Téma: Moje žena mi prý sice odpustila, ale nezapomněla moje dřívější chování - jak ji získat zpět? - pokračování 2

. nějakou jiskru naděje nebo jak to nazvat.

Přestože já jsem její prvostní impuls přijal a bez nějaké histerie jí řekl, že jí miluji a moc nechápu co se změnilo a k NIČEMU ji nenutil a ani si NIC nevynucoval, tak ona sama vždy zčista jasna změní své chování ke mě.  

Naposledy tedy před těmi dvěma týdny kdy s ecelý téměř týden chovala jakoby žádný problém nikdy nebyl. Jak jsem psal…  

Radili jste mi tady abych to neřeši a užíval si to…  Jenže mě má intuice ještě nikdy nezklamala (bohužel) a nyvzdory tomu co si o tom myslí žena tak já jí přecijen znám dost dobře a zkrátka poznám že se ZASE něco děje respektive neděje.

Tedy že opět sklouzává do stavu kdy ji nezjímám a otravuji.

Řekněte mi prosím upřímně… kdo ať už muž nebo žena by tohle vydržel… tři týdny jste špatní a týden ne. a tak opakovaně. Ale vždy je to tzv. absolutní… tedy buď doteky, úsměvy, radost ze společného času a nebo nulový kontakt, hledání chyb  a zamračenost… i když ženou dobře maskovaná za úsměv před veřejností.

Kdo?   Já tedy už ne…

Včera jsem zkrátka chtěl ženu obejmout protože říkala jak má tady a tamhle špeky atd… (dietu už pozvolna opouští) řekl jsem jí, že je moc hezká a chtěl jí obejmout. A proč ne? Když ona mě objímala minulý týden o sto šest a tulila se v posteli atd… No narazil jsem.  "Nechci" zněla odpověď …  Na to jsem klidně řekl, že mi zkrátka nepřijde fér že ona mě obejme kdykoliv se jí zachce (plácne po zzadku atd.) a já jí nesmím… Řekla mi že "už to neudělá"… takže ano… jsme tam kde jsme byli… Opět…  

Jenže já už toho mám zkrátka dost. Poslední dva roky hodně přemýšlím a je to jistě cítit i na mých příspěvcích, asi mnohdy i více než je nutné… A už se mi tenhle život nelíbí.

Dopisy jí psát nebudu. Psal jsem jí je z vojny  a od té doby ne… Ale hlavně, nezlobte se na mě Sáro, mě to přijde "patetické" … a manželku to spíš naštve nebo to odhodí s tím, že je to nátlak atd… a to nechci.  

Ale přemýšlel jsem jak jste říkala nad tím co chci… Vzal jsem to z druhé strany. co mám ze života poslední dva roky… Jen strach… : - ( Strach že jakýkoliv můj v daný okamžik např. nevhodný obličej, komentář atd vyvolá v manželce nějakou nechuť… A vím, že to enní správné… A už to tak nechci… Chci žít…  V rámci možností normální život.

Jask toho docílit ovšem nevím… Situace je taková, že manželka oznámila v Srpnu odchod. Poté se už dvakrát vrátila zpět… a stále se chová hezky i po včerejšku plánuje jak budeme na jaře zase jezdit na chatu atd… Místo toho aby tedy poté co chctěla odejít to opravdu udělala ať už s dětmi nebo bez nich tak si zařídila že se svojí sestrou chodí na školu aby si dodělala maturitu. Dva roky to bude trvat. Večerní studium… Zase méně času na děti, méně peněz v zaměstnání plus náklady na školu.  A to vše ve chvíli kdy já bych čekal, že se bude snažit si život uspořádat tak aby zvládla například střídavou péči nebo podobně…

Ne… Opak je skutečnost. Má žena se nyní chová (opět dámy prominou) jako puberťčka co nepřemýšlí co bude zítra… Děti mají kroužky atd a vyšel mi jediný večer kdy není žádná povinnost. Úterý… Zbytek týdne je zabit… včetně sobot kdy má syn fotbalové zápasy.  Ve volném čase se žena musí učit, také vyrábí bižuterii… Prostě vše jen ne to, že by tedy dokončila co začala…  

Nepřijde mi to fér… Nepřijde mi fér ani a hlavně vůči dětem jeden týden před nimi tatínka pusinkovat a objímat když o tom není přesvědčená… Jak mám teď doma říct dětem "maminka se mnou nechce být"… Jak???

Vždyť to není normální racionální jednání…  

Přeci když bouchnu do stolu tedy má žena a řeknu že odcházím tak už jsem o tom přesvědčená a neměním to. A pokud ne… tak když mám záchvěvy okamžiků (dnů) kdy to s protějškem je vlastně fajn tak stejně tak počkám AŽ BUDU PŘESVĚDČENÁ ŽE JE TO ok.

Já si vážně myslel že před tím týdnem to je definitivní vrácení se ke mě… Přeci by nedělala takové uháhlené ničím nevynucené kroky…

Já upozorňuji, žeměla absolutní klid… Žádné pokusy o pilobek, dotyky ode mě nebyly. Žádné prosby o to abychom si promluvili… Nechal jsem jí s jejíma myšlenkama a už se zkrátka smiřoval že je konec.  A najednou… Není… a teď zase je…

Tohle už není normální to se na mne nezlobte a nebo klidně jo… Ale tohle chce odborníka už kvůli ní… nebo zkrátka změnu. měla by odejít a urovnat si myšlenky bez mé přítomnosti… a buď se vrátit nebo ne… Nechci jí to říci. Už jsem to jednou či dvakrát jasně řekl.

Odpověděla mi že je v koutě… ale zahání se do něj dál a dál i tím, že si na sebe nakládá další časově náročné aktivity… škola…  

Mám i obavy aby to prostě ustála.

A nakone cke mě… Já už byl smířen že je konec… a najednou s k vám žena sama tulí… Víte… na sex jsem v tu chvíli neměl ani pomyšlení. Dávno mi nejde o to jedno… Mě bylo nádherně… a teď je mi o to hůř…

Když mě nemiluje OK.  Ale odporný jí nejsem. Evidentně mě má ráda a asi má okamžiky kdy mě i chce cítit vedle sebe i fyzicky.   bez změny mého chování… Takže nejsem ztracený případ. Ale Ona mě se zdá už ano…

Opravdu envím jak dál… Zase si začnu zvykat že je konec. A bude tentokrát opravdu???  

Já už jí příště pokud nějaké příště bude ale řeknu "tulíš se? buď to tak zůstane nebo radši jdi. "  Bohužel…

Prtotože tohle mě ničí… Mě a celou rodinu to začne ničit záhy. Potom s ediví že se tvářím smutně… A jak se mám proboha tvářit? Vesele?  Jako ona?  Je to jen nějaká maska … NA veřejnosti NAPŘ. NA TOM zpropadeném Facebooku to je samý smích … vtipné komenty a "lajky" u mých fotek… jaký jsme pěkný chlap atd… A doma opak… je to faleš…

Takže jsem se zamyslel co chci… a vyšlo mi z toho jediné. Chci klid. A tak jak se chová žena teď tak takovou nechci…   jen jí nemůžu a nechci vyhodit…   Ale vadí mi její sebestřednost. Ať už tím amskuje jakýkoliv vnitřní boj… Chápu, že s se s tím třeba pere, že jí zkrátka nejsem ukradený… že je to někde mezi…  

Ale já už tohle nevyřeším a ten klid zkrátka chci a chci ho brzy!!!

Nevím jako to dopadne… Omlouvám s eza délku a opakující se věty a fráze… točím se okolo jedné věci… A to je právě kolo… točím se v kruhu který se mi nelíbí…

Přeji příjemný víkend : -)

Když byly ty třídní schůzky, mohl jste bouchnout do stolu. Prostě v určitých situacích se chovejte, jako chlap a je jedno, jestli jde o děti, o školu, o lásku, o mazlení. Mně trochu přijde, že se staráte, jako ženská a toho chlapa v sobě potlačujete.

Zdravím Vás Míšo, mohu Vám tak říkat? Ani nevím, jak se v dospělém věku skloňuje jméno Michal. V první řadě se neomlouvejte, pište co Vás napadne, od toho tady ten web je, abyste se vypsal. V druhé řadě Váš vztek je také přirozená reakce, prostě už na to nemáte nervy. Jeee, fakt jakokdybych četla o mně. Můj muž je také velmi, ale opravdu velmi atraktivní muž. Po jakékoliv stránce by mi ho mohla každá závidět, jenže prostě v tom je také ten prvnotní problém. On si byl tak sebou jistý, svým vším a tedy i mnou, že mě celou dobu ašeho vztahu prostě přehlížel. Na prvním místě byl on, pak práce na baráčku, pak jeho kamarádi, děti a když nějaký čas zbyl, tak možná já a to tedy musel mít chuť a náladu. Jelikož třeba i sex byl pomalu s prošením. Víte, ze své strany se teď úplně obdivuji, že jsem to tak dlouho vydržela jen čekat a beztak na mě řada nikdy nevyšla, ale čekala jsem a čekala a doufala a milovala, až jsem praštila do toho stolu. V mém případě to bylo praštění prstýnkem snubním. To už je vlastně rok zpátky. Pak byly hádky horší a pak přišel ten druhý, díky kterému si můj muž uvědomil, že o mě může přijít, ale jen to, že já bych mu říkala, že odcházím by ho ze židle ani nezvedlo. Míšo, tady je mezi Vámi jasný konec co se týče citů, ty Vaše co nevidět také dobublají a zůstane jen nejprv vztek a otázka proč a pak už jen smutek a otázka za co. Tady se opravdu neobviňujte, potkali jste se opravdu mladí a zkusili to, za což vám i tak patří velké uznání, kor v dnešní době. Vaše paní nejspíš měla horší vztahy doma, když byla malá, nebo s tatíkem nebo tak něco, takže ona k Vám vzhlíželi i z té otcovské role. Teď se osamostatnila, už je fakt velká holka, a až na prachy samostatná. Ona Vám to všechno nedělá schválně, myslím,, že sama nechápe, proč teď cítí to co cítí a určitě by uvítala, kdyby se do Vás znovu mohla zamilovat, ale to už prostě snad ani nejde. Ona nemá důvod se od Vás stěhovat, teď opravdu vědomě na Vás se přiživuje za Vaši dobrotu. Takže rozdělte si práce doma, rozdělte si férově čas, Vy se uklidněte a smiřte se situací. Ráda bych Vám napsala, že naděje umírá poslední, ale na tu bych už tady nespoléhala a možná ji přenechala jiným. Udělejte si sám vlastní klid, využijte i možnosti výpomoci Vaši paní, ale musíte se s ní na tom všem domluvit, protože co by Vám případně pomohlo, kdyby se odstěhovala? máte možnost nějaké další výpomoci s dětmi? domáctností? nebo myslíte, že sámostnému byVám bylo líp? Klidně piště cokoliv, ráda Vám odpovím a popovídám si s Vámi takto, mně to také pomáhá. My s mužem už jsme teĎ ve fázi, že se respektujeme, na všem kolem dětí dokážeme domluvit a i na domáctnosti, jen bohužel už ta láska chybí. Tak můj muž mě nikdy nemiloval, ale víte, ženská naivita je někdy do nebes volající a člověk doufá ikdyž už de facto nemá v co. Pěkný den : -) ) ) PS: omlouvám se pokud tam mám více překlepů, ale mé dvě malé děti dnes mají extra řvací den, se nejspíš brzy přidám: -) ) ). Hlavu vzhůru: -) )

Dobrý den,  

Určitě mi můžete říkat Míšo : -)  Když jsem byl kluk tak jsem si často říkal že to je pro dospělého chlapa špatný jméno právě kvůli té zdrobnělině. Že třeba Honza je lepší. Dneska vím že je super když mi někdo rekne Míšo…  

 Ono ty naše dva příběhy jsou podobné. Ale ne stejné.  

