Téma: Má mě prý ráda ale nemiluje mě, řekla přítelkyně

  Miluješ ji a tři roky si ji nepustíš k tělu?   A to jako doslova?   Ani šáhnout?   Nebo to máš tak, že tělesný kontakt jo, ale hraješ si na tvrďáka!!!   Žádný citový projevy z Tvé strany, miluji Tě, sluší Ti to, nic takového?   A není to divný, že o orálek si řekneš, ale že Ti chybí a chceš ji držet za ruku po zbytek života už ne? Hmm?   Nechápu čemu se divíš.......

Bál jsem se to přiznat. V milulosti jsem slovo miluji tě řekl už jednou asi před 11 lety a dopadlo to stejně jako teď. Jakmile se k tomu člověk přizná, tak se před tím druhým cítí jak nahý a ten si s ním může dělat co chce. Proto jsem se toho vždy bál. A zase se mi to potvrdilo. Nepustit k tělu jsem myslel jako nepřiznat si sám sobě, že ji mám rád. Jinak byl náš sexuální život skvělý. A na to se samozřejmě zapomenout taky nedá. Společný život jsme taky plánovali. před rokem a půl jsem pro nás koupil rodinný domek a kompletně jsem ho zrekonstruoval. Vše tu máme teď nové a přítelkyně celou dobu vše se mnou vybírala. Od nádobí až po obklady, postele, podlahy...

Chybí mi tu vyřčený důvod rozchodu.... přece neodešla beze slova?

Řekla mi, že mě má stále moc ráda, ale že mě bohužel již nemiluje. Že by se se mnoch chtěla sice občas vídat dál, ale již nemůže být se mnou...  

Takže miluje jiného? Je to tak, že? Ráda by Tě dál vídala.... to vypovídá o špatném svědomí...

Ptal jsem se jí na to. Odpověděla, že zatím nikdo druhý není, ale snad si oba časem najdeme druhé partnery, které budeme milovat. Já jí věřím, že říka pravdu... Nedokáži už nic dělat. Odešel jsem dnes před obědem z práce a teď zase budu sedět do noci na sedačče, brečet a čumět na zeď s našimi fotkami

Měl bys ty fotky sundat, trochu doma přeorganizovat, nějaké změny prospějí a zaberou čas. A čas je přesně to, co pomůže vyblednout bolesti. Já vím, řkáš si, že to se mi to řekne, ale je to to jediné, co pomáhá... čas. Ale trochu času bys mohl věnovat i tomuto webu. Určitě dokážeš pomoct i Ty jiným radou, zamyšlením. I tobě pomůže myšlenka, že jiní mají jiné starosti a často možná větší. Nezavírej se před lidmi, budeme jen rádi, když si přečteme i Tvoje názory k dotazům.

Bolest z rozchodu a ten pocit prázdnoty se časem zmírní. Za jak dlouho, to těžko říct - je to individuální. Co  dělat do té doby, než to nastane? Udělat si takovou malou inventuru toho, co nebo koho jste během vztahu s přítelkyní zanedbával, na co jste neměl čas. Zavolat přátelům, na které jste kvůli vztahu s přítelkyní neměl tolik času, oprášit své "staré" koníčky nebo třeba vyzkoušet nějaké nové - něco, co by Vás lákalo - třeba spolu s novým koníčkem najdete nové přátelé nebo novou lásku. Prostě zabavit se nějaou čiností, abyste měl co nejméně času na ty černé myšlenky, co se Vám teď honí hlavou. Vím, že se to snáze píše než dělá, ale pokud se jen budete utápět ve svém smutku a bolesti, zblázníte se z toho.

Ano asi se mi z toho roztrhne srdce. Nedokáži zatím myslet na nic jiného než na ni. Nechci se již ani s jinou seznamovat. Vytrpím si zbytek života za vše co jsem v životě ublížil. A doufám, že tu nebudu moc dlouho. Bez smyslu života se nedá žít... proč taky? Jen kvůli sobě? To fakt nemá smysl. A samota je nesnesitelná.  Ale jinakVám  děkuji za odpověď.

