Téma: Láska přes internet - toužím po ní jen když s ní nejsem

To není "zvláštní" vztah, to není vůbec žádný vztah. Je to závislost na internetové komunikaci. K ní, jako k člověku, sis žádný vztah nevytvořil.

Kdo to nezažil, nepochopí…

Ale jak z toho ven, nevím.

Zažil jsi to?

To bych to nepsal.

Oprava: Tak to co píše pak níže jsem nezažil.

Já Tvou odpověď nijak nepitvala, beru to tak, že víš o čem píše. Že tomu rozumíš, chápeš.

Kdyby jsi napsal, že Tvoje předchozí vztahy byly v pořádku a jen tento, z počátku virtuální ne, napsala bych Ti, že písmenka sice zafungovaly, ale chemie v reálu ne. Pokud jsi se však ještě nikdy doopravdy v realitě nezamiloval, pak bude zakopaný pes někde tam, v Tobě. Ale proč, těžko říct - to by chtělo, aby jsi se víc rozepsal. Příčin může být x…Já bych Ti doporučila, nejdřív si v sobě vyřešit, proč jsi se ještě nikdy v realitě nezamiloval.  

Taky si myslím, že jsi se zamiloval do své představy, do svého přání a do své fantazie. Chudák holka, ta je do Tebe zamilovaná, tráví čas psaním s Tebou, a Ty tohle…Tak zkuste omezit to psaní a uvidíš… A jestli taky nic, nezbývá asi nic jiného než rozchod.

Máš ambivalentní vztahy, zdá se. Pokud jsi na blízko, city se utlumují, pokud jsi na dálku, aktivují, stejně jako, když si chce ona s někým " vyjít", to se aktivují hodně. Taky se říká ambivalentním vztahům vztahy s problémem blízkosti. Většinou je za tím problémový rodič opačného pohlaví, ale nemusí být.  je to pouze na řešení s psychologem, problémy s přiblížením chtějí terapii.

Dám ti jedinou radu. Přestříhej kabely, vyhoď počítač a vrať se nohama na zem. Tuto zem, do opravdové reality. Virtuální realita je "krásná" věc, ale ne když tomu propadneš.

   S bývalým jsme to taky tak měli a dost dlouho mi trvalo než jsem rozdělila toho za monitorem u klávesnice a toho povaleče, co jsem měla doma.

   Jsi si jistej, že tě i ona miluje? Není to stejná "láska", jako to co ty cítíš k ní? A nehraje si s tebou jenom? Svého času jsem taky "lovila" na chatech, ale jen do chvíle, než se kluk chytil a chtěl se sejít - pak mě přestal bavit.

   Barča má pravdu. Já jsem to zažila - ten "z počítače" byl zlatej, na rukou by mě nosil. A ten doma seděl věčně u pc, já kolem něj skákala a nakonec jsem zjistila i to, že maže med kolem huby dalším takovejm jako jsem byla já po internetu. Byly to dvě různé osoby.

      Ne nadarmo se říká virtuální realita. Píšeš, že si píšete od rána do večera. Děláš ty vůbec něco jiného než že sedíš u pc? Zkus si uvědomit, jestli nežiješ spíš v tom virtuálním světě. Tam moc nepochodíš…

dost dlouho ti trvalo nez si rozdelalila toho za monitorem a toho co jsi mela doma?? a jak to nakonec dopadlo teda?? muzes popsat tvuj pripad?? , a sem si jistej ze ona me miluje.  

Byli jsme spolu čtyři roky a skončilo to naprostým fiaskem. Trvalo mi to po stránce té, že jsem si pořád říkala, že jsme si přeci psali tak pěkné věci a sliboval mi hory doly a že mě přece nevymění za počítač a nějaké virtuální přátele z her a icq. A vyměnil. Přišel o práci, školu nedodělal, doma nehnul prstem…a nakonec přišel i o mě. Teď je sám - žádná o něj nezavadila (aspoň ne v reálném světě), bydlel s bráchou, kterej platil nájem a živil ho a nakonec se od něj odstěhoval, takže se můj ex pro velký úspěch vrací domů a myslí si, že ho budou živit rodiče. Bude mu kolem 25 a nemá nic a ničeho nedosáhl. Krom úspěchů v internetové hře samozřejmě.

