Téma: Jak přestat milovat přítelkyni co mi dala kopačky - rozchod v srpnu 2015, myslím na ni každý den a trápím se

Žena tvého života? To sis mohl namlouvat tehdy, ale rozhodně ne po tom, jak se zachovala poté, co nevyšel její kalkul. Myslela, že když jsi "do ní blbej", tak jsi i blbej. Nevěř tomu, že kdybys ten byt "koupil", že by teď bylo něco jinak.

Poradit jak zapomenout ti nedokážu, ten citový otřes si budeš muset odžít jako každý, kdo si tím prošel. Chce to čas. A třeba se upnout se k nějakému cíli a tomu věnovat svoje úsilí i myšlenky.

Jo, když skončí vztah, ve který člověk věřil, je to moc smutné, bolí to. Ale věř, že jestli to ztroskotalo na tomto, nebýt toho, byla by to jiná podobná věc. Asi je Ti souzena jiná žena, i když tomu teď nevěříš. Taky jsem zažila šílenou bolest před více jak dvěma roky, zhubla jsem 7 kg za 3 týdny, budila jsem se v noci, bylo mi zle… No hrůza. Zpětně vím, že bych s tím člověkem nebyla šťastná a že to byl svým způsobem blázen. Pak jsem za nějaký čas potkala mnohem lepšího a teď máme i dítě.

Pomůže čas, kamarádi, rozhovory, příroda, někdy i samota, čtení, pes…

Říkej si, že ta pravá pro Tebe už teď někde je, žije něco dělá… Popřej jí třeba v duchu dobrou noc, dobré ráno… Já to tehdy pár dní tak dělala a brzy poté jsem potkala současného přítele. Ne že bych tedy věřila, že jsem to tím nějak přivolala, ale byl to takový duchovní rituál, který mě hřál

Nejdřív jsem měla pocit že už po rozchodu nikoho jiného nechci, ale uplynulo pár měsíců a přišlo něco lepšího než cokoliv předtím…

Neboj se, věř tomu… Jsi v nejlepších letech na chlapa, tomu mému bylo 38, když jsme spolu začali, za pár dní máme druhé výročí od seznámení, synkovi byly 3 měsíce. Dnes (31.01.2016) dostal na fotbale míčem velkou ránu do hlavy, na výšce zažil něco podobného a tenkrát pár dní nevěděl jak se jmenuje a nic a pak se z toho ještě nějakou dobu dostával, až to bylo úplně pryč. Dnes (31.01.2016) zase po x letech rána míčem, věřím, že to bude bez následků, už vedle spí po náročných dnech v práci, teď ho čekají dva dny volna.

Držím Ti palce a pečuj o své tělo i mysl, ať jsi ve formě, až Ti přijde naproti láska

Děkuji za krásné příspěvky. Nejde mi o to jak zapomenout, jen o to, jak na ni přestat tak intenzivně myslet. Ano, jsem blbej proto, že jsem se do ní tak zbláznil. Jen se nemůžu zbavit toho pocitu, že kdyby tuhle situaci zvládla, mohlo to být všechno jinak. Jak se začala seznamovat na sítích,   (to ji nevyčítám, je to její věc), začali mi chodit od těch "kamaradu" vysmivajici zprávy, pak dokonce i jí. Je to blaznive, ale myslela si, že ji ty výsměchy píšu já z nějakých falešných profilů. Jen vědomí toho, že vše mohlo být fajn mě dostává do kolen. Je to už půl roku a mám z toho pořád stejný pocit. Dal jsem se dohromady se slečnou s kterou jsem chodil před nějakou dobou skoro šest let, asi jen proto abych se z toho nějak dostal a vím že to není správný, nebo že ji tím nějak zneužívám a je mi to líto, ale nemůžu se zbavit pocitu že jsem přišel o svoji životní osobnost… Řekněte mi, že jsem zoufalec.  

Tak ona je v jádru velice hodná, jo?  

Nevypadá to na to. Zamiloval ses nejspíš do své představy. Sice to s tebou hodně cvičí, ale ve srovnání s tím, kam by tě ta hodná holčina taky mohla zavést, jsi ještě zřejmě vyvázl dobře.  

Honzo,

Tvůj problém je, že jsi v ní viděl někoho jiného než byla realita a stále je realita.

Ty sice říkáš „nepište mi, že za to nestála“, ale …

Pokud někomu chcípne auto kvůli tomu, že v nádrži dojde benzín a Ty se zeptáš mechanika „řekněte mi čím to je, jen mi neříkejte, že v tom chybí benzín“ tak co ten mechanik má dělat?