Příště(jako že bude, to se neboj)budeš vědět, že se tak chovat NEMÁŠ! Co mají naši partneři společného s tím, jak se  k nám chovali ti naši minulí nebo jak vztah dopadl nebo že se bojíme? To svým způsobem každý z nás, kdo se spálil, ale... Každý vztah je jedinečný, každý člověk je jedinečný, to NEJDE srovnávat. Příště budeš vědět, že máš nějaké "strachy" zahodit. Když miluješ, není co řešit. Sorry, ale který člověk by trpěl tomu druhému, že si ho "drží od těla"??? A ještě3 roky? ! ? Strašná jen ta představa.

Nechci být zlá, ale chápu to dobře, že jí bylo osmnáct, a tobě 39, když jste spolu začínali? Takže ty jsi 3 roky neprojevil žádný větší cit osmnáctileté holce, a ona s tebou celou tu dobu byla? Jen tak, pro tvoje krásný, ale o víc jak dvacet let starší oči? Jestlipak ty jsi tu slečnu taky maličko nesponzoroval, hm? Já věřím že může existovat čistá láska i mezi dvěma lidmi s opravdu velkým věkovým rozdílem. Ale ty jsi jí tu lásku nedával, a ona s tebou přesto byla, a vyhovovalo jí to. Pak se něco zlomilo a ty ses o ní začal zajímat, plánovat budoucnost, stal ses na ní závislý - a jí se to líbit přestalo. Před rokem a půl jsi koupil domek, celý ho zrekonstruoval a vybavil... zrovna bez peněz asi nebudeš... ať na to koukám odkud chci, pořád mi to připadá dost jednoznačné... Jsi moje zlato, moje zlatokopka, moje zlatá kobka...

... ovšem ať už to bylo jak chce, nic to nemění na tom, že tímhle život opravdu nekončí pořiď si do baráčku psa ať už štěně, nebo nějakého z útulku - hned nebudeš doma sám, a přijdeš na lepší myšlenky. a při venčení jistě brzy potkáš nějakou jinou, pro kterou bude stát za to žít

Díky za názor, ale zlatokopka to určitě nebyla. Navíc vše opustila, takže žádné finanční výhody ji to nepřineslo. Zase moc peněz nazby taky nenám. Na začátku vztahu jsme spolu o víkendu spali většinou v autě nebo na hotelu. Teprve skoro po 2letech jsme si pronajali byt, ale žít trvale jsme spolu nikdy nezačali. Stále to bylo jen pár nocí v týdnu... jinak bydlela a bydlí stále doma u rodičů.

Jak mi tedy vysvětlíš to co jsem tu psala? Osmnáctiletá holka prostě potřebuje to "ťuťuňuňu"... a pokud ho nedostává, musí být jiný důvod proč v tom vztahu zůstává...

  Nevysvětlí a místo toho aby šel za ní a snažil se omluvit a vysvětlit, píše sem.....

Ale já s ní komunikuji, samozřejmě vklidu a bez výčitek. Váláme si každý den aspoň 1x. Poslal jsem jí do práce 50růží... Snažím se udělat cokoliv co by mi pomohlo ji přesvědčit, že jsem si své chyby konečně uvědomil a už bude vše jinak ajá ji budu zbytek života milovat a budu k ní upřímný a otevřený. Včera to byl týden co mi to řekla. Dnes večer za mnou přijede a bude tu asi i spát, ale spíš kvůli tomu abych snad nevyváděl nějaké hlouposti. Já to ale alkoholem neřeším. Vím, že by to špatně dopadlo, takže když jsem byl aspoň za známýma v hospodě podívat se přes víkend na fotbal, aby mi nebylo samotnému smutno, seděl jsem tam celou dobu u nealka. A tak to zůstane i nadále. Vím, že druhý den by to po alkoholu bylo ještě horší a to nechci zažít. Jak tu ale bude nebudeme probírat náš rozchod, ale normálně si uděláme dobrou večeři pokecáme co nového v práci a v u známých... no prostě úplně normální večer. Akorá to bude bez sexu, ale o ten mi teď vůbec nejde. Jde mi o ni jako o člověka kterého miluji a chci s ním být zbytek života. Toto je pro mě to hlavní!!!