    Nevím, co chceš slyšet. Říkám ti, že je to svinstvo a ničíš si život. A já blbec s ním zahodila 3 roky svého života protože jsem si pořád říkala, že se mi jednou vrátí ten z počítače. Jenže ten už maloval zámky jiné virtuální princezničce a já měla doma na vyžírku jen budižkničemu, který mě navíc stahoval ke dnu.

    Pak jsem potkala jiného, který semnou normálně komunikoval, jezdili jsme na výlety. S přítelem jsme se rozešli a on zamnou chodil brečet, že to pochopil, že se změní, nosil kytky, psal dopisy a básničky - skoro jak ten z počítače. Málem jsem uvěřila, ale nechtělo se mi vzdávat mého románku a bývalý to pak zabil celkem slušným podvodem, tak jsem se nevrátila. Naštěstí.

   Vrátil se do svého virtuálního života a vraždí všelijaký skřety a nevím co všechno. Dluží mi asi 7 tisíc a kdykoliv se potkáme má přihlouplý kecy a chová se tak, že bych mu nejradši jednu lískla.

    To je můj pohled. Jeho mamina mi říkala, že on se rozchodem stále trápí (skoro 3 roky po) a cítí se strašně ukřivděný. Tak se vykašli na počítač - ten ti teplo lidského těla a citu nenahradí a začni si užívat opravdového života. Přes počítač se člověk nebojí napsas ledaccos a v reálu je pravda jen půlka, proto je to tam tak lákavý a zážitky silnější. Ale až pochopíš, co je to hřejivý dotek a láskyplné slovo řečené osobně, neřku-li milování s osobou tvému srdci blízkou, na počítač zanevřeš.

    Teda doufám v to, než zlomíš srdce nějaké naivce jako jsem byla já a ve 30 zjistíš, že bydlíš u rodičů a jediné co máš je počítač a pár nepovedených vztahů nvázaných přes něj. Tak hodně štěstí. A holčině řekni na čem je - nehraj to na ní. Pokud ji to neodradí choďte ven, neseďte doma. My za 4 roky nevystrčili nos z bytu - až budeme mít auto, až tohle až támhleto… Škoda, že všechno jsem platila já a on to, co dostal z pracáku dal na ty jeho pitomé hry.

Jo a ten "hnusny pocit zarlivosti" neni pocit zarlivosti, ale strach, ze ji ztratis protoze ji nemas co nabidnout. A to neni jen pocit. Otazka je, za jak dlouho ji to dojde a jak se s tim vyrovna.

ahaa, jenze u me je to jiny, ona je takova jak psala i dopravdy, delame spolu to co sme si psali, me se libi jak se ke me chova, je videt ze si me vazi, proste zadny negativni veci v realite nevidim. proto nechapu proc se to nespojilo stou predstavou, protoze vlastne me dost vyhovuje i dopravdy.   sem sni dost spokojenej i doprady, to jaka je, atd. takze??

Takže, nechceš třeba napsat kolik Ti je a proč si se ještě nikdy v realitě nezamiloval? Já si myslím, že to souvisí.

18 mi je, nezamiloval? to nevim, ja kdyz sem chtel nejakou holku(napr ze tridy) tak to bylo fyzicky(libila se mi vzhledove, nebo jeji chovani, a pritahovala me). ale ze bych se do nekoho zblaznil to ne, rekl sem si treba, jo tudle bych chtel, tak je hezka. ale ze bych se zblaznil nekdy do nekoho? to nikdy, ja sem posledni rok vic ve virtualite nez v realite, pripada mi ze uz ani pomalu nevim co je realita. proste ziju jen virtulane, mozna to je tim. kdzy nejsem na pc, tak se citim " tupě, takovej tupej pocit. ". muze to byt tim? a tuto je muj druhej vztah, ten prvni si ani nepamatuju, to sem byl mensi, a na prvni pohled sem se nikdy nezamiloval, mozna sem ten typ co se zamiluje po case. nebo nevim??

No, hlavně to fakt vypadá, že příliš moc času trávíš u pc a málo žiješ v realitě. To se pak nediv, že tě živí lidi nebaví. Teď na tebe nijak neútočím, jen mám fakt pocit, že máš docela problém. A jestli s tím nezačneš něco dělat, bude to jen horší.

Normálně se fakt vykašli na počítač a dělej něco v reálu. Třeba sport mě napadá. Obyčejný chození ven s lidma, který znáš.

V reálu prostě nejsou všichni tak dokonalí, ale na to si budeš muset zvyknout

dovolim si rict ze u PC travim 12/7 uz asi rok v kuse. :/* protoze neni co delat, kamosi sou taky u pc, a ven je nedostanu. uz sem to skousel.

