Téma: Manželka chce rozvod po 16 letech soužití se mnou a dětmi - má životní prohra?

Žádný vztah by se neměl držet jen kvůli dětem. Dětem to více ublíží než pomůže a pro dospělé je to zbytečné týrání sebe sama. Pokud jste dospěli do tohoto stádia, pak je na záchranu pozdě. Pokud jsou děti jediné co Vás pojí, tak jsi ty zanedbal svoji manželku (a možná i ona Tebe) – ale rozvádět se chce ona, takže spíše jsi zanedbal Ty ji.

Proto je IMHO nejlepší rozvod. Pro všechny.

To, že jste byli spolu 16 let je jedno. Ona se nedívá na minulost (ta už je nenávratně pryč), ale hledí na budoucnost. A to je správný pohled.  

Asi tak. Vaše žena se od vás nedočkala toho, co od manželství očekávala.   Pokud se už odhodlala k rozvodu, tak jste jí nejspíše tak protivný, že nevidí jiné východisko. Setrvávat ve vztahu kvůli dětem? Málokdy to je to nejlepší řešení. Nyní bude spíše záležet na tom, jak se oba postavíte k rozvodu. Jestli se budete dohadovat o vše a rvát jako dva rozuření psi a budete trpět všichni - vy i děti. Nebo se rozejdete ve slušnosti jako dva staří přátelé a trpět budete méně. V každém případě je rozvod velikým zásahem do života rodiny…

Ahoj Pavle, můj názor je, že:

1) Pokud chce Tvoje manželka po 16ti letech rozvod, tak to není až teď najednou, ale muselo něco, o čem nepíšeš, rozhodnutí manželky předcházet = na všechno jsou vždy dva, i na vzájemné odcizení se + navíc ve svém druhém tématu píšeš, že ti manželka řekla, že: "Promarnil jsem prý všechny šance pro záchranu vztahu.", takže něco se muselo dít již dříve.

2) Zajímal by mě názor manželské poradny - jistě se nějak vyjádřili k Vám oběma, něco Vám poradili atd.

3) Pokud má manželka tak jasno, že vztah už zachránit nechce, i kdyby jsi se stavěl na hlavu, bojovat nemá smysl = nelze druhého nutit nás milovat a žít s námi ve vztahu/manželství dál ani kvůli dětem.

4) Jak nejméně ubližovat? Přijmout realitu a na všem se snažit v klidu dohodnout. Pak i děti se s rozvodem snadněji vyrovnají - záleží na tom, jak to dětem vysvětlíte, zda-li tak, že jste si prostě přestali rozumnět, domluvili jste se, že spolu dál nebudete žít, ale zůstanete kamarádi a oba je máte moc rádi a domluvili jste se tak, že děti budou moci vidět a navštěvovat Vás oba, jak budou chtít - nevím, zda-li budete volit péči střídavou či jednomu z Vás atd. Pokud se budete hádat a nasazovat jeden na druhého ve stylu, já nic, já muzikant, pak ano, pro děti to bude katastrofa.

5) "Je moc těžké zjistit, že vše co děláte je marné." Obávám se, že něco dělat jsi začal příliš pozdě, jinak by k tak jasnému rozhodnutí manželky nedošlo.

6) V tuto chvíli by jsi měl zachovat chladnou hlavu a před dětmi se nehroutit a opravdu se k tomu nyní postavit jako chlap. To nemyslím nijak špatně.

7) A na závěr? No, máš o čem přemýšlet, někde se stala chyba, respektive se v průběhu manželství nabalovaly chyby, které se včas neřešily, ale upřímně? Nevěřím tomu, že pouze na jedné straně, čímž chci říci, že na Tvé straně je třeba upřímně a objektivně si přiznat to, co se nepovedlo Tobě, tak to bohužel je. Uvědomit si a přiznat si i své chyby, z těch se poučit a příště se jich vyvarovat - o vztah je třeba pečovat stále, i po x letech, jinak nenávratě zevšední a vyprchá zcela.  

To vše je zatím můj názor na to, co jsi dosud napsal.