  Kurde chlape a proč jí to takhle neřekneš? Proč si tři roky na něco hraješ, když jsi poměrně cíťa?   Opravdu nechápu..... Nevím co by se muselo stát, abych před láskou svého života hrála divadýlko....

Já jí to ale všechno teď už několikrát řekl, ale prý už prostě ke mně necítí to co dřív. A důvod toho proč si v 18 letech našla staršího muže byl ten, že její vrstevníci byli prostě pořád jen mladá trdla a je fakt, že já ji mohl vzí na dovolenou, na večeři, zajet s ní někam na výlet... atd. Je to strašně hodná holka.

    Ani nevíš, jak moc bych ti přála, aby se k tobě tvoje láska vrátila..... , jsi dobrý člověk.

Děkuju moc za podporu. Za ten týden jsem zjistil, že stačí pár slůvek pochopení a soucitu a hned je to o malinko snesitelnější.

Mně by zajímalo, je ti 44 let, samozřejmě to není tvoje první dívka. Jistě jsi zažil i rozchody s jinými a rozešel jsi se ty z tvé strany? jaké pro tebe byly ty minulé rozchody? Jak jsi je prožíval, to jsou otázky proto, že by se měl člověk zamyslet co ve vztazích dělá špatně a vyvarovat se napříště svých chyb.

         Ano rozchodů byla spousta, ale většinou jsem je inicioval já a přecházel z jednoho vztahu do druhého. Až na jeden kdy mě opustila milenka. To bylo zlé a já dost řádil. Časem se vše ale uklidnilo a našli jsme u sebe dobré přátelství. Je to už více jak 10lek a stále si očas zavoláme, zajdeme na kávu a probereme naše lásky i životní trápení.

       Teď jsem si všiml, že jsem na začátku neuvedl, že jsem vlastně už 20 let ženatý a mám 2 velké děti. 6iji ale již delší dobu odděleně a manželství udržuji již několik let formálně kvůli dětem. To je vlastně asi jedna z příčin přoč přítelkyně odešla. Nevěří, že se někdy vůbec rozvedu. Včera za mnoupřijela a vše jsme si vyříkali. Já pořád nechápal důvod proč odešla a ani jí to nebylo hned jasné. Nakonec z toho vyplynulo, že se cítí stísněná, nikam nechodí a taky se vylekala nalajnované budoucnosti. Taky jí vadilo, že jsem si s přáteli vypil jen já a ona musela vždy řídit. Takže by si teď chtěla trochu užít volnosti, zajít si s kámoškou někdy zatancovat a podobně. Nového přítele si zatím hledat nechce. Já ji samostatné chození do podniků znechutil předtím svou žárlivostí. I když už dnes vím, že je to hodná holka, která by se chovala slušně v mezích zábavy. Věkový rozdíl jí stále nevadí a většinou je se mnou vše ok až na to, že jsem ve znamení pany, jsem panovačný a vše musí být podle mě.

       No nevadí. Dám jí teď volnost po které tak touží, scházet se budeme případně jednou týdně, vezmu ji do kina, na výle ( jako kamarád) a prostě budu doufat, že se časem ke mně vrátí. Prozatím jsem strašně rád, že jsem ji neztratil úplně.

  Tak to je ale překvapení.... Slečně přeji aby prozřela a svůj život prožila, ne pročekala...

