Téma: Setkní s nespravedlivými rodiči končí pravidelně hádkou

Náročné Ti povím…Anada

Co nemá ještě tvá sestra? …má dítě?

Jako v pohádce…ale nakonec dobro zvítězí…neboj

Já bych přerušila s nimi kontakt na nějakou dobu, pak jim to dojde, může to trvat, ale dočkáš se…

Já bych si zkusila popovídat se sestrou…Jaký na to ona má názor? Chápu, že třeba v pubertě to asi bylo složité, ale teď už jste obě dávno dospělé…

Nebo to říct narovinu rodičům, takhle, jak to cítíš. Nebo jim to napsat dopisem.

Ach jo, co to sakra je, tohleto, upřednostňovat jedno dítě. Přece vždy, když jsou dva a více sourozenců, někdo je průbojnější a třeba i v tom,, vnějším" ohledu úspěšnější, ale to přece ještě neznamená, že je lepší člověk.

Milá Anado!

Platí to obecně: Chceš-li něco změnit na svém vztahu s kýmkoliv, začni změnou u sebe. Změnou svých myšlenek, svého přístupu a životních postojů.

Píšeš, že při návštěvě rodičů, se téměř vždy pohádáte.

K pohádání musí být vždy nejméně dva. Proč se tedy hádáš, proč chceš mít vždy pravdu, nebo poslední slovo. Pravda přece nejsou slova a věty.

Mluvím z vlastní zkušenosti. Moje maminka, kterou jsem měl rád, vždy se snažila mně něco vyčítat, mluvit do mé rodiny, výchovy dětí atd. Tehdy jsem na to reagoval podrážděně. A hádka byla jak oheň na střeše. Později měla vždy připraven seznam upozornění a výčitek. Přestal jsem odporovat. Říkal jsem, že má pravdu a začal jsem odvádět hovor jinam, nebo na její zdraví. Vyprávěl jsem žertovné příhody. Případně jsem, v žertu, chtěl ten seznam výčitek písemně.

Rodiče bývají nespokojeni se sebou, případně s tím, že se jim nesplnily jejich životní sny a už vidí, že to nestihnou. Mnohdy mají pocit, že už jsou nepotřební. Děti odešli, nemají koho dirigovat.

Oprosti se od závisti sestře, buď na ni hrdá. Odpusť všechno a všem, sobě i rodičům a sestře. Buď spokojená s darem svého života, stanov si písemně životní plány a cíle a plň si je. Pracuj se svými cíly, stanov si cíl, abys jednou byla sama vyrovnaná, spravedlivá, abys také jednou neotravovala svoje děti.

Děkuj denně vesmíru, nebo bohu, podle tvojí víry, za to, že žiješ, máš skvělého manžela, dítě, že je venku hezky, nebo že krásně prší, že ti chutná a tvému manželovi, atd.

Láska a vděčnost jsou nejsilnější emoce a energie, kterými, chceš-li, můžeš vyzařovat a pozitivně působit na všechny lidi.

Píšeš, že „Každého setkání se už dopředu děsím“.

V tom je ovšem ten zakopaný pes. Opakem lásky je právě strach. Je to právě strach, který ničí vše i tvoje vztahy spolu s tvými pocity ukřivděnosti. Nebát se, dělat vše i mluvit vždy s nejlepším vědomím a svědomím, to je recept úspěšného a hlavně spokojeného života.

Já to znám. Moje sestra byla taky v rodině ta lepší než já. Na hádky jsou sice dva lidé, ale jeden ji vyvolá, protože se chce hádat a už to začne. Znám to z práce. Pracuju v obchodě. Ten druhý, co se hádat nechce by na to neměl reagovat nebo říct druhému v klidu, že má pravdu.

Ale v rodině to je něco trochu jiného. U nás doma se rodiče taky pořád jen hádali a mě do toho zatahovali a mě to nebavilo. Raději tam ani moc nechodím. Proto tě chápu, že se bojíš jet domů, abyste se nehádali. Je těžké si zachovat chladnou hlavu a být v klidu, když na tebe hned spustí výčitky a dotknou se záměrně tvého citlivého místa, které oni dobře znají. Jaký je spouštěč vaší hádky a kdo to začne?

Na tvém místě bych tam moc nejezdila, když se kvůli tomu tak trápíš.

Milá Anando,

tohle znám a "vždy bylo vše špatně", musela jsem vše obhajovat i každou drobnost a nakonec mi všechno vyčetli. Bratr udělal průšvihů až hanba a přesto se u něj vše omluvilo. Pan Sova má v lecčem pravdu, ale přece jen to někdy nejde. Já to vyřešila tím, že se s rodiči nevídám, jen volám tátovi a ačkoliv je mám všechny 3 ráda, vždycky mi je z jejich manipulací a citových vydírání nanic (i několik dní). Myslím ale na ně jen pozitivně a tak mi to nevadí a hlavně mám oporu ve své rodině, kde vládne "normální a příjemná pohoda", kterou jsem u rodičů a ani u bratra nikdy nezažila. Někde jsem četla, že mamaka je určitým druhem narcisty, kdy pokud jsem šla cestu "její představy" pak vše bylo ok, ale jakmile to nebyla její představa, tak jsem ta nejhorší a to doslova nikdy není nic správně a začala si i vymýšlet a tátu proti mě štvát. Je to spíše smutné a já to neřeším. Mám teď klid a nechám na životě, co se bude dít. Nevyřeším to a ani nechci. Mám svůj život a pokud se nezmění, budu zůlstávat ve svém azylu a ve svém klidu. Pokud to shrnu, tak asi bych to nechala být, život sám to vyřeší. Zavolat ale nejezdit a myslet na ně jen v dobrém a žádná traumata opravdu vím o čem mluvím. Bohuežl je mi bez nich líp. Dokonce jsem dříve mívala velmi velké migrény a teď kde nic tu nic . Držím palce. R.

Pochopila jsem, že sestra tvým rodičům tak něja líp " vyhovuje". Asi je i víc poslouchá, to se jim musí líbit. Je to škoda, ale vykašli se na ně. Oni si tě nezaslouží, odříznout, opustit. Je v těch tří něco nezdravého, proč se toho účatsnit. ne každý má na to, aby byl rodičem. Tihle teda ne. rady pana sovy bych brala jen jako pěkný, ale neproveditelný nástěnkový cíl.