Ty se začneš cítit lépe v den, kdy si sundáš ty přehnaně romantické brýle které teď nosíš a podíváš se na ní na takovou, jaká ve se skutečnosti je.

Já chápu, že ty růžové brýle hřejí, a ten pocit máš rád, protože to jsou pocity které si s ní zažil a chceš to prodlužovat. Cesta ale tudy nikam nevede. Tím, že prodlužuješ ty příjemné pocity z minulosti, tím ji nevrátíš.

Až když se jich zbavíš, až pak do Tvého života vstoupí pocity mnohem hodnotnější.

A podívej jak to vidím já, který do ní zamilovaný nejsem:

Chybu, kterou jsi udělal byla intenzita, kterou jsi do vztahu dal. Ten věkový rozdíl hraje určitou roli a tu je nutné naučit se zvládnout – pro příští vztahy. Přeci jen, pokud jí je nějakých 27, je to ještě nevyzrálé dítě. Ženy sice zrají rychleji než muži, ale to platí pouze pro školní věk.

Následně pro dnešní dobu platí, že v dospělosti se to v mnoha ohledech přehoupne, protože u žen zůstává že se chtějí co nejdéle bavit – což lidem do hlav vtlouká marketing a emancipace posledních 20 - 10 let, ale na muži zůstalo břemeno uživit rodinu i přesto.

Takže tys šel na ní moc rychle. Pokud jsi jí bral tak vážně žes uvažoval o sestěhování, bylo to moc brzo.

Ale to je v pořádku, všichni (muži) jsme takovou chybu udělali alespoň jednou.

Jenže pozor! To by platilo pro normální holku.

U této si ale myslím, žes narazil na mrchu, která v jádru hodná není a pouze si to namlouváš, protože máš ještě pořád rozhozené hormony.

Což je taky ok a patří to k tomu.  

Hodný člověk pozná, zda pro něj něco děláš a nepoužije to jako důvod k rozchodu.

Hodný člověk neupřednostní svého švagra před partnerem ve věci zjevného podvodu.

Hodný člověk si nevymyslí pohádky o tom, že jí v rodině děláš peklo.

Hodný člověk nelže (ani po rozchodu).

Hodný člověk neopouští ani po rozchodu.  

Je nějaká stručná rada, jak z toho ven? Vím že se dá namlouvat si, že za to třeba nestála,

Ono je to ale přesně opačně. Teď si namlouváš, že za to stála.

Ve skutečnosti ale za to nestála. Nebyla tou osobností, za kterou jsi si ji vykreslil. Ona je zcela jiná a Ty jsi se v ní mýlil.

Teď je čas z toho oparu vystřízlivět.  

Jsou lidé, kteří mají dar slova a jak koukám, tady je vás takových dost. Míč děkuji za pomoc při otevírání očí. To ze jsem ji bral jako tu pravou… Ona s tím sestěhováním ale asi také tak nějak počítala, měla nakoupený nějaký nábytek, v tom bytě jsme vybrali i barvy na zdi a začal jsem tam malovat než se budeme moci nastěhovat. Jak to tedy mohla brát, když jsme i vybírali jména pro naše děti? Nerozumím tomu (a to si myslím, že mám nějakou přirozenou inteligenci a rozum… ). Několikrát jsem ji chtěl poslat do háje a udělat rezolutně tečku, jenže pak se vždy našla záminka proč se mnou opět začala komunikovat. Zřejmě a logicky i na těch růžových brýlích je dost pravdy, jinak by asi netvrdila že budeme zase kamarádi a pak se uvidí. Druhou část věty pak začala vynechávat a pro jistotu mě dala i do ignoru na fb. S tím jsme problém taky neměl, protože ho moc nepoužívám, ale jak myslet na neco jineho, když se o to snažím, myslet nebo něco dělat, padají myšlenky stále k ní. Je to otázka času?  

To, že si koupila nějaký nábytek je gesto, které ale nemá velkou váhu. Ono mnoho lidí dělá gesta, která jsou snadná.

Vybírat jméno dítětě je taky snadná hra. Nic víc. To dělají holky již když si hrají s panenkami. Mají to natrénováno. Když ale jméno vybírá muž, který k tomu v détství neměl žádný vztah, je to mnohem vážnější. Jenomźe tento zcela zásadní rozdíl si ženy ani muži neuvědomují. Proto muži tomu pŕikládají větší váhu než ženy a proto vzniká později k vystřízlivěni když si uvědomí na zákaldě čeho hodnotili svůj vztah.  

