Téma: Přítelova rodina by chtěla pro něj jinou přítelkyni - více upovídanou a komunikativnější

Každé dětství a prostředí, kde dítě, či člověk vyrůstá, tak má vliv na současnost. Vše lze zkorigovat uvědomělým chováním, ale někdy je to unavující, být stále ve střehu a hlídat se. Říká se, že cvičení dělá mistra, ono, když už člověk natrénuje sebekontrolu, tak ji dostane pod kůži a začne se kontrolovat automaticky. Jak Vy nemůsíte ty ublafané, tak někdo nemusí zase ty mlčenlivé. Jde o to, nakolik má člověk otevřenou mysl a dokáže přijmout druhého, přestože je odlišný a nenechat se jeho odlišností vyvést z míry. Je to jen na Vás. Pavla

dulezitejsi nez co chce pritelova rodina je to co chce pritel, a pokud jim umi rict at se nepletou do toho do ceho jim nic neni tak tim lip

ano říkal že je to jeho věc s kým je, ale je vidět že ho to i sere.  

Bohužel v dnešní době jsou in lidi co jsou sebevědomí a ukecaní. Měl by se tě víc zastat a pokud to neumí nebo nechce, tak za tvoji lásku nestojí.  

Ano, měl by se tě víc zastat, otevřeně třeba říc, t že nejsi tak ukecaná jako oni, ale také proto tě má rád. Nebo tak něco, aby ty hloupé řeči utnul. Jestli to neudělá, tak to pro tebe bude znamenat, že i v případném manželství se tě nezastane a nebude na tvé straně a nechá se ovlivňovat rodinou. A to by ti určitě vadilo.

Mám to podobně. Matka mě v jedenácti opustila, otec hned po narození a takové rodinné zázemí ze mě udělalo člověka hodně introvertního. Začala jsem se bát lidí a navazování vztahů s nimi, raději si je držím dál od těla. Nemám ráda různé sešlosti, nedělá mi to dobře a nedaří se mi moc mluvit.  

Již od začátku jsem jim vadila, vždy se něco našlo - buď to, že po studiu VŠ se mi dlouhodobě nedařilo najít práci, že mimo práci ještě podnikám v oboru, který mne baví a věnuji mu spoustu času (a pak chudáčkovi přítelovi ani nenavařím), že mám radši své psy (to je to podnikání) než lidi a protože moc nemluvím, tak si myslím, že jsem něco víc.

Bohužel trpím i vážnými psychickými problémy a i to se výrazně promítá do mého osobního života - trpím na zvuky, na různé textury jídla, oblečení, celkově jsem velmi senzitivní na různé podměty. Nezvládnu filtrovat hluk a zároveň být mezi lidmi v pohodě a bavit se s nimi. Trpím i na těžké agresivní záchvaty - to se mi ale daří mít pod kontrolou díky medikamentům a psychoterapii a tak nejsem okolí nebezpečná.  

Kolikrát jsem si říkala, jaká to byla příjemná návštěva u přítelových rodičů a nakonec jsem se dozvěděla, jak jsem jim zase vadila. Špatně vyhodnocuji sociální situace a kolikrát jsem řekla něco nemístného, jsem tak moc upřímná, že se to druhých dotýká. Kolikrát jsem si sypala popel na hlavu, co jsem to zase řekla - ale je to jak kdybych potřebovala snad nějaký návod na lidi, celý život se s tím potýkám. Nechápu narážky, ty jejich významné pohledy a vztah bych taky neměla, kdyby si mě přítel defakto "sám nevzal" pod křídla. Cítila jsem, že se mi někdo líbí, ale nechápala jsem samotný význam vztahu a tak jsem zůstala u toho, že jsem své objekty touhy prostě pozorovala.  

Jenže teď vztah mám a nerozumím tomu, proč mne rodina protějšku nebere. Nepiju, nefetuji mám práci a podnikání. Přítele bych nikdy nepodvedla, jsem tu jen pro něj a máme dům a společnou hypotéku. Proč mne nemají rádi? Protože neplním očekávání? Protože nesnesu objímání a doteky od cizích lidí, nebavím se s tchýní o dětech (kterých se bojím a vadí mi) a nevím jak si s nimi mám vykládat o běžných tématech?  

Megí, bude to vzájemné, oni nevědí, co udělat, aby byla harmonie. Každého poznamená prostředí, v kterém vyrůstal a všechno chce čas a hlavně si tyto věci uvědomit, jinak nedojde k pochopení. Oni nemají ty prožitky Vašeho života a Vy zase nemáte ty jejich. Bude třeba se tolerovat a snažit se stavět na věcech, které máte společné, ne bourat na věcech, které vás rozdělují.

Váš názor zní rozumně, je to logické, že se vzájmená empatie staví právě na prožitcích obou stran. Mě jen nejvíce mrzí, že jsem před nějakou dobou tchýni důverně své prožitky sdělila - jak to prožívám a že mám bohužel takové problémy, které mám. Nějaká doba uplynula a oni opakovaně přítele nabádají k rozchodu se mnou. tomu já nerozumím a bolí to.