Téma: Nerozumím příteli - chce se stýkat s expřítelkyněmi, hulí jak fabrika, furt je s kamarády a to není všechno

Dobrý den, s přítelem žiji již 3 roky, stále se hádáme kvůli bývalce, kterou navštěvuje 2x měsíčně. A neustále ji volá samozřejmě abych o tom nevěděla. S ex má údajně syna, kvůli kterému tam jezdí atd. Před rokem mu oznámila, že malej není jeho at tam nejezdí. Rok tam nebyl U nás nastala harmonie. Přítel na dítě neplatí. Než se malej narodil, tak ho vyhodila. Před měsícem mu poslala sms, že malej se na něho ptá, tak jestli chce může se přijet na něj podívat. Opět nastaly návštěvy a telefonáty. On sám neví jestli je dítě  opravdu jeho. Nevím co si o tom mám myslet. On tvrdí, že tam jezdí a volá ji kvůli dítěti. Ale telefonáty jsou i večer. Jsem z toho neštastná. Nevím co mám dělat. Ale představa, že sedí 2-3 hodinky u bývalky mi není příjemná

U nás byli bývalky ve větším množství každodenní částí našeho života. A nejsem zrovna nadšenec tohoto příštupu. Chápu pozdrav na ulici, ale ne protínání minulosti z přítomností. Držím pěsti a máte můj obdiv. Já bych to nezvládla.

Paní Mirko, u Vás je trošku jiná situace, i když v něčem podobná, jako u tazatelky Holky.  

Váš přítel měl dítě ještě před tím, než jste se poznali. Takže tam je samozřejmě logický předpoklad o tom, že bude s bývalou v kontaktu kvůli jejich dítěti, včetně toho, že bude chodit či jezdit syna navštěvovat, nebo si ho brát někdy k sobě. Potud by to bylo v pořádku, kdyby to fungovalo za určitých přiměřených pravidel, kam zcela jistě neustálé volání si s bývalou partnerkou rozhodně nepatří. To, zda syn je jeho či ne, je otázka další, kterou by měl chtít mít vyřešenou hlavně on - Váš přítel. To není problém si nechat zjistit. Já však vidím problém v něčem jiném, podle toho, jak to popisujete. Mám z toho spíše pocit, že sice je rozumem s Vámi, ale srdcem i s bývalou. Že to s ní nemá v sobě zcela či ještě uzavřené. Nepoznali jste se náhodou velmi brzy po té, co se s bývalou rozešel, nebo tedy ona s ním? To by mnohé vysvětlovalo.

žil 3 roky sám prý. Stále tam dojížděl na návštěvy. Občas ji dal peníze pokud měl než se ke mně nastěhoval. Ted nemůže ji dávat nic, jelikož sám dost splácí dluhy, to byla asi také jedna příčina proč ho asi vyhodila. Stále dumám nad tím, že se obratem po jedné sms tam hnal. Mě tvrdí, že mě má rád a tam nic již není. Jen to dítě. Tvrdí, že mu dítě nepůjčí ven. Já jsem ho za ty 3 roky neviděla, tak tam takhle jezdí. Nikdy mám pocit, že mu to i vyhovuje, že vídí i ji.

Ahoj Holka,

kladeš si špatnou otázku.

Ani když přijdeš na to „co chce on“ Tě nedostane z Tvého mrtvého bodu dál.

Mě spíše zajímá co chceš Ty?

Život s „dospělým miminkem“, které se radí s maminkou?

Život s člověkem, který má každý den jinou náladu?

Život s člověkem, který neumí ocenit Tvoji péči a inteligenci?

Život s člověkem, který si Ti už teď neváží?

Chceš od života toto nebo něco víc?

Chci od života člověka, pro kterého budu milenka a zároveň nejlepší kamarádka. Neočekávám zázraky, nechci člověka měnit. Jen chci normální vztah založený na lásce a na důvěře. Od toho jsou na to dva, aby se mohli na sebe spolehnout. Ale pořád ho mám v hlavě.  

Moje rada? Vykašli se na tento typ kluků. S takovým jsou jen starosti. Probírat jeho bývalé přítelkyně, jejich rozchody a pod? Proč prosím? To je snad uzavřená minulosti, tak proč to tahat do nového vztahu. Jestli nechceš být v životě nešťastná, jdi od něho a najdi si někoho normálnějšího. Nejsi na tomto světě od toho, abys řešila něčí problémy.

DĚKUJI MOC ZA ODPOVĚĎ. SNAŽÍM SE TO  NAK VYŘEŠIT. MÁM HO MOC RÁDA. DALA JSEM MU POSLEDNÍ ŠANCI. SLIBIL, ŽE OMEZÍ NÁVŠTEVU NA 1 DEN V MĚSÍCI. NEVÍM JESTLI TO DODRŽÍ.