Za prvé moje žena nikdy do stolu nebouchla. Tedy pred těmi dvema roky.  

A když bouchla tak neobešla ale po me změně se vrátila.  

SSama. Pamatuju si i ten okamžik… Bylo to uz taky v době kdy ja to vzdával, ale samozřejmě stále se choval lépe tak jak jsem vzdy měl.  

Po dvou letech bouchla znovu i kdyz nebyla zjevná příčina. A od té doby zas dvakrát krátkodobě zmenila názor. A pritom ja se chovám ted tak čitelně až si nekdy říkám ze to neni dost " chlapsky".  

A nic nevynucuji.

Proto si pořád nemyslím ze jsou city ztraceny. Ale jak píšu tak si myslím ze uz to neni od me ženy ani trochu fér.

Myslím si naopak ze si beze mě svůj život dost dobře nedokáže představit.

Když ji něco trápí rekne to mě. Povidame si… sama začíná. Spí v ložnici atak dále. U me nikdy nebyla za kamarádama. Vsude jsme chodili spolu. Máme společné známé. Jsme provázání jak jen mizeme být.

O to je těžší nejak uspořádat vlastni čas navíc když žena zásadně nesdeluje jak si to dal představuje.

To nude rozdil mezi vámi a námi. Vy jste bouchla a hadali jste se. Nez přišel nekdo třetí. U nás hadky po bouchnuti nebyly a nejsou ani teď. A nikoho třetího jsem k tomu taky nepotřeboval…  

Aby mi to došlo.  

Myslím ze i žena ma vinu… pokud tvrdí kolikrat že celých 17 let bylo spatnych tak to mrla resit davno.  

Navíc je to zkratka lež… Nejaky druh obrany a sebeobhajoby…  

Já bych si i třeba nekoho našel. Nevim jestli jsem atraktivní ale na skládku to taky nebude. Ale jak když zena nevi co chce…  

No paráda. Sára Ti tu opakovaně trapně pochlebuje, i na pivo by si s Tebou hned zašla (promiň Michale, už se nedalo číst), ale hlavně opakovaně mluví za Tvojí manželku, že už Tě nemiluje atd. , aniž by něco takového mohla vědět a výsledek toho je, že Ty nakonec napíšeš, že by jsi si i třeba někoho našel… přitom správně píšeš, že si pořád nemyslíš, že jsou city ztraceny - to samé si myslím i já. Kdyby žádné city k Tobě manželka neměla, vypadalo by to úplně jinak.

Dany, ale co má tedy Michal dělat? Upřímně - jen při té představě, já už bych to s nervama asi nevydržela.

Ne, nijak se ho nezastávám a ani nikomu z nich dvou nestraním, ale po pravdě - už ani nevím, co na to říct.

Co si o tom myslíš, že by měl dělat, když jde vše vniveč, tak říkajíc?

Leni, ale stále slyšíme pohled z jedné strany a čteme domněnky Michala, musíme jen doufat, že svou ženu zná a že situaci správně vyhodnocuje.

Tak tedy Míšo: -) ) ), tak to víte, že nebudou na chlup stejé, jen ta podstata. Třeba Vaše paní je nejspíš narozdíl ode mě klidná, kdežto já byť klidnější, jsem cholerik, tudíž i ty výbuchy a následné usmiřování, ale to všechno k životu patří, ne? Omlouvám se, že jsem předtím s protiřečila v jedné větě, myslím, že ona sama nechápe, že Vás už nemiluje. Myslím, že by i ráda, proto stále váhá s odchodem, chtěla by, ale nejde jí to. No a to druhé, tedy druhá věta, že už vědomě využívá Vaši dobrosrdečnosti, Vy jste ji vlastně za ty dva roky lidově řečeno ukecal, na rukou nosil a prostě jí ten život tak zpříjemnil, že není důvod odcházet, ikdyž se cítí jakkoliv špatně z té nelásky, nebo nesousnění, nebo jak to napsat. Jenže toto by mohlo klapat, kdyby zas tak trochu nepřestřelila ona s  nároky na Vás. Myslím, že se právem cítíte jako štvaná zvěř, a nějaká vidina útočiště nikde, nebo aspoň odměny. Opravdu Vám doporučuji si promluvit, nebo napsat, ať už je to sebevíc dětinské, třeba na ten facebook, nevím jak funguje, ja tohle nikdy používat nebudu, ale prostě zvolte konverzaci - domluvu, kterou ona chápe a připojí se k ní. Být Vámi, tak to nenechám dojít na úplné dno Vašich sil a Vaší trpělivosti, protože děti a práci za Vás nikdo neobstará. Jo a k tomu třetímu, Vy jste na rozdíl od mého muže citlivější, Vám stačil názvak odchodu Vaší paní, to já bych mohla odcházet po částech a beztak by můj muž klidně seděl u tv, prostě je taková povaha. Neříkám to ve zlém, i takový lidé prostě jsou a náhodou i tento postoj k životu na své výhody. Jinak můj třetí byl čistě platonický, něco stejného, jako bych teď zašla na pivo i s Vámi, mně muži problém nedělají, studovala jsem chlapeckou školu, měla klučičí koníčky a co? proto musím sedět v kosmetickém salonu, když je tam zbytek holek? 'Míšo, držte se, bude líp: -) ) )

Po přečtení dalších příspěvků- ještě to tu myslím nepadlo-mě tak napadlo, jestli manželka nezvolila takovou strategii, že se snaží z domu vystrnadit tebe. A zdá se, že se jí to daří. Určitě si všimla jak se trápíš, nervuješ, snažíš se. Tak s tebou manipuluje až toho budeš mít dost a odejdeš sám. Pro ni by bylo velice těžké začínat znovu od nuly a s dětmi a jestli jste modernizovali domek, tak zřejmě si spočítala, že jí asi jen tak nevyplatíš. Takže bych tu tvoji taktiku trochu pozměnila a na tvém místě bych se začala starat o svoje potřeby a koníčky. Nemyslím nedělat nic doma, ale tak nějak to vyrovnat. Teď se moc snažíš, nadbíháš a vycházích vstříc. Prostě si naplánuj nějakou aktivitu a když dojde k tomu, že bude spoléhat že pohlídáš děti, tak jí řekni, že už něco máš a měla ti to říct dříve. Nemyslím dělat naschvály. Určitě se to vyhrotí do nějaké situace, kdy většinou se dozvíš na sebe další věci. K tomu jsou hádky dobrý, že se dozvíme na sebe určité věci, které jsme netušili. Takže se to trochu posune dál a ukáže se další možnost jak pokračovat a nebude to na mrtvém bodě. Myslím, že to trápení, soužení není zdravé a vznikají pak z toho nemoci. Takže v rámci ochrany zdraví vypusťte emoce ven.

Povím vám je to peklo…

Včera jsem byl na kole. Jezdím na silničním kole… Dal jsme si 80km  a se známými potom i pár piv v restauraci.  

Manželka mi ve tři hodiny napsala sms že jede s dětmi k sestře… Odepsal jsem jí, že jsem zrovna dorazil do "cíle" …  Odepsala ať si dám jedno i zaní… Tak jsem domů nepospíchal… Většinou když takhle jede tak přijíždí kolem osmé večerní. Děti si tam hrají s bratranci a ona si povídá se sestrou.

Přijel jsem tedy v sedm večer. Už byli doma… asi půl hodiny.  A byla na mě naštvaná že jedu tak pozdě… Ale neřekla to… Ovšem já to poznám…  Ráno jsem se tedy zeptal: "jsi na mě naštvaná? "    Odpověď : Ano jsem…   Že chctěla jít běhat… A kvůli mě nemohla. Že i minulý týden mi to říkala když jsem přijel asi v pět že potom nehcce běhat za tmy.  To chápu. Ale tentokrát prostě neřekla, nenapsala "jedu k sestře, ale budeme brzo doma chci jít běhat" … Pokud by to tak napsala když už mi musela oznamovat že vůbec někam jede tak bych se podle toho samozřejmě zařídil a přijel dříve. nepospíchal jsem právě s vědomím toho, že doma stejně nikdo není tak proč bych tam čuměl do zdi…  

Takže jsem si dnes ráno vyslechl jak asi týden neudržím myšlenku, že už mi právě říkala ten minulý týden atd…  Omluvil jsem se (nevím ani za co vlastně)  a vyslechl si další smršť že omluvy si mám schovat pro někoho jiného.

Tak takhle to dopadá když se jednou zachovám podle sebe ale přesto nezkazím nic co by bylo domluveno…  

Sakra jak mám předpokládat jak to má manželka vymyšlený???   

A celkově mě to pěkně štve…  Celé je to opět jen o komunikaci.  Já mám zkrátka být připraven na každý vrtoch manželky a pokud nejsem tak je zle…

Sedím v práci a fakt nevím co dál.

Dobrý den Míšo, jen pro info. Je Vám 37let, jste právník, atraktivní, finančně zajištěný, dokážete se postarat kompletně o celou rodinu, máte hodně dobré pracovní místo a hodně koníčků, ano? Tak si jen teď tak říkám, pamatujete si ještě život před těmi dvěma lety? jako kdo jste vůbec Vy sám? co vlastně jiného kromě spokojené ženy Vám chybí? a máte ještě nějakou možnost jak udělat Vaši ženu spokojenou? Nemám na mysli svléknout se z kůže, ano?

Dobrý den,

Ne ne… Nejsem právník.     Atraktivní nevím… snad ano… ja to otázka názoru… Pracovní místo dobré to ano.

Finančně zajištěný jsem. Tedy máme byt ne domek.  V soukromém vlastnictví. A v mé rodině nějaké nemovistosti. Ještě byt a domek… Se kterými v případě nutnosti můžu počítat…  Do budoucna tedy spíš dobré co se týče zajištění… Ale jinak normál. Pražák s hypotékou

Koníčky jsem teď hodně omezil. Zbylo mi jen to kolo. A to jen občas. Přes léto vůbec protože trávím čas s rodinou. Teď jsem byl tři neděle po sobě…  

Rozumím co myslíte… A trefilla jste to… Kdo jsem já teď opravdu moc nevím… Jsem v nějakém divném rozpoložení… Cokoli udělám špatně tak hned stihne trest (čti hněv manželky), ovšem když to dělám dobře tak odměna nepřichází… Spíš je to tak, že se nezavděčím nikdy…  

Chybí mi víc komunikace, upřímné… nestrojené… To už manželka neumí… Na veřejnosti cukrbliky a doma opak.  V pátek za mnou přišla pro syna na fotbal. Byl tam i mlj otec… Při příchodu mě objala a dala mi pusu… Zřejmě si myslí, že já nikomu své trápení nesděluji.  Mýlila se. Bylo to vlatsně hrozně trapné a měl jsem sto chutí jí říci proč se před mým otcem přetvařuje… Nechal jsem to být. , .