Děti musí být vyslověně odvázané jak úžasně fungující rodinu mají přiznej si to, jen se na ně vymlouváš. nechce se ti řešit s manželkou majetky a podobně. navíc, mám pocit, že jsi docela zmetek, bez urážky. 20 let ženatý, před deseti lety tě opustila milenka, ooo jak kruté, muselo to být pro tebe ohromně těžké... myslím, že sis po celý život zahrával s cizími city, využíval ženy které tě milovaly, včetně téhle slečny. nikdy ses neplánoval rozvést, ale chtěl jsi ji vlastnit. chtěl jsi mít všechno, bez ohledu na to kdo všechno tím bude trpět. a teď, když jsi našel tu, kterou bys byl ochotný ctít a milovat, se ti to všechno vrátí. promiň, ale ty si nezasloužíš lítost. maximálně tak dobře ti tak, sklízíš co sis zasel. snad ti to pomůže k tomu aby ses podíval do zrcadla a zjistil že jsi sám sobě odporný, manželce koupil kytku, omluvil se jí za to jakej jsi blbec, vyplnil papíry k rozvodu a začal úplně nový, nesobecký život. Pak možná, jako úplně nový člověk s naprosto uzavřenou minulostí, budeš mít u té slečny šanci. Sorry za upřímnost, ale tak to prostě je. A pokud to tak nevidíš, lžeš sám sobě.

Nezlob se na mě Tuláku, ale to, že jsi hned v úvodu "zapoměl" dodat tuhle "nepodstatnou" informaci o tvém rodinném stavu, jen přesně vystihuje tvůj charakter a to, jak sobecky a nedospěle se chováš. Nevím tedy, čemu se vůbec divíš. Slečně popřej hezký život s někým, kdo ji bude mít opravdu rád a ty se nad sebou silně zamysli. A toho psa, jak ti tu kdosi radil, si nepořizuj, je to totiž taky vztah a s tvými postoji k těmto věcem by od tebe nejspíš i to nebohé zvíře uteklo.   Viz můj příspěvek níže...  

Taky mám něco podobného, jsem po rozvodu /ze strany manžela/ a teď mám přítele, který mi na rovinu řekl, že je zklamaný od rozchodu s manželkou a že některé věci říkat nebude, začala jsem ho mít ráda, ale tohle je ledová sprcha... určitě nechci vyznání lásky nebo slyšet miluju tě 5x denně, ale snad by mi mohl říct těšil jsem se nate nebo jsi moc hezká? měla jsem manžela 12let a najednou si přijdu jak z Marsu nejhorší je, že člověk má strach být sám, to prostě nedokážu.....

Já už se trošku uklidnil a nejvíc mi pomáhá hodně práce a když mi večer je už samotnému doma moc smutno, tak se jedu projet někam po okolí autem nebo za známýma někde do hospůdky. Ale samozřejmě vždy bez alkoholu. Alkohol by depresi ještě znásobil a to už by bylo nesnesitelné. Ale hodně ponáhá si popovídat s přáteli a o starosti se podělit. Ono už porozumění od druhých a vlídné slovo dost pomůžou. Taky zatím nevím co budu se samotou dělat, ale zatím ještě vidím přítelkyni všude kolem...