Paní Mirko, myslím si, že Erufael neodpovídala Vám, ale tazatelce Holce.

Jinak za mě, nemyslím si, že je dobrý nápad řešit situaci s Vaším přítelem tak, že ho budete tlačit do toho, aby jezdil na návštěvu za synem pouze 1x za měsíc… Jinak svůj názor jsem Vám napsala již výše.

Já bych mu nikdy nezakazovala styk s dítětemJen jsem si to představovala tak, jako to mají jiní. Dítě si vezme ven či k nám. A né, že budou sedět u kávy a koukat na dítě jak si hraje. Stejně, tak nechápu tento vztah. Malýho neudala jako otce a dovolí mu ho navštěvovat i když je semnou samozřejmě, že se tam chlubí, že se má ted dobře. Pak chce  přidat peníze na malýho. On když tam rok nejezdil, po té co mu řekla, že není jeho se nezmínil, že by se mu stýskalo. Je to hodně složité. Tý ženský asi vůbec nevadí, že tím ubližuje jak ditěti, tak i příteli

Píšeš, že nechápeš, co po Tobě chce a já zase nechápu, proč po tom všem Tě to ještě zajímá? Chceš normální vztah založený na lásce a na důvěře? Pak by jsi měla pochopit, že s tímto člověkem, se toho nikdy nemůžeš dočkat. Je to rozmazlený, nevychovaný a nesamostatný mamánek, který neumí sám normálně žít a fungovat, a Ty si myslíš, že si ho předěláš k obrazu svému? Tak to je bohužel vzhledem k tomu, co vše jsi o něm napsala, zcela nemožné a naivní. Omlouvám se za upřímnost.  

Zajímá mě to, protože ho miluju. Neříkám, že bych se k němu drala. To by mi  hlavně strach nedovolil, ale přesto, táhne mě to k němu. Když ho potkám, tak mám radost. Nejhorší je, že mi napsal, tuto středu, že má i on zlomený srdce a že si to vyčítá a ať si uvědomím, že se cítil stejně. Tak mi píše takové věci, když nemá zájem? Druhý den byl zase hnusný a dokonce mě obvinil z toho, že ho sleduji v práci. Já neovlivním kdy kam jdu a rozhodně nemám v práci čas ho sledovat a kor, když jsme oba v úplně jiné části firmy. Mě prostě zaráží, že jednou člověk řekne jednu věc a pak jí otočí a vzniká z toho zmatek. Chtěla bych mu rozumět a upřímně, vím, že kdyby se zase ozval, tak mi to dělá radost a zvedá mi to sebevědomí. Vím, že ani já jsem nebyla ve vztahu dokonalá. Ale byl to prostě takový smutný člověk na začátku a já viděla tu změnu, a říkám si, že jí přeci museli vidět všichni. Plakal předemnou, říkal ať ho neopustím, sliboval hory doly. To přeci nemohla být všechno lež. A neskutečně mi vadí být srovnávána s ex přítelkyněmi, které podváděly a fetovaly a byly samé průšvihy. Ex znal moc dobře moji minulost. Mám za sebou násílí a nehezké chvilky, ze kterých jsem se dostala sama, tak co ho vede k tomu chování mě neskutečně zajímá a nejde mi to jen tak pustit z hlavy.

Ne že by neměl zájem. On má. Ovšem otázkou je hodnota, kterou pro něj představuješ a kterou je ochoten "platit".

V životě, dřív nebo později, dojde do tuhého a každý člověk se dostane před volbu zda partnerka nebo droga, zda partnerka nebo jeho matka.

Obávám se, že Ty sama až příliš chceš věřit, že pro něj znamenáš víc. Kdybys znamenala, už dávno by se změnil a nemluvil by o tom. Jenomže vám ženám často stačí jen hezké řeči a ty vás dokáží ukolébat na dlouhou dobu. (to není kritika, to je pouze konstatování, jak to funguje)

To, proč Ti povídá co Ti povídá nemá žádný hluboký význam. Prostě to tak někdy cítí. Ale ty city proudí od člověka, který je tak slabý, že neodkáže odolat drogám. Takového člověka není těžké citově rozladit. A to je právě ten problém – citová ne-stabilita. Nakonec to i předvádí.

On nejdříve musí vyřešit sám sebe. Ale musí to jít z jeho nitra. To není jednoduché. Ty si pouze namlouváš, že Ty jsi mu pomohla a díky Tobě se začal měnit. Já ovšem pochybuji o tom, že Ty změny mají trvalejší charakter. Můj názor je ten, že kdyby tomu tak bylo, už by se to významněji projevilo.  

S tou změnou mě do toho dostal on sám. Řekl, že se semnou změnil, že je hodnějším a lepším člověkem. Nikdy by mě upřímně samotnou nenapadlo, že moje maličkost změní chlapa k obrazu mému. O tom to přeci není.