Ale kvůli těmto okamžikům si jí přestávám méně a méně vážit  

I kvůli tomu jak mě dnes sjela… Já taky neřeším, že mi "oznámila" že jde studovat a každou středu je celý den pryč…   Prostě se stalo… Může si sama za to že nešlq běhat.   Na druhou stranu… Byl krásný den. Mohla vzít děti na hřiště a zaběhat si i bez mé přítomnosti. Jiná matky by to tak udělala.

Odpověď:   Nemám šanci udělat moji ženu spokojenou. Byt zrekonstruován. Chata koupená… Manžel vzpamatován, doma pomáhající, nealkoholik, nenásilník…  Děti zdravé, doře se učící šikovné. Nestačí… Prostě to nestačí.    

Není šance a já už jak jsem párkrát řekl moc víc dělat nemůžu. Když s eudělám vzácnějším jako včera např. dopadne to fiaskem… Hned se sečte veškerá zloba a vztek letí ven.

A možná ženu štve ještě víc že já se zkrátka nehádám. Zařekl jsem se… Nekřičím s nebudu…

Míšo, tak už o Vás víme stručný profil, ještě barva očí, vlasů a výška, váha a bude to) ). Koukejte, ikdybyste neměl chatu, byt ve vlastnictví a zajištěný byl jen na půl, už podle psaní se pozná, že jste fajn člověk. Neříkám, že někdy na chlapa až moc citlivý, ale zas je to romantické. Koukejte, jestli Vám mohu poradit, odjeďte na víkend. Sbalte sebe a děti a jeďte, prostě bez ženy. Pokud by Vaše žena měla problém, tak může odjet ona, teda předpokládám, že tam by to bylo tak, že ona by odjela bez dětí. Odpočiňte si od sebe, dejte si na víkend prostě pauzu, dělejte si co chcete -  nedoporučuji dělat věci, jako někomu brečet na rameni, lidé toho rádi využivají a obvykle, když jste žena, tak Vás štastně osouloží z boku, ale to jsem odbočila) - nepiště si, nevolejte si a uvidíte. Třeba žena pochopí, jak jí chybíte. A když ne, tak aspoň si odpočinete. Co Vy na to?

no jasně…  

Jsem se odkopal…  Citlivej jsem poslední dobou… spíš je to na škodu… Ono to zase přejde.   Dopkážu to navíc úspěšně skrývat.   Manželka o tom například nic netuší, nebo si spíš myslí, že je to nějaká moje "póza"  Neví o mě nic… čím jsem si za poslední dva roky prošel hlavně vnitřně… A čím si procházím teď… Na život se mnou to není, ale seřvat mě kvůli hodině navíc dokáže… To mě najednou potřebuje…  

S tím víkendem mám něco takového v plánu…  Včera mě na kole napadl víkend na horách než napadne sních… Jen se projít po hřebenech.   Jako malýho mě to děsně štvalo že mě tam rodiče berou.  Ale teď na to vzpomínám. Tak že bych ty moje malý uličníky provětral…

Uvidíme…  

Nicméně vliv na vztah se ženou to bude nulový…  Teď jsem si uvědomil, že nám odpadla jedna dnešní starost o dítě a jeho koníček.  Prostě se uvolnilo odpoledne pro jednoho z rodičů.  Navrhl jsme ženě že tedy vezmu dceru na sbor a ona si může odpoledne zaběhat, nebo zkrátka dělat co chce.

Stejně prý musí do centra…  Kdo chce hledá způsob, kdo nechce hledá důvod. Víc k tomu už říct nemůžu

Nic to nezmění na tom, že v jejích očích jsem sobec… Ale může si zaběhat dnes… Nechce… Klasika… vzdor, protest…  Už mě to nějak nechává klidným…

Moc mi pomáhá s etady vypsat.

Díky!

Ono sice je hezké se snažit ve vztahu, kór když člověk udělá chybu. Ale ono i to snažení má své meze a rozhodnně už se člověk nemůže snažit až tak, že vlastně ztratí sám sebe, svoje já a beztak bez výsledku. Dobře, odhalil jste mě, ten víkend pomůže Vám. Vaše žena si nejspíš oddychne, ale s velkou pravděpodobností i Vy. A proč ne? Myslíte, že na to nemáte právo? Ba naopak, sbalte děti a vyražte co nejdřív, na co čekat? Pokud Vás netrápí finanční situace, tak vzhůru na hory) ). Mimochodem dobrý nápad, já teď trávím hodně času v lese, s dětmi, chodíme do lesní školky a je to moc fajn. Čas jakokdyby se zastavil, žádný shon, spěch, jen děti a jejich radost.

Berte kolik času jste strávil už jen vypisováním tady, přemítáním co udělat a teď je čas na tu odměnu, pro Vás a Vaše děti, však ony si také zaslouží sradnu. Už koukáte na net a vybíráte chatu? nebo máte nějakého známého s možností ubytování? ) )

Chatu na chvíli odložím… Tento týden to nejde a příští má dcera narozeniny.  

Ale přijde to na řadu…

Včera jsem měl ale "rozhovor" s manželkou. Tedy po zprávách na FB.  Osobně by to asi dopadlo hůř. Jistě by křičela a já na to už nemám náladu.

Byl to dozvuk toho mého kolo výletu, kde jsem ji řekl, že stačí jen komunikovat… Ne se domnívat. Ž pokud mi napíše jedu k sestře tak samozřejmě nepočítám s tím, že chce ještě jít běhat. Navíc mohla jít běhat púřes den. Dříve to taky šlo… Děti 45 minut doma vydrží a nebo mohli jít ven také… Parky jsou u nás velké…  

Takže za mě je to jen zástupný důvod k hádce.

Tak jsem tedy napsal ženě, jak to vidím… že ona má prostě starosti a neví co chce. Že mě jednou objímá a jednou ne.  Na to mi řekla, že mě ve slabé chvilce objala a teď se na tom budu pořád točit a že to dělat neměla.  No udělala to už 2x za ty dva měsíce a vždy jí ta slabá chvilka vydržela několik dní.   Nicméně mi to alespoň potvrdilo že svou ženu znám dost dobře a že je dobře že jsem v těch cvílích netalčil na pilu.

Tak jsem jí napsal, že pokud se mnou nechce být tak musí udělat ten první krok ona.   Nic víc…  A už to jelo…

Že jí opět zaháním do kouta, že ona se dětí nevzdá.  Já už jí i řekl, že jí nikdo děti nebere. Ale že nemám an to abych zařídil další bydlení pro ní a děti. Ani ona na to nemá… Navíc že teď když mají děti kroužky a ona školu tak se to zvládá tak tak a zkrátka nevím jak to jinak udělat. Ať tedy ona přijde s návrhem jak dál… Nepřišla… Jen řeči jak jsem celý jají život rozhodoval co se bude dělat a že už prostě takhle dál nechce.  Prostě zase vytahování minulosti… Řekl jsem jí, ať už mi to nepíše protože za to jsem se x krát omluvil a hlavně to změnil a to trvale… že naopak ona si teď dělá co chce a já když jednou přijedu z kola v pri ni nevhodný okamžik tak je oheň na střeše.

Napsal jsem že naopak já jsem v koutě. Ona se mnou nechce být, ale odejít nechce.

Tak mi bylo řečeno že se snaží být milá a že může klidně přestat. Promiňte ale tohle je normálně zoufalý a trapný… Napsal jsem, že o milodary a přetvářku nestojím.  

Tak co prý chci… ? Aby s emnou spala, aby mě říkala jak mě miluje?  No nevím kde tohle vzala… na sex s ní teď nemám ani pomyšlení… Spíš mě začíná svým chováním odpuzovat..  Že prý ona to ale pozná atd… No ví teď zkrátka vše nejlíp…

Znovu jsem nabídl odborníka. Vždyť tam přeci jistě můžeme docházet každý sám a k tomu samému, bez přímé konfrontace… Takže samozřejmě nepřipadá v úvahu. Že ona nechce nic řešit, nechce nic spravovat…  Ale zároveň neodejde protože nemá kam.  Já řekl, že to není proto aby nám někdo pomohl to spravovat. Ale že nám jistě pomůžou uspořádat život tak aby to bylo co nejschůdnější pro děti. I s tím, že se nějak rozejdeme… Ne, a ne a ne… Nic nevyhovuje…

Tak mi řekněte co mám teď dělat???  

Odejít nechce… asi ani neche abych odešel já. Protože sama by to nezvládala poté co si na sebe nebrala.

Dcera ale vše cítí a když jsem s ní večer jel na ten kroužek (zpívá ve sboru) tak mi sama od sebe řekla, že by se máma měla vzpamatovat. Dceři je 12 let… Už začíná mít názor na život a vnímá okolí.  Já jí rozhodně nepudím proti mámě. Ale co jí mám na to říkat?

Řekl jsem jí, že jsem vždy nebyl zrovna fajn manžel a že se snažím takový už nebýt.   Ona mi řekla, že v minulosti se nemá cenu babrat… že mám máma zse nějaký svoje období. Že si toho všímá že se jí to děje opakovaně.  A že se na ní vlastně za to zlobí, protože doma křičí atd.   Vím, že je to subjektivní momentální pocit dítěte, který může být za týden opačný.  

Ale mrzí mě, že to vůbec musí dcera řešit i když asi jí to zatím neubližuje. Pro ní to není ve fázi nějakého rozvodu atd.  

Večer psala manželka kamarádce tak nešikovně že jsem to viděl… a posílala jí tu naši komunikaci s k tomu napsala :   až si to přečteš budu tě muset zabít, nebo sebe.  A nebo jeho  "   Přesně takto včetně toho smajlíka.

Mě to připadá, že tam její kamarádka není tak úplně sní v názoru na mě.  I by tomu odpovídalo, že když byla naposledy u ní tak právě přijela a měla mě dva dny ráda…

Té kamarádce je 30 let. nemá děti a zrovna je po rozchodu s přítelem.  Možná si uvědomuje co vše nemá proti mé ženě…  

Nevím… vy jste ženský… nechápu moc co si pod tím představit. Maličko to zas analyzuju no

Taky to může být naopak…  Jakože:  "Tak vidíš, tys mi říkala že on si zvykne a zatím nedal pokoj… "

Nevím…  

Vyhodit ji nemůžu, už bych i snad chtěl být chvíli sám to mi věřte… Ano… už ji v tuto chvíli rozhodně nemiluju. Mám jí rád a děti miluju. Vadí mi její chování, ale říkám si že mi to za to už nestojí… Asi špatně ale přijít to muselo.

Jenže ona tam prostě je a bude… Nejsem bohatý prábník   Nemám an dva byty… taky nemůžu odejít.  

Ona jakékoliv řešení nemá. Jen se snaží být "milá".  

A má občas "slabé chvliky" jak to nazvala…  Tak to s ena mě nezlobte ale tlačí do kouta ona mě. !  

Co mám dělat???