Vždycky je co dělat, pokud chceš. A když kámoši nechcou jít ven, tak si můžeš najít jiný. Třeba tím, že začneš jezdit na kole, lepit modely, sbírat známky, sušit motýli nebo já nevím A nebo si uděláš blog s něčím, co tě zajímá a začneš pořádat nějaké srazy. Třeba. Netuším, co tě baví, tak nemůžu radit.

To nechodíte v 18ti ani do hospody?

Já jsem třeba kolem dvacítky hrála Travian, dost mě to bavilo, ale taky jsem dělala i jiný věci. A když už jsme u těch srazů, tak jsme udělali i Travianovskej a ne jednou a s jedním kamarádem jsme se pak stýkali dlouho i potom, co už jsme to vůbec nehráli.

Čekala jsem větší číslo, ale i tak je to masakr. Aspoň si to uvědomuješ - prozatím. Nemyslíš, že je trochu tristní takhle trávit život. 8 hodin spíš, 12 jsi u pc…?  

   Opravdu není co dělat nebo je jednodušší klikat na myš? Myslíš kámoše z počítače?

Fakt není nikde v okolí posilka, nějaký fotbalový klub? V tvém případě možná i nějaká škola nebo kroužek čtení…?

   Jak si ten život představuješ? Už máš po škole nebo ji taky kvůli počítači zatahuješ? Myslíš, že budeš moct v práci sedět u pc a hrát hry nebo brouzdat na FB a chatech? Co chceš se svým životem dělat? Chlape prober se! Je to zatím "jen" rok vyhozeného života. Máš holku tak mazej ven a věnuj se jí a na počítač a "kamarády" se vykašli. V současné chvíli jste všichni looseři, kteří nedokáží víc než zapnout hru protože opravdový život není tak jednoduchý, nedá se uložit ani vrátit. A co hůř - máš jen jeden život, jeden pokus.

    Tak prosím nebuď hloupej a počítače se vzdej dokud to jde…

ja bych chodil kamkoliv, i klidne denne, ale kamose nekam premluvit, to je neco. je proste nepremluvim, oni do hospody nemuzou, a ven se jim nechce. jinak bych byl furt nekde pryc, a samotnemu se mi nechce nejak. Myslis ze to nato ma vliv? ze sem se nikdy nezamiloval?

Jo, stoprocentně, protože jsi z toho prostě zblbnutej. Jako jasně, je blbost tvrdit, že když někdo tráví moc času u počítače, tak není schopný se zamilovat. Souvisí to ale s tím, že tě to prostě a jednoduše otupí. Nejsi potom zvyklej na normální život, všechno je pak jaksi těžší. Jak píše Lucy, nenech si tím úplně vygumovat mozek!

jo presne, takovy to citim, vsechno otupene… myslim ze uz vygumovanej mozek mam, takze pomuze se zamerit na normalni zivot, a omezit ten pc?

Jo, prostě potřebuješ jiný vjemy. Přirozené prostředí, čerstvý vzdcuh, vyčistit si hlavu, komunikovat s lidmi a něčemu se věnovat, rozvíjet a využívat mozek.

   Příroda nám nenadělila největší plochu šedé kůry mozkové v říši zvířat, abychom ji plýtvali u počítačových her. Otupění je z počítače. Někdy si jako odreagování po zkouškovém dám jeden, dva dny u počítače a hraju hry a pak si taky přijdu jak v jiném světě. Našttěstí už jsem si svým "gamblerstvím" ale prošla a vyrostla z toho a mám jiné zájmy a hlavně povinnosti, tak to po těch dvou dnech zaklapnu a půl roku na hry nesáhnu.

    Na kamarády se vykašli pokud nechtějí - nejste snad "teplí bratři". Až začneš někam chodit, najdeš si jiné. Svého času jsem chodila do posilky a byla tam spousta lidí a nakonec i legrace - chodili jsme si společně zacvičit, pak na pivko a domů… A taky jsem tam prvně nikoho neznala

   Zlepší to fyzičku a při cvičení se uvolňují endorfiny, které člověku zvednou náladu. A pokud se cvičí pravidelně dá se vypěstovat i závislost na cvičení (hlavně těch endorfinech) a pak jedeš jak mašina a užíváš si to…a ještě má člověk pěkný tělo. No neber to

    Je dobře, že ses nad tím vším pozastavil a necháš si říct. Tak si čas na hry postupně snižuj a věnuj se něčemu jinému a postupně najdeš smysl a zábavu i v tom.

diky za radu, ale ja nikdy zadny hry nehral moc, a ted hry nehraju, nebavi me zadna, a ja na pc chodim jen na facebook, tam stravim cele dny a noci. vetsinou tam sem prave kvuli moji holce. nebo kamosovi. nebo me bavi si psat, jinak na pc vubec nic jineho nedelam * me hry neberou. sem takovej otupenej no, zadne pocity. atd.