Vy si myslíte, že nejdříve si musí vyřešit sám sebe. a že zájem by se pravděpodobně našel. Pro mě to tedy znamená žít si teď jen svůj život a doufat, že se ke mě vrátí? Je to ironie, ale víc přemýšlím nad svými chybami. Nenaběhla bych tak rychle a víc bych se soustředila na sebe. Ale v životě ho mít chci, jako přítele.

V tom případě jsi se na něj upnula nezdravě tak moc proto, že máš špatné zkušenosti a z nich vyplývající nízké sebevědomí, jinak by jsi viděla realitu a nenechala se vtahovat do vztahu a nelpěla na vztahu, který nemá budoucnost.

Co Ti může vlastně takový člověk nabídnout, když:

1) "U něj je normální bavit se a stýkat se dál s bejvalkama. Denně si musí zahulit. Do toho silný kuřák. Veškerý čas s kamarády. S každym problémem běží za mamkou."

2) "Den předtím měl alkoholický záchvat, že mi přiběhla pomoct jeho sestra a flákla mu a pak ho jeho máma honila po městě. Držel mě a zacpal ústa. Druhý den řekl, že ví, že jsem ta pravá, že mě miluje, ale neví jestli se mnou zůstane a  ať mlčím, že moc řeším. Tu noc jsem ještě řešila, proč mi lže. Přede mnou, přímo přede mnou smazal konverzaci se slečnou a pořád si stál za svým, že tam žádná nebyla."

3) "Ale pořád v určitých rozhodnutích to byl jen "on" a ne "my"

4) "Pak zase napsal, že mě miluje, chce a jsem ta pravá. Pak zase opak. Pořád dokola."

A ty jeho medová slovíčka a prosby, ať ho neopustíš + pláč před Tebou, nezlob se, ale to není úpřímná láska nebo láska - to je potřeba, potřeba Tě mít vedle sebe proto, abys mu opět pomohla to a to. Sama vidíš, jak se mu střídají nálady každou chvíli sem a tam, na což mají vliv jednak jeho závislosti a jednak tipuji, že si do své dospělosti odnesl ne zrovna idální povahu vyplývající z výchovy… Vždyť on na řešení svých životních situací vždy sahá po nějaké berličce a můj dojem je ten, že ty jsi pouze jeho další berlička, která ho oblékla, naučila spát v ložnici atd. = chováš se k němu jako matka a supluješ to, co svou vlastní nebyl naučen. Proto jsem psala, že je to rozmazlený, nevychovaný a nesamostatný mamánek. Já chápu, že se Ti moje slova nelíbí, ale věř mi, že dříve nebo později, až toho, co Ti bude na něm vadit přibude a jakože přibude, tak pak konečně procitneš.  

Dany,

proto jsem se obrátila na vás. Nemůžu říct, že se mi vaše slova nelíbí, já jsem teď v situaci, že jsem ráda za cokoliv. Mé okolí má stejné názory a stejný pohled na něj. Nikdy bych neřekla, že bych s takovým člověkem skončila. Ale já ho prostě miluju, zní to jednodušše. Ale je to tak. Já se ze začátku nedala, nenechala jsem na sebe ani šáhnout… Nedokázala bych si s ním představit život. Ten den, kdy jsem odešla, jsem si zabrečela. Ale nebylo mi tak hrozně. až jsem se divila. To až postupem času a způsobila to hlavně ta konverzace. Asi jsem si dělala pořád naděje. a i teď mám miniaturní naději, která mě tlačí na bříško  a pořád doufám, že se to obrátí.  Doufám, že se ozve. Chápu, trápím tím sama sebe. Přijde mi zvláštní, že už to jsou 4 týdny a já místo toho abych se lepšíla, tak se upřímně horšim. Chci aby se vrátil i ze sobeckých důvodů, podle mě. Zvedne mi to sebevědomí. Udělá mi to radost.  

Je Ti 20. Dle stylu Tvého psaní resp. mluvení jsi chytrá a citlivá.

Celý život máš před sebou a ještě jsi ani pořádně nezačala. Ještě ani nevíš o čem je.

To co mě zaráží je Tvé smýšlení o sebe samé.

Proč člověka, v mých očích slabocha (jelikož nedokáže ovládnout svůj chtíč nad drogami), považuješ za nějaké měřítko své vlastní hodnoty?

Neviděl jsem se Tě a neznám Tě, tak nemohu tvrdit s jistotou, ale dle Tvého psaní mi intuice říká, že máš na víc.

Upřímně nad tím takhle nepřemýšlím. A už rozhodně nepřemýšlím, jestli mám na víc nebo ne. Se sebevědomím na tom dobře nejsem a citlivá opravdu jsem, dá se říci spíše přecitlivělá .