Omlouvám se za dotaz na tělo, ale napadlo to mého velmi dobrého kolegu po přečtení celého Vašeho příběhu. Jste si jistý, že Vaše paní nikoho nemá? A tedy pokud v tomto ano, jste si jistý i její orientací? není třeba na ženy? Večer písnu více, teď málo času. Držte se )

No… Jsem si jistý, že nikoho nemá, tak jak si jistý být můžu.  Což je lišácká odpověď. Nikdo si totiž nemůže být jistý ničím jak víme…    Ale nic tomu nenaznačuje. Nějakl zvlášť se neupravuje, normál jako poslední dva roky. S dietou dokonce přestala.  Prádlo nenakupuje. Tedy je trička s nápisy.  Takové ty "COOL"   rádoby vtipné nejlépe anglické nápisy na prsou… Mě to (nezlobte se) přijde spíš pubertální… Např. volně přeloženo "Blondýnky to dělalí lépe" atd…  

Našla si kamarádku ale orientace je myslím OK.  Ta kamarádka se rozešla s přítelem a má nového.  

Ale co já vím… Byla by to spíš její poslední chyba kdyby někoho měla a já na to přišel.  Potom už bych asi jednal jinak i v otázce péče o děti… Bohužel. Zapnout tyhle pudy bych rozhodně uměl.

Myslím skutečně že nikoho nemá, ale nemůžu vědět zda si na někoho nemyslí apod… Pochopitelně.

Souhlasím beze zbytku se Sára1 s její druhou větou. Udělal jste určité vstřícné kroky ale když ten druhý nechce, tak s tím nenaděláte vůbec nic. Takže nedělejte nic, není to o vás ale o manželce.

Taky si myslím. Tohle už by na mě teda taky bylo moc.

Ty nabízíš řešení, Míšo, ale ona si ani "nevybere" ani nenavrhne žádné jiné a Ty to máš všechno vydržet?? A když nabídneš pomoc odbornou, s tím, že můžete chodit každý sám, odmítne i to.

Sorry, ale nedivím se Ti, že už si jí přestáváš vážit. Jako by tě, sakra, pořád chtěla za minulost dusit, ale pokročit dál a nebo couvnout nechce taky. Chjo.

A jestli vážně někoho má a začíná si takto dělat nějaké "alibi" nebo nevím, jak to vůbec nazvat - aby Tebe mohla obvinit (? ) a ještě vytahuje staré prádlo… A ta dcera… no jéééje, jasně, že to dávno vnímá a i ona vidí, že se snažíš a líbí se mi i to, jak jsi jí na rovinu řekl, jak jsi kdysi nebyl zrovna ok, ale že se snažíš a máma… sama holčina tvrdí, že pořád jen křičí. No, pěkně s Tebou žena mává. Nevím nevím, jestli to vážně nemá nějaký "jiný" dovod.

Kruci, je to tak smutný tohle číst. Už ani nedokážu nic poradit (ne že bych na to měla "patent"), ale komunikace je základ vztahu a když jeden se odmítá o čemkoli bavit, když něco očividně není v pořádku (a u Vás sakra dlouho), ale ani nenabízí řešení a to od "protistrany" odmítá, je hrozný.

Mmch - s tím kolem máš samozřejmě pravdu, o tom není pochyb. Jako by si fakt už začínala jen hledat záminky, aby… no jo, ale pro co? To se možná brzo ukáže (a možná taky ne). A ještě tomu říkat, že je milá…

Michalova žena se má dobře, nic jí nechybí a zkouší, co ten její chlap vydrží. Jen lituji děti, pokud budou muset prožívat rozchod, či rozvod rodičů, to je peklo pro dětskou duši. Pavla 

Leňo díky

Rozepsal jsem se níže…

Jen dodám, jak jistě chápeš… Že na tu její "milost" nejsem ani trochu zvědavej…  

To si může strčit za klobouk. Jakoby ona byla ta co srží otěže. Tak to ale v životě nechodí. Jednou jsi dole a jednou nahoře… A ty pády sakra bolí…

Bohužel…

Mám oporu v mé rodině. Komplet… Ona si myslím to samé nemá.  Je to hnusné takhle říct, ale mnohdy bych jí tak rád řekl… Dopadneš jak tvoje matka. Ve stáří sama zavřená v bytě s dětmi které tvoji přítomnost nebudou vyhledávat.

Ale bylo by to hnusný a trapný… A to dělat nebudu. na to jsem ušel moc dlouhou cestu.

Já si už nemyslím, že to jsou jen nějaké manýry, přijde mi, že je to záměr s nějakým cílem. Napadlo mě také jestli není jinak orientovaná. Mám dojem že se to nějak vyrojilo v poslední době. Budu muset popřemýšlet jestli nejsem také na holky - třeba o tom ještě nevím.

Děkuji všem,

Nebudu pátrat jestli někoho má nebo ne. I když s mými znalostmi by pro mě nebyl problém odhalit nějaká hesla k FB například nebo meilům… Ale kašlu na to… Možná by mi to, nebo určitě by mi to nakonec ublížilo, pokud bych na něco přišel.

Myslím si a byla tam nějaké náznaky, že tam někdo byl před těmi dvěma lety… Byť nějak platonicky. Ale tak jen dohady.  Ale teď vážně myslím, že ne.   

 Jen mě štve že nás oba nejen že tlačí do kouta jak ráda používá, ale i ten svůj pohled na život a dnes moderní pohled "že žijeme jen jednou atd" si vykládá nějak špatně…

V podtstatě je to atk jak vyznívá i vám.   Je no krásný český  peprný výraz "Ho*no jí chybí (pardon  )  … Slušně:  Pálí jí dobré bydlo…  

Ale vzdát se ho nechce…  

Pro mě je to v tuto chvíli konec. Nevím skutečně jak bych reagoval pokud bych přišel na nějakou "nevěru"  i když nevěra by to vlastně teď nebyla. jen lež.  

Tak to vidíte… i teď hledám smírnou cestu.  Ale pokud by se něco provalilo, tak by se to obrátilo jen proti ní. O mě nejde… Ale děti by jí to myslím si spočítali.

To už je ale jen a jen na ní. Myslí si, jak na ní pořád visím. Ale v podstatě dokázala jen to, že už nemám chuť s ní trávit čas.  Vrhnu se na koníčky které jsem dva roky dal k ledu.  Jezdil jsem s RC modely aut. Syn to měl moc rád a teď navíc povyrostl a už to bude taky o něčem jiném. Ano v zimě to moc nejde a stojí to peníze… Ale můžeme se v tom "vrtat" a prostě se zabavíme doma i bez mámy.

Buď jí začne chybět má přítomnost přesto že tam stále budu a nebo ne… S tím už nic neudělám.

V tuhle chvíli jsem smířený. A nechci už eskapády typu "objímám / neobjímám"   myslím, že je opravdu na čase se posunout… A myslet taky trochu na sebe.

Brzdí mě ale jen to, že tam pořád je.  Že nechce odejít a přitom nechce zůstat. Zní to asi divně ale je to svým způsobem hrozně svazující…  

Je to hnusný… nepřirozený… ale já se tím myslím zatím "peru" lépe než ona soudě dle reakcí dětí a ostatně i jejích.  

Víc a víc bývá protivná… jakoby měla nějaký cíl, který nevyšel. Možná myslela že se prostě zbalím do ulity a budu sedět v koutě, nebo se sbalím a půjdu. Ale já nemám důvod odcházet od dětí.   

Síla co…

Ahoj Michale, protože se mi moc nelíbí několik Tvých posledních příspěvků, tak Ti dnes napíši, co si o tom všem myslím, ale udělám to Tvojí metodou - analyzováním všeho, co jsi od počátku dosud sem napsal  Nejsem odborník, ani nemám patent na rozum, bude to jen můj úhel pohledu pro Tebe nikterak závazný, jen k zamyšlení. Ale protože jsi sem toho opravdu napsal hodně, jako ještě nikdo, tak bude chvíli trvat, než Ti tedy napíši, ale tu práci si s tím dám 

Děkuju.

Ano napsal jsme toho hodně.  To je fakt  Snad to nevadí…

A ano v poslední době asi v názorech řejněme přitvrzuju.

Ale co mi zbývá?  

Žít takhle mi nepřijde správné a normální… Dělat jakoby se nic nedělo… Hrát doma hodnýho manžela a hlavně nic nechtít.

Ano, přitvrzuje se. Jen bych nerada, abychom tě nasměrovali touto diskuzí do nějakého špatného konce. To by mi bylo líto. Reagujeme na přečtené a každý to může vidět jinak. Ber to s rezervou a hlavně řiď se svým srdíčkem.   Je to tvůj život a je jen na tobě, jak ho prožiješ.

No nebojte.

Nemám v plánu vlastně nic měnit… Ale asi to bude "fajn"období.

Téma se vyčerpalo dalo by se říci…   Moc ale děkuju všem.  Pomohlo mi to!!!

Míšo, držím palce, ať Vaše rozhodnutí Vám přinese už jen klid a aspoň trochu vrátí Vaše ztracené já. Mějte se hezky a nezapomeňte na ten slíbený víkend pro Vás a Vaše děti). Pěkný večer

Ahoj Michale. Když jsi sem napsal dne 29.8.2014 poprvé:

1) nazval jsi své téma "Krize v manželství… " a zařadil jej rovnou do kategorie rozvod.  Dle obsahu Tvého tématu bych ovšem očekávala, že jej zařadíš do kategorie např. "Nerozumíme si", no nestalo se tak. To pro mě ve spojení s Tvými včerejšími řádky o něčem svědčí.

2) V době než jsi se změnil jsi se po nehodě dostal do depresí, tehdy Ti manželka byla oporou a obrovsky Tě podržela. Také jsi psal, že: "jsem se zbytečně moc věnoval svým koníčkům místo manželky, děti jsem také moc neřešil… "To trvalo cca 15 let, než manželce došla trpělivost, bouchla do stolu s tím, že už nechce s Tebou žít. Tehdy Ti manželka opět (z mého úhlu pohledu) obrovsky pomohla, neboť pak jsi se změnil, stal se lepším člověkem, manželem a otcem. A Tobě dnes po tom všem, co si s Tebou manželka zažila vadí, že si chce dodělat maturitu, věnuje se svým zájmům a koníčkům a chce si také něco užít? K tomu mám názor, který jsem Ti již psala 7.9.2014 v 10.43 hod. = tady

3) Dále jsi psal, že: "Miluju svojí ženu se všemi jejími nedostatky…Nechci o ní "zase" přijít… nechci se rozvést a přijít o děti… Navíc děti nic netuší… doma se nehádáme. byl by to pro ně obrovský šok…" A včera po cca 1,5 měsíci takový chladný obrat, jen proto, že nemáš tolik trpělivosti s manželkou, jako měla ona s Tebou cca 15 let, než jsi se před 2 lety změnil?  

