Téma: Otec nechce abych bydlela s přítelem při studiu VŠ

Věřím, že je to těžké rozhodnutí. já sama jsem se přestěhovala k přítelovi, který vydělává, tak jak ten tvůj a moc to nezvládáme, kdyby nám jeho rodiče a trochu i moji nepomohli, tak nevím jak bychom to zvládli. Jelikož ty bys neměla tak velkou podporu od rodičů jako my, tak nevím nevím jak byste to zvládli. Já osobně bych o tom popřemýšlela. taky nastupuju do čtvrťáku a z části kvůli financím chci jít už pracovat. opravdu bych si to rozmyslela, vím jaké to je bydlet už s přítelema u nás to až tak jednoduché není, jak sem psala, nemít jeho hodnou maminku, která nám přispívá ať se máme dobře, tak možná nemáme ani na suchý chleba, natož na školu. Chápu tě je to těžké.

Mě na tom nejvíce mrzí to že nás strašně podceňují Ano, jsme ještě madí, a pořá blbneme ale jde spíš o to že on nechce (otec). Já mám taťku ráda a jelikož jme rozvedení a bydlím jen s ním, babičkou a bráhou, je na mě hodně fixovaný. Už tak špatně snášel to že "mě přítel tátovi krade". Jenže jak mu prostě ukázat že dokáži studovat a bydlet s ním naráz? Kdyby to pochopil, přispíval by min polovinu a od přítele také tu druhou polovinu + brigády a něco málo našetřené.

Jako řešení mě napadá dálkové studium (v posledních letech už se neříká dálkově, ale tzv. kombinované). Zdaleka u všech oborů to nejde, ale u té speciální pedagogiky na většině škol právě ano. Že bys to dělala kombinovaně a u toho pracovala. Anebo prostě příteli vysvětlit, že studovat chceš a že bez podpory táty to nepůjde…A navštěvovat se tam…To by táta třeba nemusel úplně vědět, jak často. Atd.

  To jsme na tom stejně   žila jsem taky jen s tatínkem a ten se na mě doslova přilepil a vypadá to, že nemůže přítelovi odpustit, že mě ukradl(i když jsou kamarádi) taky se kvůli tomu naše vztahy mezi sebou trochu změnily k horšímu, ale na to si asi musí zvyknout, že už nejsem malá holčička. Musím se naučit sama žít. Jinak souhlasím s Veverkou, také by to nebylo špatné řešení. Ale tvůj chalan by měl tohle pochopit a počkat si na svoji milou!! Muj na mě taky čekal 2 roky, ale to jsem ho já nechtěla a on stále na mě čekal, tak to je zas něco jiného, ale určitě tě pochopí

jono tak to máme podobný Deb   tak jeden rok už vydržel, ted druhý s kterým počítá ale tohl mohl být naš pěkný začátek a taky bych si to to chtěla prostě zkusit, ukázat tátovi že nejsem malá zvlášt jsem 4 roky na intru, kromě jídla se o sebe starám furt, a ten řád mě tak nebaví! S tím kombinovaným nevím, ani nevím jestli bych našla práci, ve školce. Ikdyž stojí to za uváženou, díky Já si myslím že by taky klidně mohl počkat, že, když mě má rád a já jeho jenže. v našem případě mám spíš pocit že se to jen oddaluje, že bychom klidně spolu mohli být. Vždyť táta se v mojich letech skoro ženil taky s mámou O Jen trochu ustoupit ze svých "pravidel"

Můžu se zeptat, co znamená to"…jsme spolu již potřetí…"?

no spíš byh to asi brala podruhé. protože jsme spolu už jednou byli a po dvou letech to zkoušeli znova. ono to takhle zní divně ale to je trochu historie a plno zápletek k tomu  

No, já Tě nechci nějak zpovídat, ptala jsem se proto, zda-li jste se třeba již v minulosti nerozešli, protože pokud ano, je to celkem důležité, zejména proč, aby sis ten váš vztah momentálně nemalovala víc na růžovo. Jinak já si myslím, že táta ustoupil po letech ze svých pravidel na základě i svých životních zkušeností, protože vdávat se nebo ženit v 18 letech není úplně ok, většinou taková manželství nevydrží. V tomto věku partneři či manželé ještě dozrávají a pak přijdou na to, že od vztahu očekávají něco jiného, mají málo vztahových zkušeností atd. Taky si myslím, pokud jsi rozhodnutá a chceš studovat, tak studuj. Přítel Tě může navštěvovat i tam (jak píše Veverka), nemusíte spolu hned bydlet.