Ale charakter člověka nepoznáš podle několika jednoduchých činů.  Poznáš jej až když dojde na ty těžké činy.

Jenomže ve své zaslepenosti jsi nerozlišoval váhu těch činů a proto Ti přišlo, že i když udělala málo, že to máte nastaveno stejně.

Ovšem intuice Ti ukazovala náznaky problému, když si se s ni chtěl rozejít dříve. Jen si tomu nevěnoval patřičnou pozornost. Protože, co si budeme nalhávat … hebká kůže, jemná vůně, úsměv ženy … to námi dokáže manipulovat a neuvažujeme logicky, protože taky máme city a chceme aby bylo pravdou to co cítíme a ne to, co nám ukazuje realita.

Ženy zase naopak intuici dávají příiš velkou váhu, i když se často plete.

Proto Ti rozhodně pomůže čas. Tak jak bude klesat hladina hormonu lásky a mozek začne zase pracovat budeš lépe vidět ty situace a věci, které jsi si vybarvoval víc růžově, než by je viděl někdo nezaujatý. Kombinace rozumu a času Tě pomalu vyléčí. Ale proces to je bolestivý a dlouhý. O tom žádná.  

"Ona s tím sestěhováním ale asi také tak nějak počítala, měla nakoupený nějaký nábytek, v tom bytě jsme vybrali i barvy na zdi a začal jsem tam malovat než se budeme moci nastěhovat. Jak to tedy mohla brát, když jsme i vybírali jména pro naše děti? "

Jasně že s tím sestěhováním počítala, a klidně s Tebou vybírala barvy na malování, jména pro děti atd. A proč? No protože Tě od začátku dobře přečetla a odhadla, že jí finančně zajistíš a sneseš modré z nebe, protože jsi byl i v jejích očích naivní trdlo  (omlouvám se za upřímnost) , které finančně zajistí nejen jí = po rozchodu jsi ještě oddlužil její sestřenici a rodiče, tak co by s tím nepočítala, když je to vyčůraná manipulátorka = jen tak to celé mezi Vámi brala, a Ty si se nechal tak snadno oblbnout  

Njn, jenže její plány jí nevyšly a nejen její, že, tak raději hned vycouvala. To vše, co se stalo, si myslím, že je dostatečný důvod pro to, aby Ti bylo úplně fuk, jak se má atd. Nebo ne? A buď rád, že to takhle skončilo, trvat to déle, tak by jsi na tom tratil mnohem více, po všech stránkách, nejen finančně. Vem si z toho ponaučení, a přístě už tak rychle se společným bydlením, placením dluhů za jiné atd. , nespěchej = počkej, až více a nejdříve poznáš, s kým máš tu čest.

Rozejít… Rozejít jsem se s ní nechtěl nikdy, naopak jsem každý den děkoval bohu za to, že mi ji poslal do cesty, znal jsem ji 3,5 roku před tím, vlastně nás seznámil manžel její sestry, než zemřel a ujal se jí jeho bratranec… Maximálně jsem ji chtěl poslat do háje když se rozešla, ale vždy našla důvod (využití pomoci) jak znovu komunikovat… Po rozchodu jsem ještě oddlužil její sestřenici a rodiče, v domnění že se ten vztah zachrání. Máte asi pravdu, jak to po sobě čtu, že to nebylo (jak sama tvrdila svým kamarádům z badoo a Facebooku -  se kterými se hned potom začala seznamovat a představovala mi je jako spolužáky ze střední) to pravé ořechové…  

Ok, špatně jsem pochopil Tvoji větu z předešlého příspěvku " Několikrát jsem ji chtěl poslat do háje a udělat rezolutně tečku, "

Také jsem v minulosti zažil hodně bolesti a připravil jsem na téma rozchod ve vztahu a jak ho zvládnout několik článků - klikni do odkazu a co Tě zaujme, to si pročti. Může Ti to pomoci.  

