsou neutrální, či dokonce: "takové  agresivnější, posuzující (poněkud přehnané! ) ", ale vyjádřuješ se i k názorům některých ostatních diskutujících, jejichž názory jsou hodně za hranicí neutrálnosti

Njn, místo toho, aby jsi se k tomu postavila čelem, a řekla mi tedy, kdy a včem jsem vystoupila proti Tobě, když už jsi mě z toho obvinila, tak raději uhýbáš a opakovaně pitváš můj názor, který byl určen tazatelce. Pak kdo je demagog.

V tom případě je jakákoliv další diskuse mezi námi bezpředmětná.  

Hele já s tebou žádnou diskusi vést nechci a napsala jsem to hned v úvodu, že se hádat nechci. Uhýbáš a chceš pořád pitvat můj názor naopak ty. Ten, co jsem napsala pod čarou a lituji, že jsem to vůbec napsala. Důležité bylo to první a neumíš se k tomu postavit čelem a alespoň se zamyslet, jestli přece jen tvůj názor, tady tento   "protože sama nevíš, co, proč a jak, sama si neumíš poradit.   "     ,  nebyl vůči  tazatelce agresivnější. Tím fakt končím.

Já si myslím, že dnešní holka ve 26 letech je ještě dítě.  

Hlavně je to hrozně individuální.  

Napřílkad já - obávám se, že jako dítě (rozuměj rozumově) i zemřu.

Anežko, ono je otázkou, zda si jen planě povídáš dlouho o ničem, nebo i k věci. Já jsem člověk, který si rád povídá, ale povídání musí mít obsah. Plané tlachání mě nudí, že od něj utíkám.  

Chci tím jen říct, že se musíš začít učit naslouchat, to neumíš, protože většině mužů spousta slov o prázdnotě prázdnoty nebude připadat jako smysluplně prožitý život.

Za druhé:  

To, že jsi opustila přítele, který Tě nudil je dobře. Může být hodný, ale pokud nudí, nelze s tím vydržet. Každý člověk pro svůj vztah potřebuje inteligenčně přiměřenou osobu. A on byl proti Tobě možná zase druhý extrém.  

Mám to stejně jako Ty … pokud mi někdo řekne „nevím“ a odmlčí se, pak v duchu tasím svůj kalašnikov.

Za třetí:

Pokud budeš chvilku sama, nebo bez přítele čeho se prosím Tě bojíš? Vždyť se vždy najde někdo další. (Neříkám, že ideální, jen další – najít ideálního to je jiná fuška, ale nebýt sám je snadné)

Vztahy se nalézají a tvoří celý život. Není žádná věková hranice kdy něco končí, nebo kdy je pozdě. (Jo, v hlavách některých lidí ano, ale ty je lepší neposlouchat)

A hlavně, naučí Tě to trochu samostatnosti a soběstačnosti, se kterou bych si tipnul Ti zatím trochu zkušeností chybí.  

Chvilka samoty a poznání sebe sama není na škodu.  

Ahoj,

děkuju za všechny názory. Přemýšlím nad nima. Ráda bych ale uvedla pár věcí "na pravou míru". Chápu, že z pár řádků není snadný situaci porozumět.

Není to tak, že mě baví planý tlachání. Ono je teda otázka, jak se dá tenhle pojem vymezit Jak jsem psala, nevadilo mi, že mi přítel sám o sobě nevyprávěl třeba o práci, ale štvalo mě, že neměl názor a často odpovídal "nevím, o tom jsem nepřemýšlel". A přitom to nebyly nějaký šílený otázky. Umím mlčet a jsem často sama a byla jsem sama dva roky, bez práce, dálkově jsem studovala. Takže to není tak, že sama být neumím, ale je jasný, že s parnerem je víc zážitků, sdílení, chybí mi dávat lásku a brát ji.. Kdybych to mohla vrátit, nerozejdu se s přítelem tak rychle a zkusíme na tom zapracovat. Hlavně na tom vnímání  jeho. Měla už  jsem pak v hlavě jen to, jak mě strašně štve, že je potichu, jak mě štve, že nemáme vlastní bydlení, že se málo vidíme, prostě samý špatný věci… Tak snad pro příště budu víc poučená. Ještě jednou děkuju za názory.

Přítel je kategorie lidí, které nepředěláš ani tím, kdybys na tom zapracovala. Prostě genetika.

Anežko, ona je ještě jedna možnost.

Že ono nejde o mlčení a povídání, ale prostě o to, že ani jeden nebyl "ten pravý". A někdy nemusí být žádný důvod proč on není "ten pravý" - někdy tím důvodem je jen to, že prostě není.

Jenže člověk aby měl čisté svědomí, nějaký důvod potřebuje, aby si nepřipadal povrchní nebo rozmařilý. Kdo hledá důvod - vždycky najde.

Možná, až to bude "ten pravý", bude s ním mlčení příjemně harmonické, povídání osvěžující, že o něčem nepřemýšlel roztomilé, že se dohaduje vzrušující… atp.

I tak to někdy bývá - pak ale tvůj úvodní dotaz v nadpisu má jednoznačnou odpověď: Ne, neudělala jsi chybu.