Vzhledem k věku vás obou  bych raději přistoupila na tatínkův plán. Přece jen si myslím, že tvůj přítel nebude poslední štace a na VŠ poznáš jiné kluky. Věř mi nebo ne, ale bude to jiné. A pak se těžko bojuje, když bydlíš s přítelem, bez zázemí, koruny a v hlavě nosíš jiného.

nojo, navštěvovat ale taky to není zrovna nejblíž že nějakých 80 km. já nevím, oba si neumíme představit že bychom si našli někoho jiného, máme společné reálné sny a já zas nechci ztratit tu příležitost, zkusit si to, jak můžu poznat že není ten pravý, že to nebude klapat? Když mu o řeknu ta ho raním protože on dělá všechno proto aby se ten náš sen zrealizoval. No a co se týče rozchodů. není moc časté že by spolu bylli nějakých 40 let atd ale třeba moji rodiče se tay brali taky v těch mladých letech a vydrželo jim to 20 let já myslím že pokud člověk cítí že to jde, že to moc chce a že to má budoucnost, že by to měl zkusit jediné o co mi teď jde je aby mi rodiče trochu pomohli a ne hned zakázali s tím že přítel nesmí být semnou ani v tom městě, nejen v bytě…přitom já nejsem ten typ co by se neučil apod. Jsem jedna z nejlepších ve třídě a učení mi nedělá problém opravdu v tom vidím naději

Já nevím jestli jsem zamilovaná nebo nejsem, já ani nemyslím na to že bych  tam měla s někým seznamovat. ano stá se to může že. ale tenhle důvod mám říct příteli který chce jen mě a nikoho jiného ne? Nechci ho klamat ani zklamat, říkám mu vše

Lenusse, to je pravda, nevíš, zda je ten osudový, ale taky jsi ještě VELMI mladá a on se ještě někdo ukáže, tomu neporučíš. Samozřejmě že příteli neřekneš to, co jsem napsala. A nechci se tě dotknout, ale pokud vaši byli spolu 20 let, tak to zase není tak dlouhá doba, to jsou mí spolužáci všichni …do jednoho .  Jen si rozmysli dobře, co děláš. Spálíš si mosty, i když pochybuji, že táta by byl proti, kdyby jsi se později chtěla vrátit domů, ale vzdělání má přednost a pokud nejste schopini si to zajistit finančně, tak se do toho nehrni. Ono 12000 není nic, aby živil i tebe a byt a studia… přijdou hádky a potíže a bude po love.  

Já vím jsem moc ráda že si o tom s někým můžu popovídat protože buď to řeším dma, nebo s přítelem kdy jsou oba proti sobě a když řeknu kamarádce, řekne mi at dělám to co mě dělá štastnou. S přítelem máme krásný vztah. minimum neshod (a to řešíme hodně problémů kolem nás) ale vždy se dohodnem, máme na to stejný názor, stejné plány. opravdu oba jsme přesvědčeni že jsme si toho druhého vysnili Hlavně on, on je tady ten tahoun, co se mi pořád snaží pomoc, když jsem byla zdeptaná z otcových vulgárních a řekla bych až prasáckých nadávek, vždy mě ze všeo dostane, plánuje, překvapuje mě, je to takový hodný kluk (když ho člověk pozná, jinak vypadá naopak ) a oba jsme proto, proč si neužívat života spolu? Proč prostřídat milion kluků jen pro zábavu? Chceme spolu jednou cestovat, plánujeme i jména našich dětí a…navíc jsme od 2. července zasnoubeni Svatba ta nebude do roka, protože nejsou finance a ček mě náročný rok. Ale oba jsme přesvědčeni že žít solu opravdu opravdu chceme, že u nikoho bychom nenašli tak 100procentní podporu a souhlas (a ne. není to jen "souhlas abych mu udělala radost") opravdu upřímnost a důvěra je u nás to nejcennější čeho si vážíme Já jsem měla tolik úletů že bych to nespočítala na dvou rukách-ale ne nic intimnějšího. Pak jsem měla přítele 9 měsíců ale tahle doba se nedá srovnat snad ani s prvním měsícem kdy jsem chdila s mý současným parterem, úplně jiný level Já nelituju ani minuty kdy s ním jsem, právě naopak bych s ním byla pořád kdybych neměla svou rodinu a povinnosti s tím souvidsející Dá se říct že jsem rychle dospěla, to slyší hlavně od druhých. Od té doby co máti od nás doslova "utekla" za jiným chlapem a podala na taťku tresní oznámení, chodím už přes tři roky po soudech jako svědek a pořád dokola "ne, netýral ji, ano říkala že mu bude dělat nashvály. " stálo mě to hodně slz a utrpení, když "moje maminka" s kterou jsem byla denně udělala něco tak podlého a bezvýznamného a v tu chvíli jsme se semkli mi ostatní, já, brácha, taťka a babička. Bylo to v době kdy jsem nastupovala na střední školu a do teď jsem jela jako hodinky. Vždy jsem byla "taťkova Leňa" ale až teď si mě "krade"přítel…sice je jiná doma ale myslím si, že ve věku mýh rodičů by se to vůbec všechno tak neřešilo…možná jsem naivní ale i to k životu patří a já stále věřím že nedělám nic zlého Ráda si nechám poradit a pak přemýšlím nad řšením které by vyhovovalo oběma stranám. Mám ještě rok na t abychom to nějak vyvedli a jakmile ačnu přemýšlet nad matuitou a školou myslí že to rychle uteče Jsem člověk co si mete svůj chodníček několik metrů před sebou aby hrozící nebezpečí mohl včas zaregistrovat, vyhnout se mu a neustále se ohlížím, zda mi něco tu cestu nechce překazit. Jsem uvědomělá a vím, že se mohou stát věci které neohvlivním. Ale věřím svému příteli který šetří a ujišťuje mě (neustále) že se nemám čeho bát, že má vše napláované, že to zvádneme a že budeme šťastní a šťastní… 


