Téma: Rodiče mi zničili sebevědomí, matka mě neustále ponižuje

Buffy, nemas to jednoduche. Je tezke si vybudovat sebevedomi, kdyz nas nekdo porad ponizuje. Tvoje mama si mozna ani neuvedomuje, jak ti ublizuje. Sama je nespokojena, proto kritizuje ostatni. Asi brzy poznas, ze i kdyz si najdes partnera, maminka na nem, na tobe nebo na vasem vztahu vzdycky neco najde.
Ale neves hlavu. Snaz se pokud co nejdriv osamostatnit, odstehuj se a zij si svuj zivot. Ja jsem byla taky zamindrakovana, kdyz me opustil muz. Porad jsem hledala chybu v sobe. Malymi krucky jsem se ale postavila na nohy. Naucila jsem se stoupnout si pred zrcadlo a rikat si, ze se mam rada. Je to mozna smesne, ale pomaha to. Pak jsem se taky naucila zit podle schema: cesta klikata  te vede k uspechu. Snaz se trochu zmenit svuj zivot. Najdi si nove pratele, chod na neznama mista, nauc se chodit sama do spolecnosti. Pravda je ta, ze muzi maji radi sebevedome zeny. Takze se snaz na sobe zapracovat.

Právě už jsem přemýšlela zajít k psychologovi. Nevím jak si člověk má sám budovat sebevědomí. Závidím, když třeba je holčina ne teda moc hezká, průměrná, ale sebevědomí má jako Petra Němcová. Slibuji si, že o Vánocích se vrhnu na svoji zumbu. Už jsem se odstěhovala, mám svůj byt, udělala jsem si své doma. Pak si pletu, když řeknu jedu domů, kam vlastně jedu. Snažila jsem se to i mámě naznačit, že jiné matky taky neřeknou třeba svým dcerám, když mají silné vrásky - jsi vrásčitá, fuj. Horší to je teď se vztahy k mužům.

Pokud se rozhodnete pro odbornou terapii, tak neváhejte, protože bývá narváno. Myslím ale, že ve Vašem případě se nejedná o nic vážného, ikdyž se Vám to teď tak nezdá.  Vnímejte ve svém životě věci (filmy, knihy, hudba, lidi, projekty, atd... ), které Vás jakoby "nakopnou" a zkuste to následovat, spíše než něco z rozumu "lámat přes koleno". Tím "následovat" myslím přesně jak se říká "náledovat své srdce". Neočekávejte u toho žádný konkrétní cíl. Nevím jak na tom jste psychicky, ale pokud míváte takové ty "tupé depky", je dobré, když to na Vás přijde, si vzít papír a tužku a psát přesně slovo od slova co sé Vám honí hlavou a pak si to přečíst. Budete překvapená co si o sobě myslíte. Hlavně nechtějte všechno hned a neupínejte se k budoucnosti, protože to co je kolem Vás kde jste je důležité. To dopadne. Uvidíte. Trošku se přestaňte analyzovat a zkuste se občas jen tak "okázale fláknout" místo honění za nějakými cíly, jesti mi rozumíte.  Ještě k té Vaší poznámce, že nevíte jak budovat sebevědomí, .... to jak o tom přemýšlíte a zaobíráte se tím, tak na tom děláte.

To opravdu miluju, když nějaký "chytrák" napíše, že podle něj nejde o nic vážného, když ví tak málo… . ale abych také něčím přispěla, tak doporučuji on-line program Žlutá sova- sebevědomí, stojí to cca 150kč a trvá to 14 dní, na nakopnutí je to skvělé, velmi dobře Vás povedou  

Psycholog ti jiste pomuze ale muzes to paralelne resit i sama. Zkus si zajit do knihovny a precist si na to tema nejakou knizku. Treba: Zeny, ktere prilis miluji. Nebo si najdi neco na netu. Moc ti schvaluju, ze jsi se osamostatnila, bude ti jiste lip. S maminkou se jiste budes stykat i nadale ale az te zase bude kritizovat, vrat ji to, rekni ji ty, co se ti na ni nelibi a pak se ji zeptej, jak se u toho citi? ! Moje maminka mela tezke deprese po cely zivot tezke deprese. Presto, ze byla krasna zena (mohla byt filmovou hereckou), nikdy nemela vyvinute sebevedomi a neumela se prosadit. Duvodem bylo to, ze ji doma bili a neustale ji z neceho vinili. Tenkrat ale neexsistovaly zadne poradny. Dnes je to o to lepsi, ze si muzeme najit profesionalni pomoc.
Dulezite je, ze uz jsi problem sama poznala a ze se snazis ho resit. Budu ti mooooc drzet palce.

