Téma: Otec opustil rodinu a pak se vrátil - začala jsem ho nenávidět

Bohužel nepíšeš víc o tom, proč táta odešel, takže v tomhle lze těžko nějak konkrétně poradit. Mám ale trochu zmatek v tom, jak to s tátou máš. Na jednu stranu píšeš, že se k němu chováš jak k někomu cizímu, koho nepotřebuješ, na druhou stranu píšeš, že ho nenávidíš. Nevím, jak to máš ty, ale já někoho cizího, koho nepotřebuji, nemám potřebu nenávidět. Nenávist je hrozně silná a destruktivní emoce a jen málokdo si ji zaslouží. Nenávist taky ničí hlavně toho, kdo nenávidí, ne toho, kdo je nenáviděn. Požírá tě zevnitř a znovu a znovu v tobě probouzí negativní pocity. Nenech nenávist, aby tě ovládala. Zkus is s tátou promluvit, pochopit jeho chování a najít s ním společnou řeč. Byla by škoda, aby jste kvůli něčemu nevyřčenému k sobě ztratili cestu.

Já mam pocit, že my nikdy zadnou cestu nemeli. Možna jsme spolu žili jen v jednom bytě, ale nepotřebovala jsem ho, vždycky tu pro mě byla a je máma a ta je pro mě nejdůležitější, ale to proc ho nenávidím, je proto že pokazdy kdyz odejde, tak ji ublíží ale vždycky si najde cestu k ni zase zpátky. A jáni to nemuzu zakazovat. Takže se k nemu chovám jako s cizímu, ale zároveň ho nenávidím za to co děla mame.

Milá Sociální pracovnice, napsala jsi to zcela přesně.

Ke každému dobrému vztahu musí být dva.

Přesto vždy stojí za to se znova a znova pokoušet hledat cestu k srdci druhého. To hledání je ale vždy úkolem toho moudřejšího.

Přesně jak je tady napsáno, nenávist ničí akorát tebe, nikoho jiného. Takže zkus si s tátou promluvit. Řekni mu co cítíš, co si myslíš, třeba když uvidíš problém z jeho strany, budeš se na něj dívat jinak.

A pokud  možno, snaž se k němu najít cestu zpátky. Abys pak nelitovala. Je to přece jen  tvůj otec. Pokud tobě nijak neublížil, snaž se s ním být zadobře. Nevím, co se u vás doma děje, ale jen jako příklad, třeba se s tvou mámou pohádá, necítí se tam dobře, pak přemýšlí, jestli zůstat nebo jít a uvědomí si, že ani v tobě nemá oporu, že ho zavrhuješ, tak proč se snažit, že? Raději půjdu pryč.. Nenapadlo tě, že třeba může přemýšlet takhle?

Nepochop mě špatně, já tě neobviňuju a rozhodně nepodporuju to jeho odcházení, protože to je zbabělost a neschopnost si vyřešit problém, ale zkus mu tímto pomoci. Bude líp tobě, jemu a nakonec i mámě, když uvidí, že se i ty snažíš.

Musí chtít taky on se s ní udobřit. Pokud nemá zájem, ona s tím nic neudělá. Já se snažila spoustu let s otcem vycházet a dělala jsem vše možné a nepomohlo vůbec nic. Neměl zájem. Otec je starší a má mít rozum. Takže může za ten špatný vztah spíš on než Ella.

To je podobný jako vztahy na pracovišti. Pokud mi někdo není blízký a nemusí mě, tak nemá cenu snažit se mu zalíbit, protože mě prostě nemusí. Stejně tak je to s tím otcem. Pokud si nejsou blízcí, tak ani nebudou. A je jedno, že je to otec. Je to taky jen člověk, jako na tom pracovišti. Mám s otcem velmi špatný vztah a vždycky jsem měla. A nic s tím nejde dělat. Dokonce i terapeut ví, že s tím nic nejde, pokud ten otec nechce.

JaJakeš jsem se pokoušela s nim mluvit, ale je ti trochu problem i z jedo strany. Posledních par tydnu jsme mezi sebou vázne uz jako cizi, jen par zdvořilostnich frází (ahoj, co jsi dělala ve skole atd.. ) nicosobního.

Tak mu řekni rovnou, že bys chtěla, abyste spolu zase dobře vycházeli. Že vidíš, že jste se odcizili, a že bys to chtěla napravit. Je to tvůj oec, buď si jistá, že to rád uslyší. A třeba ho to donutí se i více snažit, co se mámy týče. Znám lidi, kteří se s rodiči nebavili 30let a věř mi, že pak už ani nevěděli proč a začali toho litovat až když bylo pozdě. Udobři se s ním, bude líp vám všem

Eli, je škoda, když se dospělí chovají jako malé, nezodpovědné děti. Proč si otec s mamčou nerozumí nevím. Ale to, že ho maminka vždy vezme zpátky- no nevím.. Určitou vinu nesou oba- na partnerství jsou totiž vždycky DVA.

S některými muži se z očí do očí hovoří těžko. Zřejmě to bude i případ Tvého táty. Možná se nedokáže otevřít a promluvit si. Zkus mu napsat dopis, kde vyložíš vše, co Ti leží na srdci. Co takhle dát mu ho pod stromeček? Nebo zkrátka jindy, při vhodné příležitosti.

Možná se zamysli, jestli nenapsat něco o Tvých pocitech i mamince. Nevím, nakolik si s mamčou o "rodinných" záležitostech povídáte, možná už jste to rozebíraly.

Osobně si myslím, že ani Tvému otci není jedno, jak je to u vás doma. Hovořili, nebo byli vaši někdy v manželské poradně?

Víš, ono je to někdy tak, že děti dospělákům, svým rodičům často otevřou oči a ukážou jim, že se nechovají správně. Oni sami si to mnohdy ani neuvědomují. Do té doby, než jim to někdo neřekne..

Každopádně- moc držím palce, ať už se rozhodneš k jakémukoli řešení, aby se ledy hnuly