Něco podobného jsem četl, myslím že historie prohlížeče v mém noťasu za první 3 měsíce po rozchodu byla plná podobných stránek, je škoda že jsem tuto nenašel dřív… Každý v minulosti, nebo teď prožívá něco bolestivého, ale až mě mrazí že tenhle rozchod mě tak sestřelil, víc než cokoliv jiného a horšího…

Asi máte všichni pravdu že jsem si z ní možná udělal svůj "idol", ale není přece o něčem podobném vztah? Nějaký kus romantiky do něj přece patří. Ale přemýšlet, jak se odreagovat od toho, abych na ni nemusel myslet, jak se má, co zrovna dělá, jak je jí a podobně… Když jsem se ptal smskama, (protože ke konci bylo dost těžké s ní komunikovat i ohledně práce do které jsem ji přivedl - 17 pokusů o dovolání se denně bylo pak běžné… - to neměl být stalking, ale akutnost vyřešit dost pracovních záležitostí), jak se cítí, vše nechala bez reakce, prostě ticho… jen občas sms od ní, ve stylu "můžeš udělat… ", "potřebovala bych… " a podobně… Kde se v lidech bere tolik asi arogance, nebo ignorace vůči druhému? Pokud i jen naznačím, že k tomu druhému něco cítím, nemůžu přece (byť po rozchodu) totálně zmlknout a přestat komunikovat… Nevím, prostě tohle nepochopím…  

Nebičuj se zbytečně. Idealizování partnera ke zdravému vztahu patří a je to tak v pořádku. Riziko je jen v tom, že nikdy nevíš na koho narazíš.  

A ano, to jak jedna bytost dokáže využít druhou rozumem nepochopíš.  

V lidech je zlo. S tím se můžeš jen smířit a být příště obezřetnější.

Ani s tím zmlknutím po rozchodu si hlavu nelámej. Je to jen jasný důkaz toho, že se chce rozejít nadobro. To je celé. Většina žen při rozchodech pálí mosty. Čest výjimkám. Je to styl rozchodu ženám vlastní. Nesmíš si to brát osobně. Takhle se to děje u většiny párů.  

Jestli je vztah o tom, někoho si idealizovat? Zpočátku asi ano, ale  vztah je to, čeho je člověk k druhému schopen. Idealizace je časem  poněkud na překážku.

Zdá se, že zralý vztah  je o tom, jak mít někoho rád takového jaký je, a jak si najít někoho, kdo by byl schopen totéž cítit ke mně. Tedy měla by to být jedna a tatáž osoba, žejo.

Díky. Pokoušel jsem se o nějakou samoléčbu tím, že jsem si představoval celý průběh konce, abych si ji zprotivil a vždy mě popadla chuť jii nějak nakopnout, aby se chytila za nos, ale pokud by měla být taková mrcha. asi jí nenakopne nic… S rozchodem jsem nikdy problém neměl, nebo nikdy takový jako teď. Když jsem u nich byl naposledy (pro mě už jen "pracovně") a vezl jim nějaké podklady, vrátil jsem jí nějakou básničku ve které tvrdila jak doufá že ta jsem dvě slova myslel vážně apod. a k tomu jí přibalil výsměšné konverzace jejích "kamarádů" z fb, aby se aspoň malinko zastyděla, protože je pochopitelně její rodina v přesvědčení, že já jsem ten, kdo ublížil. Ale že je její skoro švagr s*áč vědí všichni. Někde jsem se dočetl jak se odreagovat - přátelé, zábava atd. , ale nějak to nefunguje. To byl vlastně důvod původního popisu tohoto příspěvku (jak se zbavit závislosti na druhém) … Nicméně vám moc děkuji za váš čas, jen doufám že to opravdu přejde alespoň co nejlépe…

Jeden můj kamarád, když se s ním kdysi rozešla jeho dívka, vypadal tak klidný, že jsem ho zeptala, jak to dělá, že se neprápí, že tedy asi ji už nemiloval, když ho to nebolí.

A on odpověděl, že bolí a že ji právě miluje. A protože ji miluje, přeje jí, aby byla šťastná. A že jestli bude šťastnější bez něj, tak jí přeje i to a nebude jí v tom bránit.

Fungovalo mu to, opravdu byl dost vyrovnaný.

Nevím, jestli si to dokážeš naordinovat, mně to šlo jen částečně, když jsem byla v podobné situaci. Došlo mi ale díky tomu, že nebolí ta láska a že mi nic nebrání dotyčného dál milovat třeba až do smrti, ale že bolí lpění a potřeba vlastnit a potřeba dostávat lásku nazpátek. A zakazovat si tu potřebu mít a vlastnit je snazší než si zakazovat lásku…

A ještě jedna věc. Je to jen osobní zkušenost, netvrdím, že to je obecná pravda. Dokud jsem si toho dotyčného zošklivovala, tak to jednak víc bolelo a jednak jak kdyby mě to k němu poutalo ještě víc. Nevím jak to mají ostatní, ale říkat si, jak je dotyčný boží a mě k němu připoutávalo stejně jako říkat si, jaký byl hajzl - jako by rozdíl byl jen v tom, jestli je člověk připoutaný hedvábnou stuhou nebo ostatým drátem - připoutaný je furt.