Já beru v potaz jen to, že toho člověka miluju. Nečekala jsem, že to bude takové.  ale prostě, člověk si uvědomí o co přišel, až když to ztratí. Já jen doufám, že se mi vážně ozve. Přesto všechno. Vím, co mi říkáte a chápu to, jsem za to vděčná. Je fajn, zde vypsat své pocity. A proto upřímně vážně doufám, že se ozve a bude mě chtít zpět.  

Tak si každý den pišu na papír veškeré zápory. a dokola si čtu Vaše názory. Dnes jsme se po pár dnech potkali. Poprvé jsme šli oba bez doprovodu, on ihned zklopil oči a koukal na zem. Po druhé šel s úsměvem na tváři, jasněj koukal, ale se slečnou, kterou si vedl. Vic nez žárlivost, kterou jsem samozřejmě cítila, mě to spíš bolelo až upřímně dost naštvalo. Nevím, jak dlouho to bude trvat. Ale mě to pořád bolí. Já děkuji za Vaše názory a jsem zvědavá, jak dlouho to bude trvat a jak to vůbec všechno dopadne. Protože mít bývalého přítele v práci,  je vážně zlo a strašně to unavuje.  

To je v pořádku, milovat někoho, kdo nás nemiluje. Tak to někdy chodí. Láska není logická, kdyby byla, asi by nebyla tak hezká.

Jednou najdeš někoho, kdo o Tebe bude stát a bude Ti to dávat najevo způsobem, který nebude jen iluzí, ale realitou. A to bude vztah, který bude mít skutečnou hodnotu. Vzpomínky na tohoto vyšumí do bezvýznamna.

Tak hlavu zhůru, to hezké maš před sebou.

Zdravím všechny,  

už je to pár týdnů a teprve oficiálně 12 dní klid. Potkáváme se v práci 

čím dál víc, ale nikdy to není bez jeho úšklebku, zvednutého nosu či 

jiné ukázání, jak moc mě má u zadku. Všichni z jeho strany se semnou

chtějí bavit, stýkat. Máme i společné přátelé. V práci si slečny myslí

bůh ví, co jsem mu udělala, ale dá se říct, že jsem mezi nimi středem

pozornosti. Ex už měl mezitím několik slečen. Tahá je potají domu,  

bez jména, bez vůbec nějaké identity. Maminka to potom všechno uklidí.

 Nikoho nemá, prý jen na jeho osobní uspokojení Což mi nedává smysl,

když si připomenu jeho brečící scény,  že na to nemá chuť, nebo že má myšlenky někde jinde. Jeho maminka rozhlašuje, že jsem ho psychicky týrala. A on sedí a kouká jako 

hromádka neštěstí. A chová se strašně ublíženě. Hlava mi nebere,  

že část jeho okolí to vůbec neví, že spolu nejsme. Staví mě na ulici

a ptají se, kde furt lítám.  Pořád mi chybí, což je logický. a nedokážu

si představit, že teď budu mít někoho jiného. Ale jsem naivní, když si 

myslím, že z toho rozchodu není tak úplně v pohodě a řeší to tímto chováním

se slečnami?

Ale on nic neřeší. On jen trucuje. Jako malé bejby.

Doporučuji si přečíst tohle, abys věděla, čemu (podobnému) ses vyhnula:  zde.

Člověk, který by za něco stál by na Tebe nedělal úšklebky.  

A s tou pozorností to nebude zas tak horké. Ty ji vnímáš mnohem silněji než jaká je realita. Většina kolegů má svých starostí dost a nepotřebuje ty Tvoje. Stačí si uvědomit, že Ty taky neřešíš lidi kolem sebe, ale spíše sebe a své starosti.

A tak to má každý.

Zrovna jsem si to dnes četla. No vyhnula. Ono je něco jiného to číst a pak zažít, a já jsem zrovna v bodu mrazu. Nedokážu si ale představit žít s takovým problémem. Maminka má můj respekt, já zatím takové starosti nemám.

Nic neřeší, jen trucuje? a to mám brát jak? Mě připadá naopak horší spát a stýkat se s několika slečnami jen kvůli uspokojení. Vždyť člověk si díky tomu ničemu nepomůže. A nejde mi do hlavy to, že do sexu jsem ho musela div né nutit já, protože se buď bál, nebo nechtěl, nebo byl unavený. Jak říkám, dokonce kvůli tomu i brečel. A najednou velkej kasanova a lovec dívčích srdcí. Je to jako jedno velký divadlo. A hlavně i přesto všechno, co se děje… (vím, že to bude znít naivně). tak mám takovou jistůtku v sobě, že se ozve. ale vážně nevim proč, když si myslím opak. Musí to znít vtipně, ale je to tak.

Bohužel to co píšeš nezní vtipně, ani naivně. Nezlob se, ale zní to nevnímavě - ve smyslu, že neposloucháš a vědomě zavíráš oči před skutečností.

A kde jsme to už viděli? Aha, zde:

U té mamky.