Když tak čtu co se tu píše nedá mi než napsat taky svůj příběh. Začal jsem z mou zatím jěště manželkou chodit 13.4 1989, hned jak jsem ji u kamaráda viděl tak jsem se zamiloval a bylo to oboustrané. Volali jsme si každý den(tenkrát žádný mobil nebyl tak to řešila pevná linka)a já jezdil denně!!! za ní. Byla to moje první holka a já byl tenkrát panic(bylo mi 16let a jí bylo 17)a neměl jsem žádné zkušenosti, ona už ale předemnou mněla nějaké vztahy tak byla daleko zkušenější než já zajíc. Říkala mi že takového kluka blonďáka s modrýma očima si vždy přála a snila o něm. Jak šel čas tak jsme se po dvou letech vzali a začali jsme spolu žít, bylo to krásné období na které nikdy nezapomenu narodil se nám syn a pak dcera a vše bylo celkem O. K. Pak se ale stalo že mi má manželka byla parkrát nevěrná a já jsem to dost těžce nesl(dokonce s mým dobrým kamarádem)ale protože jsem ji miloval tak jsem si říkal že se to snad stane v každém manželství a že to překousnu. V práci jsem makal jak šroub abychom si mohli koupit vše potřebné do domácnosti a když na to nebylo tak jsme si vzali půjčku a tady začíná ten problém který nakonec asi zapříčinil rozpad našeho manželství. Půjček přibývalo a peněz bylo málo a tak jak se všude píše byl to začarovaný kruh. Ten kdo to nezažil nemá ani potuchy co je to za stres-tím se nechci nějak omlouvat byla to naše blbost. Jezdili jsme na chalupu v létě i v zimě a bylo to super ale člověk musel pořád myslet jestli něco nezapomněl zaplatit atd. Manželka se o to moc nestarala vše jsem musel hlídat a řešit já ona mi říkala že já jsem chlap tak ať se starám. V roce 1999 to došlo tak daleko že chtěla požádat o rozvod a že má někoho jiného byl to pro mně šok a trvalo dost dlouho něž se to uklidnilo(jak jinak než přes postel)a narodil se nám syn. Dluhy začali ubývat a já jsem se těšil až vše splatíme že si konečně začneme žít normálně a ne jenom pořád co zaplatit atd. Dnes je rok 2012 a jsme v rozvodovém řízení, manželka uvedla jako jednu z příčin že platíme velké částky a že manžel v době manželství vzal půjčky které rodinu zatěžují a že ona to už nezvládá. Já jsem ji chápal ale byl jsem absolutně proti tvrzení že manžel vzal půjčky které rodinu zatěžují, copak moje manželka u toho nebyla a neuvědomila si že to bude zátěž pro nás? Jak jednoduché hodit vše na jednoho partnera a říct to on vše způsobil. Říkal jsem si že to asi nebude jenom ta jedna příčína že tam musí být jěště neco(protože jsme dluhy mněly tak z 90% splacené)a bohužel jsem mněl pravdu. Když jsem zjistil že za vším stojí její sestra která je už dvakrát rozvedená tak jsem vše pochopil. Radila manželce kde je jaká seznamka a že se má na mně vykašlat atd. (nebudu to tady vše rozepisovat protože to by bylo na opravdu dlouho). Když jsem ji psal ať nás nechá na pokoji tam napsala ať ji laskavě neobviňuji z krachu svého manželství a že jestli s tím nepřestanu tak na mně podá trestní oznamení. Jak absurdní já člověk který jsem se nikdy nemíchal do jejího života a ona mi vyhrožuje. Bohužel moje manželka se dostala absolutně do jejího područí a já teď nemám už žádnou šanci něco zvrátit. Má nového přítele s kterým prý zažila to co se mnou za 23let manželství nikdy atd. Je to obrovská bolest kterou teď prožívám a nechápu jak se může člověk tak změnit po tolika letech manželství. Proto vám rozumím jaké to je když je najednou člověk sám(ikdyž mé děti jsou a stojí při mně)a nemá nikoho s kým by si mohl popovídat, pohladit a obejmout se. Nikdy jsem své manželce za celých 23let nebyl nevěrný!!!!! Jsem znamení kozoroh a na mně to opravdu sedí. Tak si říkám to co vy že ten život je někdy opravdu krutý     

Kozorohu, tobě jsem včera psal už přímo k Tvému  tématu, které tady znovu připomínáš. Taky jsem si myslel a myslím, že manželství by mělo být napořád, ale realita je bohužel jiná a současná zhrublá doba k rodinnému štěstí určitě nepřidává.  Pokud ale jde o Tuláka, který tuto diskuzi začal, musím říct, že sice chápu, že se zamiloval do mladé holky a že těžko nese nynější rozchod, ale litovat jej určitě nemůžu a nebudu. Pokud se takto sobecky chová dospělej chlap, pokud se tomu dá takto vůbec s ohledem na to, co o sobě tady píše říkat, je v podstatě dobře, že taky jednou padla kosa na kámen. Místo lkaní na diskusích by ses Tuláku, měl zamyslet nad tím, že nejsi střed vesmíru, ale kolem tebe jsou další lidé, kterým svým jednáním zasahuješ pro změnu do jejich životů. Nezlob se, ale balamutit mladou holku tím, že jí budeš pět let kupovat kytky, hrát si párkrát v měsíci na romantika a slibovat společnou budoucnost a přitom mít jinde rodinu, to příliš nesvědčí o tvé solidnosti a pokud je ta mladá dáma soudná, udělala to nejlepší co mohla tím, že od tebe vzala dráhu. A v důsledku i pro tebe, protože s tvým přístupem k těmto otázkám by váš vztak stejně skončil dříve či později a jistě bys na tom byl psychicky hůř než jsi teď. Nejde o to, že je o tolik mladší, jde o to, že tohle evidentně nebyl seriozní vztah a bez urážky, mám pocit, že si patrně pleteš pojmy láska a zamilovanost. Přestaň se litovat, promluv si s vlastní rodinou, pokud je na tebe po tom co předvádíš ještě vůbec zvědavá, chovej se dospěle a věř, že všechno bude najednou veselejší. K tomu Ti přeju hodně sil.