Vlastně jsem se začala oklepávat až když jsem mu odpustila a začala na něj myslet jen v dobrém. Od té doby mám podezření, ža ta technika, že si druhého budu zprotivovat, může být pěkně kontraproduktivní - ale třeba je to jak u koho - u mně byla… že cesta k opuštění vede přes odpuštění… dokud člověk cítí křivdu a výčitky, tak emocionálně neodpustil a dokud neodpustil, nemůže jít dál, nebo jde dál jen s velkým břemenem…

Netrap se a neplakej. Vím že je to těžké. Kopačky jsem zatím nedostala vždy jsem je dávala.

 Svým EX se snažím pomáhat vírou a pohledem do jejich budoucnosti. Bude jiná. Není to jediná holka na světě. Chápu tvé city k ní ale zase na druhou sranu půl roku není zas tak dlouhá doba aby jsi si mohl myslet že je to vztah na celý život a následně se trápil.

Je moc dobře že jsi vyhledal odbornou pomoc ale nečekej od toho zase moc. Doktor\ka se ti může pokusit pomoc pouze když budeš chtít a budeš se snažit spolupracovat co možná nejvíc to půjde.

Hlavu vzhůru. Moc držím palce.

No já vím a děkuju. Vím že půl roku není tak dlouhá doba, ale to co jsem do toho vztahu dal ze sebe bylo víc, než do nejdelšího který jsem měl skoro 7 let… Proto mě to tak bere. Samozřejmě že jí přeju, aby byla šťastná, ale bolí to jak blázen ještě teď. To je asi v okamžiku, kdy chcete od druhého víc, než muže dát. Sakra je to přes půl roku co jsme se rozešli a furt mě to tak bere… Nu jestli vyrdržím do pátku na schůzku s tím terapeutem, tak snad mi nehrábne, pokud se už tak nestlao.

Napadá mě jedna věc. Píšeš, že jsi měl několik vztahů, i 7letý, ale prostě z nějakého důvodu nedopadly + je Ti 35 let, a možná už jsi zatoužil zapustit kořeny. Nesehrálo tohle všechno roli v tom, že jsi se ponořil do toho 6ti měsíčního vztahu tak moc naplno proto, že jsi měl obavy, aby to třeba zase nedopadlo? Ale že jsi si přál, aby to už dopadlo, tak jsi do toho dal ze sebe vše a proto i tak intenzivně?

Taky me to napadlo, ale (možná to bude znít sobecky), nijak extra jsem nikdy o děti nestál, jsem spíš typ člověka, co musí být v pohybu jak v práci tak životě a chuť se usadit, me nijak nelekala, jen jsem si byl jistý, že do mého života vstoupil člověk o kterého jsem stál a jak bylo výše napsáno, možná jsem si ji vybavil růžovými brýlemi… To opravdu nevím. Když jsem dnes (03.02.2016) byl konečně u nějakého odborníka, musel jsem s omluvou odejít po deseti minutách, protože při každé vzpomínce, nebo myslence na ní, ten pocit nikomu nezávidím… Návaly na zvracení a totální otupělost

Koukám, že jsem tady asi nejstarší, ale neznamená to že jsem taky nejchytřejší, ale mám jednu podobnou zkušenost.

Je to již dávno, před 32 roky jsem se zamiloval a dal do vztahu všechno. I ona byla šíleně zamilovaná. Byly to krásné 3 roky. Roky plné vášně, plánů do budoucna, společných chvil a dokonce 1 rok společného bydlení, který na tom nic nezměnil. I při společném bydlení a běžných denních starostech jako je kupování chleba a mytí nádobí nebo koukání na TV, to bylo krásné jako dřív.

   Pak změnila zaměstnání a v něm byl samozřejmě i nový šéf, tedy šéfová. Šéfová s autoritou a pěkným manželem, kterému ovšem její autoritativnost lezla na nervy a když občas za ní přišel do práce, tak pokukoval po sekretářce. Byl to pěknej chlap a udělal ze sebe děsného chudáčka, takže mojí lásce se ho zželelo a doma mi o něm pořád povídala. Jednou mi řekla, že ji pozval na oběd, tak s ním šla. Neviděl jsem na tom nic špatného, také jsem občas šel na kafe nebo na večeři s nějakou kamarádkou, ale když jsem pak jednou pro ni přijel do práce a vrátný mi řekl, že odjela s manželem šéfové, tak jsem se zamyslel. Domů přišla asi v 8 večer, že prý šéfová potřebovala dodělat nějakou kontrolní zprávu.  

