Téma: Kamarádka mi přebrala kamaráda s výhodami - opustila jsem spřízněnou duši

Ahojky,

mám obrovské trápení, které se se mnou táhne už delší dobu a já si s ním nedokážu poradit. Začnu od začátku, protože je to hodně zamotané a já sama se v tom už nevyznám.

Na podzim 2011 jsem potkala staršího muže, se kterým jsme zpočátku byli pouze přátelé a po několika týdnech, jsme se domluvili na přátelství s "výhodou". Nicméně náš vztah se prohluboval, a začali jsme spolu trávit více a více času, až jsme začali vystupovat jako pár. Po roce, kdy jsem byla nejšťastnější v mém životě a myslela jsem si, že můj přítel je nejdokonalejší muž na světě, jsme odjela na osm týdnů do zahraničí na studijní pobyt a přítel odjel do zahraničí pracovně. Volali jsme si na Skype a snažili se být v kontaktu, asi po měsíci se přítel odmlčel a nereagoval, s tím že nemá volno a pak ani internet.

Moje kamarádka pracovala na tomtéž místě dva týdny s ním a  když se vrátila zpět do Česka, komunikovala jsem s ní přes skype zda neví co se děje. Odpovídala ať se netrápím a užívám si a ať na vše zapomenu. Po třech týdnech mi však došla trpělivost a ve chvíli kdy jsem opět mluvila s přítelem jsem ho donutila, ať mi narovinu řekne co se děje. Jeho odpověď byla, že chce být jen kamarád, a že není na vztah připravený. Za týden jsem se vrátila zpět do Česka a v tu chvíli mi napsala výše zmíněná kamarádka SMS, že je s mým přítelem v zahraničí, a že ho miluje a je s ním šťastná a nemůže myslet jenom na lidi kolem sebe. Okamžitě následovalo zveřejnění jejich vztahu na facebooku fotkami a já se cítila naprosto zničená. Snažila jsem se z toho dostat a můj nyní už expřítel na mne naléhal, ať se snažím zachránit aspoň naše přátelství. Následoval měsíc plný lží, hádek, objevování pravdy, řešení a dosti odporného postoje a chování ze strany mé už bývalé kamarádky. Musím říct, že tohle bylo pro mě zatím to nejhorší co jsem zažila, připadala jsem si jakoby si ze mě udělala hadru na zem, a byla schopná proti mě vytáhnout intimnosti o kterých jsem ani nevěděla, že ví. Do teď mě štve, že jsem se jí nedokázala postavit a aspoň trochu jí oponovat.

Svojí tvrdohlavostí jsem se však zařekla, že přátelství s expřítelem zachráním a nenechám se připravit i o to. Šlo to těžko, a ledy se prolomily až ve chvíli, kdy jsme se spolu opili a on mi o ní začal vyprávět, tak že s ní není šťastný a že se do toho zamotal tak, že neví jak ji opustit. V tu chvíli jsem dokonce uvažovala, že jí odpustím a navážu kontakt znovu i s ní, protože ve mě její psychická labilita vyvolávala výčitky a lítost.

Expřítel se nakonec rozhoupal a nějakým způsobem to s ní ukončil. Začali jsme spolu opět trávit mnoho času, ale tentokrát jsem se na něj už dívala jinak. Byly jsme schopní nejít spát a celou noc si povídat o věcech, o kterých si s nikým jiným nepovídám a já měla pocit, že jsem vše překonala a nastal čas opravdového přátelství.  

Bohužel moje noční můra se vracela jako bumerang, bývalá kamarádka se objevovala v mém životě znovu a znovu skrze mého expřítele a já začínala tušit, že ji miluje, jen si to nedokáže přiznat. Situace mezi námi třemi byla nesnesitelná, ona nesměla vědět, že je se mnou na kávě a já jsem nesměla vědět, že je s ní. Nejhorší bylo to lhaní, kdy jsem věděla, že mi lže, a hlavně že mi lže kvůli ní. Došlo to tedy tak daleko, že jsem si s ním sedla vzala jsem flašku vína, a rozmluvila jsem ho. Dokonce jsem mu začala vysvětlovat at už netrápí sebe ani a jí, když se milují a ať jsou spolu. Kamarád se tedy otevřel a napsal  jí email (protože byla už měsíc v zahraničí), kde jí vylíčil jak strašně moc ji miluje a že s ní chce žít. Tento email mi dal přečíst, a já se nedokázala zlobit, protože jsem viděla jak to z něj všechno spadlo. Nicméně ona mu odpověděla velmi neurčitě, ani tak, že se k němu vrátí zpět do Čech ani tak, že s ním být nechce. A od té doby si telefonují, píší zamilované SMSky a vrkají.

Já jsem myslela, že to zvládnu, že když uvidím jak je šťastný, že ji překousnu. Ale po týdnu po čtení emailu jsem došla konce svých sil. Bohužel se mi při pomyšlení na ni obrací žaludek, při kažfém jeho zazvonění telefonu se mi svírá srdce, a když o ní mluví tak se mi chce brečet. Mluvila jsem s ním o svých pocitech otevřeně, a že nevím, jestli to, že bude s ní zvládnu.

Pro mě to je trýznění, ale nedokážu mu to vysvětlit tak aby mě pochopil, a proto mě nechtěl nechat odejít. Zkoušela jsem to i tak, že jsem mu vysvětlovala, že pokud bude s ní a bude se přátelit se mnou, mohlo by to dělat mezi nimi jen problémy a to za to nestojí. Neumím opouštět přátele, a už vůbec ne pokud mě přesvědčují o tom, že to je chyba.

Dneškem jsem se však rozhodla, že to musím zkusit. Být bez něj a žít dál. Nebyl to unáhlený krok, hodně jsem o tom přemýšlela a zvažovala, ale připadala jsem si jako na houpačce. Když jsem byla s ním, tak bylo vše super, povídali jsme si, blbli jsme, vařili jsme si, koukali spolu na filmy, ale ve chvíli, kdy jsem byla sama, se mi vše vracelo.

Najednou jsem jí měla zase před očima, to jak se mnou jednala a co mi vše řekla. A teď mám strach, že jsem udělala obrovskou chybu, když jsem mu řekla sbohem. Mám strach, že jsem řekla sbohem své spřízněné duši, protože to byl člověk s kterým jsem si rozuměla ve svém životě naprosto ve všem a věděla jsem, že se o něj mohu opřít a že mu mohu říct vše. On mi sbohem neřekl. Řekl mi, že loučit se se mnou nechce, protože mu na našem přátelství záleží hrozně moc, a že bude doufat, že si to rozmyslím, ať zítra za týden nebo za rok, že bude čekat. A já jsem teď zase nejistá, že mi je smutno a jediný člověk kterému bych to chtěla říct je ten, bohužel, co pro mne miluje ďábla, ze kterého mám strach. A začínám mít výčitky, že jsem to dělat neměla a mám chuť mu zavolat, že je to chyba, ale současně, je mým největším přáním vymazat jÍ ze svého života.

Tohle vše se odehrávalo posledních šest měsíců, a já bych chtěla klid na duši, jen nevím, jestli pro ten klid jdu správnou cestou. Může mi prosím někdo poradit, protože to poslední co bych chtěla, je abych ublížila tímto svým sbohem jemu a sobě víc, než bych nám pomohla. Děkuji