K té Tvé změně mám názor, který jsem Ti již psala dne 5.9.2014 v 9.16 hod. = tady

4) Jak Pavla správně výše napsala, čteme tu jen Tvoji verzi o tom, jak se manželka k Tobě cca poslední 3 měsíce chová či strašně chová, zatímco z Tebe se stal pomalu "muž, manžel a otec roku". Každá mince má dvě strany či vždy jsou na všechno dva. Nikdy není jeden jen anděl a druhý jen ďábel. Proto Ti já tak nepřitakávám, že děláš všechno dobře a manželka špatně, protože dokonalý člověk neexistuje, všichni děláme chyby. Z mého úhlu pohledu jsi se sice změnil k lepšímu, ale nezůstal jsi chlapem - stal jsi se chůvou. Na můj vkus jsi příliš rozumový a málo spontánní a uvolněný - nevyužil jsi šancí, které se Ti nabízely směrem k přiblížení se k manželce. Chováš se a jednáš tak, aby jsi manželce dokázal, že jí Ty a děti vlastně nepotřebujete, místo toho, aby jsi jí dokázal, že jí miluješ. To jí totiž nedokážeš tím, že se zvládneš postarat o děti a domácnost, nýbrž slovy a činy = gesty, pozornostmi, překvapeními, zpestřením společných chvilek, aktivitami atd. - fantazii se meze nekladou. Jenže Ty jsi se příliš usadil a chování Tvé manželky Ti přijde pubertální…

5) Je pravda, že je chyba, že manželka nechce moc komunikovat a jít do poradny. Otázka je proč - může to mít souvislost s dětstvím a výchovou (nevíme, co si s rodiči zažila), také s tím, že nemá oporu v rodině. Teoreticky proto může mít blok k řešení odborníkem. Ale na p. Duška s Tebou nakonec šla, třeba by byla přístupná jiným způsobům pomoci než je přímo psycholog. Také jsi mohl využít možnosti komunikace písemné - vyjádřit co cítíš a co by jsi si přál písmenky na papír (dopisy či psaníčka atd.). Věřím, že by to manželka neodmítla, když je schopná s Tebou komunikovat přes ten nešťastný fb a zároveň by se mohla k Tvým řádkům vracet a přemýšlet o nich.

6) Také je pravda, že Tvoje manželka se posledních cca 3 měsíce s něčím vnitřně pere a jednou to vypadá, že už bude dobře, pak zase, že ne. Podle mě v tom mohlo sehrát roli i to, že jsi se změnil až moc a navíc jsi příliš klidný až usedlý, neumíš bouchnout do stolu, když je třeba. I toto Tvé nové já jí mohlo po těch 2 letech přestat bavit či začalo nudit, proto si chce užít či užívat, protože jí došlo, že jí mládí jaksi proklouzlo mezi prsty, zatímco Ty jsi se věnoval svým koníčkům - ne manželce a dětem. Ano, zajistil jsi rodinu materiálně, ale chyběly tam dostatečné city a dostatečné společné zážitky, které by Vás stmelovaly v době, než jsi se změnil.

7) Manželka s Tebou měla trpělivost 15 let, než bouchla do stolu a navíc, kdyby to tehdy neudělala, sám od sebe by jsi se nezměnil = pomohla Ti probrat se. A Ty s ní nemáš trpělivost ani cca 3 měsíce, místo toho jsi to vzdal, přestal manželku milovat, nebráníš se tomu si třeba i najít jinou, brzdí Tě ale jen to, že tam pořád je. Nenapadlo Tě třeba, že manželka také potřebuje nyní pomoc probrat se a zároveň čas? Jako Ty?

8) Vzdal jsi to příliš brzy a v podstatě si hodil po tom všem manželku přes palubu. A co hůř, zapojil si do toho i děti - zabavíte se doma i bez mámy s myšlenkou např. o tom, že: "ale mnohdy bych jí tak rád řekl… Dopadneš jak tvoje matka. Ve stáří sama zavřená v bytě s dětmi které tvoji přítomnost nebudou vyhledávat." A tady jsme u jádra problému na její straně = neví si rady, protože jí to nikdo neukázal a nenaučil. Já vím, že odmítá odborníka, ale mohl jsi tam zkusit jít Ty sám + třeba jít s ní vícekrát na p. Duška atd. , jak jsem psala výše.

9) Myslím si, že když jsi tak přemýšlivý, umíš analyzovat a opravdu by jsi chtěl, určitě by jsi na něco přišel, dal jí čas, pomohl jí a ukázal jí jak na to. Že by se to dalo ještě zachránit. No ale už píšeš, že: "Téma se vyčerpalo dalo by se říci." Škoda. Víš, ono je hezké, že tady cituješ současnou komunikaci s manželkou, ale možná by bylo zajímavé, kdyby tady citovala manželka komunikaci s Tebou v době a za tu horu let, než jsi se změnil…  

Tak já ještě odpovím.

A taky napíšu proč jsem nikdy nevyužil těhle diskusí.  Ono se totiž dá velice jednoduše vše překroutit nebo vyvodit z jednoho slova naprosto nesmyslné závěry.

Nepůjdu bod po bodu.  

Ale, zařazení do kategorie rozvod nebylo z mé strany nijak účelové nebo předpokládající takový vývoj. Jen mi to přišlo nejbližší rozchodu… "Nerozumíme si" by totiž mohlo být použito pokud by to tak bylo… Ale my si rozumíme.  Nehádáme se, nikdo nikoho netýrá atd…

Takže žádný kalkul nebo něco co mě má hned ocejchovat "bacha ten se stejně chce rozvést a akorát potřebuje slyšet jakej je chudáček"

Dále není pravda že by něco trvalo 15 let.  

Dceři je 12 let. Synovi 7.  Svatba byla před 12ti lety.  Manželku znám 17 let.   

Ne… Nic takového. Nerozuměli jsme si cca 5 polseních let. Ale manželka ráda používá výraz - celou dobu to za nic nestálo… Ano proto má s emnou dvě děti… protože to 15 let za nic nestálo. Tenhle argument (její me po pravdě rozčiluje) zkrátka je to lež.  Ovšem ano je to jen pohled jedné strany. Ale i ta čísla narození minimálně prvního dítěte něco značí… Pokud mě někdo leze 3 roky na nervy nemám s ním dítě a po dalších 5ti letech hororu další…  

Že neumím bouchnout do stolu také nevím kde jsem zjistila   Když se mi něco nelíbí, nebo je něco nepravdou samozřejmě že to dokážu dát najevo.  Jen nepoužívám sílu ale argumentaci. To ovšem manželku vytáčí…  

Manželka nic neřeší protože nechce.  Co jí k tomu vede si myslím má význam pro ní. Ne pro její okolí.   Ale manželka chtěla odchod a neodešla. Je nespokojená, ale není… J8 nesjem ten co něco rozpoutal.

Že je téma vyčerpané bylo myšleno obrazně. Někomu to třeba pomůže a je dobře že se toho tolik napsalo.

ALe už by jsem se já a oistatně i Vy všichni opakovali… Njic než čas to nevyřeší. Žena je zatvrzelá ve svém postoji a já nebudu dělat naschvály a ani unáhlená rozhodnutí… Tím se vyčerpalo. Pro tento server myslel jsem.

Nic jsem nevzdal… Právě proto, že nikam neodcházím, nikoho nevyhazuju a nepodávám žádné žádosti o rozvod svěření dětí do péče atd.

Ještě dodám že studium mi nevadí.  Jen se mi nepozdává načasování na okamžik kdy chci vlastně odejít od manžela…  

Pochopte, že já jsem asi založen jinak. Nežiju ve snu… žiju v realitě.  

Bylo by pro mě nepřijatelné za situace kdy nevím dne ani hodiny rozjíždět další aktivity. NAvíc bez porady s partnerem…  

Ale to je o úhlu pohledu. Tam se shodnout nemusíme.

Děkuji za váš čas.   Ale s některými věcmi nemohu souhlasit.  Přesto, že se mohu mýlit.   

Také jsem neaspiroval na žádného manžela roku atd… To se na mě nezlobte, ale přijde mi to od vás i vcelku zbytečné rýpnutí.

Chci být dobrým tátou a pokud bude protějšek mít zájem tak partnerem.   To je celé.

Co se týče toho že nemám fantazii atd. Tak já vás nezatěžuji každou věcí která mě doma napadne… ztřeštěný jsme s manželkou oba dva vcelku dost… ty byste se divila. Naopak nejsem žádnej usedlej pán ve svetru… (Nic proti svetrům )  

Pozornosti atd… to vše probíhá a probíhalo… ale když na tom druhém vydíte, že to vnímá jako nátlak… necháte toho to mi věřte.

Jestli argumentuješ manželce stejným způsobem, jako teď mně, tak se manželce ani nedivím = je to jedna velká demagogie:

1) Tvoje slova: ""Miluju svojí ženu se všemi jejími nedostatky…Nechci o ní "zase" přijít… nechci se rozvést a přijít o děti…" ti přišla nejblíže rozchodu??? Tak to je vážně úsměvné.

2) "Dále není pravda že by něco trvalo 15 let. Je zajímavé, že ačkoliv jsem Ti toto psala opakovaně, rozporuješ to a uvádíš na pravou míru až teď.

3) Manželka má s Tebou 2 děti, to ano. Ovšem není nic neobvyklého, že některé páry mají spolu děti i když to neklape nebo z důvodu, že si myslí, že mít dítě s partnerem je třeba stmelí apod.

4) Nevíš, kde jsem zjistila, že neumíš bouchnout do stolu? Tak si přečti svá témata včetně toho, že Ti to i Pavla a Rybka radily = tudíž se tu o tom již psalo.

5) "Manželka nic neřeší protože nechce.  Co jí k tomu vede si myslím má význam pro ní. Ne pro její okolí." Myslíš? Já myslela, že jsi její manžel = v dobrém i ve zlém, v nemoci i ve zdraví, tj. opora.

6) "Já nesjem ten co něco rozpoutal." Přímo třeba ne, ale nepřímo možná ano - to jsem se Ti snažila vysvětlit výše proč… evidentně marně.

7) Nepozdává se Ti načasování studia manželkou? A myslíš si, že načasování Tvého upřednostňování Tvých zájmů a koníčků před manželkou a dětmi se manželce těch xlet pozdávalo? Třeba opravdu odejít nechce a čeká, co Ty na to, stejně tak jako Ty čekáš, jak se tedy vlastně ona rozhodne - jak 2 malé trucovité děti.

8) Nikdo Ti neříká, že máš žít jenom ve snu, to nevím, kde jsi vyčetl. Mimochodem dle odborníků (psychologů) je realista převlečený pesimista.  Člověk by měl mít i nějaké sny a přání, ovšem musí pro jejich naplnění také něco udělat.

9) "Bylo by pro mě nepřijatelné za situace kdy nevím dne ani hodiny rozjíždět další aktivity." Ale 100% jistotu nemáš v žádném vztahu, proto když nám na někom opravdu záleží, snažíme se po celou dobu vztahu a nevzdáváme se.

10) Já Ti věřím, že jsi jinak založen, ale i věř mi, že i Ty děláš momentálně chyby. Toť vše.

Já se omlouvám pokud jsem se vás nějak dotknul a ještě se dotknu, protože to bude  trochu prudší reakce.  

Bazírujete na slovíčkách… kategorii diskuse… To je nepodstatné. Pro mě bylo… Nevěděl jsem kam to zařadit byl jsem na tomto serveru poprvé v životě.  Manželka chctěla rozchod - odchod tak jsem to šoupnul prostě tam.