Řekl jsem jí tedy že jsem tam byl a řekli mi, že šéfová je na služební cestě a vrátí se až zítra (04.02.2016), tak se omluvila a řekla že byla s manželem šéfové, na večeři. Prý se bála mi to říct abych si nemyslel něco špatného. No, abych řekl pravdu, tak už jsem si něco špatného v ten moment myslel, ale nedal jsem to na sobě znát a doufal jsem, že si uvědomí, jak lehce se na nějakou lotrovinu přijde a že dá pokoj.

Nedala pokoj. Prostě se nějakým rychlým způsobem ode mne odmilovala a zamilovala se do manžela šéfové a dávala mi to hodně na vědomí. Že on má bavoráka, vilu a chalupu s bazénem. , zatímco já prý jsem se zmohl jen na žigulíka, byt třiplusjedna a chatu na Sázavě.

Dopadlo to tak, že šéfová na to také přišla a manželovi zavřela kohoutek. To znamená, že bavorák byl jejích rodičů, vilu měla z prvního manželství a chalupu si pořídili společně. Rozvést se, manželovi vymluvila a samozřejmě milostný románek mu zatrhla.

Miloval jsem ji i přes to a pořád jsem doufal, že se to všechno obrátí zase do starých kolejí a možná půl roku ta tak i bylo.  

Bohužel ona už byla ale tak načichlá tím blahobytem, že se zamilovala do místního vexláka a jednoho dne jsem přišel domů a našel jsem tam dopis, který začínal tak hezky: Na rozloučenou. To byla ale jediná hezká slova. Uvnitř dopisu byly samé výčitky a urážky.  

Byl jsem z toho taky úplně na dně a chodil jak tělo bez duše a ptal se kamarádů co mám dělat abych se z toho nezbláznil.

Nikdo nic neporadil, až se tam pak do sousedství přistěhoval nějaký starý mládenec a ta moje pohádka se k němu donesla. Jednou mě pozval na panáka a dal mi radu jak zapomenout. Bylo to kruté, drsné a nechutné, ale zabralo to.

Vzhledem k tomu, že zde by se neměly používat žádné vulgarity a sprostá slova, napíšu vždy jen tři tečky a první a poslední písmeno a všichni si určitě domyslíte zbytek.

Řekl toto: Byla krásná, měla krásné oči, nohy, boky, prsa atd. a miloval jsi ji, to je logické. Ale představil jsi si ji někdy jak sedí na záchodě a s… e? Představil jsi si ji někdy jak jí to h. o leze z p. e a jak smrdí? Jak se jí otírá o ta místa, která jsi laskal jazykem? Určitě jsi na to nikdy ani nepomyslel, tak si to ted živě představ a mysli na to, že takhle smrdí i ta nejošklivější ženská na planetě, takhle smrdí opice a krysa a prasnice atd. To mi opakoval asi 5 dní za sebou.

Bylo to hrozné, nutil jsem se do těch představ, ale po týdnu mi bylo hej.

Samozřejmě však si tohle nesmíte představovat dopředu před dalším vztahem.

Pardon, ale je to jako z nějakého časáku, á la Chvilka pro tebe, kam píšou šikovní pisálci evidentně smyšlené, nebo polosmyšlené příběhy. Začátek je hezký, prostředek až přehnaně naivní a konec tomu nasadil korunu.

Upřímně jsem se zasmála a nevím nevím, zda si teď při pohledu na muže nepředstavím, jak ráno tlačil s vražednou kadencí a pocitvou fonetickou vložkou fufínko.

Rypousice, budes se divit, ale neni to poprve, co neco takoveho slysim. Nekteri chlapi setakhle skutecne pomahaji se odmilovat!!