Momentálně jsem na tom stejně, jsou to muka, ale ona musí dál … Zkušenosti jsme předali a teď máme problém… ze dne na den jsou z nás zase pětačtyřicátníci. Kdo nezažil nepochopí, zvyknout si a smířit se s jiným způsobem života, navíc bez lásky… no to se člověku opravdu nechce žít. Je na to pár receptů, Někdo začné pít, někdo má to štěstí a brzy potká lásku novou a z někoho se stane workoholik. V každém případě zatlačit slzu a věřit, že po našem výcviku ty slečny už vědí co chtějí,

Mám podobný problém, je mi 41 přítelkyni 31 jsme spolu 8let. zacatky byly uplne jine nez s jinymi zenami, byla to romantika laska mazec nikdy jsem nic podobneho nezazil myslel jsem ze jsem v 7 nebi a citil jsem ze jsem nasel tu pravou.

celych x let to bylo perfektni. pak to samo casem nejak vyčichlo a ja si 1. zacal psat s jinou slecnou za ucelem ze ji podvedu, ale nikdy jsem te 2 nedal ani pusu, jen smsky. prisla mi na to a asi na pul dne jsme se rozesli. ustali jsme to a zivot sel dal. casem mi to oplatila naprosto stejnou minci s kamaradem. opet jsme vse ustali. pak se ale stalo neco co nemelo.

byvalka mi dala "na krk" 10 letou dceru do plne pece. takze jsme 3 v 2+1 ztrata soukromi vsechno spatne a vcera mi rekla at se nezlobim ze je uprimna ale ma me uz jen rada, nemiluje uz me. spime spolu misto obden uz jen 2x mesicne a citim ze ji to uz nic moc nerika, rozejit se pry nechce a menit byt za jiny treba vesti kvuli soukromi nechce. odchazet za sexem jinam take nechce" pry by to bylo moc pripravene " dostava mne do patove situace, jakekoli reseni neni nebo ho shodi ze pro ni je nevyhovujici. rikame si milacku, davame si pusu ahoj tesim se na tebe vse " na oko " paradni ale citime oba ze je to takove lepsi kamaradstvi,

nedavno jsem zasahl hrozil rozchodem chtel jsem v ni probudit strach ze se to rozpadne ale spis jsem si ublizil sobe ona byla uplne klidna a ja citil presne to co tady kolega, paleni u srdce myslel jsem ze na me jde infarkt, brecel jsem nemohl jsem jist pracovat nebavil me svet myslel jsem na sebevrazdu (samozrejme jsem zdrav dusevne a jen me to napadalo).

