Téma: Přítel je pohodlný a mentálně nedospělý

  Nevím kolik je Tvému příteli. Podle mého by jsi to měla řešit hlavně s ním. Porozprávěj mu to co tady nám, zděl své obavy a zeptej se ho, jestli by nebyl ochoten, kvůli Tobě trochu přidat. Víc se snažit, myslím, že to není žádná vada na kráse a laxnost se může určitým nátlakem odbourat. Tedy pokud je mladý. Nad 25 se už přizpůsobení se většinou nepovede. Pokud Tě má rád neměl-by to být takový problém.

Baruš, kolik je Tvému příteli? Píšeš, že jezdí do školy. Tobě je 20 let, on asi nebude o moc straší...není to na "hnízdění" trochu brzy? Sice nevím, co Tě vedlo k odchodu z domova, ale dokud přítel nestojí na vlastních nohách, neviděla bych na tom nic zvláštního, že bydlí u rodičů. Naopak. Trošku to uspěcháváš a jsi pak zbytečně nespokojená. Navíc, co je špatného na tom, že se zatím nechce o nic starat? Dělá školu, není ještě připravený na start ....

Myslím, že si řešíš hlavně svůj problém a děláš to správně. Z osobní zkušenosti vím, že se řídíme modelem rodičů a to je silnější než cokoli jiného. Dcera si hledá partnera buď podobného otci nebo když třeba otec nefungoval tak staršího partnera jakožto "náhradního otce" nebo zase opak než je otec... Ideálně jsou na tom dívky, jejichž otec je chránil, staral se o ně, měl je za svou princezničku, neopustil je atd. To se pak snáze vylétá z hnízda. Já si myslím, že dospět musíš Ty sama. Dospět znamená pochopit sama sebe a žít v souladu s tím. Nejednat proti svým potřebám. Vypadá to jako snadné a samozřejmé, ale myslím, že díky neodžitým vzorcům to člověk v reálu nedokáže. Proto si myslím, že si to musíš odžít. Hodně komunikuj se svým chlapcem o svých pocitech a pamatuj, že to děláš pro sebe. Dávej pozor na otěhotnění, to teď ne! No a zkusit to co řekla Julie. Uvidíš jakou máš cenu. Musíš s odvahou do toho. Nepředělávat ho, ale vznášet požadavky. Zjistit co je pro Tebe ochoten udělat.Dej si rezervu. Tohle není poslední vztah.

Taky by mě zajímalo, kolik je příteli. Je to asi pro odpověď dost podstatné.

Mě na Tvém příspěvku zaráží několik skutečností: Tvůj táta je úžasný člověk, mamce s ním bylo dobře, ale měl nedostatky - některé věci mu nedošly nebo ho nenapadly a rodiče se přesto rozvedli. Nechci to soudit, to mi nepřísluší, jen si myslím, že se manželé obvykle rozvádí až kvůli závažnějším věcem, všechno je o komunikaci. Stejně tak v Tvém vztahu. Píšeš o něm věci, které si většinou myslíš nebo máš z něj takový pocit. V tom případě málo komunikujete, a měla bys to řešit s ním. Říci si vzájemně svoje pocity, přání, touhy, představy, plány, budoucnost atd. Taky si nemyslím, že by jsi měla Váš vztah žít porovnáváním, kdo je komu chováním podobný, ale jako vztah jen Tvůj, který si můžeš ještě ve svém věku po svém od základu budovat, nikoli na základech jiných. Ano, nenapsala jsi kolik je Tvému příteli. Jste sice plnoletí, ale mladí, teprve ještě individuálně dozráváte. Ty můžeš být, vzhledem k tomu, co jsi zažila o něco zralejší, ale nesoudila bych, zda-li chytřejší, moudřejší či rozumnější. Pokud mu říkáš, že není mentálně dospělý, nedivím se jeho reakci a nepřijde mi dědinská. Já nevím, co přesně si pod tím výrokem představuješ, ale to co o něm píšeš mi nepřijde mentálně nedospělé.

Můj manžel od doby, kdy jsme se poznali, vždycky říkával, všechno má svůj čas. S odstupem času jsem pochopila jak to myslel a že měl pravdu. V našem vztahu, budovaném neovlivněně (byť mohlo být) jen na našich základech totiž vše zrálo jako víno, až bylo úplně zralé a sladké. Nějaké nedostatky? Ty má každý - nikdo není dokonalý. Pokud vše, i veškeré základy a hodnoty vztahu jsou tak, jak mají být, není co řešit. Tolik můj názor.