Tak kdož ví; snad je to míněné vážně. V prvních chvílích to tak působilo, ale ten konec mě prostě rozsekal . Je to takové čtivé, bizarní až neuvěřitelné. Přesto mi to připadá natolik humorné, že to neberu až tak vážně . Na zlepšení nálady ideální odlehčené počtení

Je-li popisovaná praktika používána reálně, nu, i to je možné. Ale připadá mi to slabé na totální znechucení. Sama na to nemůžu nic moc říct; já byla zamilována vždy jen platonicky, tudíž nereálně, ale ty pocity byly stráášně silné. I když jsem si myslela, že dotyčný je úplně ten nejvíc nejlepší a že do něj nikdy nepřestanu být zabouchlá, čas to za mě vyřešil. Mám takové pravidlo - nevracím se tam, odkud jsem odešla. Obzvlášť, pokud to vzbuzovalo přílišné emoce. Takže se naprosto záměrně se vyhýbám místům a lidem, kteří až moc jitří emoce.

Sejde z očí, sejde z mysli. Věřím, že čas je ten nejlepší lékař. I když podle platonických záležitostí nemohu moc soudit. Můžu to ale potvrdit i z reálných, krásných vztahů, kdy dotyční odešli z našeho světa.  

To je v mých očích přeci jen větší drama, než zaláskovanost /čímž v žádném případě neznevažuji smutek nad rozchodem! / a myslela jsem, že ani na to není lék. I když to zní možná krutě, i zde platí "sejde z očí, sejde z mysli". Cca po půl roce (a to i u té pouhé zamilovanosti) se z těchto lidí stávali čím dál méně zřetelné vzpomínky a v duši byl čím dál větší klid. Vím, že jsem se postupně dostala z tíživého smutku zpět do normálního světa.

Takže i když je to asi blbá rada - proto jsem ji sem ani nepsala - tak já doporučuji čekání, síla ubíhajícího času je silná. Ale u každého to platí jinak. Někomu to trvá dýl, než půl rok a určitě s může i stát to, že se z toho člověk nevyhrabe, ale naopak ho to zlomí.

Jen doufám, že to nebude tento případ  

Tady asi možná bude. Vypadá to na nějaký skoro přenos, něco, co v dětství pán potřeboval, se mu teď ve vztahu vrátilo. Proto je to tak silné.  

Je to na nějakého hlubinně orientovaného psychologa, případně na hypnózu. Ale ne s nějakými potrefenými kouči typu kurzy -Vetešníková nebo Matuška, co absolvovali víkendy a " teď už to uměj". Chce to někoho, kdo to nejen umí (jeden z těchto kurzů jsem kdysi navštěvovala a zažila nějaké hypnózy od absolventů druhého kurzu, takže o tom dost pochybuju), ale taky ví, co si má s nasbíraným materiálem počít, jak ho vyhodnotit. Tedy psycholog hypnoterapeut, nikoliv jakože erikssonovský ale nesmysly blábolící kouč.

Tak jsem zpět po několika měsících, chci ještě jednou všem poděkovat za rady. Jen pro zajímavost je situace taková, že jsem sice navštívil odborníka, někdy v dubnu jsem musel přestat pracovat, nemohll jsem se na nic soustřediit a sekal jednu chybu za druhou.  

Teď už se znovu snažím stavit na nohy, každý týden jezdím k psychologovi (mimochodem velmi sympatická žena.) Nicméně za asi 2 týdny bude mít ex narozeniny, ke kterým jsem ji minulý rok (2015) dal zlatý prstýnek s náznakem žádosti o ruku. O to ani tak nejde, spíš jsem v tom pořád stejně zaháčkovanej jako prve, tak jen pokud to někoho bude zajímat

Takže se snažím a jde to hodně pomalu

Půl roku je ještě krátka doba na zapomenutí. Psychologové udávají většinou rok, ale nemusí to tak být u každého stejné. Může to trvat i dva roky. Říká se - zatlouct klín klínem - u mě to popravdě většinou funguje. To jsem pak po velmi krátke době na ex zapoměla - pokaždé. Samozřejmě ten nový protějšek ale musí mít taky náke kouzlo osobnosti, jinak by zapomenout nešlo. Držím palečky.

A asi taky proto si furt dokola nachazis ty same expartnery

To je podle mě spíš tím, že mě podvědomě přitahuje pořád jeden a ten sám typ. Tam je asi náka příčina z děctví - přitahuji m všiváci.

Po kažém rozchodu jsem si s růžovými brýlemi řekla- takový fajný kluk to byl, takového už nepotkám, a když mi ty růžové brýle spadli, tak jsem toto člověka viděla vždycky jinak, a nakonec jsem byla vždy ráda, že se semnou rozešel. Ten klučina k tomu určitě jednou dojde.

Kdyby tě ta holka měla opravdu ráda, tak věř, že by tě neopustila.   nikdy by ti tohle neudělala.