Nemá smysl obviňovat rodiče či padat do role oběti díky minulosti. Bylo to takové jaké to bylo a už se s tím nedá nic dělat. Je nutné si uvědomit, kde jste v tomto okamžiku a z toho bodu vždy začínat. Buďte aktivní v bodě kde právě jste, protože tam je Vaše duše, tam jsou Vaše emoce, jako vztek, lítost, radost. Nechte je projevit. Nic se nestane, konec světa nepřijde, i když se třeba pořádně naštvete a zařvete..... Nechci Vám nic podsouvat, ale zkuste připusti, že jste si své rodiče prostě "vybrala". Toto je Váš úkol zde na světě. Projít dětství s těmito rodiči, nechat se jimi ovlivnit jako dítě a pak se s tím vypořádat jako dospělá. Posunete to totiž trochu dál a přerušíte ten negativizmus. To je jeden z častých ukolů lidí aniž by si to uvědomovali, takže v tomto určitě nejste sama. (viz příspěvek Listicka)Kdo tedy dumá nad smyslem svého života, toto je jeden z nich. Tím, že na sobě zapracujete, pomáháte i ostatním aniž by o tom tušili a Vy rovněž. Ti co na sobě pracují pak také pomáhají Vám. Vaše maminka má prostý a úplně obyčejný strach, který se v ní uvěznil, když byla jako malá holka. Jaký je ten její strach nyní cítíte Vy. Ona Vám ho "předala", když jste byla malá. Co Vás čeká? Připravte se na to, že maminka se patrně bude strašně bát Vás ztratit až se budete chtít odstěhovat k partnerovi. Připravte se na to, že ho třeba bude kritizovat. Připravte se na to, že až se začnete osamostatňovat, zahltí Vás nepřijemné pocity o kterých jste neměla tušení, že byste je mohla zažívat. Jsou různé pomocné techniky jak se nenechta stahnout negativitou druhého, ale nejlepší je to zvládnout ve své mysli sama, protože to je trvalejší. Vy máte zřejmě problém s tím, že se cítíte v roli oběti, kde jste snáze manipulovatelná(ovlivnitelná negativem), proto Vám to pak v mysli emočně někdy "sklouzává" na tu sestupnou spirálu sebemrskačství, přestože jste se už zrovna třeba cítila celkem v pohodě. To je jen známka toho, že to ještě není upevněné. Připravte se, že je to běh na dlouhou trať. Toto se nedá uspěchat. Neporovnávejte se s jinými "sebevědomými", protože oni zase řeší problémy, které Vy zvládnete levou zadní. Partener se "zjeví", nebojte.  Soustřeďte se více na sebe a všechno přijde. Nic nemůžete zmeškat.

Uz jsem reagovala na tvuj predchozi prispevek. Vidim, ze se opravdu hodne trapis, to me mrzi, aleda se z toho zacarovaneho kruhu dostat ven, neboj. Ale jak jiz bylo receno, zacni u sebe. Myslim, ze psycholog by byl zbytecny, staci, kdyz si poridis knizecku od Pierra Franckha *Jak si spravne prat*. Je too tom, jak dosahnout svych cilu, ale predevsim o tom, ze aby se tvuj zivot zmenil k lepsimu, musis mit rada samu sebe a zmenit mysleni. a prave v teto tenke knizecce mas konkretni navody a afirmace. Mi neskutecne pomohla, kdyz se mi pred pul rokem zhroutil svet... ver mi, pomuze ti. Zkus to. A matce to nevycitej, vsichni jsme nejaci, ona ma zjevne negativitu v sobe zakorenenou od detstvi, ale je dulezite, aby ses ty toho zbavila. A treba zkus se s ni o svych pranich a obavach nebavit, drz se neutralnich temat, aby te zase zbytecne neodrazovala od cesty k uspechu.

Moc moc ti drzim palce

Někdy si už začínám věřit, je to víckrát než to druhé. Hlavně si už nenechám srát na hlavu. Budu dělat zumbu, ta mě naplňuje. Zkusím si najít knihy jak zvýšit sebevědomí. Jsou i ženy, které nejsou modelky a věří si.

Tak vidim, ze uz jsi na dobre ceste. Ja znam lidi, kteri kdyz se realne na ne podivas, tak hezci opravdu nejsou, nemaji pekny rysy obliceje, ani peknou postavu. A presto jsou pritazlivi, zajimavi a to vse jen diky sebevedomi. Ne ze mas byt narcis, ale zdrave sebevedomi je dulezite. Opravdu si presti tu knizku, co jsem zminila, je to lepsi nez nejaka bichle o sebevedomi, nebudes litovat.

Nedovolte matce, aby Vás dostala na kolena a udržovala Vás tam do konce Vašeho života. Jen chce, aby Vás mohla ovládat a vlastnit. Rázně se jí vzepřete, osvoboďte se od ní, nebo Vám zničí život. Nikdy svůj život pro nikoho neobětujte, nebo Vám proklouzne mezi prsty, Vy s ní nakonec zůstanete do konce života.  A o to jí jde!!!  Až budete stará, každý se na Vás vykašle a kdo pomůže Vám, až ve stáří budete potřebovat pomoc Vy? Bez rodiny, dětí, vnoučat, přátel (ti už dávno utečou)! ? ! ? ! ? Existuje pojem "domácí násilí"  -  rozhodně se poraďte se s odborníkem. Věřte mi, vím o čem mluvím. Držím Vám palce v boji o vlastní žvot.  