Člověk, který vědomě zavírá oči před realitou si respekt ničím nezasluhuje.

U té mamky má Tvůj obdiv jako za co? Za to, že viděla jasné signály a stejně je zbaběle ignorovala? Za to, že s dostatkem informací uvedla sebe i své dítě sobecky do průšvihu? Ne, za to nemohu obdivovat nikoho.

Respekt z toho důvodu, že vyšla ven. Když jsem našla tuhle poradnu a rohlížela se po webu, tak jsem se nestačila divit. Nevěděla, jsem že tolik lidí využívá tyto služby. A myslím si, že už jenom to, že chtějí názor, že chtějí pomoct je první krok. Já sama sem přemýšlela strašně dlouho. A potřebovala jsem názor ze třetí strany. Od lidí, kteří absolutně toho člověka neznají. Někdy se spletou, někdy naopak ne. Je těžké odhadnout osobu, když člověk napíše hlavně svoji stranu věci.  Pak už je jen na té osobě, jak to začne řešit. A i když můj problém je oproti dalším úplně stupidní, tak děkuju za rady. Mé okolí není jeho milovníkem, naopak.

S tím, že každý řeší své problémy samozřejmě souhlasím. Připadala jsem si naivní, když jsem poprvé zjistila pozornost dívek v práci. Ale přišli za mnou i mý vlastní kolegové a ptali se co se děje. Okaté nadávky, když člověk jen projde. Do ničeho se pouštět nebudu. Počkám až to odezní. Nebudu to řešit s lidmi, kteří mu stačí do postele a znají příběh jen z jeho strany.  A věřte mi, že mám všude lístečky s jeho prohřešky, chybami. i to co provádí teď. Když jsem se střetla se slečnami, se kterými za těchto pár dní spal pro uspokojení, čekala jsem, že se mi zhnusí. A ono prd… sama si ho snažím zhusit. Ale já prostě asi vidím člověka, kterýho nikho ne a to mě i štve. Chybí mi, to je logické. Ale připadá mi vážně jako když trucuje, nebo jako když řeší rozchod jinak než já. Pořád se mi honí hlavou totiž slova. v tom vztahu byla hlavně slova. slzy. A po rozchodu to byli opaky, opaky. ale nedal mi pokoj několik týdnů, sváděl vše na mě, ale přitom si myslim, že on moc dobře ví, že to není moje chyba. jen to hraje pro své okolí

Jestli to chápu správně, tak chodíš do práce, kde Tvůj bývalý spí s mnoha kolegyněmi a Ty jsi jediná, komu to vadí a ty ostatní ženy jsou mezi sebou v pohodě? Nebo co to znamená, že jsi se střetla se slečnami, se kterými spí? Na ulici? Není to pouze Tvá fantazie, že s nimi spí? Nebo on je snad takový James Bond (s jecho psychikou o tom hodně pochybuji), aby sbalil každou na kterou se podívá?

Zní to celé trochu přitažené za vlasy.  

Zatím bych se chtěla zeptat na něco podobného, jako QAdama.

To jak píšeš, že: "V práci si slečny myslí bůh ví, co jsem mu udělala, ale dá se říct, že jsem mezi nimi středem pozornosti. Ex už měl mezitím několik slečen. Tahá je potají domu, bez jména, bez vůbec nějaké identity. Maminka to potom všechno uklidí.", to víš takhle podrobně od koho? Od bývalého, nebo od těch slečen či kolegyň v práci?

Napsala jsem málo iformací. Ano, v práci. Nejdříve jsem to ignorovala. Potkávala jsem ho pokaždé s jinou, kterou buď držel za ruku, nebo se s ní objímal. Ty ženy pracují ve výrobě, jsou to 12ti hodinové směny. Některé jsou spolu na směně, některé ne. Pokud mezi sebou mluví a ví to,  že měly poměr se stejným mužem, to nevím.  Ale pochybuju, ono to někdy přehlédnout opravdu nejde. Nevím, jestli to nazvat Jamesem Bondem, ale v tomhle ho podceňujete. On opravdu nemá problém se slečnami.  Ze začátku jsme byli jen kamarádi. On umí hodně dobře používat slova a chlubí se především sexem (se kterým jsme měli problém, nebyl takový jak povídal) a o tom, jak už chce tu pravou.  