To máš fuk, hry nebo sociální sítě, ICQ, chaty - nic z toho není vě větší míře dobrý.

no, tak dikyz a radu, je vlastne pravda. vsechno vnimam divne, jakoby tupě. je pravda ze u pc mam lepsi pocity. a vic ziju ve virtualite, zda se mi lepsi(muzu si psat, atd, volat, atd. ) ale skusim to. co kdyz teda ten pc vypnu a uz ho nezapnu nejakou dobu. a budu chodit denne ven, za jak dlouho to " otupeni " prejde. ??? citim se divne. spadl sem do virtuality. citim to, ze realita je pro me " nic, protoze jak to citim tupe, tak je to takovy… divny, nezajmavi. "  kdyz celej rok jen sem na pc od rana do vecera, a ven sem chodil jen se psem(10min)… jinak celej rok ani jednou venku… furt jen pc pc pc pc pc pc. a zadne pocity v realite. zadnej pocit stesti, radosti, nebo chuti do zivota, to proste u me neni uz nejakou dobu(mesice)… jak dlouho to otupeni muze prejit? je to v ramci dnu? nebo mesicu? nebo snad dokonce nekolik let. ????? nebavi me citit se tak tupe, proto sem furt na pc.

To se nedá 100 % říct, jak dlouho to bude trvat. Já si myslím, že bys měl kromě vypnutí PC a chození ven taky chodit do školy nebo do práce či na nějakou brigádu pro začátek. Co Ty na to? Už se Tě na to Lucy ptala, ale zatím jsi neodpověděl. A co rodiče, co Ti na to říkají? Mluvíte spolu o tom?  

   JAk dlouho to bude trvat je na tobě. Když ke všemu předem budeš přistupovat jako že tě to nenadchne, těžko tě něco začne bavit.

    A co s tím psem venku děláš? Stoupneš si u dveří baráku, necháš ho se vyprázdnit a jdete domů? Zkus s sebou příště vzít tenisák a chvíli ho psovi házet. On bude mít radost a uvidíš, že se to přenese i na tebe a čas venku si spolu užijete. Tebe nepotěší, že tě rád vidí, že zavrtí ocasem a jde tě přivítat, když přijdeš domů? Nejsem úplný milovník psů, svého nemám, ale u mámy strávím hodiny řáděním venku s jejím hafanem. Válím ho ve sněhu, honíme se, pereme se, házím mu co se dá a oba se bavíme, uvolníme a máme radost ze života. Můžeš s ním třeba chodit na cvičák, trénovat agility… Potkáš se s lidma co taky venčí psy, popovídáte si a hned se dostaneš do jiného prostředí a začneš komunikovat.

   Ale pro začátek si dej facku na probrání Lidi, kteří mají zvířata a jednou denně je nakrmí a jednou vyvenčí, jen aby se neřeklo, a jinak si jich nevšímajá jsou trubci. Máš možnost nejjoddanějšího kamaráda a ramínka, na kterém se můžeš vyplakat a ty s ním jdeš na 10 min ven a jinak sedíš u pc. Achjo… Tak alou ven. Je tam hnusně, ale někdy se začít musí

 Všechno je možné, lidé se nejčastěji zamilovávají do svých představ a domněnek a to je pak příčina nejčastějších zklamáni ve vztazích. Dotyční pak naříkají: „On mě zklamal a já jsem mu tak věřila… Ona se změnila, nechápu, jak mohla mě tak klamat… Příčina ovšem není v tom protějšku, ale jen v hlavě toho zklamaného, který si sám hloupě dělal domněnky a vytvořil si fiktivní ideál, bez skutečné znalosti svého protějšku. Snazší je skoro pro každého vždy svalovat vinu na druhého, místo na sebe.