Všechno jde řešit. Věř mi narodila jsem se s genetickou vadou propadlým horním patrem. Doktoři mi sice z pánevní kosti zregenerovali částečně horní patro. Ale přesto když jsem promluvila každý to hned poznal. Smáli se mi ve škole, fotili si mě na ulici. Měla jsem chuť skočit pod vlak. Jednoho dne jsem ale narazila na internetu na stránky kde jsou lidé kteří pomáhají lidem jako jsme my dvě. Pomohla mi jedna milá paní. Ukázala mi že jsou i horší věci. Od té doby se mám ráda a dívám se na život pozitivně. Moc mi to pomohlo. DOufám že má rada pomůže i tobě))

Teď trávím s matkou Vánoce, s nikým jiným nemůžu. Přátelé mají své rodiny, vždy jsem je vyslechla, pomáhala jim a jako vždy, když potřebuji pomoct já - třeba jen rozptýlit, nic. Vím, že to nebudou radostné Vánoce. Máma se neumí ovládat aspoň teď. Jak si je aspoň zkusit užít?

Ahoj Buffytko!

Nevím, jestli se něco za poslední měsíce změnilo, doufám, že ano. Potýkám se s problémy s matkou celý život a musím říct, že poslední dobou mi hodně pomáhá tchyně. Je mistrem REIKI, "ordinuje" mi Bachovy kapky, které jsou prostě bezva a vždycky, když si dáme sezení a pak cca týden kapky polikám, tak si mi vše zdá mnohem jednodušší samozřejmě to není určitě všechno, ale někde se začít musí. Mě máma ponižuje celý život, vše dělám špatně a jako by se za mě styděla. Ale mě už je to jedno, když máma nestojí o svou dceru, co bych se snažila a plýtvala energií? Tu energii vlož sama do sebe, jak tady všichni píšou. Žij svůj život tak, abys byla Ty spokojená a oprosti se od ní! Uvažuj pozitivně, věci se dějí z nějakého důvodu a zkus si třeba každé ráno přeříkat a zároveň přijmout formulku "Vše, v mém životě, se děje k mé plné spokojenosti" a třeba si i kup knížku "Jak si správně přát" Tohle vše jsou maličkosti, které konkrétně mě pomáhají. Držím palce a přeju moc a moc krásnou budoucnost

Tvůj fotr prostě nesnese, že děláš vejšku. j´´ooo holka v tom jsou jeho komplexy, sám nic nedokázal a nesnese, že můžeš něco dokázat Ty. vydržet a odtěhovat se, protože věř, že jak tu vejšku doděláš, tak bude prudit vztekem ještě více. tohle znááááám…

Ahoj mám ségru mladší o 4 roky. Bydlíme v bytě 3+1 a jsem na základce. Napíšu úplný začátek: narodila jsem se jako nechtěné dítě mamka bydlela na Slovensku a táta tady v Čechách. Táta, děda, babča a strejda měli diskotéku a tam jsem se stala nechtěně. Máma sem přijela za prací. Když jsem se narodila bydlela jsem v Čechách a máma neměla práci, táta jezdil po Evropě s kamionem a tak mě mamka nechala bydlet u dědy a babči. mámu nic nezajímá ci jí řeknu.  Miluju babču a dědu. Když mi byly 4 narodila se moje ségra a od tej doby mě mamka odstrkkvala a nevšímala. Máma nechala ségru ať mi dělá jizvy na rukou nehtama (mám jich na rukou zpoustu). Pak jsdm dostala pudla toy a ségra ho furt mačkala jako plyšáka proto ji Bendži nemá rád. Docela dist mě bili hlavně ségra a potom mě Bendži hlídal nepustil ke mě nikoho bál se o mě. Babča se mezitím pohádala s mámou jak se to ke mne chová a nebaví se spolu do teď. Teď jsem v 7 třídě miluju zvířata a hlavně psy a králíky. Plemena psů znám 1000 a králíků taky mám u dědy a babči 3. Mamky chování jsem nahlásila ve škole ale bylo to ještě horší. Nic se neviřešilo.

Dobry den, Doufam ze dnes (19.09.2021) uz to mate lepsi ja jsem teď na tom podobne je mi 19 let a totez mi dela mama. Ale horsi je, ze me chce vykopnout z bytu. Zatim mam jeden blbej plan spat nekde pod stanem a mezitim chodit na brigady a dodelat pri tom skolu. Jenomze jak přespat nekde v zime to uz moc nevim. Muzete poradit? nebo Jak se uzivit netusim jsem jinak asi spatne ziveny. dekuji predem za vase nazory.