Já vím, ní to jak pohádka že?

Napsala jsi toho o sobě dost a to tě staví do jiného světla. Nezní to jako pohádka, může to vyjít, proč ne. Mám pocit, že táta se o tebe bojí, navíc po zkušenostech které získal, může mít strach i o to, že se mu vzdálíš.  

Pokud se vážně tak milujete, pokud je ta láska tak silná jak píšeš, tak překonáte i studia. Kde je napsáno, že musíte na sebe čekat 6 let? Proč nezůstat ještě rok doma, táta uvidí, že jste stále spolu, ta si najdeš brigádu, aby jsi nebyla na příteli tak závislá a hurá do nového bytečku. Ale ne hned, dej tomu čas.  

Jsi chytrá holka, máš už cosi za sebou, tak se nežeň do nejistoty. Pokud on chce s tebou bydlet, tak ať si pronajme byt a ty občas můžeš být s ním. Pro něj to bude píchni jak řízni, s tím, že tě nebude muset živit a možná to bude hezčí.  

ony plány jsou jedna věc a realita druhá. Dokážeš si jistě spočítat výdaje.  

Nájem…cca 7000 se vším všudy, jídlo, doprava, cosi do školy…

Bude na to stačit jeho příjem?

je pravda že si práci teprve bude hledat. tohle je velm, velmi dobrý nápad, děkuju je fakt že když bude někde blízko koleje tak se můžeme vídat téměř denně, také mu můžu vypomoci, taťka bude happy že jsem na koleji… a navíc ty peníze si nastřádáme a zajistí si práci skvělý náad, budu nad tím přemýšlet moc dobrý!

" … Říká, že s přítelem NEJSEM SCHOPNÁ studovat a do toho s ním bydlet … "

Je to blbost. Studoval jsem 6 let medicínu v Olomouci a většinu času jsem měl jednu a pak druhou přítelkyni. Dělali jsme spoustu věcí a činností, jezdili jsme na různá místa a medicínu jsem normálně dostudoval. Tvůj taťka říká kraviny a má jakési ochranitelské pudy, které nejsou už na místě.

Máš možnost bydlet u přítele a soudně požádat o stanovení výživného od obou rodičů. Tím pádem bude nepodstatný názor otce, jestli Tě bude nebo nebude podporovat, protože je to jeho povinnost. Máš v tomto věku nárok až na 25% příjmů rodiče (každého).

Avi, to je sice pravda pravdoucí a spoustě lidí by se líbilo těch 25% říjmů rodičů mít, ale představa, že zažaluješ rodiče, to je poměrně mazec a něco, co ten vztah může navždy nabourat až zničit. Proto je to tak složité…

Určitě ano, souhlasím. To si musí pisatelka tématu sama zvážit, zda do toho rizika vozrvratu vztahů jít.

Děkuji za vaše odpovědi. Taťkovi jsem psala 15ti stránkový dopis kde sem se mu plně vyzpovídala a četl si ho když jsem odjela na internt. psala jsem to se slzami v očích a doufala že to dobře dopadne…Když jsem jela busm, měl už to přečtené a volal nazpět. Clou dobu co mluvl jsem breel. jsem prostě cíta na tyhle věci…řekl že ani nevím jak mi důvěřuje, že mě naprosto chápe a že se mi snaží pomáhat…myslím že ám naději že by to moho být zase v pohodě. ho hodně poznamenalo to že máti ho několikrt podvedla a ted se nám už přes tři roky snaží ublížit…vždy jsme spolu, od malička měli krásný vztah, byla jsem jeho Leňa-něňa řekl že se ted stalo hodně nevhodných věcí v nvhodnou chvíli. možná že ted se to zlepší a že mě více podpoří v om bytě. ikdyž pořád mám trochu strach …