Vy v tom hledáte nějaký hlubší význam který v tom není.  

Jinak píšete vcelku útočně a vše převracíte a začínám mít pocit že mám něco obhajovat i když to asi myslíte dobře.

Oprovdu už nevidím smysl dál v téhle debatě nebo spíš přestřelce pokračovat.

Například po bodech něco vysvětlovat vám. Promiňte ale o to nemám zájem   

Ale jednu věc si prosím pozorně přečtěte a odpovězte mi pokud budete chtít.

Co získám já… ale co já… co získá rodina, děti… tím že doma udělám dusno???   Že manželce řeknu, tak tedy ano. Najdi si podnájem klidně jdi s dětmi a zkus to beze mě. Podpořím tě. Ano… děti budou lítat sem a tam, ale Ty si to zkusíš.  Vždyť ona nechce nikam jít… Jí to vyhovuje. Je to bohužel jen hnusný kalkul… Bez dětí nepůjdu, tlačíš mě do kouta.  Její slova… řeknu OK. Tak pojďme k odborníkovi on ná třeba poradí jak to uspořádat. Nechci… Opět její slova… Takže jeé mám možnosti?  Sbalit jí kufry? Sbalit je sobě?  

Pro děti myslíte fajn situace??? Když syn netuší, že se něco děje, je v první tídě a jediné co nepotřebuje jsou nějaké překotné eskapády?  Opravdu si myslíte že je zrovna teď nejlepší čas z mé strany k nějakému bouchání do stolu? !    

A to se bavím jen o psychické části…  Kde je materiání?  Víte kolik stojí v Praze podnájem?  Když už teď platíme hypotéku a je to tak tak…  

Jo on bouchnout do stolu by uměl každý. Na tom není nic hrdinského… seřvat to a ulevit si.  Ale důsledky ponese kdo?  Děti?  Rodina jako celek… Tak pardon.  To já nezpůsobím.

Ale pokud žena bude nespokojená a nějak si to zařídí, budu to muste přijmout… Rozhodně ale nebudu dělat dusno.

Já tedy ne.  

Já konám… chovám se jak si myslím že bych měl. Nic nevynucuju… Nepožaduju. Nevyhrožuju… Nesnáším to…!

 Svůj čas si začínám organizovat. Ano jak mi radili jiné ženy zde… Pokusím se udělat se vzácnějším.

Ale jak to dopadá jsem se přesvědčil v neděli…

Nevím jestli jste něco podobného kdy zažila. Doufám že ne. A nezažijete… není to vůbec fajn situace.

Jen k těm 15ti letům.  Měkolikrát jsem tu psal, že manželka celé soužití hází do jednoho pytle… Zrovna tak ona mohla kdykoliv odejít nebo bouchnout do stolu což neudělala. NIKDY… A přitom dle jejích slůov to bylo 15 hororových let.  Je to jen póza o tom jsme přesvědčen.

Oporou jsem stále. Když jí něco trápí tak to říká mě… i včera. Já jí vyslechnu.   Už tím, že jí v podstatě nechávám ať si tedy dělá co chce to snad jasně dokazuju.  

Nebo mám podle vás dělat tedy co?  

Vždyť já nic nebalím… dávám jí volnost a zároveň i sobě. Ale je to volnost zvláštní.

Tento týden například.   Byl včera jediný večer kdy byla žena doma.  

Jinak kamarádka, škola a po ní divadlo se sestrou…  

A bude prospěšné kdy v deset večer budu doma čekat a řeknu "tak takhle ne! "   Vzbudit dělti nějakou hádkou.

Ne, to si radši lehnu taky a v neděli si opět pročistím hlavu na kole… Dnes jde manželka opět s kamarádkou někam ven. Já vypnu telefon. Už pro ni nikam jezdit nebudu. A pokud ji bude zase zítra šptaně a bude ležet celý den jak to udělala po posledních dvou výletech tak sbalím děti a jedu s nimi něco podniknout. Vlastně je zbalím stejně… Nebudu čekat jeslti se žena neopije natolik že zítra nebude nic dělat nebo bude protivná kde že to zas je.

Ano takhle to teď je…  

Přesto si nemyslím že by bylo správné dětem říkat např. "podívejte maminka se včera opila tak jedem pryč". Ne řeknu mamince není dobře pojďte dáme jí trochu klidu…

Držím to vše v sobě.  Moji příbuzní o tom samozřejmě ví, co se doma děje. Zakázal jsme jim jakkoliv do toho zasahovat.  Vím jak by to dopadlo a není to správné. Ale i naši společní přátelé dlouholetí mi píšou "co ta Katka blbne"?   

Ano… po dvou úžasných letech kdy mi tvrdila jak mě miluje a denně posílal pusinky jednoho dne přišla s tím že s emnou nechce žít. Ano nyní to rozpoutala.

A o to právě jde… Ona se stále babrá v minulosti a vy také… To ale je nyní opravdu už její problém. Moje změna proběhla. Kvůli mě samotnému, dětem a v neposlední řadě i kvůli manželce. Stejně to nepomohlo.

Ale poslouchat potom tady jak za to vlastně můžu já… promiňtě ale to nemám zapotřebí.

Už první věta je od vás útočná.

Nedivíte se? Tak se nedivte. Každý jsme nějaký.  Nepotřebuju pochlebování, ale jste jediná s deseti? Co tu do mě vcelku nesmyslně šije…

Zdravím Vás Míšo, toto bude snad poprvé, co já se přidám k protistraně, ovšem ne k Dany, tu tedy také nechápu, co tím chce říct, jako že život je něco jako kdo z koho? nebo oko za oko, zub za zub? No nevím, já mám tedy jinou představu o životě, ale rozhodně bych si nedovolila soudit jakýkoliv jiný názor.

Tak tedy Míšo, já nesouhlasím z větou "co z toho bude mít rodina? Dusno? "A co bude mít z toho, co teď děláte Vy? Vy vlastně jste ten problém přesunul na děti. Vy s ženou jste pro děti teď jako dva světy a ony budou mezi vámi vlát a snažit se zavděčit jednomu nebo druhému. Toto je pro Vás vidina té rodiny. Dívejte, ať se třeba pro děti i rozkrájíte a za každou cenu budete chtít udržet rodinu, což tedy se Vám nedivím, dávejte jim aspoň ty víkendy. Nechtějte jen relax pro sebe, ale zaberte do toho i ty děti, vždyť kde si ony oddechnou od toho dusna, které doma mají. Míšo, Vaši paní chápete, teď se snažte vžít i do těch dětí, co jim dáte za příklad? Že před problémy se má otočit zády a neřešit? Neříkám, vše má svůj čas, a třeba bude líp, nesnažím se Vás přesvědit k nějakým ukvapeným krokům, jen prostě myslete nejen na sebe, ale i ty děti, ony v tom všem musely žít stejně tak jako Vy i Vaše paní. Až na ten rozdíl, že ony se pro nic z toho nerozhodly. A znáte zákon padajícího ho. , nepředávejte ho dál, braňte i své děti před tím dusnem. Ony už ho nemají kam předat dál. Hodně zdaru, opravdu myslím, že jste udělal pro Vaši ženu maximum, teď je na řadě rodina, tedy Vy a děti.

Michale a Saro1, mohli by jste se prosím uklidnit a nepřekrucovat má slova? Já jsem NIKDE nenapsala, že má Michal dělat doma dusno, hádat se atd. a že život je něco jako kdo z koho, nebo oko za oko atd. To nevím, kde jste vyčetli. Bouchnutí do stolu jsem myslela pomyslně, jako vyříkání si a nastavení pravidel (velmi stručně řečeno) pouze mezi manželi, nikoliv před dětmi = nemohu za to, jak si to Michal vyložil. Naopak, nemám ráda spory, rozchody a rozvody, které odnesou hlavně děti. A ač se to nezdá, jsem velmi až velmi trpělivý člověk snažící se vždy najít nějaké řešení - mně komunikace nevadí, upřímně si vyříkám s kýmkoliv cokoliv, jsem schopna kompromisů, tolerance a uznání své chyby, tudíž mně by se taková situace jako Michalovi nestala. Kdyby mi těžká nemoc nevzala po 23 letech mého manžela (kterou byl nemocen 16let - z toho 8 let ležící a chýbající pouze hlavou), "plula" bych s ním třeba i peřejemi, ale dál do konce našich životů. A právě protože pro mě manželství znamená opravdu a doslova v nemoci i ve zdraví, v dobrém i ve zlém, byla jsem po boku svého manžela ve dne v noci, až do jeho posledního dechu. A víte co? Jsem za to na sebe pyšná, protože to jsou teprve opravdové starosti, trápení a problémy = ne neschopnost komunikace a neschopnost řešení neshod atd. , o kterých tady čtu již 3 roky v nejrůznějších příbězích tazatelů. O svém soukromí jsem napsala pouze proto, aby jste blíže pochopili, jakou já mám představu o životě či životě manželském.

Přečtěte si prosím všechny moje příspěvky psané Michalovi ve všech 3 tématech, snad pak budou má slova více k pochopení - nechce se mi to již znovu vysvětlovat a opakovat se.

Michale, pokud jsem se Tě jakkoliv dotkla, omlouvám se, nebylo to mým úmyslem, jen jsem se Ti opravdu a upřímně snažila otevřít oči, zřejmě špatně či nedokonale a uznávám, že jsem reagovala i pod vlivem emocí, které ve mně vyvolala některá Tvá slova, ale rozhodně jsem to nemyslela tak, jak jste si má slova vyložili - ještě jednou se tedy omlouvám. Já bych prostě postupovala v Tvém případě ještě jinak, spravedlivě vše analyzovala, hledala chybu i u sebe, snažila se navázat komunikaci i psaníčky, když to nejde osobně a klidně se šla poradit k odborníkovi sama atd. Zkrátka hledala bych všechna možná řešení, abych teprve pak si mohla říci, že jsem opravdu všechna 100% vyčerpala.

Samozřejmě je čistě Tvoje věc, jak co uděláš.  Psát Ti již nebudu, protože nemáš zájem, ale i tak Ti přeji hodně štěstí 

Dany, já rozhodně nechci překrucovat Vaše slova a ani omylem si nemyslím, že byste své rady myslela ve zlém. Domnívám se, že odpouštět je lidské a stačí jedno slovo, tedy promiň nebo prosím, promiň. Člověk, pokud toho druhého miluje, tak už přece nepotřebuje další skutky k tomu, aby mu to uvěřil, ne? A čas? ten sice vše vyléčí, ale kde není láska, tam už nepomůže. Dany, nebudu Vás litovat za Váš příběh, je to smutné čtení, ale jak sama píšete, láska je tedy i bez záruky na toho druhého, že Vám vydrží, ať už v jakémkoliv slova směru. Vy jste právem hrdá na to, že jste svého muže podržela i v těch nejtěžších chvílích a věřte, že i on, kdyby Vám mohl stokrát poděkvat  a podržet teď Vás, tak by neváhal. Dany, vím, že se snažíte druhým vysvětlit, že láska není jen o štěstí, ale i o bolesti, jenže někdy, když ta láska bolí jen jednoho a druhý necítí nic, nemá ceu. Tam ani ty společné peřeje nikdy nenastanou, spíš se budou utápět ve svém nepochopení. Věřte, že ani Váš muž by nechtěl, abyste se teď trápila, co myslíte? Věděl, že ho neopustíte, ale kdyby věděl, že teď budete trpět, tak by svou bolest radši vzal na sebe. Poděkujte sobě, poděkujte jemu, že jste mohli byť tak krátký čas strávit spolu a už myslete jen na to dobré, co bylo mezi Vámi. Dany, držte se, bude líp

Saro1, litovat opravdu nepotřebuji, jasně jsem předem psala, že to píši pouze pro pochopení, jakou mám představu o životě či životě manželském. Jsou i horší životní příběhy, než je ten můj a mnoha dalších, např. děti s akutní leukémií, které se ještě nestačily v životě rozkoukat a už… A jen pro upřesnění - já netrpím a netrápím se. Stalo se to již před 3,5 lety a velmi trpěl manžel - vysvobození, které přišlo mu proto jen přeji, neboť ho již nic nebolí a může odpočívat v pokoji. Opravdu někoho milovat totiž znamená i to, že druhému umožním klid jeho duši bez bolesti a trápení tím, že přijmu, že nastal jeho čas. Láska a milovat někoho má totiž mnoho podob  I Tobě přeji hodně štěstí v Tvém příběhu a životě 

Mě  jste se nedotkla.