nedokazu bez ni zit a zatim ZAPLAT PANBUH!! nemusim jeste bez ni zit, ale jak to tady ctu mam strach cim dal tim vetsi ze to tam smeruje, jenze jak ozivit vztah po 8 letech, jak nahodit " jiskru " jak resit ztratu soukromi… musel bych dceru dat do decaku (nemam babicku nic jsem sam na svete) a prece neublizim nevinemu diteti jen pro to, ze ona pri sexu vic sleduje dvere nez me (dvere proto ze spime v obyvaku pres ktery dcera chodi z 1 pokoje co mame na WC)

navic u nas v lokalite je boj o byty tento je strasne krasny novy a modlili jsme se k nemu asi 5 let … Pratele, mi radili milenku (nemuzu nejde mi to miluju ji tak silne ze se nedokazu vyspat s jinou), nebo rozchod (to se jim to rekne, ale mne to zabije praskne mi srdce) takze JÁ VÁŽNĚ NEVÍM CO DĚLAT nemá to řešení - kdybych měl aspon 50% jistotu že to se mnou ještě pár let doklepe, kholka pak půjde třeba na intr za 5-6 let a bude víc soukromí, ale co když to vzdá.) ) já umřu bez ní (děkuji vám že jste to dočetli až sem …

Mám pocit … nemá tvoje přítelkyně ženatého přítele? Že právě proto neřeší situaci, ale nevyvádí ji z míry ani případný rozchod?

P. S. Nechceš dát svůj problém jako samostatné téma? ZDE  Možná by bylo dobré, kdyby si všimli tématu i ti, kdo se ke starým tématům nevací.

Barčo, děkuji ti za reakci.

Přítele ženatého asi nemá, ale má mého nejlepšího kamaráda ženatého, se kterým ona tráví 90% dne, třeba po něm tajně touží a proto se toto děje. Už to také není můj nejlepší kamarád, ale její.

JAKO SAMOSTATNÉ TÉMA JSEM TO ZKOUŠEL, ALE MOC NECHÁPU TY KATEGORIE A TAK, TAKŽE TO ASI NECHÁM JEN TADY.

A JAK TO POKRAČUJE?

v Pátek vecer jsme se rozesli - já jsem to řekl, už jsem dále nemohl-ona souhlasila.

Nedokazal jsem pak byt v samote v loznici, uplne blazinec- nedokazal jsem ani lezet ani chodit po pokoji snad bych i skocil z okna, neznam zdřív ten stav, byl jsem jako sileny steskem, smutkem, zklamanim, nevim jak to presne popsat. Tak jsem sel za ni do koupelny (byla ve vane) a rikam " jen si tady sednu treba budu i mlcet, ale nedokazu ted byt sam ". Chytla me za ruku a nabidla, ze se uplne na tvrdo nemusime rozejit, ze by jeste zkusila sanci vztah milenecky, takovi kamaradi. Ji pry vadi svazanost, povinnost ze neco musi, ze se od ni neco ocekava a musi, jinak dostane vycitky a poznamky ze se to cekalo a ono to nebylo. Takze si kazdy delame co chceme, k nicemu nikdo nikoho nenuti, sdilime tak jako minulých 8 let! spolecny byt jako 2 kamosi a obcas se treba mezi nama neco stane. V sobotu to bylo vse ok, vicemene jsme byli kazdy nekde jinde a vecer sama prisla a byl sex jaky pamatuju zezacatku a uz leta ted ne… !!!! Aktivní byla, neznuděná, živá … no nádhera!!! Vubec to logicky hlavou nechapu, pravdepodobne nejsem schopen ženské logiky, ale nemam na vyber, bud se odstehovat zit sam a NIC, jinými slovy " život naruby " a mám také zodpovědnost za svoji 10 letou dceru z minulého vztahu (manželství), kterou mám v péči, nebo takto neresit nic, predelat se na pohodare, flegmatika k nicemu ji nenutit, nechat ji at si dela co chce a ono to funguje. Jak rikam neni to muj styl, musim se tu roli naucit, ale je to asi 1. cesta jak to mezi nama jeste zachranit. Což chci, protoze já ji pořád strašně miluju. Nesmim cumet litostive jako štěně, když žebrá o kus žvance, nesmim vycitat kdyz nic neni - protoze nic byt nemusi, kdyz jsme jen … kamaradi. A kdyz něco bude tak je to dobre ne - tak to chape ona. No …

snad to zvladnu Netušil jsem, že ve 40 letech budu muset čelit takové změně a samozřejmě se mi chce/nechce, ale prostě pokud o ni nechci přijít tak MUSÍM!