Je o tom i příběh z antiky, kdy se sochař zamiloval vášnivě do sochy dívky z mramoru, kterou sám stvořil. G. B. Shaw na to téma napsal hru Pygmalion. Z této hry pak vyšel úspěšný broadwayský muzikálu a slavný film Georgea Cukora „My Fair Lady“, ověnčený v roce 1964 celkem osmi Oscary.

jenze problem je ten ze proste ja kdyz sem se zamiloval pres internet, tak me to tahlo jen psat si sni, netahlo me to videt ji. nebo ji mit u sebe, sice sme si psali jak by bylo super se mit u sebe, ale netahlo by me to dopravdy ji mit u sebe ted. Navic on je pro me dokonala i dopravdy, je dost mila, dost hezka, proste same pozitivy, jedinou negativitu kterou na ni vidim je ze obcas mluvi ironicky, takze nechapu proc se ta predstava nespojila s realitou, ale doufam ze je nejaka sance. aby se to spravilo, bud aby se ta virtualita spojila s realitou a miloval sem ji i dopravdy, nebo aby sem prestal chodit na ten pc, a pak mel jiny vjemy, a zamiloval se primo do ni treba po case, co je pravdepodobnejsi ze se stane?? jenze i vedle ni se citim tak trochu tupě, jako doma. citim se tak vsude, A ja z te moji holky nejsem zklamanej v v realite, stejne je pro me vyjmecna…a to ani nejsem do ni zamilovanej. diky, jinak lucy jo, stoupnu si pred barak a cekam, a pak jdu domu.

To poznávání patří ke každému vztahu. Sice se mluví o láskách na první pohled, ale stejně toho člověka musís poznat - jak se chová, jak mluví, jak se směje, co má rád a co ne. Sice ti to všechno uritě napsala při seznámení na internetu, ale tam máme každý trochu jinou identitu. Většinou asi tu "lepší". Jedna věc je si psát nebo volat po skypu a druhá věc je ta realita. Na chatu se ti bude líbit, že se všemu hihňá a že je veselá kopa, na skypu zjistíš, že se nádherně směje a v reálu si všimneš, že má křivé zuby a její úsměv ne naprosto šílený (je to příklad, přirovnání…).

   S bývalým jsme si taky posílali po icq pusy a všechno možné a když jsme se viděli, ani jsem ho nevzala za ruku. Trvalo to asi 3 týdny, než jsme se nějak přiblížili. A to jsme se přes počítač znali snad rok.

   To všechno přejde, uvidíš. Jen musíš dát šanci tvému nitru, aby se probudilo a otevřelo.

 Z ironie si taky nic moc nedělej. Na našem prvním rande se současným přítelem jsem taky byla plná ironií a "vtípků". Chudák se úplně ztrácel, tak jsem musela předem inzerovat, že přijde ironická poznámka a nakonec jsme se tomu oba smáli a bylo to fajn Ač jsem měla pocit, že už ho nikdy neuvidím, tak se mi večer sám ozval, že na mě nemůže přestat myslet a bylo to fajn. Taky jsme se nemilovali hned- prvně přeskočila jiskra po fyzické stránce, pak jsme zjistili, že se s tím druhým dá i celkem povídat a že máme společné zájmy a pak jsme spolu jeli na výlet, abychom zjistili co a jak. Vztahy se postupně vyvíjí. Netlač na pilu a snaž se u počítače nebýt pořád. Jednak tě to bude otupovat dál a jednak si všechno řeknete přes fb a venku budete jenom mlčet. A když s ní nebudeš pořád sedět u klávesnice, začni ti třeba i chybět a budeš se těšit, až se uvidíte… Dej tomu čas a začni se od pc trhat jinak - třeba zrovna s tím psem. Určitě si zaslouží delší prochajdy

diky, ale co ma prejit? "To všechno přejde, uvidíš. Jen musíš dát šanci tvému nitru, aby se probudilo a otevřelo. ". co ma prejit? , a  i tak je pro me ta jedina. i kdyz miluju zatim tu jeji predstavu jen… doufam ze to vyjde no, hlavne je dost pritazliva, (laka me ji libat a dotykat se ji), jinak jak pises ze mi zacne chybet. tak to mi chybi, ale to je zas jen ta predstava, treba dnes sem byl u ni 4 hod, a bylo to dobry. povidali sme si, a libali a ruzne, bylo to fajn, pak sem jel domu. a cestou domu vlakem sem ji mel plnou hlavu zas, nemohl sem na nic jineho myslet. myslel sem taky nato co sme delali atd. ale mam dojem ze to byla zas ta " predstava ". jen…