A není pravda, že mě váš názor nezajímá.

Já jen už nevím co dál podniknout. Ono je to vážně tak jak píše Sára. Když ten druhý nic řešit nechce tak to zkrátka nejde.

Jakoukoli debatu bych začal a že jsem to zkoušel tak hned vyvolá hněv… A poslouchám, že ženu do něčeho tlačím.  

Nejde nastavit pravidla protože se zkrátka manželka odmítá bavit o těhle věcech. D2lá jakoby nic. Ukazuje mi fotky a vtipná videa z Facebooku například. Mě to ale teď nezajímá. Já se trápím tím jak to mezi námi je…  Manželka to buď dobře maskuje nebo je jí to jedno. Nebo to nějak v sobě zadupává.  

Já nemůžu dělat nic pokud nechce stresovat děti.

Přesto netvrdím že jsem oběť.  

Jen už jsme vyčerpal dle mého možnosti jako je debata.

nEVÍM JAK SE CHOVAT. Ano jsem křečovitý… aby ne… když vím co se děje a vím, že to tak zřejmě bude další dva roky než žena dostuduje a třeba se nějak osamostatní.  

Tak se prostě také snažím žít. To je celé…

Míšo, já s Vámi ve všem souhlasím a sice vím, že máte nelehkou situaci, ale myslím, že jste ji pochopil plně a dobře. Až tedy na ty občasné víkendy někde pro Vás a děti, které bych Vám opravdu doporučila, si myslím, že až na Vaši křeč by to mohlo fungovat. Co víte, třeba křeč přejde v tik a už to nebude tak hrozné - pokus o vtip. Budu ráda, když zas napíšete a řeknete co nového. Já se také ráda podělím, naše příběhy jsou opravdu hodně podobné. TeĎ už tady nebudu nic psát, ne že by nebylo o čem, ale už to sklouzává k debatě typu já zažila víc a horší a ty si nevážíš ani trochu toho dobra co máš a  u toho já fakt být nemusím. člověk přeci není míň člověk, dokud nezažil vše co ostatní a jeho názor může být stejně tak dobrý, jako těch zažilejších nebo starších. A to prosím mám maximální úctu ke stáří. Pěkný víkend a hodně sil

Saro1, to ale od Tebe vůbec není hezké. Zase čteš mezi řádky to, co tam vůbec není. Nikdo ze zažilejších nebo starších (příště buď klidně upřímná a jmenuj) přeci neřekl, že člověk, který nezažil vše co ostatní je míň člověk, to opravdu NE. Každý člověk je přeci lidská bytost mající svoji hodnotu bez ohledu na to, co zažil či bez ohledu na to, zda-li je uklízečka nebo ředitel…

Vše bylo myšleno tak, že Ti, co zažili těžší chvíle, než jsou "jen" neshody atd. ve vztazích či v manželstvích se dívají na tyto s větším nadhledem, pochopením, z jiného úhlu pohledu + váží si jiných hodnot, neboť ty neshody atd. , když se chce, jsou řešitelné, kdežto trvalá ztráta zdraví či života již řešitelné nejsou. Už to chápeš? Chjo… Jakože když zažiješ něco opravdu těžkého, co nemůžeš změnit, tak si pak vážíš každé kůrky chleba, toho, že vyjde každé ráno Slunce, máš práci, kde bydlet, svých blízkých, přátel a tak. Že zjednodušeně řečeno, když nejde o žiivot, nejde o nic a máš v sobě po takové zkušenosti více lásky, pochopení, porozumnění, tolerance, snahy o komunikaci a věci řešit atd. , aby bylo zase dobře. Už nevím, jak to srozumitelněji či lépe vyjádřit.

Dobrý den,

Já požádal administrátora ať ten můj příspěvek smaže… Je to moc útočné. nechci se dohadovat.  Ale stihla jste to přečíst… Nezměnil jsem názor, jen jsem to tu nechtěl mít.   Špatné nálady a hádek je všude dost… Tak proč tady.

A máte pravdu.  A uvědomuji si to já i žena myslím. Ono doma je vše vlastně v pořádku.  Opravdu.   Tedy nejsem dítě tak soudím podle mě… Ale hádky nejsou a rozhodně neprobíhá něco jako " máma je zlá, já jsme hodný "  nebo naopak. Oba vychováváme na názorech na děti a jejich povinnosti s eschodneme. Takže děti vlastně nikde nependlují. Dcera mi zavolá že něco chce a já jí to nepovolím. Zavolá mámě (zkouší to) a ta jí řekně taky ne. Netlačíme to přes děti. Naštěstí… V tom je to možná vzácné… Moje žena je v tom možná vzácná.  V podstatě až na sex a dotyky je vše OK. Zvenčí… Pocit uvnitř mě je ale prázdný. Takový život nestojí za nic. Ač chlap taky bych rád cítil že mě má někdo rád.

Čas s dětmi o víkendech trávíme společně.   To ano.  Jen já teď občas vyrazím na to kolo. Ale sobota je celá dětí a manželky pokud bude zájem.  Na tom kole se navíc stejně dá jet už tak max. dvalrát třikrát a bude to…   V létě nejdezdím vůbec. To jsem s rodinou. Na chalupě, na dovolené, při aktivitách…

Ale ještě k tomu mému názoru "že žena se teď chová jako puberťák"…  No když jsme právě u těch příkladů.

Zapnul jsem teď FB.  A jukne na mě fotka poprsí mé ženy v novém třicku s nápisy…  Jen "torzo" těla… ale tzv. vyprsené jak by řekl chlap    No… a to s ena mě klidně může Dany zlobit, ale na FB je i naše dospívající dcera… A to má koukat dvakrát týdně na matčino poprsí?  Co to je za příklad pro dospívající dívku?   

Sakra já si tam také nefotím "gumu" od spodního prádla.  

Tak v tom spatřuju pubertálnost a nedospělost…

Míšo, já bych to nemazala, ale je to čistě Vaše věc. Ba naopak, Vy dokazujete, že s chladnou hlavou se dá vidět a vyřešit i víc věcí, než s agresí a vzájemným obviňováním. K dětem jsem ráda, a vím, že se jím věnujete, jen se nemohu zbavit myšlenky, že děti cítít i nevyřčené, tudíž že tu atmosféru doslovně dýchají. Je opravdu dobré, že aspoň na výchově se dohodnete, to je super. Poprsí Vaší paní závidím, já mít co kozit, tak se kozím také, jenže mé "kozy"vzaly za své díky 3 letům kojení, hm, tak asi tak.

Míšo, hodně zdaru a chladnou hlavu

Michale, hodně je dáno výchovou a prostředím, kde člověk vyrůstá a kde se pohybuje. Ale záleží, jak rychle se člověk zorientuje a uvědomí si to. I když jste každý trochu z jiného těsta, musíte si oba uvědomit, co je život. Vám oběma prdlajs schází. Jste zdraví, máte krásné, zdravé děti. Máte krásné bydlení, chatu, peníze, rodiče, přátele. Prostě mnohem, mnohem víc než je k životu třeba. Vy si toho nevážíte ani jeden. Vy už možná si začínáte uvědomovat, co je v životě důležíté, Vaše paní asi zatím ještě ne. Musíte si promluvit, musíte spolu mluvit, i když to v tu chvíli jeden bude cítit, jako zatlačení do kouta. Buď se člověku rozsvítí a začne si vážit života, pěkného života, nebo bude mít tmu před očima nafurt. Bouchnutím do stolu jsem nemyslela dát ránu pěstí, až se stůl sesype, ale říci důrazně tak a tak a stát si za tím, ukázat, že jste rozhodný chlap, že víte, co chcete a že to tak uděláte. Snad mi budete rozumět. věřím, že Vám zde všichni radíme, jak nejlépe umíme, jen do těch písmenek se kolikrát těžko malují city, pocity nebo emoce. Pavla 

Pro Michala, ale i pro ostatní, hovoří pan Dušek:

http://www.youtube.com/watch?v=MCpVNIkCBv4

Já mám pro Michala také něco k zamyšlení

http://www.nakridlechandelu.cz/vzkazy-andilku-od-magdy/nezasahujte-nebesum-do-dila

Děkuju.

I když tohle je pro mě už trochu moc… Na Boha nevěřím… tak OK.  Beru vesmír.

A chápu… jen to nejde ze dne na den… A když se snažím hned zase narazím…

Respektive nedokážu najít správné vyvážení toho "neřešení"…

Míšo, myslím, že mám pro Tebe fakt poučné video. Mrkni/poslechni si to.

Děkuju za videa.

Obě jsem pečlivě shlédnul.

Myslím, že i rozumím co mi chcete naznačit.  A snažím se… Právě o to se snažím už pár let… tedy ty dva roky.  A asi to přestalo fungovat.

Myslím teď to druhé video od Leňi.

Jen nevím co manželka potřebuje… respektive co jí nedávám…  

Jistotu ve mě myslím má.  Až jí to asi přijde moc a taky přstávám být chlapem.

Růst… snažím se aby mohla růst jak chce.  Například to studium, koníčky.

Ale pořád je to jednostranné. Manželka už ode mě nechce nic… vzdala to. Poznám to…

Včera opět konflikt…   Byl jsem na kole. Byli jsme předem domluveni že pojedu.  Ařekl, jsem ženě že nebylo opravdu v pořádku, že jsem minulý týden přijel až v těch sedm večer.   A že přijedu dříve… Odpověděla mi, že nemusím… že si půjde zaběhat přes den. Že neděle je moje a mám si to užít.

Tak OK.

Pro informaci… Manželka byla v pátek u kamarádky a přespala tam. Takže jsem se staral o děti a ty se mě ptali kde je máma… Ona jim to neřekla, že nebude spát doma. Tak jsem jim já řekl, že bude spát u kamarádky. Nebyl žádný problém. Nebyly ode mě žádné dotazy kde byla s kým a v kolik šla apát atd. Nic… Byl to její čas.