A už vůbec ne takovým způsobem a po tak krátké době, kdy má být člověk ještě zamilovaný…

To je asi pravda, jenom v hlavě cítím červa kterej se tam nějak zavrtává… Nikdy jsem neměl nějak velký problém se vyrovnat s rozchodem, nebo spíš to netrvalo tak dlouho, vlastně už to bude za měsíc rok, což je zoufalý… Vím jak to myslíte, ale nemůžu se zbavit toho pocitu že to měla být ona…

to je podle mě taky tím, že tě nechala v té největší zamilovanosti a ještě si nepotkal jinou holku, která by pro tebe měla stejný půvab, jako tvá expřítelkyně.   Takových je určitě víc, jen se musí hledat   Potřebuješ jen čas. A věř, že všechno má svůj čas

Stoji to za hovno, kamarade, mam stejnou zkusenost, hrozne to boli i po letech. Myslim, ze je to tim, ze ta holka odkopla tebe. Proste je to i urazena jesitnost, ponizeni, me hrozne frustruje, ze nemohu veci udelat znovu a lepe, ta svine mi uz nedala sanci. Jsem nastvanej i na sebe, ze miluju holku, ktera uz o me nestoji. Vidim, jak to bylo hezke ty prvni roky a ptam se, proc jsou zeny takove mrchy, ze udelaji tlustou caru a nic s nimi uz nehne? Je to spatne, ale cas to snad nejak zahoji, budes vzpominat mene a mene. Me i ignoruje, nechce se se mnou bavit, mam deprese.

Třeba k tomu nedat Ti šanci, ignorovat Tě atd. měla a má důvod, sám píšeš o tom, že bys mohl něco (věci) udělat znovu a lépe,  tak proč by musela být proto bývalá přítelkyně svině a mrcha?

To: Dany
Pomalu jsem se ze svého traumatu dostal, nicméně občas přemýšlím ještě nad tím co jsem řešil. Neříkám že mě vše přešlo nebo tak, ale abych odpověděl Danymu:
Ano, mohl jsem spoustu věcí udělat jinak a lépe, třeba vše tak nehrotit. Ale když si vzpomenu na detaily které mne vedly k tomu co a jak bylo, tak Ti mohu říct že se mi zvedá žaludek ještě nyní, to je tak když si vzpomeneš že jsem u ní přespal jednu z posledních nocí (samozřejmě v jiné místnosti, jak jinak… ) a bylo to v podstatě na mé narozeniny. Sice je neslavím a ani nečekám že mi hned každý padne kolem krku, ale jen tak alespoň ze slušnosti říct "vše nejlepší" by pohladilo víc, než když za ní večer přijdeš ohledně nějaké záležitosti - prqacovní a vidíš jak si vypisuje s uchichotáváním s borcem, kterého oslovila relativně nedávno a jen proto, že měl podobné příjmení a to není moc obvyklé. Takže jo, mohl jsem věci řešit lépe, ale asi uznáš že řešení situace v ten okamžik kdy se stane, je ten nejlepčí způsob jaký můžeš v ten okamžik vy, yslet. Myslel jsem to tak, že i nyní z odstupem času bych dost věcí řešil jinak, ale v ten daný moment byly moje způsoby ty nejlepší které jsem mohl udělat. Musel bych být blbec kdybych věděl jak vyřešit nějakou věc a úmyslně ji řešil jinak snad mě pochopíš jak jsem to myslel.  
Jinak děkuju všem za příspěvky, bylo to pro mě dost poučné a v současné době jsem se rozhodl že raději zůstanu sám, než abych zase spadl do podobnýho stavu… Chtít se opít, pokoušet se o to týden a až když jsem zakopl asi o 5 demižonů od vína a stejně byl střízliv jsem procitnul a teprve pak mi došlo, že jsem za celý týden jenom popíjel víno a nepozřel ani kousek jídla. Vlůastně v tom stavu jsem psal i sem první příspěvek…

Dovoluji si upozornit, že v jednom tématu lze psát reakce pouze pod jednou přezdívkou z jednoho počítače. V opačném případě jsou porušena pravidla webu bod č. 5.

Přezdívky:

► Honza kul
► Zase já po několika letech

Honzo, tak v te dnes (28.01.2018) ni fazi by ti uz mohlo dojit, ze ona neni ta jedina zenska na svete!!
Priznes si, ze sis ji moc zidealizoval a ze je vsechno jinak.
Na svete je plno jinych zen!! Tak nemarni cas a hlavne te pripadne nove pritelkyni neplakej na rameni!