Od bývalého to samozřejmě nevím, v kontaktu nejsme, ani do očí se mi nepodívá.  To je právě to. Jeho strana mě pořád kontaktuje, sestra, její přítel, synovec, a i jeho nejlepší kamarádi. Chtějí se semnou stýkat a povídat si. Jeho sestra je skvělá holka, nejstarší, je úplně jiná. Ta mluvila o vlastních problémech až najednou se tak rozčílila a mluvila o Danovi, co dělá a s kym a jak se chová. To samé její přítel, potkali jsme se v práci, kde také dělá. A už jel. Po týdnu odmítání kafe s jeho kamarády jsem neunikla. Počkali si na mě a mě bylo blbé se vymlouvat. Mluvili o sobě a pak najednou bum a už to z nich lezlo. Viděli, že mám slzy v očích, ale říkali, že se mi musí zhusit, že musím vědět tyhle věci. Já mám z toho všeho prostě zmatek v hlavě. Musím být neskutečně naivní a v tomhle ohledu i vážně hloupá. Nevím co si tím chci dokázat, ale prostě pro mě to není asi uzavřená záležitost, nebo pořád chci doufat. Já fakt nevím. Každý řeší rozchod vážně jinak, ale když si vezmu, že mi naposledy napsal, (po tom, co mi napsal, jak si to vyčítá a jak si zlomil srdíčko). že už není co řešit a že náš vztah se nehrabe na ty minulý, že trpěl, že náš vztah je prd. a ještě napsal promiň. Přitom předtím  psal, jak to bylo to nejhezčí co kdy zažil, a nedal mi pokoj několik týdnů dokať to ze sebe všechno nedostal. Prostě pořád opaky, klady, zápory, světlo, tma.  

Takže James Bond je, ale Bond bez funkčního sexu, který se jen chlubí. A na to balí holky? Přemýšlím jaký druh holek se nechá sbalit na takový laciný kecy…

A pak tvrdíš, že s holkama problém nemá?

Jak tomu mám rozumět?

Jednou tvrdíš že se sexem má problém a vzápětí, že s holkama spí – přitom to ani nevíš, jen soudíš z doslechu… A jak může spát s holkama, když s Tebou to nefungovalo? Ony jsou hezčí a s nimi proto funguje?

Nic z toho co tvrdíš nebo cítíš nemá reálný podklad. Jsou to jen dohady.

Teď mě začíná hlodat myšlenka, zda ty opaky, klady, zápory, světlo, tma sedí na tvého ex nebo na Tebe.  

Nad tou chybou ve mě už jsem taky přemýšlela . Problém se slečnami, myslím tím, že to s nima dobře umí. Je vzhledově pohledný, něčím přitahuje.  A s tím sexem. Já se to snažila dát všechno dohromady. Například. Já chtěla sex víckrát, on že už to nepůjde.  Ze začátku vztahu byl nervózní, hodně, že mi nebude stačit. To vše mi ale říkal osobně, ve zprávách ze začátku jak je závislý na sexu, jak ho pořád potřebuje. ale ve vztahu jsme měli opak pravdou. Proběhlo kvůli tomu několik velkých hádek, ale nikdy mě nepustil, že to zvládneme. Že najednou sex není důležitý ve vztahu.

Se slečnami spí, to ano. S  jeho minulostí to jsou ale slečny zvláštní. Já nevím jak to napsat, aby to nevyznělo namyšleně vůči mě. Jsou to slečny jednoduché, co děti nechtějí, také hulí trávy, hodně si ulevují v alkoholu a holdují večírkům. Např. Slečna předemnou s ním spala přesto, že byla zadaná a plánovala rodinu s tím druhým. Nakonec s ním stejně nezůstala, vrátila se k příteli. To se mi přiznal on sám. Jsou to jiné typy i tím, že máme jiné předpoklady, jiné vzdělání, jiný styl života. Opravdu to nemyslím namyšleně. Ale od slečen jsem i vzhledově jiná. Jen hold jsem pro něj asi nebyla tak extra, jinak si to nedovedu vysvětlit. Nikdy předtím se mi jinak kluk nerozbrečel kvůli sexu.

No dohady. já tyto věci nevyhledávám. Oni mě to všechno říkají ať už lidi z jeho rodiny, nebo jeho přátelé. A jak jsem psala, jeho vlastní sestra při vyprávění byla vážně nesvá a naštvaná. Jelikož je schovává v bytě. Celá rodina bydlí v baráku, a každý má svůj byt. Sestra s jejím malým synem bydlí hned vedle jeho bytu. Asi i proto jí to vadí. Zas takovou fantazii nemám a záměrně si ubližovat nechci, ale říkají mi to opravdu jen lidi z jeho strany.

právě to po sobě  znovu čtu.  Vůbec nevím, proč jsem do toho zkombinovala tu slečnu předemnou. Ale řekněme, že on hranice v tomto nemá.  Jasně, že každá z žen je jiná. Ale když si vezmu, jak se choval ve vztahu semnou, především ohledně sexu a vůbec. Tak si říkám, že pro něj jsem asi byla jiná já.  

A myslíš, že ty další holky by napsaly něco jiného?

Taková otázka mě nenapadla.  

Pravděpodobně ano, ze začátku šla snaha v sexu vidět, a když spolu mají jen sexuální vztah. Neunavuje se u společného života. Je se vyřádí párkrát do týdne a neřeší ty dospělé věci, které tak nesnáší.