Přijela v sobotu ráno asi v deset.   Že šla spát ve čtyři ráno a je unavená.  Vzal jsem syna na fobalový zápas (máma nejela) zůstala doma s dcerou.

Po fotbale jsme přijeli a pořád vše OK.  Jen manželka byla unavená. Ale uvařila… Potom polehávala.  Já jsem jí několikrát řekl ať se jde natáhnout do ložnice, že to není problém. Nechtěla, ale stejně ležela v obýváku přes celý gauč.  Nevadilo mi to. Vzal jsem děti ven a manželka šla nakonec taky. Stavili jsme se na kafčo a děti na limču.  

V neděli jsme tedy jel na to kolo. Syn začínal být nastydlý takže stejně bychom nikam nešli.

A ujel jsem včera přes 100km a fakt jsem si dal do těla.  Mám takovou aplikaci v telefonu a když jsem doarzil asi 2 km od domu do jedné restaurace kde se scházíme s jinými cyklisty tak jsme nasdílel můj výkon na FB.  Bylo 15:00.

V šest jsem byl doma. Dal jsem si polévku, tři desítky… načerpal síly abych nepřijel domů a nebyl vyflusanej… A v klidu dorazil domů.

A tam to začalo…

Děti povídali že mají hlad, že máma jim nic neuvařila k večeři… Jsou to děti a je mi jasný, že trochu kecaj, že s emanželka ptala ale jim zrovna to co nabízela nebylo dost dobrý…  Zkrátka to znám… a bral jsem to s rezervou.  Nicméně jsem tedy nabídnul nějaký možnosti a uvařil večeři…  

Potom ale manželky pro mě fakt neopodstatněně začala rejpat.  "ty jsi najel dnes 100km co?  To je super" doteď dobrý… ale druhá věta:  "a kde jsi byl ty další tři hodiny? "    

Asi se na mě budete zlobit, ale kdybyste slyšeli tu jedovatost…     Tak jsem jí opravdu asi odeskl "dal jsem si pivo s chlapama"  a dodal jsem že to snad není důležitý kde jsem byl. Přijel jsem včas, v pořádku a hned jak přijel tak se o děti postaral.  Ona se učila u Notebooku do školy. Celé odpoledne. Děti si hráli.

A bohužel už to ve mě přeteklo.   Já s ejí taky neptal, kde byla v pátek v noci… s kým a jk dlouho. I když bych si mohl myslet různý věci.

Tak jsem jí řekl, že to není fér a zdá se mi to nevyvážený…  Že já se taky neptám kde byla v noci… tak ať neřeší, že jsem nejel poslušně rovnou domů.

Stejně mě tam nechce… nestojí o mě. Já tomu ženský fakt nerozumím…

Ale hned byl oheň na střeše. Překroutila to… "takže tohle tě se*e. že jsme byla v pátek přes noc pryč… atd… "

Mě samozřejmě ne, ale jí vadí že jsem nepřijel domů hned.

Jo. je to moje verze té situace a je to jednostranný pohled.

Tak jsem jí řekl, že už toho mám dost… že pokud se jí něco se mnou tak nelíbí tak ať jde když si myslí, že je někde tráva zelenější. Ať to prostě vyřeší když není takhle spokojená… Ať si to zkusí klidně s dětmi pokud by to jinak nešlo. Ne že bych jí vyhazoval. Jen už jsem nějak rezignoval a řekl jsem to.

 Odpověď taky klasická… "Prosímtě a jak bys to tady beze mě utáhnul"?   Tak jsem jí řekl, že to už by nebyla její starost… Takže se prý brzo dočkám nebo tak něco…

Jo děti to samozřejmě slyšeli. Bylo to krátký… taky dvě minutky… Utnul jsem to s tím, že se nebudu hádat před dětmi… že mi to jen v současnosti nepřijde ani trochu fér a že pokud je problém tak z mého pohledu je zkrátka v její hlavě.

Chci říct, že nechci aby odešla a zpětně mě to mrzí že jsme jí to řekl… ale vylítlo to ze mě. Ale na druhou stranu jak jsem už psal. Nechodím s enikam opíjet, doma funguju, dětem se věnuju, manželce taky… ptám se jí jaký měla den atd… A stejně mám pocit že jakákoliv záminka se hodí k tomu aby mi něco vyčetla.

Takže její představa je asi taková, že ona bude mít volnost… a já ne.   Ale takhle to nemůže fungovat.

Myslím, že se jí nedařila ta škola… Je to už dlouho a dává jí to asi zabrat a byla podrážděná navíc asi i z jistých "přírodních důvodů"  asi víte co myslím.  

Poraďte mi tedy i když vím že neexistuje postup. Jak se mám doma chovat?   Přeci nemůžu být jak pejsek…  

Mám jí moc rád a chci bojovat…  

Dvacet minut poté nám začala na telefonu ukazovat nějakou fotku kočky která se jí líbila a dělal jako by se ani nic nestalo…

Ráno byla ale zase otrávená…

Michale posílám výtah z Plzáka -kniha Manželská tonutí- cituji: "V normálně fungujícím manželství si smíme povolit nejvýš jeden střet denně, a co především, musí být kompenzovaný. Rychle usmířený s návratem pohody do půl hodiny."

To jste myslím v normě.

A dále jakési pravidlo spíše pro Tebe:

"Partner musí umět zvládnout neshodu v názoru, musí tedy umět žít s navzájem různými názory a neusilovat o názorové sjednocení (názorovou unifikaci)."

Tak si myslím na tom budeš muset ještě zapracovat. Od manželky se můžeš vlastně učit, jak se pohádat

a do půl hoďky se dát do pohody. Měl bys jí za to poděkovat, že tě vystavuje takovým tlakům, protože ve výsledku z toho vyjdeš posílený pro život. Zní to blbě ale je to tak, partner nám nastavuje zrcadlo, abychom na sobě pracovali. Je to škola života. Když se budete na sebe jenom usmívat-nic se nenaučíš.

Michale, proč ženě říkáte, to co není pravda, co cítíte jinak? Jak si Vaše řeči má přebrat zase ona, podle mně oba říkáte to, co ve svých srdcích vlastně nemáte, protože jste naštvaní jeden na druhého, tak říkáte nesmysly, které toho druhého bolí a dělají ve vztahu zmatky. Kruci jeden z vás by měl sklopit uši a říct, : "tak se na mně nezlob, já to tak nemyslím, jak to ze mně kolikrát vypadne". Už to trvá dlouho a jste oba paličatí, z vás obou budou děti za chvíli na nervy. Proberte se oba. Pavla

Inko to máš pravdu a cetl jsem tu knihu pred par týdny. Ale me to prijde moc uz jednou za tyden. Bohužel my uz jsme jinak nefungující manželství.  

Pavlo a vam ted nerozumim. Co rikam jinak nez si myslim?  Ja jsem se vcera vlastne branil.  

Ale Inka ma pravdu. Musim na sobe pracovat.

Hlavne musim nejak prijmout fakt ze uz zenu nezajimam… asi mi potom bude lip kdyz nebudu nic ocekavat.

Ale neznamena to ze bych chtel neco zabalit…

Vaše slova: "Tak jsem jí řekl, že už toho mám dost… že pokud se jí něco se mnou tak nelíbí tak ať jde když si myslí, že je někde tráva zelenější. Ať to prostě vyřeší když není takhle spokojená… Ať si to zkusí klidně s dětmi pokud by to jinak nešlo."

Vaše slova: "Chci říct, že nechci aby odešla a zpětně mě to mrzí že jsme jí to řekl… ale vylítlo to ze mě."

Vykašlete se na hrdost, na pýchu, na uraženost, na ješitnost a řekněte, že už chcete žít zase pěkně, jako rodina, a začínáte na nové startovní čáře a už se k minulosti nevracejte. Hlavně myslete oba na děti. Malý začal chodit do 1 třídy a potřebuje doma zázemí, klid, domov. Nebuďte horší, jak malí haranti a začněte oba konečně jednat, jako dospělí, rozumní lidé se smyslem pro zodpovědnost. Třeba to zde dejte menželce přečíst. Opravdu, komu není rady, tomu není pomoci. Pavla

Jo tohle…  Já jí samozřejmě řekl několikrát že nechci aby odešla.

Že jí mám rád a chci náš vztah zachránit.

Ale když nechce ona tak s tím nic nezmůžu a je úplně jedno v jaké třídě je zrovna syn…

Na žádné startovní čáře nejsme protože žena zkrátka nezapoměla na minulost. Ani nemůže… Ale přesto že jseM se změnil tak jí stále vytahuje a připomíná.

Já vám rozumím… Chtěl bych to přesně jak píšete. Jenže to zkrátka takhle nefunguje, prostě  nefunguje…

Já nejsem nijaK hrdý. Své chyby jsem uznal. I teď se večer se ženou bavím. Nedělám uraženého ješitu.  

Ale pokud bych začal mluvit o nějakém novém začátku tako to ženu zvedne ze židle.  

Zkrátka nechce již pokračovat a nemá asi kam jít. Možná ani nechce…  Možná někde v koutku duše jí přecijen ještě zajímám a pořád s tím nějak vnitřně bojuje. Proto měla za ty tři měsíce ty dvě jak sama řekla "slabé chvilky"… Jenže žít s čekáním na manželčiny slabé chvilky nejde…

Pokud je tu někdo hrdý tak je to žena. Ale není to asi hrdost bezdůvodná… Je zkrátka teď přesvědčená o tom, že pro sebe dělá tu nejlepší věc.  Já jsem z toho zmatenej.  

Protože to mám asi jinak… jednodušeji. Chlapsky… Rozbito / nerozbito.

Mám technické vzdělání. Věc je pro mě buď rozbitá… nebo funguje. Nic mezi neexistuje…  

A to je můj problém … Vztah totiž není věc… Nemůžu u toho sedět dokud to neopravím jak to dělám třeba s PC nebo jinými věcmi…

Nemůžu manželku "opravit"  není rozbitá…   Jen není spokojená… Snažím se chovat tak aby byla. A pokračuju v tom dál.  Ale víc myslím dělat nemůžu.  Snad přijmout to "neřešit". Ono se nejlepší řešení najde samo. Jak je zmiňováno výše v jednom příspěvku.

Jenže je to těžké když máte ženu stále na očích. směje se s vámi atd… v tu chvíli si vždy uvnitře říkám. "do háje co je vlastně špatně? "  

A dát jí to tu přečíst?  Myslím, že to by byl konec… Znám jí a moc by to nepochopila… Je to pro ni stejné jako poradna.

Napsala by vám sem něco takového " A zkusili jste si s ním žít vy? "  Nebo tak…

Žádné dopisy nebo psaníčka psát nechci… Repsektive já nevím co bych tam psal… nejsem přesvědčen o tom, že je to správná cesta. je to zase nátlak jen jiný druh nátlaku.  A to nemůžu a nechci…

Mě nezbývá opravdu než jen čekat… nic neměnit. Být příjemný, opora v těžších chvílích. vyvarovat se nějakých extrémů…  

Je to smutné, ale je to tak.  

Michale, buď budeš čekat až se žena probere a vydržíš to, nebo ne a to bude pak hodně smutné pokračování. Pavla

Budu čekat… Nic jiného ani dělat nechci.