Téma: Otec se urazil a nebaví se s celou rodinou - mrzí mě to

Poslední dobou mě docela trápí, jak se chová můj táta.

Začalo to, když se pohádal s mamkou (jen nějaké organizační věci), což se občas stává všude, nebyla to nějak vášnivá hádka a i po horších se s námi bavil normálně, minimálně tedy, jakmile ho přešel vztek.  

Ale teď… Nebaví se ani se mnou, a to jsem mu jen řekla, jestli na mamku musí být tak sprostý. Prostě se urazil a dělá, jako bychom snad neexistovali. Když je třeba oběd, tak jen přijde, nají se a beze slova odejde. Nedávno jsem přijela dřív domů a on zrovna odjížděl do práce, odjel a ani mi nic neřekl, vždycky mě aspoň pozdravil. Zkrátka nevím co s tím a myslím si, že to dělá schválně, ze vzdoru, aby nás tak naštval, to už zkoušel kdysi, ale za 2-3 dny ho to přešlo, protože si asi uvědomil, že je to hloupost.

Jenže u mě to vyvolává přesně opačný dojem. Nejdřív mě to hrozně mrzelo, protože jsem nic neudělala a bylo dost nelogické, že je naštvaný i na mě. Ale jak v tom pořád pokračuje, tak se u mě střídají nálady, kdy je mi úplně jedno, co dělá nebo co si myslí a na druhou stranu takové smutné, kdy mi dojde, že je to můj jediný táta, jiného už mít nebudu a vůbec se o mě nezajímá, i když jsem mu nic neprovedla.  

S mámou samozřejmě jedná úplně stejně, vůbec nemluví a jen když se ho někdo na něco zeptá, tak odpoví stylem - "Jo/Ne/Nevím/Je mi to jedno." Když se ale baví s někým jiným, tak je hned výřečný jako kdysi.  

Nevím, co s tím mám dělat, už jsem na něj i zkoušela mluvit, což jindy nedělám, protože mi to přijde jako doprošování, a mu jen očividně dělalo dobře, že se ho na něco ptám, ale vůbec mi nic neřekl… Tím si u mě jen vybudovává postupný odpor, a to mě hrozně mrzí : /

Co byste dělali vy? Jen předem říkám, že promluvit si s ním skutečně nemá žádný výsledek a nic jiného mě nenapadá… Díky předem