Ale když nad tím upřímně přemýšlím, on do toho vždy zatahuje city, citlivost a sebevědomí mu vážně nechybí. Tak mi to moc nesedí. Každou vždy chtěl a miloval ji. (vím to, ještě než jsme byli spolu)

Jenže já asi v mých očích žila s člověkem, kterého jsem si vybudovala v hlavě, ale realita byla krapet jiná. Vím, že mám taky chyby, o tom žádná. Trošku jsem odbočila. prostě jsem chtěla vědět, proč to dělá a hlavně jestli mám doufat, že se vůbec ještě ozve. moc dobře vím, co o něm píšu. ale city jsou city  uvědomuju si, že je lepší jít dál. ale bude se měnit místo mé práce a budu na druhé straně, kde má on místo své práce. A nedokážu si to představit

Popravdě, já v tom všem vidím jen zmatek. Myslím si, že Tvá představa o něm je na hony vzdálena od reality. Jenomže Ty jsi té představě úplně propadla a ještě ji přiživuješ.  

já už jsem z toho celkově vážně zmatená. Musím si asi prostě přiznat, že jsem žila s člověkem, kterýho jsem měla v hlavě. Je neskutečně těžký si to přiznat. Vím, že to byl jenom půl rok, ale byl hodně plný.  A mě se furt hlavou honí co říkal, co nasliboval a nějak tomu nechci věřit, že se tohle děje. Vždy když byl rozchod, tak jsme se s tím druhým nevídali a byla to úleva. Oproti tomuhle. a děkuju za rady, je fajn slyšet názor třetí strany

Je to dva měsíce. Mezitím jsme se buď hádali, nebo mě pořád kontaktovala jeho rodina. Jeho kamarádi semnou chtějí chodit na kafe a píšou mi. V práci to bylo taky zlo. Začli jsme se prostě ignorovat. Jelikož jsem teď v tý kanceláři, tak se potkáváme častěji. Ale já nechci dělat problémy, tak se otočím a řeším si svoje věci. Tentokrát kolem mě chodil až podezřele moc často a bylo to vůbec divný. Jednou se dokonce zastavil, otočil a koukal na mě nějákou chvilku. Až mi v pátek napsal. že bysme se mohli začít bavit. Ale já ho pořád posílala do háje, byla jsem i dost zlá a urážela jsem ho. Protože jsem kvůli němu měla problémy v práci. A on furt psal a psal. romány. Dává komplimenty, píše, že si za to nadává a vyčítá si to. Že když mě vidí na chodbě, tak se mu rozbuší srdce. Jakej jsem anděl a podobně. a pak zase jenom, že se chce jenom zdravit. Prostě zase je to totálně zmatený. Celej den v pátek mě bombardoval, a když jsem šla v pět z práce, tak jsem byla tak neskutečně naštvaná, co si to dovoluje. Že jsem mu zavolala a všechno ze sebe dostala, a on začal brečet a začal vzpomínat. Rozloučila jsem se, že všechno zůstane v práci na profesionální úrovni, ale že my dva k sobě prostě už nepatříme. A on hned do hodiny napsal, jestli jsem v pořádku dojela. A pak psal dál a dál. Až do dneška. Ale zase mlel o kamarádství a pak zase opak, že já už sama nevim co po mě chce. Jasně jsem mu řekla, že mi dva kamarádi nebudeme. V úplně každý smsce jsem mu napsala něco, po čem by mi už napsat neměl. Ale on psal dál. Dokonce i žárlil, kde jsem a s kym jsem… On si doufám nemyslí, že všechno co jsem kvůli němu prožila (přitom to je pro mě dost čerstvý) zahodím a budeme nejlepší kámoši? Vůbec nevím, co si mám myslet. Když v těch dvou měsících s někým spal a jen tak mi napíše a můžu být hnusná sebevíc.  

Opravdu nevíš co si máš myslet?  

Nebo nechceš vědět co si máš myslet?

My už jsme Ti to psali a myslím si, že to co jsme psali pořád platí a nic se nezměnilo.

Chápu, že ho miluješ a že to celé bolí, ale váš vztah už dávno nemá perspektivu.  

Opravdu nevím co si mám myslet.   Ozve se, mysli si, že budeme kamarádi, pak jen že mi chtěl popřát k nové pozici. Pak jen že se chce zdravit. Nepsal krátké zprávy, ale přímo romány. Kde popsal, snad všechno. Do telefonu se mi rozbrečí.   Vážně nevím co si mám myslet. Rozhodně jsme nebyla slušná. Byla jsem sprostá a posílala ho s prominutím přímo do prdele.   Už od mé první odpovědi, která obsahovala jasný text, že my dva spolu nemáme nic společného a že v práci to zůstane na profesionální úrovni mu muselo být všechno jasné. Ale nezastavilo ho. Mám to tedy brát tak, že ten člověk neví co chce? O mě: Jsem neskutečně naivní a mám tendenci druhé upředňostňovat. Vím to. nikdy jsem v téhle situaci nebyla.