Je docela možné, že jste to právě teď vzali za ten správný konec, kdo ví? Píšeš, že ve svých letech musíš něčemu takovému čelit, ale napadlo Tě, že ona se taky dostala do situace, se kterou si nemusí vědět rady a neumí v ní "chodit"? Nejednou má doma desetileté dítě a  je to pro ni zcela nová situace. Možná se Vám ještě podaří vše skloubit, možná potřebuje čas.

Taky ses zmínil o "čumění štěněte"… tak tohle by nemělo být ani v běžném vztahu a už vůbec ne, aby "něco" muselo být. Možná v Tobě uvidí zase pořádného chlapa, když se budeš chovat jinak.

Děkuji, ano je to pravda mám velkou část viny na tom jak to dopadlo. Bohužel předtím jsem se choval přirozeně, prostě takový jsem ať je to dobře či špatně. Budu se teď moc snažit upravit své chování, svůj přístup a snad se mi to povede hrát dobře a dlouho tuto " roli ".   A to že musí v 1 domácnosti " trpět " cizí dítě je 2. část problému, spolu o tom hovoříme a ona ví, že to nemá bohužel jiné řešení. Už 100x jsme to probírali mnoho hodin spolu vymýšleli co by se dalo/nedalo a vždy dojdeme SPOLEČNĚ! k závěru že to nemá řešení. Ale myslím si, že to dítě coby rušení soukromí není 1 a hlavní porblém. Hlavní problém je ve mě-když to nebylo tak jak jsem si vysnil a očekával dával jsem to moc najevo náladami, výčitkami, stěžováním si jí a i tím loudivým pohledem, až jsem v ní vypěstoval pocit musu, povinnosti k závaznému partnerovi a to jí svazovalo tak dlouho až se to vyhrotilo. Sama říká, že na mě poznala že " čumím jako kakabus " že je ZASE! něco špatně a že ona zase něco udělala. Bohužel když s chlapem s mými nároky spala 2x do měsíce a bylo na tom poznat, že je to z povinnosti tak sem ale zase já pak blbě čuměl, ono to bylo takový provázaný. Vinu cítím, ale chci říct, že jsem tak nereagoval jen " z prdele " ale v návaznosti na její přístup ke mně. A ona ten přístup měla díky mému chování a tak dokola. Uvidíme jsme tedy teď rozešlí kamarádi a snad to takhle půjde. Kdyby se tohle nestalo věřím, že do X týdnů / měsíců bychom se rozešli stejně, ALE UŽ VE ZLÉM (Trochu mě jen štve ten kamarád, třeba to nic neznamená, ale protože ji miluju tak asi žárlím ) Ráno jsem jel autem do práce, oni šli spolu potkal jsem je a bylo mi hrozně vidět ji s jiným (ikdyž vím že kamarádem a šli metr od sebe) prostě jsem se neubránil skličujícímu pocitu.

Ahoj Tuláku, zajímalo by mě, jestli ještě řešíš tento vztah a jak to nakonec dopadlo. Vidím datum 2012, teď je to 5 let, cos umíral bolestí z lásky. Ustál jsi to? Dobře to dopadlo?  

Ahoj, tak proti předchozím létům je nyní již naštěstí vše vpořádku. Asi po dvou měsících jsem si našel novou přítelkyni a s ní máme nyní již tříletého bezvadného klučinu . Musím přiznat, že první rok byl opravdu ještě boj s emocemi, ale jak se říká " všechno chce čas a ten vše vyléčí ". I mě tedy pomohl. I má bávalá přítelkyně má již dítě a díky tomu se spolu holky párkrát i šešly a poklábosily o dětech. No já se s bývalkou nevídám (přece jen ve mně stále nějaké city zústávají, i když si to nechci moc přiznat). Ve firmě jedu na plné obrátky, doma jsme přistavěli, předěláváme zahradu … No prostě vše ok. Tak doufám, že i ostatním stejně dříve postiženým se vše v dobré obrátilo …