Myslím, že už vše bylo napsáno, tak jen to zopakuji:

Vztah s člověkem který se neumí chovat je neperspektivní. Nejlepší je, když ho nebudeš kontaktovat a nebudeš na něj nijak reagovat. Ono ho to pak přejde.

Pokud Ti rozum radi spoustu vet, ale srdce chce neco jineho, zkus s nim byt pritel, kamarad a pochopit, proc se chova "takto". Treba jsou pro nej nektere zivotni situace stresovejsi a on pod tihou problemu se chova zmatecne. Kazdopadme si myslim, ze se tak chova spousta lidi, zmatkuji a nevi, co sami chteji. Dejte si cas, treba zacnete spolu chodit na nejaky krouzek, co treba tanec? zkuste vzit "to co je mezi vami"z druhe strany, pohledu 

Zdravím, naposled jsem sem psala, že se mi bývalý přítel ozval. Už to trvá 14 dní, denodenně píše. Jednou mi neskutečně nadává, potom se za všechno omlouvá. Jasně mi napsal, že mě nechce a nemiluje, ale přesto mi nedává pokoj. Že mě musí znát, že jsem u něj srdíčku. Vzhledem k mému povýšení v práci s ním čas od času budu muset pracovat, problém v tom nevidím. Řekla jsem mu, že jsem ohledně toho v pořádku, že to budeme brát na profesionální úrovni a nebudeme zbytečně nic řešit. Teď je stav takový, že telefonáty mám zablokované. Aby mi nevolal. Schránku nevyžádané pošty ale naplní. Naposledy mi vyčetl, že každýho svedu a podobný řeči. Po této zkušenosti jsem ho ihned blokla. Na začátku psaní používal fráze typu "moje tělo tě cítilo, mám díky tobě zrychlený tep… " a podobný řeči. Díky kterým by jsi snad každý řekl, že chce nazpátek. Ovšem on nechce a ani mě nemiluje, to mi jasně řekl. Po úplně první sms jsem mu řekla, že v práci problém nebude, ale že mimo práci s ním vycházet nepotřebuji. Odmítala jsem slušně, sprostě. Ignorovala jsem. Nic nepomohlo. Vyhrožoval, že o nás v práci bude mluvit. Jen ať každý ví, že jsme spolu byli. Pořád píše, plní mi schránku nevyžádané pošty. Nerozumím tomu.  Pokud člověk někoho odmítne, a on to nepochopí, proč pořád komunikuje? Když člověk někoho nemiluje a nechce, tak proč mi píše? … Vážně píšu, protože si připadám jako blázen. Nerozumím tomu.

Kolem nás je spousta bláznů a hlupáků. Často proto na ně narazíme.

Pro Tebe je opravdu nejlepší toho člověka absolutně ignorovat. Ber to tak, že jestli on napíše 1000 sms a Ty zareaguješ co jen jedinou, znovu nastartuješ jeho cyklus od začátku. Tak to prostě nesmíš dělat ať se děje cokoliv.

Prostě na něj přestaň reagovat a zároveň buď trpělivá, ono to potřebuje nějaký čas, ať to odezní. To není jen tak, takže prostě vydrž.  

Beru na vědomí. Ikdyž je to někdy těžký, ignorovat. Když mi nadává. Je skvělý lhář, v práci se předemnou i rozbrečel. Je ten typ, co rád střídá a zkouší. Jen semnou byl déle, ale i tak do nedopadlo dobře. Ono to asi jiné vysvětlení nemá, že ne… Proč to dělá, co si tím chce dokázat. Vím, že to bude znát naivně. Ale já mám pocit, jako by semnou nechtěl být, ale zároveň nechtěl, aby semnou někdo jiný byl.  

Je to poprvý v životě co se mi tohle děje. A můžu vám říct, že jsem sama totálně zmatená. Může člověk nenášet a milovat zároveň? nebo je to jen chtíč, dostat něco zpátky. Když pípnul telefon popadl mě strach a zároveň nedočkavost, jestli je to on.  

Je Ti teprve 20, to, že se Ti to stalo prvně proto není velkou záhadou.

A rad jsi zde slyšela už dost, napsat něco dalšího, už se jenom opakuji.

Samozřejmě chápu, že je to těžké. Ale život lehký není.

Ten člověk Tě nemá rád. Chce Tě vlastnit a hrát si s Tebou. A Ty po té závislosti na něm, jelikož jsi byla do něj zamilovaná, toužíš, protože nejsi dost silná, abys ses o sebe postarala jinak.

Ale můžeš se z toho vymanit. Nakonec, nic jiného Ti nezbývá.

Já vím, že to co píšu zní drsně. Ale potřebuješ to slyšet.